Předchozí (721)  Strana:722  Další (723) |
|
|||
722
|
|||
|
|||
stejných dílů po 30°; a polohy těchto jedno-
tlivých dvanáctin knihu určují se pomocí souhvězdí, jimiž ekliptika probíhá a jichž se čítá též 12, tak že asi do jedné dva- náctiny či dodekatomerie připadá souhvězdí jedno. Celý kruh těmito souhvězdími vy- značený sluje z., jelikož většina souhvězdí těchto má podobu zvířecí. Vz Stč. Zmp. 83. Z. = kruh na nebi, v němž jest dva- náctero znamení. D. Stoj! kruh môj smrteľ- ník neprekročí; v zvieratníku zverstvu pokoj. Btt. Sp. 98. Z. hornický = rozdělení podílů na horách na 128 kusů (Kuks). Kv. 1842. Zvířetníkový, Thierkreis-. Z. znamení,
souhvězdí, označení, Stč. Zmp. 83., 84., záře či světlo. Ib. 22., 198. Zvířetný. Z-né zuby, dentes bestiarum.
BO. Vz Zvířecí. Zvířetskosť, vz Zvířeckosť.
Zvířetský, vz Zvířecký.
Zvířetstvo, vz Zvířectvo.
Zvirgati, vz Virgati. Slov. — kde. V tom
zvirgal v chlapskej jeho ruke (zappelte). Phld. V. 55. Tvôj kôň sa vojny žiadnej ne- bojí, on je gazdovi po vôli, keď strely hviždia, pokojne stojí, ked treba, zvirgá po poli. Č. Čt. II. 70. Zvířik (zvierik), a, m. = zvířátko, ein
Thierchen. Slov. Nieto toho hájika, aby ne- bolo v ňom zvierika (vši). Pořek. Zátur. Zvířilý = zkřivený, zavilý, zkroucený,
zbortěný, geworfen, krumm. Z. dřevo. Ros. Zvířiti, il, en, ení = zkroutiti, verdrehen.
Jg. — Z. = roznítiti, aufregen.— co komu. Dech nadšení mu duši zvíří. Čch. Dg. Kv. 1884. 112. Zvírka, y, f. = úvěr, der Kredit. Musím
domu jíti, nemám na co píti, šenkýřka ne- známá na zvírku nedává. Sš. P. 650. — Z., die Stückpforte. Berg. Zvírkovice, dle Budějovice, Zwírkowitz,
ves u Vltavotýna. Vz Zvěrkovice. PL., Tk. III. 37., Blk. Kfsk. 1241. Zvirotice, Zwirotitz, ves u Sedlčan. PL.
Zvisák, a, m. Slov. Len keby sa dobre
mohlo žiť a nic nerobiť: takú republiku By chceli tito vetrom podšití z-ci. Rtk. 50. Cf. násl. Zviselec, lce, m. = zurvalec, der Schurke,
Galgenschwengel. Koll. Zvisnúť = svisnouti. — kde. Nesmieš
už teraz prosto rozprávať, to značí múdre spoločnosť šiaňať, inačej zvisneš na štrôfe. Čjk. 126. Zvisnutý = svislý, herabhängend. Slov.
Zišiol nesúc v obach rukách lastovičie holí- čatá za nožičky z-té. Hdž. Čít. 180. Zvísť (zviesť) sa = zvěsti se. Na Slov.
Zvítati = uvítati, begrüssen, willkom-
men heissen. Slov. — koho. Shŕkli by sa hneď ho z. Phld. IV. 17.— se s kým. S Vanovskými zvítal sa, ako vítame sa so známymi. HVaj. BD. II. 183. — jak. A ty si jeden z tých málo prorokov, čo vekov lepších dennici poznali a ju bez zemských konečných nárokov čistými spevy prorocky zvítali. Ntr. 1846. (Hol.). Zvitava, y, f., Zwittau, mě. na Mor.
Zvíťaz, a, m. = vítěz. Slov. Tč.
Zvíťaziti = zvítěziti.
|
Zvíťazství, n. = vítězství. Slov. Tč.
Zvitek, vz Svitek (i dod.).
Zvítězení, n., das Siegen. Není s ním
z. — nemožno s ním obstáti. U Kr. Hrad. Kšt. Zvítězený, erbeutet. Z. kořisť. Č.
Zvítězilec, lce, m., der Sieger. Jg. Slov.
Zvítězilý = kdo zvítězil, der gesiegt hat.
Ms. pr. hor., Cyr. Z. církev, die thriumphi- rende Kirche. Sš. Sk. 91. Dnes slavíme rytíře z-ho, siegreich. Brt. S. vyd. 116. Z. strana, die siegende Partei. CJB. 357. Zvítězitel, e, m., der Sieger. Jg. Slov.
Zvítězitelka, y, zvítězitelkyně, ě, f.,
die Siegerin. Zvítězitelnosť, i, f. = vítězství. Ros
Zvítězitelný, besiegbar, besieglich. Šm.
Zvítěziti, il, ení; zvítězovati, obsiegen,
überwinden. — abs. Posléze dobrá příčina vvítězí. Vz Právo. Lb. Hor slovenská chasa! Svojeť si nebrániš, cudziemu sa pľazíš ; s Bo- hem maj sa k činu: dúfaj, že zvíťazíš. Syt. Táb. 13. Pravda predsa zvíťazí. Dbš. Obyč. 46., Mt. S. I. 118., Sb. sl. ps. I. 118. — co, koho. Nepřítele z. D. Nežeň sa, šuhajko, ešte si mladušký. Čo tí zvítězili (pořídili), čo sa poženili? Ako tie húsatka krídla (kriela) ovesili. Sl. ps. Šf. I. 54., Sl. spv. III. 108. — čemu, komu (stará vazba): světu. Ev. (Výb.); nyní: nad čím. Také již v Čestmíru: vícestvie nad Neklanem. Výb. (Ht. Obr. 25.). — (čím) nad čím: nad ne- přítelem, Us., D., Pass. mus. 282., nad pří- rodou, Vlč., duchem, Vrch., nad tělem. Št N. 17. Z-zil nade hříchem Kristus pletí svou či tělem svým. Sš. I. 84. Nezvítězí přísa- hami nepravosť. Msn. Or. 136. Nad časem hmotou zvítězí. Kyt. 1876. 3. Pára z-la nad prostorem. Hš. Sl. 139. Jak nad sebú včul zvíťazíš, pomineš potupy; Nad malým z. sa neusiluj. Na Slov. Tč. Až všemohoucí Bůh svým milosrdenstvím a sv. Václavem z-zil nad nepřátely. Ddk. IV. 217. Troje věci nad lidmi zvítězují: zlato, železo a domnění. Kmp. Č. 148. — s kým, čím. Zvíťazím-li, svíťazíte so mnou. Zbr. Lžd. 68. S námi ti buď zomřeť, buď zvíťaziť. Ib. 107. On chce koupiť chalupu, nic s tím nezvítězí (tím si nepomůže). Us. Psčk. — kdy nad čím. Zejtra nad svými nepřátely z-zí. Pass. 922. Pravda konečně po tuhém boji nad bludy z-zí. Mus. 1880. 124. — jak. Není dobrý, kdo skrz súdca zlého zvítezuje. Na Slov. Tč. — kde. Křivda z-la na soudu. Čch. L. k. 69. Zvítězovati, vz Zvítěziti.
Zvítězství, n. = vítězství. Na Slov. Tč.
Zvíti, vz Zváti, Svíti, Zvíjati.
Zvitřiti = zjitřiti. U Olom. Sd.
Zvitý, vz Svitý, Svinutý.
Zvixovati koho = zbíti. Us. Kšť., Olv.
Zvízdati = zahvízdati. Slov. A drozd
zvízdal na pokon (konečně), jak na polani Valach na prste. Phld. IV. 6. Zvízený; -en, a, o = zhubenělý, abge-
magert. Z. kuřata. Jsem celý z., nemohu ani vyjíti. Us. Dch. Vz Víziti. Zvíznouti, vz Zváznouti.
Zvjadlý = zvadlý. Mor. Vck.
|
||
|
|||
Předchozí (721)  Strana:722  Další (723) |