Předchozí (719)  Strana:720  Další (721) |
|
|||
720
|
|||
|
|||
Zvídací, Rekognoscirungs-. Dch. Z-cí
hlídky. Zvídač, e, m. = zvědač, der Späher. Zlob.
Zvídaní, n., das Nachfragen, Nachforschen.
Z. lidské. SP. II. 174. Zvídatel, e, m. = kdo zvídá, zpytatel,
der Nachfrager, Nachforscher, Ergründer. Sš. I. 167. Zvídati, vz Zvěděti.
Zvídavosť, i, f., die Wissbegierde, Neu-
gierde. Zvídavý, wissbegierig, neugierig. Z. čte-
nář. Víd. list. 1816 Ukazovány jsou soukromě některým zvídavým divákům památné toho zániku starožitnosti. Koll. IV. 251. Zvídenštiti se, sich wienerisiren. Us. Šd.
Zviděti se komu = zalíbiti se, gefallen.
Na Slov. Zvidiniti, il, ěn, ění zvidiňovati, ideali-
siren, slovo nové. Jg. Sloves. XLI. 1., Krok I. a. 150. Zviditelniti, il, ěn, ění, anschaulich ma-
chen, veranschaulichen. Šm. Zviditelný, sichtbar. Slovenka v Uhrách
jest ustavičná, nepřetržená píseň, jest z-ná prostonárodní píseň. Koll. Zp. II. 488. Zvídka, y, f. = zvědy, die Kundschaft.
D. Ve vojstě die Vedette. Bur. Vz S. N. Z. pěší, jezdecká. Čsk. I. 2. 156. Zvidomělý, sichtbar. Oběť je z-lé nábo-
ženství. Sš. Sk. 169. Zvidoměti = zvidomiti se.
Zvidomiti, il, en, ení, sichtbar machen ;
se = zvidoměti, sichtbar werden. — se komu. Tými okienočky do tej komôročky vnesiem vrchy, hory, lludi, zvery a stromy, čo sä mi len zvidomí. Hdž. Čít. 151. Zvidralec, lca, m. = chytrák, der Schlau-
kopf. Slov. Ssk. Zvidralý = chytrý, schlau, verschlagen.
Na Slov. Plk. Zviechati = zdvíhati. Slov. Zbojník sa
zviechal z toho uderenia. Hdž. Čít. 171. (110.). Zviera, n. = zvíře. Slov. Ssk.
Zvierný, vz Zvěrný.
Zviesti, zastr. = zvěděti. Jir. Jáz chcu
z. Rkk. 40. Zvíhati, vz Zdvíhati.
Zvihnouti = zdvihnouti.
Zvichořilý, zornentbrannt, aufgescheucht,
aufgestört. U Olom. Sd. Zvichořiti se, vz Zvichořilý, Vichořeti
se. Zvichovec (Žichovec), vce, m., ves v Ji-
čínsku. Vz Blk. Kfsk. 1195. Zvichrání, n. = vichr, der Wirbelwind,
Sturm. Exc. Zvichrovati = sváti, sklátiti, wehen,
blasen. Br. Zvíjač, e, m. = svíjač. Na Slov. Bern.
Zvíjadlo, a, n. = svíjadlo. Na Slov. Bern.
Zvíjati = svíjati. Na Slov. Bern. — Z. =
máchati, schwingen Slov. — čím (kde). Mečom okol hlavy z. Mtc. 1. 135. Ani sa tam bľesky na kríž něblískajú, to naši Slo- váci šablämi zvívajú. Chlpk. Sp. 59. Chodia oni, chodia, baltami (Beil) zvívajú, hejveď Janošíka verne si vartujú. Sb. sl. ps. II. 1. |
90. Ten tu už voz zbíja, tento ,peníze' kričí,
kyjom zvíja. Btt. Sp. 208. Zvík, a, m., os. jm. Šd.
Zviklalý = zviklaný, wankend. — v čem:
u víře. Pam. kut. Zviklání, n., die Lockerung. Pracovali
na (o) z. kázně. Ddk. IV. 313. Zviklaný;-án, a, o, gelockert. Vz Zviklati.
Z. důvěra. Us. Pdl. Theorie ta je velmi z-ná. Osv. I. 485. Obnovil z-ný pořádek. Ddk. II. 119. Zviklati, zviklávati, zviklovati = roz-
viklati, rozhýbati, wankend machen; seslabiti, nepevným učiniti, wankend machen, schwä- chen. — co, koho. Z. něčí vernosť. Sš. L. 182. Něčí předsevzetí z Ddk. II. 384. Z. se. Lpř. Slov. I. 85..— co, se čím. Sloupy vikláním z. Kom. Žádnou mocí ho nezvykláš. V. Tím byla domněnka ta zvyklána. Us.
Pdl. — co, se komu. Zviklal mu kolena. Lpř. Slov. I. 132. Zviklala se mu mysl. Ros. Stolice se mi zviklala. Kom. — koho kde jak: v mysli. Ros. Se na koni z. Troj. Král nedal se z. v slibu. Ddk. III. 188. Přemysl nezbytně v mnohém ohledu musil zviklán býti ve svých názorech. Ddk. V. 9. Aby se skrze bludaře v pravé náuce z. nedali. Sš. II. 117. — koho z čeho: ze stálosti. V. Zvikov, a, m., Zwikau, ves u Velešína.
PL. Zvíkov, a, m., Zwikow, vsi u Lišova a
u Nechanic. Vz Sdl. Hrd. III. 868., Tf. Odp. 287., Tk. I. 630., II. 399., III. 389., IV. 746., VI. 358 , Blk. Kfsk. 350., 657.; ves v Písecku,
Klingenberg, vz Blk. Kfsk. 649., 659.; hrad, Klingenberg, při stoku Vltavy a Otavy (Jg. Slov.), vz Blk. Kfsk. 219., 1071., Pal. Děj. I. 2. 152., Tk. Ž. 8., 199. Vz Zvíkovec. — Na Zvíkově, dům v Praze. Vz Tk. II. 235. Zvikovaný. Z. svíce = ozdobené rozlič-
nými lupeny a květy barevnými, Zwikkerzen (voskové). U Chocně. Ktk. Zvíkover, vce, m., Zwikowetz, ves u Zbi-
rova. PL. Cf. Tk. IV. 323, Blk. Kfsk. 26., 44. — Z. (Zvíkov, tvrz pustá v Budějov.) Ib. 350., Sdl. Hrd. II. 85., III. 308. Zvilněti, ěl, ění = vilným se státi, geil,
wollüstig werden. Ros. Zvím, vz Zvěděti.
Zvínati, vz Svinouti. — se kde. Bratrů
jejich v Karpatech zvínajících se v nesne- sitelném jarmu barbarských útisků. Ntr. VI. 361. Zvingli. Vz Sbn. 766., S. N.
Zviniti, il, ěn, ění = proviniti, verschulden.
Slov. — abs. Uznávám, zvinila som. Chlpk. Dram. II. 42. — co. Co som zvinil? Zbř. Lžd. 100. Smrť jeho z-li všickni. Shakesp. Tč. — čím. Ja ničím nezvinila. Phld. III. 1. 29. — v čem. V čom se pomýlili a z-li, to vyznali pokorně, netajili. Hdž. Čít. 121. — kde. Bože môj, sťažoval si, čo som zvinil v svete, že ma takto z všetkých strán pre- nasledujete? Zbr. Bás. 19. — s kým. Tabl. poes. — Z. = obviniti. — koho z čeho. Dal. Zvinka, y, f., limba (vestis), zastr. Rozk.
Zvinovati = svinovati. Slov. Bern.
Zvinúť = svinouti. Slov. Bern.
|
||
|
|||
Předchozí (719)  Strana:720  Další (721) |