708

Bk., ke zkoušce. Jd. Z. někoho na kýtu,
na zkoušku, Sych., na svatbu, Ben. Br., V.,
do plesu, do divadla. Us. Bez rozpakování
koho do domácí společnosti z. Ml. Rozml.
Fil. s Pravd. Zvav mě na pečeni do Jevíčka,
tu mi pobral peníze. Půh. II. 356. Z. někoho
k snídaní. Dh. Zůveš k snídaní. Pam. 3. 15.
Když koho zuove na své hody. Alx. P. 54.
Boháč na hostinu zval, bratra Lazara něchal.
Sš. P. 20. Přikázal, aby chudý i bohatý
zván byl na ty hody. CR. Z. někoho na
oběd, Pass. 186., na hody. Dal. 30. Nebo
je král zval na polévku a tak se mstil. Dač.
I. 11. Z. někoho na lžíci polívky, Us. Dch.,
na posvícení, Er. P. 91., na svatbu. Er. P.
346. Spev sa nesie kol do kola, všetko
k plesu zove, volá po slovenských končinách.
Ppk. I. 99. Mistr tě zove k sobě. Hr. rk.
91. Jedni druhé k sobě zoví. Har. II. 188.
Na ty smlouvy zoví příbuzné. Har. II. 321.
Váhu na to klásti sluší, jelikož ho papež
v listu ze dne 25/5. k sobě zve. Ddk. III.
137. Když jeho Vlídnost pan organista vstu-
poval do stavu manželského, tedy nás zval
na poctivú krásu. Sl. let. V. 322. Hlas tento
jest cierkve svaté, jenž zuove k sobě sbor
židovský. Hus III. 80. Hrdliččin zval ku
lasce hlas, kde borový zaváněl háj. Mcha
Ty silný spieváš o láske, ja slabý zvem do
boja. Voj. Tat. a mor. 7. Vás k spasení
zůvi. BR. II. 105. a. Křepelka se v pro-
středku točí a zve k sobě křepela, až všichni
do kola se sešli. Sš. P. 728. K čemuž tímto
uctivě zvu. Us. Pdl. Z. někoho k sobě. Cyr.,
Kat. 1496. Zval ho do Prahy. Us. Šd. Z. koho
v zemiu. Dal. 122. Vida jámu v ni se nekoť,
nebyv zván na hody nechoď. Bž. exc. —
koho proč. Za příměřím pozvachu jich na
svój hrad; Pozvavše za mírem slovutnějších
do Vyšehrady. Dal. Jir. XII. 4., XIV. 36. Kníže
houfy divokého lidu zvláště z Rusi sobě
ku pomoci zval. Ddk. III. 142. — jak.
Teprve tento zval se od r. 1116. listovně
z Wittelsbachu. Ddk. III. 128. ,Ja som
človek', to povie každý, tak sä rád zovie.
Hdž. Čit. 201. A keď ja rozpletiem tieto
tvoje vlasy, budeš sa zváť ženou na budúce
časy. Ntr. II. 307. Protož ochotně zove je
milostivý spasitel řka. Hus II. 53. Mala som
frajera, zvali mi ho Jankom. Sb. sl. ps. II.

I. 129. — koho odkud. Bože, Bože, Bo-
žičku, daj mi dobrú ženičku, co by me ne-
kľala, pekne z krčmy zvala: Poďže domu,
mužičku: Daj ju Bože, Božičku! Sb. sl. ps.

II. 1. 122. — koho proti komu. Beneš
Hermanóv tajno lud v hromadu zve protiv
Sasíkóm. Rkk. 36. — s infinit. Hrdě skálu
mlčeť zove. Kká. K sl. j. 83.

2. Zváti, zvěji = vše věji. Vz Váti. —
co: obilí. Jel. Zvál chmel = utekl. U Polic.
Kšá. — Z. = odváti, vz Sváti.

Zváti, n., das Ausschwingen, Ausworfeln.
Bern.

Zvatriti, il, en, ení, zvatrovati = zapáliti,
entzünden; se = za-, rozpáliti se, auflodern,
sich entzünden Na Slov. Hdk. C. Prilož
suchého dreva, aby hranice sa zvatrovala.
Šd. — odkud kam. Až se vatry zvatří
od Šumavy do Uralu. Pokr. Z hor 112.

Zvátý; -át, a, o, ausgeschwungen, aus-
geworfelt. Z. obilí. Bern. Vz Váti. Ta ne-
zvitá mláď (hrubá, nevyčištěná). Ehr. 102.

Zvávati, vz Zváti.

Zvaz, u, m. = svaz. Slov. Bern.

Zvázaní, n. = svázání, vazba. Slov. Bern.

Zvázaný; -án, a, o = svázaný. Slov.
Bern.

Zvázati, zváži, al, án, ání; zvazovati =
přivázati, anbinden. — co čím kam: lodí
provazy k břehu. Troj. Zlapa tri sta lišek
a zváza je ocasy k ocasóm. BO.

Zvazček, zečku, m. = svazček, svazeček.
Slov. Bern.

Zvazek, zku, m. = svazek. Slov. Bern.

Zvázgnúť, ģnul a gel, utí = zváznouti
Slov. Bern.

Zvázlý = kdo zvázl, stecken geblieben.

— kde (na čem). Br.

Zváznouti, zvíznouti, znul a zl, utí =
uváznouti, stecken bleiben. — kde (proč,
s kým, s čím). Pro veliké vlhko s vozy
v blátě zvázli. V., Let. 84. Z. na lepu.
Kom. — Br — Veliká moc ryb v sieti
zvázla. Krist. 110. b. V osidle zvázli. BR.
II. 513. b. Když jiní zváznou v něčem
jako kuřata v koudeli, tedy on předce svou
vyvede. Bl. 294. A zlécel jest (ďábel) všudy
osidla svá v zlatě, v střiebře a v jiných
věcech, abychom jich neřádně požívali a
tak v jeho osidlách zvázli. Hus III. 119. —
Cf. Zvázgnúť.

Zvazovati, vz Zvázati.

Zvazový = svazový, sehnig, Sehn-. Slov.
Bern. Z. žíla, die Sehnader. Bern.

Zvážač, e, m. = svážeč. Na Slov. Zožatô
lebo zkosenô zbožia viažu viazači do snopov.
Zvážači ho na rebrinových vozach do dediny,
do humán, na ôdry, do záčinkov zvážajú.
Hdž. Čít. 139.

Zvážati = svážeti, zusammenführen, ein-
führen. — co: obilí. Hdž. Šlb. 87. Ty si
bola žitko zvážať a sviazané nebolo. Sl.
spv. I. 39. — Vz Zvážač.

Zvážení, n. = svážení, die Herunter-
drückung; odvážení, die Abwägung; zjednání,
die Verschaffung; půjčení, das Borgen. Bern.

Zvážený; -en, a, o = svážený, herunter-
gedrückt; odvážený, abgewogen; zjednaný,
verschafft; půjčený, geborgt. Bern. Z. zboží.

Zvážiti, il, en, ení; zvažovati, zvahovati
= svážiti, herunterdrücken; převážiti, od-
vážiti, abwägen; uvážiti, rozvážiti, ab-, er-
wägen, ermessen, erachten; půjčiti, borgen
(Slov.); vynaložiti, aufwenden. — co (kde):
zboží, Us., své kroky v roklích, Č., radu
(uvážiti). L. Strach zisk nezváží. Msn. Or.
24. — co kam: tělo v jistou stranu z. (aby
nepadlo). Čes. vč. — co nač: den = vyna-
ložiti, auf-, verwenden. St. skl., Výb. I.809.

— se = přechýliti se tíží, shoupnouti se,
überwiegen, überkippen, überschlagen. —
se s čím. Vyskočil na stůl a zvážil se se
stolem. L. — co kdy. Chceš-li dobře koupiti,
musíš dříve zvážiti. Tč. exc. — co jak.
Zvážil strašný onen případ v tíži jeho celé.
Kká. K sl. j. 208. — se nač. Nemóžem sa
ani na jeden pár čižem zvážit (nemohu si
jich zjednati, sich verschaffen). Slov. Bern.

— si co. Kdo si neprije, ten si neco zváži