716

Zvěrocesta, y, zvěrocesť, i, f. = jedno
z 12 znamení nebeských, das Thierzeichen.
Jg. Vz Zvířetník, Jg. Slov.

Zvěroelektřina, y, f., vz Čs. lk. VI.
213.

Zvěrochov, u, m., die Thierzucht. NA.
IV. 106.

Zvěrochovatel, e, m., der Thierzüchter.
NA. IV. 94.

Zvěrokam, u, m., z-my, zoolitha, zka-
meněliny od živočichů pocházející. Krok I.
c. 82.

Zvěrokruh, u, m. = zvířetník, zvířecí
kruh, svor, der Thierkreis, zodiacus. Stč.
7. 83., Št. Kn. š. 75., Š. a Ž.

Zvěroléčba, y, f., die Thierarznei. Rk.

Zvěroléčitel, e, m., der Thierarzt. Dch.

Zvěroléčitelský, Thierarzt-. Z. spis,
škola, ústav. Us. Pdl.

Zvěroléčitelství, n., die Thierarznei-
kunde.

Zvěroléčivo, a, n., die Thierarznei, das
Thierheilmittel. Dch., Hosp. noviny.

Zvěroléčný, Veterinär-, Thierarznei-. Z.
přípravky, Präparate. Dch.

Zvěrolékař, e, m , der Thierarzt. Šm.,
Nz. lk.

Zvěrolékařský, Thierarznei-, thierärzt-
lich. Z. nástroje, výrobky, kurs ve Vídni.
Dch., Tč., Pdl., Nz. lk.

Zvěrolékařství, n., die Thierheilkunde,
Thierarzneikunde.

Zvěrolovec, vce, m , der Wildjäger. Šf.

Zvěrolučba, y, f, die Zoochemie. Dch.

Zvěromalba, y, f., die Thiermalerei. Dch.

Zvěřomoř (?), zvěřomůrka, y, f. =
co moří zvěř, jed a p. Zlob.

Zvěropis, u, m. = popsání zvířat, die
Thierbeschreibung, Zoologie. D.

Zvěropisný, zoologisch. Krok.

Zvěroplemenitel, e, m., der Thierzüchter.
NA. IV. 96. Vz Zvěrochovatel.

Zvěropocta, y, f., die Thieranbetung.
Plusk. Děj. 188.

Zvěrosloví, n., die Zoologie. Šm.

Zvěrotice, dle Budějovice, Zwierotitz,
ves u Soběslavi. PL. Vz Blk. Kfsk. 1211.,
Sdl. Hrd. IV. 86., 94 96., 234.

Zvěrovodec, dce, m., wer Thiere zum
Zeigen herumführt. Světz. I. 324.

Zvěrovýrobný. Z. Nauka. NA. IV. 95.

Zvěrozdokonalenosť, i, f., die Thier-
vervollkommnung. Am.

Zvěroznalec, lce, m., der Zoolog. Sm.

Zvěroznalství, n., die Thierkunde. Rk.

Zvěrožichozpyt, u, m., das Thierseelen-
leben. J. Pitro.

Zverský = zvěřský, zvířecí, Thier-. Slov.
Zákony zverskej spravodlivosti. Zbr. Báj.
50. Z. úživa. Syt. táb. 348.

Zvěrstvo, a, n., das Gethier. Dch. Cho-
vání zvěrstva. Dbš. Obyč. 67. A proto v nich
nejvíce zvěrstva rozum se jeví. Sš. Sm. bs.
180.

Zveršovati, in Verse bringen, versificiren.
— co: nějaké dílo. Puch. Mus. 1880. 162.
Mimo tato data celého města se týkající
zveršoval Sturm zprávy o jednotlivých osob-
nostech. Bdl. v Mtc.

Zvertovati karty, z lat. = smíchati. V.

Zveseliti, il, en, ení, zveselovati = veselým

učiniti, lustig machen, erfreuen, erheitern.

— co, koho, se. Z. sě. Ž. wit. 15. 9. Pří-
čina, proč z-lil se a vzplesal messiáš. Sš.
Sk. 27. Z-líme jistě čela. Nár. bibl. V. 125.

— co komu. Otevř mně, má milá, jenom
okýnečko, ať si ja z-lím své smutné srdečko.
Čes. mor. ps. 181. — co, koho, se čím.
Jeho připlynutím se z-li. Troj. — kde.
Duše zveselí se v hospodinu. Ž. brn.

Zvěsiti, zvěs, il, šen, ení, zvěšeti, el, en,
ení; zvěšovati = oběsiti, pověsiti, aufhängen,
hängen, aufknüpfen. — abs. Všichni z-ni
jsou. Dač. I. 27. — koho. Dač. I. 210. Že
zvěšajú všecko, co jim do ruk přijde. Us.
Šd. Vzavše pána do vězení zvěsili všecku
jeho čeleď. Pal. Děj. IV. 1. 55. Po boji
krátkém ale velmi krvavém zase opanovali
město i zjímali a zvěšeli mnohé husity. Ib.
III. 3. 259. Zvěsili Smahle a jiné. Pč. 30. —
jak. Aby honili zámek od zámku a doho-
niece je, aby bez milosti ty všecky rušitele
pokoje dali zvěsiti. Arch. V. 396. — co kam.
I vzvěsichu (prsy) na dva krsy . . . Kat. 3020.

— kde (proč). Sčíty své na jedném miestě
oddaném pořad zvěšeli. GR. Zjúnaj všechna
kniežata lidu a zvěš je na šibenicech proti
slunci. Hus I. 168. A kdožby kolivěk honiti
nechtěli, aby je vedlé svolení hned na
místě zvěšeti rozkázali. Pal. Děj. V. 2. 317.
(IV. 2. 505.). Z-li je po stromech. Z-li je
na šibenicích pro zločiny. V. — Z.= skloniti,
sehnouti, herabhängen, neigen, hinunterhän-
gen. Vz Svěsiti.

Zveslovati = počíti veslovati, lossteuern,
lossegeln. Ros.

1. Zvěst, a, o, zastr. = znám, povědom,
bekannt, bewusst. St. skl., Výb. I. 18. Jest
zvěsto; Z. řeč. Výb. I. 175., 1078. 33., II. 5.

2. Zvěst, a, m. = zvěstovatel, der Ver-
künder, Apostel, Missionär. Č. Takých keď
odeslali zvěstov, co zhola buď neveďá našu
řeč, buď smešne ju lámú. Hol 162. Vz Věro-
věst. — Z. = známý, přítel, der Bekannte,
Freund. I přenesechu své zvěsty na druhý
břeh. Rkk. 14. — Z., os. jm. Pal. Rdh I.
128., Tk. I. 414., 435., V. 157., S. N. (dod.),
Arch. III. 465. Zvláště se želelo smrti Zvěsta,
župana mělnického. Ddk. III. 234.

Zvěsť, i, f. = zvěstí, zpráva, die Nachricht,
Kunde. Došly nás z-i. Mk. Příkrá z. Dch.
Světem letí jako slávy zvěsť. Vrch. Myth.

I. 217. Z. o něm rozšířila se daleko i za
Hranice Čech; Toho času byla z. o smíření
papeže s králem Filippem již vůbec roz-
šířená; Donesl jim radostnou z. Ddk. II.
405., V. 37., VIL 89. Každý sloh jednací
je sám sebou památkou či zvěstí o nějaké
měně právní. Hš. Sl 159. Dobrú zvesť čakaj,
zlú ti bez čakania prinesú. HVaj. BD. 1.
197.

Zvěsta, y, m., os. jm. Dsky zemské VI.
876. — Z., jm. psí. Škd. exc.

Zvěstě = jistě, sicher, bestimmt. Hledám
(tam), kdež položen z.; Pověz mi to z. Hr.
rk. 103., 129.

Zvěstek, stka, m., os. jm. Pal. Děj. I.

2. 54., Pulk.