Předchozí (707)  Strana:708  Další (709) |
|
|||
708
|
|||
|
|||
Bk., ke zkoušce. Jd. Z. někoho na kýtu,
na zkoušku, Sych., na svatbu, Ben. Br., V., do plesu, do divadla. Us. Bez rozpakování koho do domácí společnosti z. Ml. Rozml. Fil. s Pravd. Zvav mě na pečeni do Jevíčka, tu mi pobral peníze. Půh. II. 356. Z. někoho k snídaní. Dh. Zůveš k snídaní. Pam. 3. 15. Když koho zuove na své hody. Alx. P. 54. Boháč na hostinu zval, bratra Lazara něchal. Sš. P. 20. Přikázal, aby chudý i bohatý zván byl na ty hody. CR. Z. někoho na oběd, Pass. 186., na hody. Dal. 30. Nebo je král zval na polévku a tak se mstil. Dač. I. 11. Z. někoho na lžíci polívky, Us. Dch., na posvícení, Er. P. 91., na svatbu. Er. P. 346. Spev sa nesie kol do kola, všetko k plesu zove, volá po slovenských končinách. Ppk. I. 99. Mistr tě zove k sobě. Hr. rk. 91. Jedni druhé k sobě zoví. Har. II. 188. Na ty smlouvy zoví příbuzné. Har. II. 321. Váhu na to klásti sluší, jelikož ho papež v listu ze dne 25/5. k sobě zve. Ddk. III. 137. Když jeho Vlídnost pan organista vstu- poval do stavu manželského, tedy nás zval na poctivú krásu. Sl. let. V. 322. Hlas tento jest cierkve svaté, jenž zuove k sobě sbor židovský. Hus III. 80. Hrdliččin zval ku lasce hlas, kde borový zaváněl háj. Mcha Ty silný spieváš o láske, ja slabý zvem do boja. Voj. Tat. a mor. 7. Vás k spasení zůvi. BR. II. 105. a. Křepelka se v pro- středku točí a zve k sobě křepela, až všichni do kola se sešli. Sš. P. 728. K čemuž tímto uctivě zvu. Us. Pdl. Z. někoho k sobě. Cyr., Kat. 1496. Zval ho do Prahy. Us. Šd. Z. koho v zemiu. Dal. 122. Vida jámu v ni se nekoť, nebyv zván na hody nechoď. Bž. exc. — koho proč. Za příměřím pozvachu jich na svój hrad; Pozvavše za mírem slovutnějších do Vyšehrady. Dal. Jir. XII. 4., XIV. 36. Kníže houfy divokého lidu zvláště z Rusi sobě ku pomoci zval. Ddk. III. 142. — jak. Teprve tento zval se od r. 1116. listovně z Wittelsbachu. Ddk. III. 128. ,Ja som človek', to povie každý, tak sä rád zovie. Hdž. Čit. 201. A keď ja rozpletiem tieto tvoje vlasy, budeš sa zváť ženou na budúce časy. Ntr. II. 307. Protož ochotně zove je milostivý spasitel řka. Hus II. 53. Mala som frajera, zvali mi ho Jankom. Sb. sl. ps. II. I. 129. — koho odkud. Bože, Bože, Bo-
žičku, daj mi dobrú ženičku, co by me ne- kľala, pekne z krčmy zvala: Poďže domu, mužičku: Daj ju Bože, Božičku! Sb. sl. ps. II. 1. 122. — koho proti komu. Beneš
Hermanóv tajno lud v hromadu zve protiv Sasíkóm. Rkk. 36. — s infinit. Hrdě skálu mlčeť zove. Kká. K sl. j. 83. 2. Zváti, zvěji = vše věji. Vz Váti. —
co: obilí. Jel. Zvál chmel = utekl. U Polic. Kšá. — Z. = odváti, vz Sváti. Zváti, n., das Ausschwingen, Ausworfeln.
Bern. Zvatriti, il, en, ení, zvatrovati = zapáliti,
entzünden; se = za-, rozpáliti se, auflodern, sich entzünden Na Slov. Hdk. C. Prilož suchého dreva, aby hranice sa zvatrovala. Šd. — odkud kam. Až se vatry zvatří od Šumavy do Uralu. Pokr. Z hor 112. |
Zvátý; -át, a, o, ausgeschwungen, aus-
geworfelt. Z. obilí. Bern. Vz Váti. Ta ne- zvitá mláď (hrubá, nevyčištěná). Ehr. 102. Zvávati, vz Zváti.
Zvaz, u, m. = svaz. Slov. Bern.
Zvázaní, n. = svázání, vazba. Slov. Bern.
Zvázaný; -án, a, o = svázaný. Slov.
Bern. Zvázati, zváži, al, án, ání; zvazovati =
přivázati, anbinden. — co čím kam: lodí provazy k břehu. Troj. Zlapa tri sta lišek a zváza je ocasy k ocasóm. BO. Zvazček, zečku, m. = svazček, svazeček.
Slov. Bern. Zvazek, zku, m. = svazek. Slov. Bern.
Zvázgnúť, ģnul a gel, utí = zváznouti
Slov. Bern. Zvázlý = kdo zvázl, stecken geblieben.
— kde (na čem). Br.
Zváznouti, zvíznouti, znul a zl, utí =
uváznouti, stecken bleiben. — kde (proč, s kým, s čím). Pro veliké vlhko s vozy v blátě zvázli. V., Let. 84. Z. na lepu. Kom. — Br — Veliká moc ryb v sieti zvázla. Krist. 110. b. V osidle zvázli. BR. II. 513. b. Když jiní zváznou v něčem jako kuřata v koudeli, tedy on předce svou vyvede. Bl. 294. A zlécel jest (ďábel) všudy osidla svá v zlatě, v střiebře a v jiných věcech, abychom jich neřádně požívali a tak v jeho osidlách zvázli. Hus III. 119. — Cf. Zvázgnúť. Zvazovati, vz Zvázati.
Zvazový = svazový, sehnig, Sehn-. Slov.
Bern. Z. žíla, die Sehnader. Bern. Zvážač, e, m. = svážeč. Na Slov. Zožatô
lebo zkosenô zbožia viažu viazači do snopov. Zvážači ho na rebrinových vozach do dediny, do humán, na ôdry, do záčinkov zvážajú. Hdž. Čít. 139. Zvážati = svážeti, zusammenführen, ein-
führen. — co: obilí. Hdž. Šlb. 87. Ty si bola žitko zvážať a sviazané nebolo. Sl. spv. I. 39. — Vz Zvážač. Zvážení, n. = svážení, die Herunter-
drückung; odvážení, die Abwägung; zjednání, die Verschaffung; půjčení, das Borgen. Bern. Zvážený; -en, a, o = svážený, herunter-
gedrückt; odvážený, abgewogen; zjednaný, verschafft; půjčený, geborgt. Bern. Z. zboží. Zvážiti, il, en, ení; zvažovati, zvahovati
= svážiti, herunterdrücken; převážiti, od- vážiti, abwägen; uvážiti, rozvážiti, ab-, er- wägen, ermessen, erachten; půjčiti, borgen (Slov.); vynaložiti, aufwenden. — co (kde): zboží, Us., své kroky v roklích, Č., radu (uvážiti). L. Strach zisk nezváží. Msn. Or. 24. — co kam: tělo v jistou stranu z. (aby nepadlo). Čes. vč. — co nač: den = vyna- ložiti, auf-, verwenden. St. skl., Výb. I.809. — se = přechýliti se tíží, shoupnouti se,
überwiegen, überkippen, überschlagen. — se s čím. Vyskočil na stůl a zvážil se se stolem. L. — co kdy. Chceš-li dobře koupiti, musíš dříve zvážiti. Tč. exc. — co jak. Zvážil strašný onen případ v tíži jeho celé. Kká. K sl. j. 208. — se nač. Nemóžem sa ani na jeden pár čižem zvážit (nemohu si jich zjednati, sich verschaffen). Slov. Bern. — si co. Kdo si neprije, ten si neco zváži
|
||
|
|||
Předchozí (707)  Strana:708  Další (709) |