Předchozí (723)  Strana:724  Další (725) |
|
|||
724
|
|||
|
|||
důrazem něco říci. Posp. Jenž (biskup)
zvláštie náboženství k sv. Ondřeji jmějieše. Pass. 26. (Hj.). Má v tom z. libost: Kristus milému učedlníku někakú z. milostí matku svú dal; Proti každému hřiechu vždy jest z. meč slova božieho; Aby nás z. milostí na den svého narozenie navštievil; Člověk jeden, to věz Kristus, jenž jest jeden z. člo- věk nad jiné všecky, učinil jest večeři ve- likú. Hus I. 68., 150., 179., II. 4., 251. Jest také z. a divná šlechetnost milosti; Žeby tociš měl vieru živú, z milosti zvláštie k Bohu skutky dobrými oživenú. Št. Kn. š. 34., 17. Zvlaštiti, il, ěn, ění, italienisiren. —
koho, se. Šd. Zvláštiti, il, ěn, ění, zvlášťovati = od-
děliti, absondern. Vz Zvlastiti. — co: obilí. Us. Nižádný nemá zle požívati věcí do- brých, jemuž sú dány k dobrému, a zvláště aby sobě neosobil ani zvláštil, což samému Bohu jest zvláštie. Hus I. 214. — se s čím: s podíly. U Slavkovic na Mor. Knrz. Zvláštivý, vz Zvlástivý.
Zvláštně = obzvláště, odděleně, beson-
ders, abgesondert von anderen; einzeln, be- sonders; vorzüglich; zumal, besonders. Bern. Vübec všem a z. jednomu každému. Jel. Ale zvláštnějé lidé nazývají prosebné řeči neb hlasy modlitbú; Aj die jedno, že ná- jemník nenie pastýř; druhé, že nejsú jeho ovcě zvláštně. Hus II. 291., 169. Zvláštní, komp. zvláštnější = oddělený,
pro sebe, o sobě jsoucí, besonder, abgeson- dert. Z. místo, pokoj (pro ženy), svoboda, osvobození (privilegium), právo, das Parti- kularrecht. V. Zvláštní soud, besonderer Gerichtsstand. Zř. F. I. A. XXXVIII. Z. předloha, specielle Vorlage. ŘZ. 1850. Cla vysaditi sobě nemuož (nikdo) bez z. mi- losti královské. Zř. F. I. A. XX. A co z-mi nálezy světle vyhrazeno Nenie, to při právě obecném zóstati má. Vš. 105. Z. vlak, Extra- zug, ohled, die Sonderrücksicht, jídlo, Extra- gericht, cena, der Vorzugspreis, byt, die Separatwohnung; Byla o tom z. řeč; Kou- pila k tomu z. nádobu; Je to s tím z. věc, es ist ein eigen Ding darum; Nestálo to z. práci. Us. Dch. Bez z-ho přičinění, ohne besondere Anstrengung Lpř. Z. dukát, Speciesdukaten, plnomocenství, Specialvoll- macht, rozpočet předchozí, der Specialvor- anschlag, obchod pro z. případ, der Gele- genheitshandel. Šp. Činí to ze z. ochoty; Pojednal o tom ve z. spise; Se z. dovole- ním něco konati. Us. Pdl. Z. oddíl národa, Sš. II. 3., vkus, Dk. P. 137., obliba, Posp., proud, Extrastrom, Mj. 451., povolení. 1532. Mus. 1880. 497. Z. spůsob zásuvky jest opakování náslovné souhlásky v zásloví. Bž. 51. Z. smrť. Phld. IV. 6. Ty ženy uči- nily sú zvláštní věci, jenž sú v těch knihách psány; Modlitby miesto zvláštnie jest ko- stel; Naděje jest jisté čekání budúcího bla- hoslavenstvie z daru božího a z zaslúženie z-ho čekání. Hus I. 361., 373., III. 156. — Z. = soukromý, ne veřejný, privat, nicht öffentlich. K zachovaní věcí buďto obec- ních buďto zvláštních. Pont. o stat. Nále- zové obecní a zvláštní. Vš. Při lidech, kteří |
jsou zvláštní, totiž kteří úřadů nemají. Jel.
Z. telegramm, Privattelegramm. Dch. — Z. = částečný, ne všeobecný, besonder, im Gegensatze zum Allgemeinen. Všeobecná mluvnice a z. mluvnice česká; Úsudkové jednotlivé z. a všeobecné. Marek. Z. čísla, která jen jisté určité množství jednic před- stavují. Šim. 7. Z. čásť. Us. Z. arithmetika, Šim. 9., mapa. Stč. Zem. 385. — Z. = hlav- nejší, znamenitý, vynikající, vornehmlich, vorzüglich, besonder, sonderlich. Zvláštni moudrostí obdařený; z. pilností a bedli- vostí; z. přítel (neobyčejný). V. Něco se z-ním důrazem vytknouti. Schz. V tom mi z. libosť ukážeš. Arch. IV. 10. Dělá mi to z. radosť Us. Dch. Volili jsme k tomu z. tuto milosť. List. hrad. 1514. Zvláštnice, e, f., weiblicher Sonderling.
Šm. Zvláštnictví, n., das Sonderlingswesen.
Šm. Zvláštník, a, m., der Sonderling. Jg.,
Pal. Rdh. III. 224. Rač zrušiti lakomstvo všech lichevníkóv i svatokupcóv i z-kóv. 14. stol. V Rozb. 1840. Zvláštnina, y, f., die Specialität. Dch.,
Šm. Zvláštniti, il, ěn, ění; zvlášťňovati =
zvláštním činiti, absondern, isoliren. Mus. II. b. 106. Zvláštnosť, i, f. = jakosť ta, když něco
soukromým, o sobě jest, obzvláštnost', die Absonderung, Abgesondertheit. Z. práva, Leč by komu král se pány tu z. učinil (zvláštní právo, výmínku). Vš. A tak by ta z., kteréž ti třie sami užívají, vóbec ve- jdúci, z-stí býti přestala. Vš. 102. Z. smlouvy. Šp., pře, NB· Tč. 266., místní, lokale Be- sonderheit, v obchodě, Specialitäten. Dch. — Lom., Tkad. — Z. = ne obecnosť, der Pri- vatstand, die Privatsache. Bur. — Z. = vlastnosť, die Eigenschaft. Moře ma v sobě sedm z-í. Ctib. Blekotnosť jest její z. Sych. Z. národní. Mus. 1880. 148. Z. živočišné, mineralogické, umělecké. Mus. 1880. 443. Duševní z. Dch. To jest Bohu samému z. Hus I. 295, — Troj. — Z. = přednosť, ob- zvláštnosť, die Vorzüglichkeit. D. Z. lid- ského pokolení. Plk. Z. obdiv budící. Dch. — Z., die Sonderlingssucht. Rybay. Zvláštnůstka, y, f., die Besonderheit,
Eigenthümlichkeit. Us. Dch., Osv. 1878. 896., Šmb. S. I. 407. Z-ky češtiny. Vz Bač. Výzk. 25., 29., 31., 35., 42., 73. Zvláštnůstkář, e, m. = člověk zvláštní
věci milující, der Sonderling. Us. Zvláštnůstkářství, n., die Sucht nach
besonderen, eigenthümlichen Dingen. K. Havlíček. Zvlášťovati se s kým. On myslí, že se
já s ním budu z. (že k němu jiný zřetel míti budu). Mor. Šd. Zvláti, vz Vláti. Korouhev zvlaje. Bendl.
I. 140. Zvlažení, n., die Befeuchtung, Bewässer-
ung, Erwärmung. Bern. Vz Svlažení. Zvlažený; -en,a, o, befeuchtet, bewässert,
erwärmt. Vz Svlažený. Zvlaži, zastr. = zvlažil. Kat.
|
||
|
|||
Předchozí (723)  Strana:724  Další (725) |