Předchozí (712)  Strana:713  Další (714) |
|
|||
713
|
|||
|
|||
nade všecky krále v bohatství a v mou-
drosti. Zk. exc. Aby Bůh syna svého zve- lebil skrze divy a zázraky. Sš. Sk. 50. Šlechetný občan národ a vlasť ve svém srdci nose rád obé dle možnosti a síly zvelebuje. Kmp. Č. 133. Milosrdenství jeho vysoce zveleboval. BR. II. 27. a. — koho čím: velikou ctí a slávou. Troj. Poslušen- stvím knížat důstojnost králů z. V. Z. město stavbami, Lpř. Děj. I. 25., nádhernými bu- dovami. Mus. 1880. 85. Město drahou z. Us. — kde. Jednu krásnou vlastnosť Gö- thovu musíme i zde zvelebovati. Koll. IV. 249. Tuto nesmírnou lásku zvelebuje apo- štol hned v následujících slovech. Sš. I. 60. Z-bovati v sobě i v jiných úděl božský. Vlč. — se. Blahobyt její se zvelebuje. Ddk II. 338. Sebe z-bil. BR. II. 751. a. — v čem. V čom sa blázen zvelebuje, z toho zajisté ništ nemá. Na Slov. Tč. V niej (pokoře) tě Buoh ke čsti zvelebí. Smil. — proč. Za svou šťastnou polohou z-boval se Solun tržbou. Sš. II. 235. Zvelebování, n. = opětné, časté zvele-
bení, wiederholte, öftere Beförderung, He- bung. Nz. Z. země, Lpř. D. I. 25., domá- cích měst. Ddk. VI. 211. Zvelebovatel, e, m., vz Zvelebitel. Z.
řeči. Us., Pokr. Pot. I. 100. Zvelebovati, vz Zvelebiti.
Zveleslaviti, il, en, ení = slávou obda-
řiti, zvelebiti, erheben, berühmt, glorreich machen. — koho nad koho. Ros. Zvelí, ves. Arch. II. 184.
Zveličeně, vergrössert. Z. co vylíčiti.
Sš. II. 141. Zveličení, n., die Zunahme, das Zuneh-
men, Grösserwerden; zvětšení, die Vergrös- serung. Pro z. toho skutku ; Pročež to k z. svého úřadu vypravuje. BR. II. 65,, b.. 624. a. Zveličenosť, i, f. = velikosť, die Ver-
grösserung, Grösse. Troj. Zveličený = velikým učiněný, gewach-
sen, grösser geworden; vergrössert, ver- mehrt. Z. důstojnost. Troj. Z. rozměry. Dk. P. 102. Zveličeti, el, ení = zvětšeti, wachsen,
zunehmen, gross werden. Zveličitel, e, m., der Vergrösserer, Ver-
mehrer. Po tom obnovci a z-li svém Filippy slujíc. Sš. II. 149. Zveličiti, il, en, ení; zveličovati = veli-
kým učiniti, gross machen, vergrössern, er- weitern; větší si představiti než jest, als grösser vorstellen, vergrössern; zvelebiti, vychváliti, preisen, erheben. — co, koho, se: své panství (zvětšiti), V., své králov- ství, Troj., obchod, Sych., hřích. Br., Kom. Ten vše zveličuje (přehání). Křivdy zten- čuje raději, než zveličuje. Kom. Z. Boha (velebiti). Z. se (chváliti). V. Z-čil slávu uherské koruny. Proch. Já tvůj národ z-čím. Msn. Or. 145. Zveličovať věci nenie pekne (lháti). Zbr. Báj. 14. Kto už něco má, ten uspokojuje sa obyčajne tým, čo má netúžac z. sa. Lipa 283. Kdo se sám zveličuje, nic o sobě neučuje. Na Ostrav. Tč. — co, se jak: nad míru. Sych. Z. se skrze činy. Tato smlouva zveličovala říši Svatoplukovu |
na ujmu Korutan. Ddk. I. 202. Zveličovati
výbojně říši k tomu nedostávalo se již chuti. Ib. I. 205 Jornandes činy Gothů nestydatě zveličoval. Šf. I. 468. Následující papežové z-vali ten chrám vždy víc a více. Koll. IV. 74. Zveličieše se jako mocný v síle své vojsky. BO. — co, se čím. Stín postavením hořící svíčky z. Us. Vie, že aj sebe zveličí tým, keď všetkým ľuďom zičí. Zátur. Háj. I. 41. Němci množstvím svou národní chu- dobu obohatiti a svou maličkosť z. chtěji. Koll. III. 296. A odvojenírn tím výstrahu tvoji zveličuje. Sš. L. 200. Jeho ukrutnosť se zveličuje tímto, že ... . BR. II. 82. — kde. Zveličuje v pravdě člověka před Bo- hem. Proch. Ďěj. bibj. II. 93.— kdy. Tento chrám v následujících stoletích zveličen byl. Koll. IV. 73. Zveličný = velebný. — kde. Z. v svá-
tosti. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 532. Zveličování, n., die Vergrösserung, Ver-
mehrung. Z. poklések. BR. II. 59. a. Zveličovatel, e, m., vz Zveličitel. Z.
činů Karlových. Tč. Aby ochráncem, usvor- nitelem, z-lem národnosti byl. Koll. Hlasové. 166., Světoz. Zveličovati, vz Zveličiti.
Zvelikomyslněti, ěl, ění, erhabenen Mu-
thes werden. Č. Zvelikomyslniti, il, ěn, ění, zvelikomy-
slňovati, hohen Muth verleihen. — koho. Neštěstí mnohé zvelikomyslňuje. Č. Zvemenatěti, ěl, ění, grosseuterig wer-
den. Kráva zvemenatěla. Ros. Zvenčeho, lépe: zven z čeho, ausser-
halb. Mus. VI. 432. Zvěna, y, f., der Ton. Dk. P. 44.
Zvenčí = z venku, von aussen, von draus-
sen. Přišel z. Trvalá oprava kláštera nikdy nedá se provésti z., nýbrž jediné z lůna jeho samého. Ddk. V. 164. Čerstvou hlinou byla chatka každé soboty uvnitř i z. vyle- štěna. Ntr. VI. 222. — Z. = zevnitřní, äus- serlich. Strana domu z. Us. Zvenislava, y, f., os. jm. z 12. stol. Č.
Zvenka, z venka, z venku, z venky =
z místa, které venku jest, von aussen her, von draussen. Zvenka a zvenky. Přišel z venku do světnice. — Z venku = z kraje, ne z města, vom Lande. To je člověk z venku. — Z venku = ze zahraničné země, ausländisch. Vus. — Jg. Z venku, vz Zvenka.
Z venky, vz Zvenka.
Zvěnouti = zvanouti (vz Sváti), herab-
wehen. — co. Věň větřičku, z dunaje, zvěň jablečko lebo dvě. Zvěnul jedno jediný. Sš. P. 435. Zvěř, i, f., zastr. zvěř, e, m., Mkl. Gr.
III. 354, Rkk., Smil. v. 5., Jg., Ž. wit, vz doleji, na Slov. zvěr, a, m. = zvíře, das Thier, Wild. V obecné mluvě: zvěř, e, f. ZvěrB, lit. žvêris, lat. fera, řec. &ť,q. Schl. Cf. Mkl. aL. 60., 270. Z. = zvířata, zvl. zvěř di- voká, lesní, das Wild. Z. = divoká čtyřnohá zvířata neb ptáci v přírodě buď volně žijící aneb ve zvláštních ohradách, zvěřincích cho- vaná; zvl. zovou se tak zvířata, která jsou za účelem výživy nebo zábavy předmětem honby. S. N. Z. užitečná, neškodná, škodná; |
||
|
|||
Předchozí (712)  Strana:713  Další (714) |