720

Zvídací, Rekognoscirungs-. Dch. Z-cí
hlídky.

Zvídač, e, m. = zvědač, der Späher. Zlob.

Zvídaní, n., das Nachfragen, Nachforschen.
Z. lidské. SP. II. 174.

Zvídatel, e, m. = kdo zvídá, zpytatel,
der Nachfrager, Nachforscher, Ergründer.
Sš. I. 167.

Zvídati, vz Zvěděti.

Zvídavosť, i, f., die Wissbegierde, Neu-
gierde.

Zvídavý, wissbegierig, neugierig. Z. čte-
nář. Víd. list. 1816 Ukazovány jsou soukromě
některým zvídavým divákům památné toho
zániku starožitnosti. Koll. IV. 251.

Zvídenštiti se, sich wienerisiren. Us. Šd.

Zviděti se komu = zalíbiti se, gefallen.
Na Slov.

Zvidiniti, il, ěn, ění zvidiňovati, ideali-
siren, slovo nové. Jg. Sloves. XLI. 1., Krok
I. a. 150.

Zviditelniti, il, ěn, ění, anschaulich ma-
chen, veranschaulichen. Šm.

Zviditelný, sichtbar. Slovenka v Uhrách
jest ustavičná, nepřetržená píseň, jest z-ná
prostonárodní píseň. Koll. Zp. II. 488.

Zvídka, y, f. = zvědy, die Kundschaft.
D. Ve vojstě die Vedette. Bur. Vz S. N.
Z. pěší, jezdecká. Čsk. I. 2. 156.

Zvidomělý, sichtbar. Oběť je z-lé nábo-
ženství. Sš. Sk. 169.

Zvidoměti = zvidomiti se.

Zvidomiti, il, en, ení, sichtbar machen ;
se = zvidoměti, sichtbar werden. — se komu.
Tými okienočky do tej komôročky vnesiem
vrchy, hory, lludi, zvery a stromy, čo sä
mi len zvidomí. Hdž. Čít. 151.

Zvidralec, lca, m. = chytrák, der Schlau-
kopf. Slov. Ssk.

Zvidralý = chytrý, schlau, verschlagen.
Na Slov. Plk.

Zviechati = zdvíhati. Slov. Zbojník sa
zviechal z toho uderenia. Hdž. Čít. 171.
(110.).

Zviera, n. = zvíře. Slov. Ssk.

Zvierný, vz Zvěrný.

Zviesti, zastr. = zvěděti. Jir. Jáz chcu
z. Rkk. 40.

Zvíhati, vz Zdvíhati.

Zvihnouti = zdvihnouti.

Zvichořilý, zornentbrannt, aufgescheucht,
aufgestört. U Olom. Sd.

Zvichořiti se, vz Zvichořilý, Vichořeti
se.

Zvichovec (Žichovec), vce, m., ves v Ji-
čínsku. Vz Blk. Kfsk. 1195.

Zvichrání, n. = vichr, der Wirbelwind,
Sturm. Exc.

Zvichrovati = sváti, sklátiti, wehen,
blasen. Br.

Zvíjač, e, m. = svíjač. Na Slov. Bern.

Zvíjadlo, a, n. = svíjadlo. Na Slov. Bern.

Zvíjati = svíjati. Na Slov. Bern. — Z. =
máchati, schwingen Slov. — čím (kde).
Mečom okol hlavy z. Mtc. 1. 135. Ani sa
tam bľesky na kríž něblískajú, to naši Slo-
váci šablämi zvívajú. Chlpk. Sp. 59. Chodia
oni, chodia, baltami (Beil) zvívajú, hejveď
Janošíka verne si vartujú. Sb. sl. ps. II. 1.

90. Ten tu už voz zbíja, tento ,peníze' kričí,
kyjom zvíja. Btt. Sp. 208.

Zvík, a, m., os. jm. Šd.

Zviklalý = zviklaný, wankend. — v čem:
u víře. Pam. kut.

Zviklání, n., die Lockerung. Pracovali
na (o) z. kázně. Ddk. IV. 313.

Zviklaný;-án, a, o, gelockert. Vz Zviklati.
Z. důvěra. Us. Pdl. Theorie ta je velmi
z-ná. Osv. I. 485. Obnovil z-ný pořádek.
Ddk. II. 119.

Zviklati, zviklávati, zviklovati = roz-
viklati, rozhýbati, wankend machen; seslabiti,
nepevným učiniti, wankend machen, schwä-
chen. — co, koho. Z. něčí vernosť. Sš. L.
182. Něčí předsevzetí z Ddk. II. 384. Z. se.
Lpř. Slov. I. 85..— co, se čím. Sloupy
vikláním z. Kom. Žádnou mocí ho nezvykláš.

V. Tím byla domněnka ta zvyklána. Us.
Pdl. — co, se komu. Zviklal mu kolena.
Lpř. Slov. I. 132. Zviklala se mu mysl. Ros.
Stolice se mi zviklala. Kom. — koho kde
jak: v mysli. Ros. Se na koni z. Troj.
Král nedal se z. v slibu. Ddk. III. 188.
Přemysl nezbytně v mnohém ohledu musil
zviklán býti ve svých názorech. Ddk. V.
9. Aby se skrze bludaře v pravé náuce
z. nedali. Sš. II. 117. — koho z čeho:
ze stálosti. V.

Zvikov, a, m., Zwikau, ves u Velešína.
PL.

Zvíkov, a, m., Zwikow, vsi u Lišova a
u Nechanic. Vz Sdl. Hrd. III. 868., Tf. Odp.
287., Tk. I. 630., II. 399., III. 389., IV. 746.,

VI. 358 , Blk. Kfsk. 350., 657.; ves v Písecku,
Klingenberg, vz Blk. Kfsk. 649., 659.; hrad,
Klingenberg, při stoku Vltavy a Otavy (Jg.
Slov.), vz Blk. Kfsk. 219., 1071., Pal. Děj.
I. 2. 152., Tk. Ž. 8., 199. Vz Zvíkovec. —
Na Zvíkově, dům v Praze. Vz Tk. II. 235.

Zvikovaný. Z. svíce = ozdobené rozlič-
nými lupeny a květy barevnými, Zwikkerzen
(voskové). U Chocně. Ktk.

Zvíkover, vce, m., Zwikowetz, ves u Zbi-
rova. PL. Cf. Tk. IV. 323, Blk. Kfsk. 26.,
44. — Z. (Zvíkov, tvrz pustá v Budějov.)
Ib. 350., Sdl. Hrd. II. 85., III. 308.

Zvilněti, ěl, ění = vilným se státi, geil,
wollüstig werden. Ros.

Zvím, vz Zvěděti.

Zvínati, vz Svinouti. — se kde. Bratrů
jejich v Karpatech zvínajících se v nesne-
sitelném jarmu barbarských útisků. Ntr. VI.
361.

Zvingli. Vz Sbn. 766., S. N.

Zviniti, il, ěn, ění = proviniti, verschulden.
Slov. — abs. Uznávám, zvinila som. Chlpk.
Dram. II. 42. — co. Co som zvinil? Zbř.
Lžd. 100. Smrť jeho z-li všickni. Shakesp.
Tč. — čím. Ja ničím nezvinila. Phld. III.
1. 29. — v čem. V čom se pomýlili a z-li,
to vyznali pokorně, netajili. Hdž. Čít. 121.
— kde. Bože môj, sťažoval si, čo som zvinil
v svete, že ma takto z všetkých strán pre-
nasledujete? Zbr. Bás. 19. — s kým. Tabl.
poes. — Z. = obviniti. — koho z čeho.
Dal.

Zvinka, y, f., limba (vestis), zastr. Rozk.

Zvinovati = svinovati. Slov. Bern.

Zvinúť = svinouti. Slov. Bern.