dal bych mu kus na olevrant (k svačině).
U Hrozenkova. Tč.

Zvěřecí, zastr. = zvířecí.

Zvěředlnice, vz Zvíředlnice.

Zveredlo, a, n. = zrcadlo, der Spiegel.
Slov. Plk.

Zveřejněti = veřejným se státi, öffent-
lich werden. Jg. Vz Zvejřevněti.

Zveřejniti, zveřejňovati, öffentlich ma-
chen. — co: psaní (veřejným učiniti). On
je bludy z-nil. Koll. III. 204.

Zvěřelovstvo, a, n. = lov zvěři, die
Thier-, Wildjagd. Krok II. 497.

Zvěřena, y, f. = bohyně zvěři a vůbec
živočichů, pak soubor zvířat, která v ně-
kterém díle země svůj přirozený byt mají,
Fauna. Dch. Fauna s Faunem strážkyne
polí, stád a zvěři v lese, pak tolik co zvě-
řena, zvěř. Brt.

Zverenec, nce, m. = svěrenec, der Klient.
Slov. Bern.

Zverení, n. = svěření, das Anvertrauen,
Borgen. Slov. Bern.

Zvěřenice, e, f., der Abendstern. Výb.
I. 1140. 27. Vz Zvíředlnice. Jir. Mus. 1863.
165., Alx. V. v. 2344. (HP. 57.).

Zvěřenstvo, a, n., das Wild. Kos. Ol.
I. 138.

Zverený; -en, a, o, svěřený, anvertraut,
geborgt. Slov. Bern.

Zverestovati se nad kým = slitovati
se, aus der Verlegenheit helfen. Na Slov.
Koll.

Zvěří = od zvěři, Thier-, Wild-. Z. tělo.
Rad. zv., zuby. Ctib.

Zvěřilovec = zvěrolovec.

Zvěřimalba = zvěromalba.

Zvěřín, a, m., mě. v Meklenbursku. Vz

1. Zvěřina, y, f., zvěřinka, zvěřinečka =
divočina, zvěří maso, das Wildpret, Wild-
fleisch. V. Černá z. Ta z. do nosu mu čpí.
Sych. Z-nou voněti, zaváněti, zapáchati. D.
Z. slabá, srnčí, na pečeni, k zadělávání =
části zvěřiny, které se nepekou, nýbrž za-
dělávají, das Kochwildpret. Šp. Z mladá,
černá, vysoká, dušená, sekaná. Hnsg. Drob
z-ny, das Wildpretgeschlinge. Dch. Skoupý
(boháč) a sviňka po smrti zvěřinka. Bayer.
Umí on i na shnilou z-nu dobrou jíšku dě-
lati (každou i zlou věc vyvésti). Hkš. Jez,
co máš, nečekej z-ny; Ne každá z. křehká.
Ros. Mne ke kaši voláte snědše napřed
z-nu. Jg., Lb. Vz Pozdě. Vz také: Udě-
lati. — Z. = zvěř, das Wild. Potom vzal
husle; ako začal na nich hrať, všetka zve-
rina tancovala; Eh, povedá, oddám sa na
zverinu, tej ešte dosť po horách a na tú
polovat nezbráni mi žiaden duch. Dbš. Sl.
pov. I. 376., VIII. 38. Krotká z. Hrbň. Sp.
st. D. S jelenem přiběží mnohá jiná z. Rad.
z v. 76.

2. Zvěřina, y, m., os. jm. Z. Fr. z Ruh-
waldu, nar. 1818., †1845. Vz Jg. H. 1. 658.
Z. Jan, vz Blk. Kfsk. 1165., S. N. — Z. =
šelma, ferina. Ros.

Zvěřinář, e, m. = prodavač zvěřiny, der
Wild-, Wildprethändler.

Zvěřinaření, n., das Verkaufen des Wil-
des. Us.

Zvěřinařiti, il, en, ení, das Wild, Wild-
pret verkaufen. Us.

Zvěřinářka, y, f., die Wild-, Wildpret-
händlerin.

Zvěřinárna, y, f. = zvěřinec, die Mena-
gerie. Slov. Ssk.

Zvěřinářský, Wildhändler-, Wildpret-
händler-. Z. živnosť, obchod. Us.

Zvěřinářství, n., die Wildprethandlung.

Zvěřinec, nce, zvěřinice, e, f. = obora
na zvěř, zoologická zahrada, der Thiergar-
ten. Vz S. N. — Z., die Menagerie. Us. —
Z. = zvěrokruh. D. — Z , Wěřinetz, ves
u Prachatic. Vz Sdl. Hrd. IV. 291., 298.,
302. — Z., klášter u Krakova.

Zvěřinecký, zoologisch. Z. zahrada. Dch.
— Eugen Tupý, probošt z-ký z Krakova,
známý jako básník .Jablonský'. Sb. vel. I.
80. Vz Zvěřinec.

Zvěřineček, čku, m. = malý zvěřinec,
ein kleiner Thiergarten, eine kleine Mena-
gerie. Kos. v Km.

Zvěřinečka, y, f. = zvířátko. Sokol měl
peříčko nade všecky ptáky, nade všecky
z-ky. Sš. P. 185. — Z., vz Zvěřina.

Zvěřínek, nka, m., Zwěřínek, ves u Sad-
ské. PL. Vz Blk. Kfsk. 1161.

Zvěřinka, y, f., vz Zvěřina.

Zvěřinný = od zvěřiny, Wildpret-. Z.
maso, Jád., trh. Pam kut.

Zvěřinoves, vsi, f., Zwěřina-Zeche, osada
u Mor. Ostravy. Tč.

Zvěřinský = divoký. Slov. Bern.

Zvěřitedlnice, e, f. = zvěřenice. Zdali
ty vyvodíš dennici svým časem a z-ci kážeš
povstati nad syny člověčími. Job. 38. 32.,
BO.

Zveritel = věřitel. Slov. Bern.

Zvěřitelstvo, a, n. Jménem krajinského
vlasť obraňujícího z-stva. Pokr. Pot. 19.

Zvěřiti = svěřiti. Slov. Z. co komu =
na úvěr dáti, borgen, leihen. Na Zlinsku.
Brt. Z. někomu tajemství. Mor. Vek. Se-
dláci čeští v kraji hradeckém zvěřivše se
pánům svým (= vzepřevše se, rozlítivše se)
vyvstali jim z vesnic. Skl. V. 219. — co
na koho. Němau (neměl) si z. na capa za-
hradu. Slov. Ntr. II. 308.

Zvěřivnadec, dce, m., lipparia (lapis),
zastr. Aqu.

Zvěrkovice, Zwěrkowitz, ves ve Vltavo-
týnsku. Vz Zvírkovice.

Zvěrkovský vrch, osada ve Vltavo-
týnsku.

Zvernice, e, f. jm. místa v Bambersku.
Tk. IV. 455.

Zvěřník, a, m., ves v Nymbursku. Tf.
Odp. 288.

Zvěrný;-ren, a, o. A nenie zvieren s Bo-
hem duch jeho (národa), non est creditus.
(V ŽPod.: věren). Ž. wit. 77. 8

Zvěrobijce, e, m., der Wildtodter. Dch.

Zvěroboj, e, m. = třezalka, rus. Vz Sbtk.
Rostl. 294.

Zvěrobýl, a, m. = tvor odpolu zvířetem,
odpolu bylinou jsoucí a sloužící za přechod
dvěma třídám, živočišstvu a rostlinstvu,
die Thierpflanze, zoophyta. D.

Zvěrocesť, i, f., vz Zvěrocesta.