702

Zůstavený; -en, a, o, vz Zůstaviti. Věc
nechati zůstavenou, die Sache dahingestellt
sein lassen. Článek z-ný, die Suspensopost.
Nz. — komu. člověk sám sobě z-ný, sich
selbst überlassen. Vlč.

Zůstavitel, e, m. = kdo odkazem ně-
komu něco zůstavil, der Nachlasser. Dch.,
Mus. 1880. 375.

Zůstavitelský, erblasserisch. J. tr.

Zůstaviti, il, en, ení; zůstavovati = ne-
vzíti od někud, da lassen, zurücklassen, nicht
fort-, mitnehmen; nechati po sobě, hinter-,
zurücklassen; zamlčeti, bei sich behalten,
nicht bekannt werdenlassen; zachovati komu,
ustoupiti komu, übriglassen, anheimstellen,
übergeben; neodjímati čeho komu, Jeman-
den wobei belassen; vymíniti si, sich vorbe-
halten, ausbedingen; opustiti, pustiti, fahren
lassen, aufgeben, verlassen. Jg. — co kde.
Bůh v písmě svatém právo svobody při
proukazování milostí sobě zůstavil. Sš. 1.
101. Povídka tato zůstaví v čtenáři hluboký
dojem. Lum. 1800. č. 31. Jednoho ptáka
vzal, druhého v hnízdě zůstavil (nechal).
Jg. Slunce již půl dne za sebou zůstavilo.
Troj. — co v čem. Z. něco v moci, v plat-
nosti (zachovati). J. tr., Er. Něco v jisté
(ve své) míře z. (na něčem přestati). Bs.,
Nz. Město sobě v moci zůstavili (vymínili).
V. Něco si v koupi z. Us. Ďábly u věčném
zatracení z. Solf. — co komu. Sobě sa-
mému ve světě zustavenu býti. Koll. IV.
251. Potomkům své jméno z. Mudr. Něco
sobě z. (vymíniti). Solf. Sobě žádného práva
nezuostavuji. Dsky. Z. něco náhodě. Us.
Z-vil to dobré vůli Čechů, chtějí-li Oldřicha
knížetem sobě z.; Zůstaveno stolici apo-
štolské přijíti je zase na milosť. Ddk. II.
375., 382. Libovůli něčí něco z. KB. IV.
Zůstanou na světě, zůstaveni všem dole-
hlivostem, nesnázem atd. Sš. J. 265. — co
po čem, po kom (nechati). Pět synů po
sobě z-vil; Zemřel již dne 28. ledna z-viv
po sobě pověsť pobožného knížete. Ddk.
II. 179., 202. Zuostavil po sobě ženu svú
vlastní a dvé dětí pacholátek. NB. Tč. 204.
Z. po sobě sirotka, dědice přirozené. Mus.
1880. 160., 223. Rozkoše zůstavují po sobé
následky bolestné. Vlč. Něco cizímu roz-
sudku z. L. Z. někomu volbu, obyč.: dáti
komu vůli, na vůli. Os. Po sobě památku,
slavné jméno, dobrou paměť, Us., dědice,
Háj., děti z. — co, koho při čem = ne-
odjímati mu toho. Má při své žádosti zů-
staven a chráněn býti. Nar. o h. a k. Což
se sněmů pokládání dotýče, těch se při
mocnosti a vůli JMK. zůstavuje; Toho se
při zřízení zemském zůstavuje. Zř. F. I. A.
V., VI. VIL, XVI. Každého při přirozené
svobodě, právích, při vůli, při jmění a statku
z.V. Při hrdle jej z. poručil (na živě). Sych.
Při vůli jeho se to zůstavuje. Act. m. Ferd.
Při tom zůstavena bude. Er. Co Vršovce
byli by ho sotva potom při životě z-li.
Ddk. II. 403. Pročež bylo při větších hla-
sích toho zůstaveno. Skl. II. 38. Pány a
rytířstvo při jich starobylé svobodě zůsta-
vujeme. Dač. I. 131. Že při řádu a právu
zachován a zůstaven bude. 1535. Mus. 1883.
142. — na čem. Něco na sporu z. (neroz-

hodnouti). Šml. I. 10. Věc na vůli někomu
z. Mus. 1880. 126. — co komu proč. Z-vil
jsem sobě 7000 mužů pro uhájení smlouvy
s lidem učiněné. Sš. I. 113. — jak. Obraz
ten zůstavuje diváka chladným. Us. Proč
by věc tu o své míře a váze měli z.? Sš.
Sk. 66. — co s kým. S Luitgardou bavor-
skou z-vil kníže po sobě syna. Ddk. II.
373. — co u sebe = zamlčeti. L. — čeho,
šp. m. co. Karel IV. zůstavil po sobě pěk-
ných památek (m.: pěkné památky). Km. —
komu co več: v dědictví, vererben etwas
auf Jemanden. J. tr. — Z , jak se liší od
zanechati? Vz Zanechati.

Zústění, u. Z. žil, die Anastomose. Šm.

Zústně = ústně, mündlich. Z. komu od-
povědíti, Ctib., oznámiti. Solf.

Zústní = ústní, mündlich. Z. trestaní,
Mus., podání. Sněm 1547.

Zustříhati, zustříhnouti, zustřihovati,
alles nacheinander abschneiden. — co. Ká-
zal zustříhati roucha jejich. Proch. Děj.
bibl. 154.

Zustříhnouti, vz Zustříhati.

Zustřihovati, vz Zustříhati.

Zustrojitelný, organisch. Z. látka. Rostl.
I. 59. 2.

Zustrojiti, il, en, ení, zustrojovati, nach-
einander ankleiden, bereiten. — co.

Zůstrojniti, il, ěn, ění, zústrojňovati,
bewerkzeugen, organisiren. Šm.

Zušatěti, ěl, ění, Ohren, lange Ohren
bekommen. Ros.

Zušlechtění, n., die Veredlung. Mravní
z.; Z. mravů, vkusu. Pdl.

Zušlechtěný; -ěn, a, o, veredelt. Z. bě-
houn (kůň) na dostizích, Us., láska, höhere
Liebe. Dch. — čím. Síla z-ná jiskrou ducha
myslícího. Vrch.

Zušlechtiti, vz Zešlechtiti.

Zuštipovati, alles o. nacheinander ab-
zwicken. — co. Cyr.

Zutecť, vz Zutíkati. Slov. Bern.

Zutěkač, e, m. = zběh. Slov. Bern.

Zutěkání, n., die Fucht. Slov. Bern.

Zutěkati, vz Zutíkati.

Zutěkávati, vz Zutíkati.

Zúti, vz Zouti.

Zutíkalý, verlassen; entlaufen. — od-
kud. Lidi od nás zutíkalé přijímal. Eus.

Zutíkati, zutěkati, zutíkávati = jeden po
druhém utéci, sich nach und nach verlaufen,
entfliehen. Jel., Br., V. — abs. A čo mladô,
zutěkalo a čo starô, nevládalo. Chlpk. Sp.
93. Požiar je udusený, vrahovia zutěkali.
Phld. 458. Tu ho chytili, že vraj dom pod-
pálil a zutěkal. Zátur. Priat. II. 38. — od-
kud : od darů ducha svatého. Reš. Divé
včely z domácích zutíkaly. Rozm. o vč. Ně-
kteří ode všeho zutíkali. Dač. I. 270. Jak
učitel hned nepřišel, chlapci zutíkali ze
školy. Us. Tč. — Lom. — proč. Pro strach
takového tyranství zutíkati. Kom. Hrůzou
a strachem zutíkali. Lom. Ale mi povedz,
prečo si mi tak nenazdajky zutěkala. Dbš.
Sl. pov. I. 142. — kam. V tom okamihu
premenil sa železný Mních na divú sviňu
a zutěkal do hory. Dbš. Sl. pov. VI. 51.
Mnoho jich tehdáž do Uher zutíkalo. Kron.
hrad. Tč. — s kým. Turci s svým nej-