723

Zvjadnouti = zvadnouti. Mor. Vck., Tč.,
Sš. P. 251.

Zvjésť sa = zvěsti se. Slov. Po katjech
sa mu zvjedlo. Phld. I. 2. 7.

Zvlač, e, f. = sáně, der Schleiderschlitten.
Zapriahajte kone, koníčky do zvlače. Sš.
ps. 379.

Zvláčeti, el, en, ení; svléknouti, ul, ut,
utí; svléci, zvleku, kl, čen, ení; zvlékati,
svlíkati, ausziehen. Vz Svléci.

Zvláčiti, il, en, ení, zvlažovati = bra-
nami zavléci, eineggen. V. — co: dědinu,
Tkad., pole.

Zvláčkování. n. = zvláčkovatění. Das
Laugwerden des Weines. Šp.

Zvláčkovatělý = zhustlý, táhne-li se
jako nitky, zäh. Z. pivo, tuk, víno. Šd.

Zvláčkovatěti, ěl, ění = státi se zvláč-
kovatělým. Vz toto. Víno zvláčkovatělo.
Us. Šd., Jg.

Zvláčniti, il, ěn, ění = vláčným, jemným
učiniti (v kožešnictví). Us. Jndr.

Zvlačovati, vz Zvláčiti.

Zvládati, vz Zvládnouti.

Zvládnouti, ul, utí; zvlásti (zastr.), zvládl,
dení; zvládati, zvladovati, beherrschen, be-
wältigen, gewachsen sein. — co. Nemohu
to vše sám z. Us. Šd. Ta povláčka by vraj
i sto chlapov zvládla (unesla). Phld. IV. 5.
— čím = vlásti, moc s to míti. Nám těmi
věcmi z. bylo nemožné. Apol. Tento důvod
všemi ostatními zvládá. Šm. Telom zimničné
zvládnu choroby. Sldk. 293. Dumné péče
zvládnu hlavou, oheň očí vyhasne (starcům).
Č. Čt. II. 136. — kde. Okolo mňa nocnie
ticho zvládlo. Phld. III. 3. 209. — nad
čím, Rk., čemu, Mk., vz Zvítěziti, Vlád-
nouti. — se. Nemože sa nijak zvladovať
(vlády, síly nabyti, o nemocných). Na mor.
Val. Vck.

Zvládnutí, n. = přemožení, die Uiber-
windung.

Zvládnutý = přemožený, überwunden.
Slov. Bern.

Zvladovati, vz Zvládnouti.

Zvlahnúť = zvlhnouti. Slov. Bern.

Zvlak, lépe; svlak. Jd.

Zvláknatěti, zvlákněti, ěl, ění, faserig
werden. Len pěkně z-těl. Krok.

Zvlákněti, vz Zvláknatěti.

Zvlasatěti, ěl, ění = vlasatým se státi,
haarig werden. Ros. — komu. Hlava už
mu z-la. Šd.

Zvláskovatěti, ěl, ění = zvláčkovatěti.
Mor. Vck.

Zvlastenčeti, el, ení. Patriot werden.
Jg. Slov.

Zvlastenčiti, il, en, ení, zum Patriot
machen. — se = zvlastenčeti. Slov.

1. Zvlásti, zastr. = zvlášť. St. skl. Těch
jáz brž všech prosi zvlásti. Kat. 8287. Vz
Zvláště.

2. Zvlásti, vz Zvládnouti.
Zvlastiti, lépe: zvláštiti = odděliti, ab-
sondern. Lex. vet. (C). Cf. Zvlásti, 1.

Zvlástivý = zvláštní. Er. ad Kat. 2367.
Dle GB. špatné čtení. Text porouchán. Snad
tam má býti: v žalostivé. Listy filol. 1882.
316.

Zvlastniti, il, ěn, ění = přivlastniti, zu-
eignen. — co komu. Krok.

Zvlášč, zvlášče = zvláště. Příteli z. milý.
Arch. IV. 6. Vz Zvláště.

Zvláščí, vz Zvláští.

Zvlášční, vz Zvláščný.

Zvláščnosť, i, f. = zvláštnosť. Arch. IV.
466.

Zvláščný, -ční = zvláštní. Příteli náš
zvláščný milý. Arch. II. 529. Zvlášční z toho
radosť mají. Hus III. 295.

Zvlašiti, il, en, ení, italienisiren.

Zvlášť, vz Zvláště.

Zvláště, zvlášť; zastr. vzláště, vzlášti,
zvlášti, vzlášče, zvlášče (Arch. III. 9., Ž. wit.
Ct. Vláščí), zvlásti; v ob. mluvě: zláště = na
různo, o sobě, soukromí, sám pro sebe, beson-
ders, getrennt, eigens. Každé z. odložiti. V.
Každému zvláštie dal něco mimo jiné. Št.
Ř. 83. Dali ho zvlášť (do vězení). Us. Dhn.
Chce, aby se mu něco zvlášť malovalo, er
möchte gern eine Extrawurst; Ve všem a
v každém zvlášť. Us. Dch. Všichni i jeden
každý zvlášť. 1579. Krmiž každého zvlášti.
Výb. II. 30. A my k jeho žádosti každý
zvláště přišel; Jakož o tom doleji svědě-
ctvie každé zvláště okazuje; Činila jim kaž-
dému zvlaštie poručenstvie některé za zdra-
vého života a druhé na smrtelné posteli.
NB. Tč. 11., 196. Každému a zvlaště té
panně; Každý zvlášť přísahali. Půh. II.627.,
628. Mužie chodili sú zvláště a ženy zvláště
i na hody i s hodóv nábožně. Hus II. 29.
Nebo jakož zvláště každú osobu Bohem a
pánem vyznávati pravda viery kresťanské
nás nutí. Št. Kn. š. 14., Kom. — Zvláště =
tím více, hlavně, besonders, vorzüglich, Haupt-
sächlich, zumal, vernehmlich, insbesondere.
To zvláštie příslušie Bohu. Št. Ř. 83. a.
Zvlášti sě matka vzradova. Hr. rk. 205.
Vězemi se město ozdobuje, zvláště když
jsou zděné. Kom. To se děje z. proto. D.
Z. dobrý. Us. Z. vítaný, hoch willkommen;
Zboží z. výborné, Hochprima. Dch. Pane
švagre můj zvláště milý. Žer. 339. Obě
straně na svědomí se odvolali zvlášč na
toho hospodáře i na jiné dobré lidi, kteříž
jsú v ty chvíle při tom byli; Z Lučan a
žvlášče z Veselice. NB. Tč. 107., Půh. I.
151. Z toho ze všeho, což ma a zvlášče
z nadbytku; Tu jí nekteré listy vrátil a
druhých nevrátil, zvláště nevrátil jí jednoho
listu na 15 hr.; I s lesy a zvláště s lesy
v Pateřině; A zvlaště biskupuov ponechali
až do prvního senmu (sněmu). Půh. I. 155.,
II. 156., 495., 598. Aby člověk v některý
čas zvláště ctil svého pána Boha; Neděle
jest den zvláště boží; Přetrženie v řeči a
zvláště v mysli hyzdí modlitbu. Hus I. 111.,
113., 311. — Z. u tu vz Tu. Cf. Zvláštně.

Zvláštěk, štku, m. = zvláštní podíl n.
jmění, besonderer Autheil, besonderes Ei-
genthum.

Zvlaštěnec, nce, m. = kdo se zvlaštil,
der Itahenisirte. Šd.

Zvláštenství, n. = obzvláštnosť. Nepo-
zůstavuji komu jinému tu práva kterého
ani z. krom Chotuňovi. Arch. 11. 55.

Zvláští, zvláščí = obzvláštní, besonder,
abgesondert. Z. zisk. St. skl. Se zvláštním

335*