722

stejných dílů po 30°; a polohy těchto jedno-
tlivých dvanáctin knihu určují se pomocí
souhvězdí, jimiž ekliptika probíhá a jichž
se čítá též 12, tak že asi do jedné dva-
náctiny či dodekatomerie připadá souhvězdí
jedno. Celý kruh těmito souhvězdími vy-
značený sluje z., jelikož většina souhvězdí
těchto má podobu zvířecí. Vz Stč. Zmp.
83. Z. = kruh na nebi, v němž jest dva-
náctero znamení. D. Stoj! kruh môj smrteľ-
ník neprekročí; v zvieratníku zverstvu pokoj.
Btt. Sp. 98. Z. hornický = rozdělení podílů
na horách na 128 kusů (Kuks). Kv. 1842.

Zvířetníkový, Thierkreis-. Z. znamení,
souhvězdí, označení, Stč. Zmp. 83., 84., záře
či světlo. Ib. 22., 198.

Zvířetný. Z-né zuby, dentes bestiarum.
BO. Vz Zvířecí.

Zvířetskosť, vz Zvířeckosť.

Zvířetský, vz Zvířecký.

Zvířetstvo, vz Zvířectvo.

Zvirgati, vz Virgati. Slov. — kde. V tom
zvirgal v chlapskej jeho ruke (zappelte).
Phld. V. 55. Tvôj kôň sa vojny žiadnej ne-
bojí, on je gazdovi po vôli, keď strely
hviždia, pokojne stojí, ked treba, zvirgá po
poli. Č. Čt. II. 70.

Zvířik (zvierik), a, m. = zvířátko, ein
Thierchen. Slov. Nieto toho hájika, aby ne-
bolo v ňom zvierika (vši). Pořek. Zátur.

Zvířilý = zkřivený, zavilý, zkroucený,
zbortěný, geworfen, krumm. Z. dřevo. Ros.

Zvířiti, il, en, ení = zkroutiti, verdrehen.
Jg. — Z. = roznítiti, aufregen.— co komu.
Dech nadšení mu duši zvíří. Čch. Dg. Kv.
1884. 112.

Zvírka, y, f. = úvěr, der Kredit. Musím
domu jíti, nemám na co píti, šenkýřka ne-
známá na zvírku nedává. Sš. P. 650. — Z.,
die Stückpforte. Berg.

Zvírkovice, dle Budějovice, Zwírkowitz,
ves u Vltavotýna. Vz Zvěrkovice. PL., Tk.
III. 37., Blk. Kfsk. 1241.

Zvirotice, Zwirotitz, ves u Sedlčan. PL.

Zvisák, a, m. Slov. Len keby sa dobre
mohlo žiť a nic nerobiť: takú republiku By
chceli tito vetrom podšití z-ci. Rtk. 50. Cf.
násl.

Zviselec, lce, m. = zurvalec, der Schurke,
Galgenschwengel. Koll.

Zvisnúť = svisnouti. — kde. Nesmieš
už teraz prosto rozprávať, to značí múdre
spoločnosť šiaňať, inačej zvisneš na štrôfe.
Čjk. 126.

Zvisnutý = svislý, herabhängend. Slov.
Zišiol nesúc v obach rukách lastovičie holí-
čatá za nožičky z-té. Hdž. Čít. 180.

Zvísť (zviesť) sa = zvěsti se. Na Slov.

Zvítati = uvítati, begrüssen, willkom-
men heissen. Slov. — koho. Shŕkli by sa
hneď ho z. Phld. IV. 17.— se s kým.
S Vanovskými zvítal sa, ako vítame sa so
známymi. HVaj. BD. II. 183. — jak. A ty
si jeden z tých málo prorokov, čo vekov
lepších dennici poznali a ju bez zemských
konečných nárokov čistými spevy prorocky
zvítali. Ntr. 1846. (Hol.).

Zvitava, y, f., Zwittau, mě. na Mor.

Zvíťaz, a, m. = vítěz. Slov. Tč.

Zvíťaziti = zvítěziti.

Zvíťazství, n. = vítězství. Slov. Tč.

Zvitek, vz Svitek (i dod.).

Zvítězení, n., das Siegen. Není s ním
z. — nemožno s ním obstáti. U Kr. Hrad.
Kšt.

Zvítězený, erbeutet. Z. kořisť. Č.

Zvítězilec, lce, m., der Sieger. Jg. Slov.

Zvítězilý = kdo zvítězil, der gesiegt hat.
Ms. pr. hor., Cyr. Z. církev, die thriumphi-
rende Kirche. Sš. Sk. 91. Dnes slavíme
rytíře z-ho, siegreich. Brt. S. vyd. 116. Z.
strana, die siegende Partei. CJB. 357.

Zvítězitel, e, m., der Sieger. Jg. Slov.

Zvítězitelka, y, zvítězitelkyně, ě, f.,
die Siegerin.

Zvítězitelnosť, i, f. = vítězství. Ros

Zvítězitelný, besiegbar, besieglich. Šm.

Zvítěziti, il, ení; zvítězovati, obsiegen,
überwinden. — abs. Posléze dobrá příčina
vvítězí. Vz Právo. Lb. Hor slovenská chasa!
Svojeť si nebrániš, cudziemu sa pľazíš ; s Bo-
hem maj sa k činu: dúfaj, že zvíťazíš. Syt.
Táb. 13. Pravda predsa zvíťazí. Dbš. Obyč.
46., Mt. S. I. 118., Sb. sl. ps. I. 118. — co,
koho. Nepřítele z. D. Nežeň sa, šuhajko,
ešte si mladušký. Čo tí zvítězili (pořídili),
čo sa poženili? Ako tie húsatka krídla
(kriela) ovesili. Sl. ps. Šf. I. 54., Sl. spv.
III. 108. — čemu, komu (stará vazba):
světu. Ev. (Výb.); nyní: nad čím. Také již
v Čestmíru: vícestvie nad Neklanem. Výb.
(Ht. Obr. 25.). — (čím) nad čím: nad ne-
přítelem, Us., D., Pass. mus. 282., nad pří-
rodou, Vlč., duchem, Vrch., nad tělem. Št
N. 17. Z-zil nade hříchem Kristus pletí svou
či tělem svým. Sš. I. 84. Nezvítězí přísa-
hami nepravosť. Msn. Or. 136. Nad časem
hmotou zvítězí. Kyt. 1876. 3. Pára z-la nad
prostorem. Hš. Sl. 139. Jak nad sebú včul
zvíťazíš, pomineš potupy; Nad malým z. sa
neusiluj. Na Slov. Tč. Až všemohoucí Bůh
svým milosrdenstvím a sv. Václavem z-zil
nad nepřátely. Ddk. IV. 217. Troje věci
nad lidmi zvítězují: zlato, železo a domnění.
Kmp. Č. 148. — s kým, čím. Zvíťazím-li,
svíťazíte so mnou. Zbr. Lžd. 68. S námi ti
buď zomřeť, buď zvíťaziť. Ib. 107. On chce
koupiť chalupu, nic s tím nezvítězí (tím si
nepomůže). Us. Psčk. — kdy nad čím.
Zejtra nad svými nepřátely z-zí. Pass. 922.
Pravda konečně po tuhém boji nad bludy
z-zí. Mus. 1880. 124. — jak. Není dobrý,
kdo skrz súdca zlého zvítezuje. Na Slov.
Tč. — kde. Křivda z-la na soudu. Čch. L.
k. 69.

Zvítězovati, vz Zvítěziti.

Zvítězství, n. = vítězství. Na Slov. Tč.

Zvíti, vz Zváti, Svíti, Zvíjati.

Zvitřiti = zjitřiti. U Olom. Sd.

Zvitý, vz Svitý, Svinutý.

Zvixovati koho = zbíti. Us. Kšť., Olv.

Zvízdati = zahvízdati. Slov. A drozd
zvízdal na pokon (konečně), jak na polani
Valach na prste. Phld. IV. 6.

Zvízený; -en, a, o = zhubenělý, abge-
magert. Z. kuřata. Jsem celý z., nemohu
ani vyjíti. Us. Dch. Vz Víziti.

Zvíznouti, vz Zváznouti.

Zvjadlý = zvadlý. Mor. Vck.