710

Zvědavec, vce, m., der Neugierige. Us.
Tč., Dch., Kká. Td. 84., Čch. Mch. 102.
Děvčata se skrývají před zraky z-ců. Kld.
II. 278.

Zvědavosť, i, f. = dychtění po zvěděni
něčeho nám nového, die Neugierde. Blř.
Dětinská, ženská z. Us. Tč. Na řeči jiných
pozor míti prozrazuje z. Us. Tč. On mou
z. nejvíce a nejúplněji uspokojoval; Chtěl
jsem je ze z-sti navštíviti; Ostatní filoso-
fové a jejich zásady více z. mou vnadili,
než aby do hlubin ducha mého byli pro-
nikli. Koll. IV. 119., 184., 223.

Zvědavý, neugierig. Odbyti zvědavého.
Z. očím pobíhati, se plahočiti dává; Jsem
zvědav, co z toho bude. Dch. Boly ste
v sláve, široké končiny, lež slávy palmu
vyrval z hrsti jiný. A kto ju vyrval? Mlč,
srdce zvedavé, nejatri plameň v prsách
tajne žhúcich a nepreklínaj plemeno to dravé,
spokoj se v slzách po tvári tekúcich; prejde
to mračno, čo ti svetlo kryje, a puk zakry-
tej slávy sa rozvije. Matš. Z-vý, až by rád
celou hlavu do klíčové dírky strčil; Z., až
drzý. Us. Dvrsk. Z. otázka, Km. 1884., di-
vák, ženština. Us. Když z. lid německý
dotazuje se jich na víru a obřady jejich.
Pal. Děj. III. 3. 78. Jen malé strpení ještě,
z-vý čtenáři, vyjevím ti brzo vše. Hš. Sl.
150. Buď všímavý, ale ne z-vý. Šd. exc.
Stran přísloví a pořekadel vz: Kazatel,
Noc, Ponebí, Proč, Starý, Ucho, Všetečný.

Zvedené = zdvořile, artig, wohlerzogen.

Zvedení, n. = uvedení, die Einführung.
Cf. Zvod. O z. na vinici pro dluhy. Sob.
147. Z. práva. Mus. 1880. 555. Z. žaloby na
někoho, die Erhebung einer Klage. J. tr. —
Z. = vychování, die Erziehung. Panna z.
panského. Kom.

Zvědění, n., die Erfahrung. Vz Zvěděti.

Zvedenosť, i, f. = zdvořilosť, die Wohl-
erzogenheit, Artigkeit. Z. mravní, sittliche
Wohlverhaltenheit, Dch., politická. Šmb. S.
II. 231.

Zvedený = uvedený, eingeführt. — k če-
mu, več: k zboží svému, v statek. Jg. —
kam čím. Na zboží úřadem z-ný. Arch.
I. 394. — Z. = vychovaný, wohlerzogen.
Dobře z. Z. jinoch. Šml. Má děti dobře
z-né. Us. Šd. Vladislav byl mladík dobro-
myslný a dobře z-ný. Pal. Děj. V. I. 49.
Špatně z., ungerathen. Dch. Každý dobře
zvedený zná se, kde byl učený. D, Lb. —
v čem: v cvičení a kázni z. V. Ve váleč-
ném umění dobře z-ní. Abr. z G. 2. 10. —
Z. = zdvořilý, zdařilý, artig, wohlgerathen,
wohlerzogen, höflich. V. Nezvedené a se-
dlské mravy. V. Dítě z. Us. — Z. most =
vytažený. Zlob. — Z. = připravený, zuge-
richtet. Máš z-ný kabát (pokálený, umazaný
a p.)! Us. u Kr. Hrad. Kšť.

Zvěděti (dříve: zviesti, Rkk. 40), zvím,
zvěz, da (ouc), děl, děn a dín, dění; zví-
dati, zvězovati = dověděti se čeho, poznati,
erfahren, dahinter kommen, inne werden,
zur Kenntniss kommen, Nachricht bekom-
men. Jg. Vz Vzvěděti (strany vazeb). —
abs. Než zvěděl, bylo pozdě. Us. Však
zvíme. Šm. Zvěděli jsme, co jest to bouře
mořská. Har. Úřad nedědí, jak se v něm

kdo chová, hned lidé zvědí. Prov. Zvíš,
po čem hoře platí. Bl. 296. Šak sa ja ože-
ním a ty nezvieš, ty moje ohlášky staveť
nesmieš. Sb. sl. ps. II. 1. 125. Nic není taj-
ného, aby nebylo zvědíno. Lom. Rok má
krok, přijde prve než zvíš. Než zvěděl
(v okamžení).. Kom. Kade ta tvoja mať za-
čala zvědievať, priam moje srdiečko počalo
omdlievať. Sl. ps. 135. Jak chceš zvěděť,
kdo je jaký, nemusíš býť ledajaký. Na
Ostrav. Tč. Já se ti ožením, ani nezvíš. Ps.
slez. Šd. Jak chceš s někým obcovať, zvěď
najprv, jaký je, abys vedel podlé noty gaj-
dovať, jak žije. Na Slov. Tč. A já zvěda
poslal jsem pro toho pacholka, aby ke mně
přišel. NB. Tč. 198. Chtějíc zvěděti, kto
jsú; Zvili, že by co měl, muož na Jana
zvésti podlé póhonu. Půh. II. 82., 454. Ne
se vším na rynk, leč zvíš, jak jinému pro-
daj projde. Ctib. Cimb. Hád. — co: svůj
rod, Ben., počet něčeho, V., budoucí pří-
hody. Troj. A když to zvíte, pište nám.
NB. Tč. 107. Více zvídej, nežli znáš.
Shakesp. Tč. A ten duom Čech jeden zvěděv.
Mt. J. z Pr. st. 9. Kdo se moc ptá, mnoho
zví. Kram. Málo zvídej, moc nejídej, budeš
dlouho živ. Málo jídej, málo zvídej, na la-
vici líhej, budeš dlouho živ. Us. Kšť. Ne
mnoho jídej, ne všeho zvídej, budeš dlouho
mlad. Ros. Ten člověk něco zví. Us. Šd.
S tajnosťou, má milá, k vám chodívám,
aby sa to naši nezvedeli, velice se obávám.
Sl. ps. 73. Když to sníte, něco zvíte. Us.
Brnt. A tu zviete pravdu i jeho i naši.
Arch. IV. 361. A zvěděv to Michek z Brodu,
přišel na dědinu. NB. Tč. 162. Ať Štilfrid
tvú silu zvie. Výb. II. 44. Když to Přemysl
zvědě. Dal. 24. Zvěděv to poslal ke mně.
Půh. I. 337. Aby, když dietě co učiní, z-li
příčiny, proč to činí: Nežádá prorok, aby
budúcie věci zvěděl, kteréž jest Bóh v své
moci položil. Hus II. 30., III. 134. — čeho
(se). Když se toho židé zvěděli, za pannú
Marií běželi. Sš P. 19. Obyč. z. co. Jg. —
komu co. Nemoh j'mu jmene z. Alx. V. v.
897. (HP. 22.). — co po kom. Nepohnal
mne tu trhem, ježto moji ludé chodie na
trh, po nichž bych já póhon mohl zvěděti.
Kn. rožm. 29.— o kom, o čem (s čím):
o svém rodu. Br. Zvíš o něm (poznáš ho),
než s ním věrtel hrachu sníš. Mus. Spíše
vaše město zví co o novině jako mi v dě-
dině. Koll. Zp. I. 38. Tvůj zadek o tom
zví. Klat. O něčí smrti z. Vrat. Z. o čem
se svým zlým (maje z toho škodu). Otec
král o tom zvěděl. Kld. I. 290. Proč bych
se nenapil? Co je komu po tom; dyť moje
kapsička musí zvěděť o tom. Čes. mor. ps.
279. Pokým (pokud) ta tvoje mať o tom
nezvedela. Sl. ps. 135. Až zvím o jeho
spádech, tak mu posvítím. Us. V noci išiel,
v noci zas sa vracia a nik z vojska nezve-
del sa o tom. Č. Čt. I. 149. Tie dunajské
rybky, keď sa o mne zvedia, tie mňa, svoju
paniu, od ľubosti zjedia. Btt. Sp. 17. Co
chceš zvěděť o některém, z domácích se
dovíš. Us. Tč. On zvedel (sa) o lidskej
všetečnosti. Slov. Tč. Jak se o ni zvěděl
brunovský pan hejtman, hned na ňu od-
písal, aby za něho šla. Sš. P. 146. Vzde-