718

Zvěstí, n., návěstí, die Nachricht, Kunde,
Botschaft, der Bericht. Slyšal sem zviestie,
že jsú zde tři panie u miestie. St. skl., Výb.
I. 915.

Zvěstitel, e, m.= zvěstovatel. Č.

Zvěstiti = zvěstovati.

Zvěstný. Z. roura, das Kommunikations-
rohr. Mj. — Z. = proslavený, rozhlášený,
berühmt. Kaln. Bás. 208. Z. činy. Kká. Td.
321.

Zvěstoň, ě, m. = hlasatel, der Herold.
Mesiac je voždy zvestoňom dňov. Sl. báj.
P. Tótha I. 101. Vítaj mi, kvietku, vítaj
môj spanilý, prvotný Vesny Milej ľubý
zvestoň. Ppk. I. 67. Buďte shody zvestoňovia.
Hrbň. Jsk. — Z., os jm. Šd.

Zvěstonín, a, m., Zwěstonín, ves u Ji-
stebnic. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1222.

Zvěstov, a, m., Zwěstow, ves u Votic.
PL. Vz S. N., Sdl. Hrd. IV. 196., 197., 241.,
243., 249.

Zvěstovač, e, m. = zvěstovatel. Pr. horn.

Zvěstoválek, lka, m., der Notizler. Šm.

Zvěstování, n. = oznámení, die Ver-
kündigung. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 532.
Z. veselých novin. Reš. V pátek před z-ním
panně Marii. Mus. Z. andělské. Mž. 7. Z-ní
jména božího. Sš. J. 262. Jaro zvěstuje
zvěstovaní, ale zimy ještě nevyhání. Pran.
Tč. Zvěstování (jaro) vždycky zimu nevyhání.
Er. P. 53. Na den z. panně Marie déšť,
urodí se rež. Tč. Panny Marie z. zelených
semen rozsévání. Tč. Když prší na z. panně
Marii, potlukou kroupy. Na Zlinsku. Brt.

Zvěstovatel, e, m., der Verkündiger.
Pravý překladatel jest Genia z. Shakesp.
Rich. III. 135. (1885.).

Zvěstovatelka, y, f., die Verkündigerin.
Rolník rád na nebi vídal duhu jakožto z-ku
deště. Cimrhn. Myth. 133.

Zvěstovatelský, Verkündiger-.

Zvěstovati, zvěstovávati = oznámiti, ver-
kündigen, ankündigen, Nachricht geben. —
co: něčí moc. Ž. wit. 144. 4. Co jsem viděl,
(to) zvěstuji. BO. Krásu tvou zvěstuje obloha.
Sš. P. 66. — co komu: poselství, něčí
chválu, něčí slávu národům, V., budoucí
věci. Br. Zvestujem vám radosť prevelikú,
kerá sa tej noci stala všemu lidu. Sb. sl.
ps. I. 169. Zvestuj Slovákom, že Bôh spra-
vedlivý. Exc. Zvestujem Vám velkú radosť.
Slov. Tč. K přijímání Krista, kteréhož Vám
zvěstuji; Kristus přišel zvěstovati propuštění
jatým. BR. II. 12. a., 214. b. Zvěstuji vám
pověsť veleslavnú o velikých pótkách, lutých
bojech. Rkk. 45. — (co komu) jak : v psaní.
Pakliby voda blízké hory zatopovala, tedy
těžaři to urburéřům zvěstujte bez prodlení.
CJB. 331. To bylo za odpověď zvěstováno.
Lpř. A v té božské vlastnosti jim zákon
od anděla zvěstován byl; Když Bůh něco
viděním člověku zvěstuje; Sám a ne jenom
poslancem nějakým nám usmíření z-val;
Když jen velikým způsobem buď pod zá-
myslem buď v pravdě Kristus se zvěstuje.
Sš. Sk. 90., 124., II. 100., 156. — co komu
čím. Tou řečí osud svůj nám z-vala. Vrch.
Lipa. Tuhým šumom zvestuj otcov deje,
že z vekov zapadlých zrodia sa nádeje. Č.
Čt. I. 115. Kohout kokrháním hodiny zvě-

stuje. Ráj. Vz Z. co jak. — co komu od
koho. Tu řeč jim zvěstuj ode mne. V. —
že. Zvěstovali, že přišel. Us. — Flav. — kde.
Zvěstujte mezi národy. Žalm 9. Aby mezi
pohany evangelium z-li. Sš. Sk. 151. — proč.
Poněvadž evangelium pro spásu církve zvě-
stuje. Sš. II. 204. — kdy. Co již před
věky napřed zvěstováno bylo. Sš. Sk. 23.
Týden na to z-váno o slavnosti, že ... Sb.
vel. I. 85. — co v kom. Že zvěstují v Je-
žíšovi vstání z mrtvých. Sš. Sk. 44.

Zvěstovice, dle Budějovice, Zwěstowitz,
dvůr u Sedlčan. PL. Vz Tf. Odp. 287. Dříve
ves. Vz Blk. Kfsk. 1222., Arch. IV. 379.

Zvěstovní pobočník, die Ordonanz. Čerm.

Zvěstovník, a, m., der Evangelist. ZN.,
BO.

Zvěšení, n., das Aufhängen. Jg. Slov.

Zvěšený = pověšený, aufgehängt. Jel.

Zvěšeti, vz Zvěsiti.

Zvěšinec, nce, m. Květel z., linaria cym-
balaria, das Leinkraut. Vz Rstp. 1141. Z.
větší, 1. cymbalaria, menší, 1. elatine, huňatý,
L spuria. Vz Čl. Kv. 238., FB. 56.

Zvěšitý; -it, a, o = visící, hängend. Víd.
list. 1816.

Zvěšovati, vz Zvěsiti.

Zvěštík, a, m. = zvědavý, der Neugierige.
Mor. Škd.

Zvetčati = zvetšeti, inveterari. Rúcho
jejich nezvetčalo. BO.

Zvětevnatěti, ěl, ění, ästig werden. Rostl.
III. b. 317.

Zvetchnouti, chnul a chl, utí; zvetšeti,
el, ení = vetchým se státi, sestarati se, alt
werden, veralten, sich abnützen. — Šaty
zvetšely. D. Tento kroj již zvetšel. Sych.
Všickni jako rúcho zvetšejí. Ž. wit. 101.
27., ZN. Abychom nikdy nezvetšeli. Sš. II.
121. — kdy. Archa naše postupem času
byla zvetšela. Km. 1884. — kde. Udatnosť
v nás již zvetšela. V. — proč. Apol.

Zvetchnutý; -ut, a, o, veraltet, morsch.
— v čem. Veda jeho musí byť nová, ňje
tá ochuchaná, ňje tá v systémach z-tá. Phld.
I. 1. 9.

Zvetiti se, vz Vetiti se.

Zvětralina, y, f., verwitterte Flüssigkeit.

Zvětralosť, i, f., die Verwittertheit; přenes,
die Flatterhaftigkeit, Geschossenheit.

Zvětralý, angewittert, verwittert, ver-
rochen. Z. víno, V., pivo. Ros., Dch. Z. stopa
(které pes už nečije). Škd. Z. tvář. Čch.
Mch. 12 Z-lou zeď novými kvadry vysaditi.
St. př. Kn. 1877. 107. Jest mu bílým černé,
vonným kvítek z-lý. Ntr. VI. 170. — kde.
Sloučenina v plamenu z-lá. Mj. 274.

Zvětrání, n., die Verwitterung, das Aus-
lüften. Z. piva, Šp., horniny. Us. Pdl.

Zvětrati; zvětreti, el, ení = vyvětrati,
vyčichnouti, chuť ztratiti, verwittern. — abs.
Skála z-la. Brt. Masť z-la. Mat. 161. Voda
zvětří obrátíc se v páru n. plyn. Kod. Víno
a pivo, nezahradí-li se, zvětrá. Ros. — kde
(kdy). Na kvasnicích nezvětrá. Br. Panská
milosť a víno v konvi dřevěné přes noc
zvětrají. Záv. Kvítka na slunci zvětrajú.
Ostrav. Tč. Plamen, ve kterém nějaká slou-
čenina z-la. Mj. 274.