713

nade všecky krále v bohatství a v mou-
drosti. Zk. exc. Aby Bůh syna svého zve-
lebil skrze divy a zázraky. Sš. Sk. 50.
Šlechetný občan národ a vlasť ve svém
srdci nose rád obé dle možnosti a síly
zvelebuje. Kmp. Č. 133. Milosrdenství jeho
vysoce zveleboval. BR. II. 27. a. — koho
čím: velikou ctí a slávou. Troj. Poslušen-
stvím knížat důstojnost králů z. V. Z. město
stavbami, Lpř. Děj. I. 25., nádhernými bu-
dovami. Mus. 1880. 85. Město drahou z.
Us. — kde. Jednu krásnou vlastnosť Gö-
thovu musíme i zde zvelebovati. Koll. IV.
249. Tuto nesmírnou lásku zvelebuje apo-
štol hned v následujících slovech. Sš. I. 60.
Z-bovati v sobě i v jiných úděl božský.
Vlč. — se. Blahobyt její se zvelebuje. Ddk
II. 338. Sebe z-bil. BR. II. 751. a. — v čem.
V čom sa blázen zvelebuje, z toho zajisté
ništ nemá. Na Slov. Tč. V niej (pokoře) tě
Buoh ke čsti zvelebí. Smil. — proč. Za
svou šťastnou polohou z-boval se Solun
tržbou. Sš. II. 235.

Zvelebování, n. = opětné, časté zvele-
bení, wiederholte, öftere Beförderung, He-
bung. Nz. Z. země, Lpř. D. I. 25., domá-
cích měst. Ddk. VI. 211.

Zvelebovatel, e, m., vz Zvelebitel. Z.
řeči. Us., Pokr. Pot. I. 100.

Zvelebovati, vz Zvelebiti.

Zveleslaviti, il, en, ení = slávou obda-
řiti, zvelebiti, erheben, berühmt, glorreich
machen. — koho nad koho. Ros.

Zvelí, ves. Arch. II. 184.

Zveličeně, vergrössert. Z. co vylíčiti.
Sš. II. 141.

Zveličení, n., die Zunahme, das Zuneh-
men, Grösserwerden; zvětšení, die Vergrös-
serung. Pro z. toho skutku ; Pročež to k z.
svého úřadu vypravuje. BR. II. 65,, b..
624. a.

Zveličenosť, i, f. = velikosť, die Ver-
grösserung, Grösse. Troj.

Zveličený = velikým učiněný, gewach-
sen, grösser geworden; vergrössert, ver-
mehrt. Z. důstojnost. Troj. Z. rozměry. Dk.
P. 102.

Zveličeti, el, ení = zvětšeti, wachsen,
zunehmen, gross werden.

Zveličitel, e, m., der Vergrösserer, Ver-
mehrer. Po tom obnovci a z-li svém Filippy
slujíc. Sš. II. 149.

Zveličiti, il, en, ení; zveličovati = veli-
kým učiniti, gross machen, vergrössern, er-
weitern; větší si představiti než jest, als
grösser vorstellen, vergrössern; zvelebiti,
vychváliti, preisen, erheben. — co, koho,
se: své panství (zvětšiti), V., své králov-
ství, Troj., obchod, Sych., hřích. Br., Kom.
Ten vše zveličuje (přehání). Křivdy zten-
čuje raději, než zveličuje. Kom. Z. Boha
(velebiti). Z. se (chváliti). V. Z-čil slávu
uherské koruny. Proch. Já tvůj národ z-čím.
Msn. Or. 145. Zveličovať věci nenie pekne
(lháti). Zbr. Báj. 14. Kto už něco má, ten
uspokojuje sa obyčajne tým, čo má netúžac
z. sa. Lipa 283. Kdo se sám zveličuje, nic
o sobě neučuje. Na Ostrav. Tč. — co, se
jak: nad míru. Sych. Z. se skrze činy.
Tato smlouva zveličovala říši Svatoplukovu

na ujmu Korutan. Ddk. I. 202. Zveličovati
výbojně říši k tomu nedostávalo se již chuti.
Ib. I. 205 Jornandes činy Gothů nestydatě
zveličoval. Šf. I. 468. Následující papežové
z-vali ten chrám vždy víc a více. Koll. IV.
74. Zveličieše se jako mocný v síle své
vojsky. BO. — co, se čím. Stín postavením
hořící svíčky z. Us. Vie, že aj sebe zveličí
tým, keď všetkým ľuďom zičí. Zátur. Háj.
I. 41. Němci množstvím svou národní chu-
dobu obohatiti a svou maličkosť z. chtěji.
Koll. III. 296. A odvojenírn tím výstrahu
tvoji zveličuje. Sš. L. 200. Jeho ukrutnosť
se zveličuje tímto, že ... . BR. II. 82. —
kde. Zveličuje v pravdě člověka před Bo-
hem. Proch. Ďěj. bibj. II. 93.— kdy. Tento
chrám v následujících stoletích zveličen
byl. Koll. IV. 73.

Zveličný = velebný. — kde. Z. v svá-
tosti. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 532.

Zveličování, n., die Vergrösserung, Ver-
mehrung. Z. poklések. BR. II. 59. a.

Zveličovatel, e, m., vz Zveličitel. Z.
činů Karlových. Tč. Aby ochráncem, usvor-
nitelem, z-lem národnosti byl. Koll. Hlasové.
166., Světoz.

Zveličovati, vz Zveličiti.

Zvelikomyslněti, ěl, ění, erhabenen Mu-
thes werden. Č.

Zvelikomyslniti, il, ěn, ění, zvelikomy-
slňovati, hohen Muth verleihen. — koho.
Neštěstí mnohé zvelikomyslňuje. Č.

Zvemenatěti, ěl, ění, grosseuterig wer-
den. Kráva zvemenatěla. Ros.

Zvenčeho, lépe: zven z čeho, ausser-
halb. Mus. VI. 432.

Zvěna, y, f., der Ton. Dk. P. 44.

Zvenčí = z venku, von aussen, von draus-
sen. Přišel z. Trvalá oprava kláštera nikdy
nedá se provésti z., nýbrž jediné z lůna
jeho samého. Ddk. V. 164. Čerstvou hlinou
byla chatka každé soboty uvnitř i z. vyle-
štěna. Ntr. VI. 222. — Z. = zevnitřní, äus-
serlich. Strana domu z. Us.

Zvenislava, y, f., os. jm. z 12. stol. Č.

Zvenka, z venka, z venku, z venky =
z místa, které venku jest, von aussen her,
von draussen. Zvenka a zvenky. Přišel
z venku do světnice. — Z venku = z kraje,
ne z města, vom Lande. To je člověk
z venku. — Z venku = ze zahraničné země,
ausländisch. Vus. — Jg.

Z venku, vz Zvenka.

Z venky, vz Zvenka.

Zvěnouti = zvanouti (vz Sváti), herab-
wehen. — co. Věň větřičku, z dunaje, zvěň
jablečko lebo dvě. Zvěnul jedno jediný. Sš.
P. 435.

Zvěř, i, f., zastr. zvěř, e, m., Mkl. Gr.
III. 354, Rkk., Smil. v. 5., Jg., Ž. wit, vz
doleji, na Slov. zvěr, a, m. = zvíře, das
Thier, Wild. V obecné mluvě: zvěř, e, f.
ZvěrB, lit. žvêris, lat. fera, řec. &ť,q. Schl. Cf.
Mkl. aL. 60., 270. Z. = zvířata, zvl. zvěř di-
voká, lesní, das Wild. Z. = divoká čtyřnohá
zvířata neb ptáci v přírodě buď volně žijící
aneb ve zvláštních ohradách, zvěřincích cho-
vaná; zvl. zovou se tak zvířata, která jsou
za účelem výživy nebo zábavy předmětem
honby. S. N. Z. užitečná, neškodná, škodná;