704

Zuzka, y, f., v z Zuzanna. Za druhým
koncom stola Z. s druhými deťmi párala
perie. Frsc. Zor. I. 8. — Z. = bezrohá kráva,
eine Kuh ohne Hörner. Cf. Gomola. Na
Mor. Brt.

Zuzliti, il, en, ení; zuzlovati, verknöpfen.
— co = na uzel zavázati. Jg.

Zuzlovatěti, ěl, ění, knotig werden. Ros.

Zuzlovati, vz Zuzliti.

Zuzlovatiti, il, těn, ění, knotig machen.
Ros.

Zuzovná, é, f., samota u Mochova.

Zuzula, vz Zuzanna.

Zuzulenka, y, f. = Zuzka. Každá pannu
Krakovianka červená, lem ta jedna Z. zme-
nená. Sb. sl. ps. II. 1. 99.

Zuzulka, vz Zuzanna.

Zuzuša, dle Káča, vz Zuzanna. Sb. Sl.
ps. II. 1. 109.

Zuzy. Proto sě já v téj ottušě protiv
vám svú řečí túži a sě nic uměti zuzy.
Kat. 1717. Dle Er. zuzy = zúži (obmezuji);
dle Gb. (v Listech filolog. 1882. 309.) jest
rukopisné zuzy nejspíše súzi = soudím.

Zúžčiti = zúžiti. Šm.

Zúžení, n., die Verengung, Stenosis. Z.
průdušnice, roury močové, tepny plicní,
srdečnice, lochanu, požeráku, hlasivky atd.
Vz Os. lk. I. 60., III. 225., 255., 412., IV.
31., 71., 331., 338., 352., V. 7. 80, VI. 213.,
IX. 108., 123., 174., X. 140., 155., 223. Z.
štěrbiny víčkové, blepliarophimosis, z. otvorů
srdcových, cardiostenosis, z. zorničky, myo-
sis. Nz. lk. Z. pochvy, štěrbiny stydké.
Křž. Porod. 198., 102. Z. věty. Mus. 1880.
324. Koëfficient z. ZČ. I. 324. — Vz Zužo-
vání.

Zúženina, y, f. = zúžená prostora, die
Verengung. ZČ. Z. požeráková, die Oeso-
phagusstriktur. Nz. lk.

Zúženokrovečník, a, m., stenostoma,
brouk. Z. černonohý, s. nigropes. Kk. Br.
352.

Zúžený; -en, a, o, verengt, verengert,
verkürzt. Vz Zúžiti. Z věta, souvětí. Mus.
1880.127., 311. Z trubka skleněná, ver-
engertes Glasrohr. Šp.

Zužínati, nach und nach abschneiden. —
co čím: svršky pšenice srpem, aby nezbuj-
něla. Us. Tč.

Zužitečniti, il, ěn, ění = zlepšiti, ver-
bessern. — co: grunty. Us.

Zužiti, il, it, ití; zužívati = celé užiti,
aufbrauchen, abnützen.— co. To služebník
sám zužívá. Kom.— čeho k čemu: všech
chtěl k rozkoši z. Gníd.

Zúžti, il, en, ení, zužovati = súžiti,
enge o. enger machen, einengen, verengen,
verengern, verschmälern. Jg., Dch., Tč.
co. Pozornosť zužuje vědomí. Dk. P. 109.
Nadarmo zužují někteří smysl slov těch.
Sš. II. 127. —jak. Dalmacie jest úzký od
severu k jihu směrem jihovýchodním vždy
více se zužující pruh země. Kř. stat. 4. —
co, se čím: řečiště se novým náspem zú-
žilo. Sych. — se = obmeziti se. Kat. 1717.
Čím více se zúžil můj zevnitřní svět. Koll.
IV. 157. Vz Súžiti.

Zužití, n., der Verbrauch. V z Zužiti.
Kaizl 8.

Zužitkování, u., der Verbrauch, die Ver-
wendung, Ausnützung, Verwerthung. Dch.
Z. staviva. Us. Pdl. Lepší z. přírodnin.
Osv. I. 525.

Zužitkovati = v užitek obrátiti, ver-
werthen, ausnützen, fruktificiren. Jg., Dch.
— co. Us. Žid každou príležitosť zužitkuje,
aby člověka ometl (ošidil). Us. Tč. Které
(poklady) len osvetou rozbystrené oko spa-
triť a z. dovedie. Let. Mtc. sl. I. 61. —
k čemu Kamenař poklad z-val k hříchům
a nepravostem. Kld. I. 34. Opravy cizí země
bez škody vlastní země ku spravovaní říše
své z. Ddk. — več. Jindřich zužitkoval
pobytu toho hojně ve prospěch svého spa-
sení. Ddk. III. 72. — Vz Využitkovati. —
Z. = prožiti, probiti, durchbringen. Na Zlín-
sku. Rst.

Zužívání, n, der Verbrauch, die Ab-
nützung.

Zužívaný, verbraucht, abgenützt. Z. boty
a kabát dosti ošumělý; Z. štětec. Koll. III.
308., 122.

Zužívati, vz Zužiti.

Zužka, y, f. Z. Matěj. Vz Blk. Kfsk.
1095.

Zužování, n., die Verengung. Z. řeky,
Us., vět. Mus. 1880. 127. Z. samohlásek.
Proti některým samohláskám má čeština,
zvláštní nechuť a rozličným způsobem se
jich zbavuje; některé pod váhou délky na
dvojhlásky se rozkládají a dlouhé é za tou-
též příčinou se zužuje v í (tvrdé é v ý):
chlév — chlív, stéblo — stýblo. Důsledně
jest provedeno toto zúžení jenom ve mluvě
obecné, kdežto spisovná čeština proti zužo-
vání tvrdého é důrarazně se opírá, měkké
pak é také pravidelně zúžila. Vz É. (Slov.
I. 343. b.), Gb. Hist. čes. samohl. 64.

Zužovati, vz Zúžiti.

Zva, y, f., rostl., teucrium chamaepithys,
das Schlagkraut. D.

Zvábiti, il, en, ení, zvabovati, anlocken,
durch Reiz gewinnen. — abs. Kto Rusal-
kám verí a zvábiť sa da, toho nepustia do
svitu z kola. Ppk. II. 135. — koho. Mne,
trvám, zvábiš. Msn. Or. 154. — koho kam.
Ty si mé myšlienky k sobě zvábil a moje
srdečko celkom zmámil. Koll. Zp. II. 216.
Tvá krása za tebou mně zvábila. Us. Zvá-
bily na se jeho pohled. Č. Tí sa dali tu
dnu zvábiť a viacej von nemôžu. Dbš. Sl.
pov. I. 385. Krásou ma ty, milá, prevyšuješ,
mé srdénko za sebou zvabuješ. Sl. ps. 73.
Pamätáš tamtie nebeské doby, v ktorých
utichly srdca žaloby a nebo (nebe) na zem
zvábily? Sldk. 345. Z. někoho k čemu.
Tč., Kos. Ol. I. 85. Démant ve rmutu mne
zvábil skrýše. Čch. Bs. 29. Zrak k sobě
z-la. Č. — koho odkud. Z-ly mne s cesty
poklidné. Čch. Mch. 17. Krásnych sliepok
čtyry páry zvábil za sebou preč z fary.
Mt. S. I. 181. — čím: sladkými slovy ně-
koho k něčemu z. Us. Žena latinkami chce
srdce k sobě z. Us. Tč.

Zvací, Einladungs-. Z. psaní, Ros., lístek.
Nz. Z. výbor. Us. Pdl.

Zváč, e, m. = kdo zve, der Einlader,
Vorlader. Z. na svatbu, na pohřeb, der
Hochzeit-, Leichenbitter. Us. D., Nrd. Bld.