721

Zvinutí = svinutí. Slov. Bern.

Zvinutý = svinutý. Slov. Bern.

Zvíra (zviera), vz Zvíře.

Zvírací = zvířecí, Thier-, thierisch. Bez
krve život zvierací je nemožný. Slov. Tč.

Zvírati, aufsieden, sich siedend erheben,
aufwallen. Kln. Bas. 208. — kde. Voda
zviera na kotlíku. Lipa I. 235., Č. Čt. II.
89.

Zvířátko, vz Zvíře.

Zvíratník, u, m. = zvířetník.

Zvíře, ete, n., pl. zvířata; zvířátko, a,
n. = živočich. Vz -átko. Ž. wit. 78. 2., 49.
10. Na Slov. zviera. Das Thier. Z. = každá
organická živoucí bytosť samovolně se po-
hybující, zevnějších dojmů sobě vědomá a
proti nim jednáním reagující. Vz S. N. Z.
domácí. Vz KP. I. 21. Z. ssavé, čtvernohé,
obouživelní, Us., podivné, D., divoké, V.,
těžké (obtěžkané, březí; laň), Šp., maso-
žravé, vejcorodné, kopytnaté, dvoupaznehtní,
mnohopaznehtní, líté, pitomé či krotké,
zdechlé, živé. Šp. Z. zvonovitá. Ves. I. 98.
Z. sprosté (žádnou cennou vlastností se ne-
vyznačující) zdokonalené či zdobné (velikým
počtem užitečných vlastností vynikající).
NA. IV. 95. Z. dobře krmené. Šp. Obraz
zvířete (zvířat), malíř zvířat. Nz. Léčení,
trýznění zvířat; škoda od zvířat. J. tr. Ho-
jení zvířat. Sych. Zvířetem se státi, ver-
thieren. Dch. Očkování látkou ze zvířete
vzatou (zvířecí); Z-ta pro užitek chovati.
Dch. Kůže z velikých, z mladých zvířat.
Šp. To je zvíře (chytré dítě)!; To je zví-
řátko (= šibal). U Kr. Hrad. Kšť. Budeme
honiť zvířátka, patnáctiletá děvčátka. Sš.
P. 190. Nesmie človek zvierata trápiť. Hdž.
Šlb. 35. Ktoré zviera pije najdrahší nápoj
(blcha, lebo pije ľudskú krev)? Mt. S. I.
140. Chlapec, ktorý prvý raz mraveniště
zočil, s otázkou k otcu, odkud hŕba tá,
priskočil. Ukázaný mu mravec, ale ťažká
viera; tak veliká hromada a tak malé zviera!
Zbr. Báj. 3. Kdo zvířatům ubližuje, špatné
srdce ukazuje. Sb. uč. Zvířata a byliny. Vz
Er. P. 77. Šel pán do pána pojčať čakana,
aby moh z lesa vyhnať zvířata (= hřeben).
Hádanka slez. Sněmy, rady zvířat = rokování
živočichů na poučenou člověkovi; básně,
v nichž živočichové dle povah svých dávají
rady člověkovi, jakby měl se chovati v jed-
náních důležitých. Vz Lpř. Baj. Aisop. 41.,
Zvířecí. — Z. u myslivců = laň. D., Sdl.
Hrad. III. 9. 56. — Z., vz Zvěř.

Zvířecí = od zvířete, Thier-, thierisch.
Z. kůže (zvl. kůže jelení, die Decke, Wild-
decke, Hirschhaut), V., spodky (z jelení n.
srnčí kůže), Us., šat, Ros., maso, pečeně,
der Wildbraten. D., Ž. wit. Deut. 24. Z. zvuky.
Vz Šrc. 510.—511. Z. magnetismus. Vz S. N.
Z. mor, die Epizotie, lázně (pro choré údy
těla, teplem zvířete právě poraženého, ani-
malische Bäder), Dch.; nakažlivina, zoocon-
tagium; lučba, zoochemie; z. nemoci, zoono-
sis, Nz. lk.; z. krev, mastnota, Thierfett,
vláknina, das Thierfibrin, výkaly, Thierex-
kremente, vlákno, Thierfaser, mozek, chlupy,
hlava, tělo, síla, olej, thierisches Oel, plod,
thierisches Produkt, látka, Thierstoff, Šp.;
z. ryk, Kká. Td. 313., chtíč, pud. Šmb. S.

II. 298. A to není krev člověčí, ale to je
krev z. Sš. P. 82. Z. lékař, der Thierarzt.
Čsk. Z. elektřina, Osv. I. 482., uhel (z kostí),
die Thierkohle, Sp., Mj. 20., řeč, vz Er. P.
24. a jména jednotlivých zvířat. Z. zuby.
Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 532., Jel. Voda
je tak potrebná, jako krv v človečom alebo
zvieracom tele (těle). Slov. Tč. Přišel lítý
hněv zvieřecí, saeva bestiarum ira. BO. Z.
baje = vypravování příběhu ze života jedno-
tlivých zvířat, jevícího se způsobem člověčím
dle přirozených vlastností zvířecích, pokud
nemá žádné tendence ku př. didaktické
neboli poučovací (při kterém není poučování
účelem). Vz Lpř. Baj. Aisop. 15. a násl.
Orientalní z. baje, vz ib. 18. Z. epos, vz
Epos, Zvířecký, Zvíře. — Z. = na zvířata,
Thier-, Wild-. Z. pes (lovčí), zahrada (obora),
V., teneto. — Z. okrslek, v němž dvanáctero
nebeských znamení se nalézá, der Thier-
kreis. Troj. Vz Zvířetník.

Zvířeckosť, i, f., thierische Beschaffen-
heit. Frč. 15.

Zvířecký = zvířecí, Thier-, thierisch. Jg.
Slov. Z. bájky, die Thierfabel, vz Zvířecí.
Tf. Z. epos, vz Poesie epická. Z. chtíč. Kká.
K sl. j. 195.

Zvířectví, n. = zvířeckosť. Ves. I. 61.

Zvířectvo, a, n., das Thierreich, Gethier.
Šp., Dch. Z. domácí. Us. Chov drobného
z-tva, die Kleinviehzucht. Dch. — Z. =
zvířectví.

Zvíředlnice, e, f., vz Zvířetnice.

Zvířednice, vz Zvířetnice.

Zvířena, y, f. Z. Čech. Vz S. N. II. 315.,
Fauna.

Zvířenec, nce, m. = zvěřinec. Ros.

Zvířenice, e, f., vz Zvířetnice.

Zvířeti = zvířecí. Mor. a slez. Z. kalhoty.
Slez. a mor. Šd.

Zvířetice, dle Budějovice, Zweretitz, ves
u Bakova; Swiretitz, ves u Netolic. PL. Vz
Tk. II. 29., Tf. Odp. 296., S. N., Sdl. Hrd.

III. 226., Blk. Kfsk. 1461.
Zvířetický, ého, m., os. jm. Z. z Var-

temberka. Mus. 1880. 494. Vz Zvířetičtí.

Zvířetičtí (okolo 1309.). Vz Dal. 153.,
170., 171., Zvířetice, Tk. I. 474., III. 644.,

IV. 746., V. 265, VI. 358., Sbn. 443., Blk.
Kfsk. 666.

Zvířetina, y, f. = zvěřina, das Wild-
fleisch, -pret. Ros.

Zvířetinec, nce, m. = zvěřinec. Vinařický.

Zvířetní světlo, das Zodiakallicht. Šm.

Zvířetnice, zvířednice, zvíředlnice, zví-
řenice, e, f. = večerní hvězda, medvědice, Ve-
nuše. V., Kom. Z. asi místo svířenice od
skrt. svar = svítiti, tedy = svítící hvězda.
Cf. Pokáza se zvieřenice, jakožto z jutra
domovnice, potom pak i měsíc vznide. Ve
slově zvieřenice m. svieřenice jest původní
kořen ještě patrný. Sbtk. Výkl. 51.

Zvířetník, u, m. = zvířecí kruh ci okrslek,
zverokruh, zvěřinec, zodiacus, der Thierkreis.
Vz Zvěrokruh. Nemohouce určovati přímo
místa, v nichž se země v různých dobách
octla, udáváme naopak polohu, v níž slunce
na obloze vidíme ze svého stanoviska právě
zaujatého. Aby se pak tyto polohy snáze
ustanovily, rozděleno 390° ekliptiky na 12



	721

	Zvinutí = svinutí. Slov. Bern. Zvinutý = svinutý. Slov. Bern. Zvíra (zviera), vz Zvíře. Zvírací = zvířecí, Thier-, thierisch. Bez krve život zvierací je nemožný. Slov. Tč. Zvírati, aufsieden, sich siedend erheben, aufwallen. Kln. Bas. 208. — kde. Voda zviera na kotlíku. Lipa I. 235., Č. Čt. II. 89. Zvířátko, vz Zvíře. Zvíratník, u, m. = zvířetník. Zvíře, ete, n., pl. zvířata; zvířátko, a, n. = živočich. Vz -átko. Ž. wit. 78. 2., 49. 10. Na Slov. zviera. Das Thier. Z. = každá organická živoucí bytosť samovolně se po- hybující, zevnějších dojmů sobě vědomá a proti nim jednáním reagující. Vz S. N. Z. domácí. Vz KP. I. 21. Z. ssavé, čtvernohé, obouživelní, Us., podivné, D., divoké, V., těžké (obtěžkané, březí; laň), Šp., maso- žravé, vejcorodné, kopytnaté, dvoupaznehtní, mnohopaznehtní, líté, pitomé či krotké, zdechlé, živé. Šp. Z. zvonovitá. Ves. I. 98. Z. sprosté (žádnou cennou vlastností se ne- vyznačující) zdokonalené či zdobné (velikým počtem užitečných vlastností vynikající). NA. IV. 95. Z. dobře krmené. Šp. Obraz zvířete (zvířat), malíř zvířat. Nz. Léčení, trýznění zvířat; škoda od zvířat. J. tr. Ho- jení zvířat. Sych. Zvířetem se státi, ver- thieren. Dch. Očkování látkou ze zvířete vzatou (zvířecí); Z-ta pro užitek chovati. Dch. Kůže z velikých, z mladých zvířat. Šp. To je zvíře (chytré dítě)!; To je zví- řátko (= šibal). U Kr. Hrad. Kšť. Budeme honiť zvířátka, patnáctiletá děvčátka. Sš. P. 190. Nesmie človek zvierata trápiť. Hdž. Šlb. 35. Ktoré zviera pije najdrahší nápoj (blcha, lebo pije ľudskú krev)? Mt. S. I. 140. Chlapec, ktorý prvý raz mraveniště zočil, s otázkou k otcu, odkud hŕba tá, priskočil. Ukázaný mu mravec, ale ťažká viera; tak veliká hromada a tak malé zviera! Zbr. Báj. 3. Kdo zvířatům ubližuje, špatné srdce ukazuje. Sb. uč. Zvířata a byliny. Vz Er. P. 77. Šel pán do pána pojčať čakana, aby moh z lesa vyhnať zvířata (= hřeben). Hádanka slez. Sněmy, rady zvířat = rokování živočichů na poučenou člověkovi; básně, v nichž živočichové dle povah svých dávají rady člověkovi, jakby měl se chovati v jed- náních důležitých. Vz Lpř. Baj. Aisop. 41., Zvířecí. — Z. u myslivců = laň. D., Sdl. Hrad. III. 9. 56. — Z., vz Zvěř. Zvířecí = od zvířete, Thier-, thierisch. Z. kůže (zvl. kůže jelení, die Decke, Wild- decke, Hirschhaut), V., spodky (z jelení n. srnčí kůže), Us., šat, Ros., maso, pečeně, der Wildbraten. D., Ž. wit. Deut. 24. Z. zvuky. Vz Šrc. 510.—511. Z. magnetismus. Vz S. N. Z. mor, die Epizotie, lázně (pro choré údy těla, teplem zvířete právě poraženého, ani- malische Bäder), Dch.; nakažlivina, zoocon- tagium; lučba, zoochemie; z. nemoci, zoono- sis, Nz. lk.; z. krev, mastnota, Thierfett, vláknina, das Thierfibrin, výkaly, Thierex- kremente, vlákno, Thierfaser, mozek, chlupy, hlava, tělo, síla, olej, thierisches Oel, plod, thierisches Produkt, látka, Thierstoff, Šp.; z. ryk, Kká. Td. 313., chtíč, pud. Šmb. S.	II. 298. A to není krev člověčí, ale to je krev z. Sš. P. 82. Z. lékař, der Thierarzt. Čsk. Z. elektřina, Osv. I. 482., uhel (z kostí), die Thierkohle, Sp., Mj. 20., řeč, vz Er. P. 24. a jména jednotlivých zvířat. Z. zuby. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 532., Jel. Voda je tak potrebná, jako krv v človečom alebo zvieracom tele (těle). Slov. Tč. Přišel lítý hněv zvieřecí, saeva bestiarum ira. BO. Z. baje = vypravování příběhu ze života jedno- tlivých zvířat, jevícího se způsobem člověčím dle přirozených vlastností zvířecích, pokud nemá žádné tendence ku př. didaktické neboli poučovací (při kterém není poučování účelem). Vz Lpř. Baj. Aisop. 15. a násl. Orientalní z. baje, vz ib. 18. Z. epos, vz Epos, Zvířecký, Zvíře. — Z. = na zvířata, Thier-, Wild-. Z. pes (lovčí), zahrada (obora), V., teneto. — Z. okrslek, v němž dvanáctero nebeských znamení se nalézá, der Thier- kreis. Troj. Vz Zvířetník. Zvířeckosť, i, f., thierische Beschaffen- heit. Frč. 15. Zvířecký = zvířecí, Thier-, thierisch. Jg. Slov. Z. bájky, die Thierfabel, vz Zvířecí. Tf. Z. epos, vz Poesie epická. Z. chtíč. Kká. K sl. j. 195. Zvířectví, n. = zvířeckosť. Ves. I. 61. Zvířectvo, a, n., das Thierreich, Gethier. Šp., Dch. Z. domácí. Us. Chov drobného z-tva, die Kleinviehzucht. Dch. — Z. = zvířectví. Zvíředlnice, e, f., vz Zvířetnice. Zvířednice, vz Zvířetnice. Zvířena, y, f. Z. Čech. Vz S. N. II. 315., Fauna. Zvířenec, nce, m. = zvěřinec. Ros. Zvířenice, e, f., vz Zvířetnice. Zvířeti = zvířecí. Mor. a slez. Z. kalhoty. Slez. a mor. Šd. Zvířetice, dle Budějovice, Zweretitz, ves u Bakova; Swiretitz, ves u Netolic. PL. Vz Tk. II. 29., Tf. Odp. 296., S. N., Sdl. Hrd. III. 226., Blk. Kfsk. 1461. Zvířetický, ého, m., os. jm. Z. z Var- temberka. Mus. 1880. 494. Vz Zvířetičtí. Zvířetičtí (okolo 1309.). Vz Dal. 153., 170., 171., Zvířetice, Tk. I. 474., III. 644., IV. 746., V. 265, VI. 358., Sbn. 443., Blk. Kfsk. 666. Zvířetina, y, f. = zvěřina, das Wild- fleisch, -pret. Ros. Zvířetinec, nce, m. = zvěřinec. Vinařický. Zvířetní světlo, das Zodiakallicht. Šm. Zvířetnice, zvířednice, zvíředlnice, zví- řenice, e, f. = večerní hvězda, medvědice, Ve- nuše. V., Kom. Z. asi místo svířenice od skrt. svar = svítiti, tedy = svítící hvězda. Cf. Pokáza se zvieřenice, jakožto z jutra domovnice, potom pak i měsíc vznide. Ve slově zvieřenice m. svieřenice jest původní kořen ještě patrný. Sbtk. Výkl. 51. Zvířetník, u, m. = zvířecí kruh ci okrslek, zverokruh, zvěřinec, zodiacus, der Thierkreis. Vz Zvěrokruh. Nemohouce určovati přímo místa, v nichž se země v různých dobách octla, udáváme naopak polohu, v níž slunce na obloze vidíme ze svého stanoviska právě zaujatého. Aby se pak tyto polohy snáze ustanovily, rozděleno 390° ekliptiky na 12