707

Zvápenatělý, zvápenělý, zvápenatilý, zvá-
penilý, verkalkt. Ros.

Zvápenatění, n., die Verkalkung. Z. tu-
berkulí. Pokrok 1883. č. 82.

Zvápenatěti, zvápeněti, ěl, ění, verkalken.
Ros.

Zvápenatilý, vz Zvápenatělý.

Zvápenatiti, zvápeniti, zu Kalk machen,
verkalken. — co: kámen. Ros.

Zvápenělý, verkalkt.

Zvápeněti, vz Zvápenatěti.

Zvápenilý, vz Zvápenatělý.

Zvápeniti, vz Zvápenatiti.

Zvápněti, ěl, ění = zvápenatěti. Dch.

Zvápniti = zvápenatiti. Mor. Tč.

Zvar, u, m. = svar, svaření, der Trank,
Tak žiadna čarodějnica bosorských zvarov
nehotovila. Phld. III. 3. 284.

Zvára, y, f. = svařené mléko, polévka,
gekochte Milch, Milchsuppe. Slov. Plk. Vz
Žufa.

Zvářa, e, f. = svaření, svářka prádla,
das Auskochen der Wäsche. Mor. Šd.

Zvárací kameň. Na jihových. Mor. Brt.
Vz Pajchovňa (v dodat.).

Zvaradlo, a, n., zvarák, u, m. = nádoba
k zvárání prádla, der Laugenkübel, Sechtel-
schaft. Slov. Plk.

Zvarák, vz Zvaradlo.

Zvárání, n., das Auskochen, Auslaugen.
Bern.

Zváraný; -án, a, o, ausgekocht, ausge-
laugt.

Zvárati, zvářati, zvárávati = pařiti prádlo,
v louhu močiti, vyvařovati, auskochen, aus-
laugen, sechteln. Na Slov. a Mor. Džl., Vck.,
Plk., Ps. sl. — kdy. V pátek šaty zvářávajú.
Sš. P. 75. Dnes sme zvářali (prádlo). Us.
na Mor. Vck. — se kde. Ale tí, ako len
mohli, popchýnali koně, že sa len tak v znoji
zvárali. Dbš. Sl. pov. I. 564 — co (čím)
Zvárala ju (košieľku) vínečkom červeným.
Phld. IV. 465. Mala som šaty zvárať, prišli
ma nahovárať (namlouvuť). Sl. ps. 324.

Zvárávati, vz Zvárati.

Zvaření, n., die Abkochung. Vz Svařiti.

Zvařený, vz Zvařiti, Svařiti.

Zvarhaněný; -ěn, a, o = zmačkaný, zto-
čený Vz Zvarhaniti. Kniha z-ná. Us. Vrů

Zvarhaniti, il, ěn, ění = zmačkati, ztočiti,
die Blätter an den Enden zusammenrollen.
— co: knihu. Ros.

Zvariak, u, m. = druh kamene. Tento
kameň sä volá zvariak preto, či že ním,
v ohni rozpáleným, šaty zváraiú, či že je
taký, ako by svarený zo samých krusin.
Hdž. Čít. 204.

Zvařilý = zvařený, gekocht; verdaut.
Krab. 155.

Zvařiti, il, en, ení; zvařovati = převařiti,
aufkochen lassen, abkochen, absieden. —
co: víno. Har. Tak psov paria (paří) — najprú
vody zvaria, a tak jich obaria (opařují) =
tak šibala chytají. Pořek. na Slov. Zátur. —
se komu. Žinčica už sa nám zvarila, bača
ju prechládza. Slov. Zátur. — kde. Čo chceš
položiť na jazyk, chcej prv v mysli zvařiť.
Na Slov. Tč. Čo gazda rozkáže, to zvarí
prve v svej múdrosti. Na Slov. Tč. — co
s čím kde. Tento kořen zvař s komenicí

v bílém mléce. Byl. — co jak: vejce na
měkko z. Us. — Z. = svařiti, einkochen,
einsieden. Vz Svařiti.

Zvárka, zvářka, svárka, y, f. = zvaření,
der Absud. Vz Zvářa.

Zvarnica, e, f. = bržďálka, svařená a
přecezená žinčice. Na mor. Val. Brt. Z. =
uvařená žinčice spodní, svrchní se smetanou
slove urda. Na mor. Val. Vck. Vz Bržďálka.

Zvarný, kochbar. Šm.

Zvarovati, vz Zvariti.

Zvášnělý, leidenschaftlich geworden. Dch.

Zvášnění, n. = stav, když člověk do vášní
přišel, das Leidenschaftlichwerden. Kom.
Inform.

Zvášněný; -ěn, a, o, leidenschaftlich ge-
worden. Kom. Inform. Z. ret. Kv. 1884. 236.

Zvášněti, zvášnivěti, ěl, ění = vášnivým
se státi, leidenschaftlich werden. — čím.
Jel.

Zvášnilý = vášním oddaný, leidenschaft-
lich. Scip. Vz Zvášnělý.

Zvášniti, il, ěn, ění; zvašňovati = vášni-
vým učiniti, leidenschaftlich machen. —
koho. Ros. — se. Br. — se čím.

Zvášnivělý = zvášnělý. Z. Václav. Pal.
Děj. II. 1. 261.

Zvášnivěti, vz Zvášněti.

Zvašňovati, vz Zvášniti.

1. Zváti, zvu, zveš n. zovu, zůveš (zoveš,
zůve, zove) ... 3. os. pl. zovou (zovú, od-
chylkou zoví), zvi a zov (zovi), zova, zo-
vouc, zvouc, zval, án, ání; zvávati {zývati,
jen ve složených) = volati, pobízeti, auffor-
dern, aufrufen, rufen; prositi k jídlu, k vese-
losti, einladen, bitten; nazývati, jmenovati,
nennen, benennen. Jg. Cf. Bž. 200., 201.,
Mkl. aL. 270., Gb. v Listech filol. 1884 99.

— abs. Měl jsem jíti na posvícení, ale nikdo
nepřichází zvát. Pořek. Šd. — koho. Br. Kde
té nezvou, nehrň se. Č. Kterak (jak) tebe
zovou (jmenují)? Us. Sd. Komár všecke
vtáke pozval, jenom jedné sove nezval. Sš.
P. 696. Jež jsem zval, nechtie přijieti. Výb.

II. 30. Kdo čerta zval, tomu i práci dal. Tč.
exc. (Bohatí) sami se zovú. Hus II. 361.

— co, koho, se čím. Takovými pokutami
začasté nás Bůh zove, abychom života po-
lepšili. Štelc. Zvali Karla otcem vlasti. Ml.
To mohu svým zváti. Us. Hrdinami se zváti
chcete. Rkk. 53. Z. se jménem. Rk. Ta naj-
mladšia, čo ju Hanou zvali. Er. Sl. čít. 67.
Tým tituľom cti svojho Mojmíra; mňa inakší
zovú ľudia kráľom. Zbr. Hry 235. Budeš
sa zváť ženou. Ht. Sl. ml. 232. Písmo svaté,
jako listy poselacie, ráčil jest po patriarchách
a prorociech poslati, jimiž nás zove, abychom
se vrátili do své vlasti; Že i listóv od něho,
jimiž je zove do královstvie blaženého, ne-
chtie čísti. Št. Kn. š. 5. Jimiž (listy) nás
zove. Št. Uč. 6. a. Protož zovme ho mo-
dlitvú. Št. Ř. 205. a. Jej Dětřichern Berún-
ským zoviechu. Dal. C. 93. Tato řeč jest
cierkve svaté, jíž zuove dcery sionské. Hus

III. 41 Moudrým se darmo zove, kdo neumí
radiť sobě. Č. — koho kam. Nerozkazuje
jako otrokům, ale jako dítek zůve k poslu-
šenství. Kom. Lab 43. 4. Na svadbu umiá
(solent) z. v úterý večer. Mor. Podluží. Brt.
L. N. II. 63. Někoho z. k hostině, Ml., k obědu,

334*