701

zůstával, již minulo. Žer. 339. Po odpuštění
hřiecha neb provinění zóstavá pokuta. Hus
I. 336. — (komu) z čeho. Ze 100 zlatých
zůstalo mu 5 zl. Z celého jmění po všech
ztrátách málo mi zůstalo. Ml. Sežerú ťa, že
ani kostka z tebä nezostane. Č. Čt. II. 481.
Zelezník to všetko rozdriapal, že z toho
ani niti nezostalo. Dbš. Sl. pov. VII. 95. —
(co) komu. Nezůstalo mu nic Kom. Abyste
nás neobviňovali z lakomosti, zostaň vám
tu všetko. Zbr. Lžd. 242. Zamiloval som
si dievča čiernooké, ale mi ho nechcú dať.
A čože sa stalo? dievča jim zostalo, už mi
ho včul dávajú. Sl. spv. VI. 215. Chyťte
ho! No len no! sadkajte si málo, ešte mi
tu kvapka vínečka zostalo! Btt. Sp. 12.
Zůstala nám toho vína živá krapka (velmi
málo). Km. Že jí půl kopy soli ještě zuo-
stal (schuldig bleiben); Že jemu dva zlaté
toho zuostal; Zuostalo nám drahně kur,
ješto nám lidé nanesli. NB. Tč. 146., 163.,
274. — mimo co. Z mimo věc, ausser dem
Spiele bleiben. Dch. Což kněžie mají, to
jest chudých, což zóstává mimo potřebný
hodný oděvec a potřebici. Hus II. 199. —
po kom. Zostaly po něm drobné děti.
Us. Šd. Neznal som otca, neznal matičky,
nič mi po nich nezostalo. Btt. Sp. 63. Lepší,
že po tobě něco zůstane, než když tobě se
nedostane. Us. Tč. Co zde po lakomci zů-
stane. Er. P. 514. Živa po něm nezůstanu;
A co po mně zůstane, všecko milá dostane,
nevím mnoho-li; Po tobě synečku, památka
zůstala. Sš. P. 96., 419.. 532. Po něm tři
synové zuostali. NB. Tč. 160. Takový se
libí a chvála po něm zůstává, že krásně
čtení vykládá. Chč. 375. — proč. Jindřich
Charvát zůstal ve vězení na rathouze pro
řeči zbytečné. Dač. I. 102. Jeho arcisídlo
zůstalo po přání císařově posavadnímu kan-
cléři jeho. Ddk. IV. 19. — nač. Ta stará
panna zůstane na lák, V., na ocet (nevdá
se). — čím, kým. Z-la svobodnou. Us.
Tys ešte ten mladý šohaj! Tvoje nebo
(nebe) je ta naša sláva, súženie naše tvojím
zostává a družina naša tvôj ráj!; Musí sa
v mále dokázať verným, kto nechce večne
zostať mizerným. Č. Čt. II. 143., 155., Ntr.
V. 23. Drotár som ja, drotár budem, dro-
tárom chcem zostati. Vz Drotár. Sl. spv.
III. 91., Sb. sl. ps. II. 1. 19. Slovenka som
bola, Slovenkou zostanem. Slov. 52. Politika
prospěchu jest a zůstane vlastní pobůdkou
tak zvaných politických svazkův a politic-
kých spolků. Ddk. V. 9. Pred nežnou tvojou
ľubosťou kloní sa smelosť moja: Týs láskou
zostal víťazom, ja ranen idem z boja. Vaj.
Tat. a mor. 7. Aby tú poctu vďačne prijal
od občianských dcér a vždy zostával otcom
a obrancom poctivých a robotných dievok.
Phld. IV. 470. Hořelo srdečko, hořelo pla-
menem a když dohořelo, zostalo kamenem.
S. P. 274. Žádný nemůže landfrydníkem
býti, kdo cizozemcem zůstává. Žer. 344.
Sigismundus Švéda králem polským zůstal.
Dač. I. 168. Matka Kristova pannou zů-
stala. Bart. 234. Z. ředitelem města. Vrat.
150. Nepilností a neumělostí (řečníků) pravý
za křivého zóstává. Vš. Jir. 65. Zůatávám
tvým přítelem, Kom., stálým, V., klidným.

Ml. A ja tebe verným na věčnosť zostanem.
Sb. sl. ps. II. 1. 49. Nezůstali dětmi. Br.
Z. služebníkem někoho, Kom., dědicem. Us.
Kdoby měl konečně zde králem z. (se státi).
Břez. 202. Osla bár do Viedne poženeš,
predsa zostane len oslom. Mt. S. I. 124.,
Sb. sl. ps. I. 124. Svině zůstane sviní, by
na sobě zlaté sedlo měla. Na svini by i zla-
tohlav vstrčil, předce sviní zůstane. V. —
Pozn. Zůstati přibírá přísudek jmenný, vz
Podmět. — k čemu. V komoře k snědku
nic nezůstalo. Sych. — jak. Z. bez úhony.
Sych. Ten lék zůstal bez účinku. Ml. Nad-
bytkem zůstalo hořice přes žejdlík. Sych.
Ustavičně z. (trvati), věčně. V. Ať to tedy
zustane tak. Us. Z-li jsme jako ohromeni.
Sych. 6. Když se mu dcery povdaly, zů-
stal vdovec jako pařez o samotě. Sych.
Tam z-li odpočinkem asi den dva. Koll.
IV. 119. Spis ten zůstal v rukopise. Us.
Z. pozdě do noci v hostinci. Us. To nezů-
stalo bez vlivu na .... Us. Pdl. Nebohá
chudoba musí zostat bez prátelov. Slov.
Tč. Zůstal jak smrť (zbledl), jak opařený,
jak by ho horkou vodou polil, jak by ho
opařil. Us. Šd. Zostala som sama jako
hruška v poli; keď hrušky z nej spadly,
sama v poli stojí. Sl. spv. III. 111. Zůstal
tedy nejspíše bez svěcení. Ddk. II. 324.
Z-li o samotě. Kn. poh. 375. Aby podlé
vyvolení předúloha boží zůstala. Sš. 1. 97.
Z. na sirobě. Kam. A zuostalo-li by co nad
takový dluh, to mu vedlé práva příslušeti
má. NB. Tč. 51. A takéť vám věděti dávám,
žeť sem s Táborskými zóstal za jeden člo-
věk. Výb. II. 281. O tom takto zůstáno
(ustanoveno jest). Brikc. — proti čemu.
Proti tomu meči žádná zbroj z. nemůže
(mu odolati). Biancof. — čeho = opustiti
co, zastaviti co, nechati čeho. Zůstaň zlého.
Ros., Ben , V. Z. svých hříchův. Štelc., Ctib.
Liška svých vášní nezůstane. Reš. Nezů-
stane žába močidla. Mus. — s inft. Na
zadním díle nám zvostala (zuostala) ryž
vázať. U Bohusl. na Mor. Neor. Zůstal
státi, správně: zastavil se, stanul, zastavil
(koně). Vz Konec. Os , Kos. Zůstaň seděti,
správně: seď, seď ještě, seď dále. Zůstaň
státi, správně: zastav se, stůj. Hodiny zů-
staly státi, správně: zastavily se. Zůstali
vězeti v blátě, správně: uvázli, uvízli. Vz
Uvisnouti. Ale máme také: Hrot v něm zů-
stal vězeti. Troj. Zůstal státi, viseti, klečeti,
seděti atd. má smysl: visel, klečel, seděl a
nepřestal viseti atd. Když tam vstoupili,
on zůstal klečeti, seděti, viseti i, e. klečel,
seděl, visel právě a nehnul se, zůstal kle-
četi etc. Cf. Slov. III. 625. a 645., Infinitiv
Brousek 3.

Zůstáti, zůstojím, ál, ání = ostáti, be-
stehen. — před čím. Že před ranami jeho
ani železo zuostojí (v 2. vyd.: neostojí).
Troj. 15. 2.

Zůstávati, vz Zůstati.

Zůstavce, e, m. = zůstavitel. Rk.

Zůstavek, vku, m. = zůstatek, ostatek,
zbytek, der Uiberrest. D., Reš.

Zůstavenosť, i. f, die Nachlassenschaft,
Erbnachlassenschaft, der Erbhinterlass. Z.
předkův. Dch.