714

vysoká, prostřední, nízká; vysoká: medvědi,
jeleni, daňci, rysové, labuti, volavky, dro-
pové, jeřábi, tetřevi a bažanti; prostřední:
srnci, kanci (černá zvěř, divoké svině, das
Schwarzwild), vlci, tetřívci, jeřábci; nízká:
zajíci, lišky, jezevci, bobři, vydry, tchoři,
kočky, sluky, koroptve, divoké husy a
kachny, kvíčaly; místy počítají prostřední
z. k vysoké. S. N. Zvěř barvící, červená
(jeleni, daňci, plavá zvěř, das Rothwild),
daňčí, divoká (medvědi, vlci), dobrá, do-
mácí, drobná (lépe než: malá, vz Malý),
holá, horní, hubená (vyhnaná), chudá, chu-
ravá, lítá či dravá, místní, nestálá, pernatá
(tetřev atd., das Federwild, vz KP. HI. 348.),
polní, pošlá, přebíhavá (Wechselwild), pře-
budná či přebydná (která se drží v místě),
das Standwild, přecházející, prodávaná, srst-
natá (jeleni, daňci atd.), stálá či přebudná,
tetřeví (Auerwild), tučná, újeď (od divo-
kých zvířat zakousnutá), umrlá, veliká, za-
střelená (postřelená = troud) atd. Šp. Z. ho-
nebná, kožišná. Vz KP. III. 342., 351. Z.
u Římanů, vz Vlšk. 40., 105., 404. Z. s rohy.
Chč. P. 119. a. Jest tam mnoho zvěři. Kos.
Poplaši ves zvěř leský; Že je jak zvěř
plachý rozprnuchu. Rkk. 37., 48. Všeliký
zvieř; Zvieř maľúčky! Ž. wit. 144. 16.,
103. 25. Vláščí zvěř spásl jest ju, et singu-
laris ferus depastus est eam. Gloss. 13. stol.
Mus. 1879. 532. Boje sie plachý zvěř. Rkk.
15. Myslivec z. do dolův a jam vábí aneb
psů slídných čenicháním po šlepějích šla
kuje a loví. Kom. Po zvěři jíti; z. honiti,
vyslíditi, štváti; sítí zatáhnouti, staviti, ob-
táhnouti z.; na z. léciti. V. Z objíti. Divo-
kou z. postříleti. D. Skrýše divoké zvěři.
V. Roztrhán od zvěře. Jel. Chytání, krádež,
lapání, množství, stanoviště, stav zvěři; pych
nad zvěří (učiněný), hlídač zvěři; škoda od
zvěři, na zvěři. J. tr. Pole, les, seno, jesle,
liz, remíz, kolna, louka pro z ; lov, nosidla
na z.; hájení, honění, střílení, krmení z-i;
štvanice, obora, honba, síť, tenata, truhlík,
klapačka, oko, lednice, vábnička, váha, vůz,
jáma na zvěř; důchody ze zvěři; oheň proti
zvěři; loupaní od z-i; z. beseduje (kömmt
gut fort), drží, nedrží, jde k lizu, jde dů-
věrně, lomí, loupá, odříjela, nedočká, pře-
bíhá, přechází, klesá v ohni, proráží, říje
(křičí jako jelen, lev), přesadila se odra-
zila, prchá, táhne, ukrývá se, ušla, utekla,
šla skrz zradidla, vstává, se vyzvedla, žvýká,
v ohni se zlomí (zastřelena jsouc padne), se
nedrží, se jistí (poslouchá, je-li kdo na
blízku), vytlouká (tluče parohy); z. stříleti,
vystopovati, obeznati (vypátrati), vábiti, pře-
znati, vyslíditi, vyvrhnouti, zavětiti, zalo-
miti (větvěmi pokryti), kláti či zabiti, za-
hnati, odehnati, rozehnati, bez psa vysto-
povati, vystříleti, odstříleti, stopovati, šla-
kovati, psy vyhledati a pronásledovati, po-
střeliti (žertovně: postříknouti či pokro-
piti), proháněti, položiti, porážeti, zaraziti
(den Fang geben), zavaziti, dostřeliti, šká-
dliti, vyhnati, vyložiti (k počítání), vyháč-
kovati (střeva z ní vyndati); na z. honiti;
vrbí z-i rozkládati; spustiti na z.; do z-i
skočiti; z. po ručnici zůstala; přikrásti se
na z.; po z-i táhnouti; z-i založiti, zasy-

pati; z-í hnouti. Šp. Nos zvěři: povětrník.
Boč. Zvěr najhorší zežral moju ovcu. Slov.
Tč. Účet ze z-ře. Us. Šp. Hľa — lásku ctí
oj ten zver. Zátur. Zvery sápu sa nemo
vospolek, človek má reč k pokonániu sporu.
Zbr. Lžd. 167. Niet na zveroch ižádnej
viny, nuž nemuč ich bez příčiny. Hrbň.
Rkp. Človek nenie zver, človek je nie zver.
Hdž. Šlb. 49. Od matky sa pekne odo-
brali a tie zvery (zvířata) vzali so sebou;
Ale on pýtal, aby jeho zverom dali na
každého po dva barany; Hostinský bežal
naraz ku kráľovi, že u neho je taký a taký
hosť so troma zvermi, ktorý sa dáva na
to, zabiť toho hada. Dbš. Sl. pov. I. 3.,
4. Zvery paškrtné, kvárne, záškodné. Slov.
Hdž. Šlb. 86. Ať v lesích za zvěří se plazí.
Kká. Td. 93. Vlk, medvěd, los a kanec
panskou zvěří sluli. Kká. Td. 39. Nechtěj
býti zvěrem, jenž k zemi veždy hledí. Sš.
Sm. bs. 189. Kyselina uhličitá jen u velikém
množství škodí člověku a zvěrům. Šfk. 82.
Zvěř v zahradě vše požrala. Nud. Tehda ji
kázal starosta do jámy, tu ještě tři hrozné
zvěři běchu, uvrci a ta zvěř jí nic neuči-
nila. Pass. 812. Jsem před ním tako malý,
jakž přede ľvem zvěř ustalý. Alx. (HP. 1.).
Proto má stáda učiněna sú v lúpež a ovcě
mé v sežránie všech zvěří polských. Hus
I. 246. A též bude moci v těch lesích zvěř
honiti. Arch. V. 543. Více sa obávaj člo-
veka nežli zvera. Slov. Tč. Zlá zver, ne-
návisť braterská, Josefa sežíra. Slov. Tč.
Najhoršá zver je podlizač (pochlebník). Mor.
Tč. Podlizači, utrhači sú zvěrové ledajací.
Slov.Tč. Na rozdílnou zvěř rozdílná čižba.
Šp., Šd. Psy palicí za z-í honiti (marně se
namáhati). Jg. O hájení zvěři vz KP. III.
343. O chování zvěři vz Sdl. II. 42., 90 (za
stara). — Z. = zvíře, zvl. divoké. Bobr jest
z. i ryba. Rad. zv. Zabili zvěra jelena. Plk.
Divná z. (zvíře). Leg.

Zvěra, y, f. = půjčka, der Borg, Kredit.
Bere všecko na zvěru. Na již. Mor. Šd.

Zverací = svírací. Na Slov. Bern.

Zverák, u, m. = svěrák, die Schraube.
Slov. Ssk.

Zverba, y, f. = zvěř. Krajanom všem
pospolu zbrojstvo, čo pred tým proti ukrut-
nej len užívali zverbe, zhurta lapať poručí
a beliem na nepráteľa chvátat. Hol. 76.

Zverbovati, z werben (anwerben), se-
hnati, sebrati. — se, koho, co. Keď sa ty
odstraníš, tak ja sa zverbujem (půjdu k voj-
sku). Sl. ps. 135. Tábor, tábor, otváraj sa!
Jdú chlapci, zverbujú sa. Sl. ps. Šf. II. 66.
Husári verbujú, sebou ma volajú, zverbujem
sa. Sb. sl. ps. II. 1. 80. Janík, Janík, doma
bývaj, do súsedov nechodievaj; u súsedov
verbovníci, zverbujú ta tejto noci. Keď
zverbujú, budú bráti, dajú koňa, nové šaty.
Sb. Sl. ps. II. 1. 84. Kde pak si ten klo-
bouk zverboval? Us Kšť. — co proč.
Třicet mušketýrů sobě pro zámek z-val.
Kron. hrad. 1650. Tč. — koho kam: na
vojnu. Us. Tč.

Zvěrec, rce, m. = zajíc, der Hase. Z.
polní = zajíc, z. domácí = králík, das Ka-
ninchen. U Hor. Hrozenkova na Mor. Brt.,
Tč. Keby len prišol, zastrelil som zverca,