724

důrazem něco říci. Posp. Jenž (biskup)
zvláštie náboženství k sv. Ondřeji jmějieše.
Pass. 26. (Hj.). Má v tom z. libost: Kristus
milému učedlníku někakú z. milostí matku
svú dal; Proti každému hřiechu vždy jest
z. meč slova božieho; Aby nás z. milostí
na den svého narozenie navštievil; Člověk
jeden, to věz Kristus, jenž jest jeden z. člo-
věk nad jiné všecky, učinil jest večeři ve-
likú. Hus I. 68., 150., 179., II. 4., 251. Jest
také z. a divná šlechetnost milosti; Žeby
tociš měl vieru živú, z milosti zvláštie
k Bohu skutky dobrými oživenú. Št. Kn.
š. 34., 17.

Zvlaštiti, il, ěn, ění, italienisiren. —
koho, se. Šd.

Zvláštiti, il, ěn, ění, zvlášťovati = od-
děliti, absondern. Vz Zvlastiti. — co: obilí.
Us. Nižádný nemá zle požívati věcí do-
brých, jemuž sú dány k dobrému, a zvláště
aby sobě neosobil ani zvláštil, což samému
Bohu jest zvláštie. Hus I. 214. — se s čím:
s podíly. U Slavkovic na Mor. Knrz.

Zvláštivý, vz Zvlástivý.

Zvláštně = obzvláště, odděleně, beson-
ders, abgesondert von anderen; einzeln, be-
sonders; vorzüglich; zumal, besonders. Bern.
Vübec všem a z. jednomu každému. Jel.
Ale zvláštnějé lidé nazývají prosebné řeči
neb hlasy modlitbú; Aj die jedno, že ná-
jemník nenie pastýř; druhé, že nejsú jeho
ovcě zvláštně. Hus II. 291., 169.

Zvláštní, komp. zvláštnější = oddělený,
pro sebe, o sobě jsoucí, besonder, abgeson-
dert. Z. místo, pokoj (pro ženy), svoboda,
osvobození (privilegium), právo, das Parti-
kularrecht. V. Zvláštní soud, besonderer
Gerichtsstand. Zř. F. I. A. XXXVIII. Z.
předloha, specielle Vorlage. ŘZ. 1850. Cla
vysaditi sobě nemuož (nikdo) bez z. mi-
losti královské. Zř. F. I. A. XX. A co z-mi
nálezy světle vyhrazeno Nenie, to při právě
obecném zóstati má. Vš. 105. Z. vlak, Extra-
zug, ohled, die Sonderrücksicht, jídlo, Extra-
gericht, cena, der Vorzugspreis, byt, die
Separatwohnung; Byla o tom z. řeč; Kou-
pila k tomu z. nádobu; Je to s tím z. věc,
es ist ein eigen Ding darum; Nestálo to z.
práci. Us. Dch. Bez z-ho přičinění, ohne
besondere Anstrengung Lpř. Z. dukát,
Speciesdukaten, plnomocenství, Specialvoll-
macht, rozpočet předchozí, der Specialvor-
anschlag, obchod pro z. případ, der Gele-
genheitshandel. Šp. Činí to ze z. ochoty;
Pojednal o tom ve z. spise; Se z. dovole-
ním něco konati. Us. Pdl. Z. oddíl národa,
Sš. II. 3., vkus, Dk. P. 137., obliba, Posp.,
proud, Extrastrom, Mj. 451., povolení. 1532.
Mus. 1880. 497. Z. spůsob zásuvky jest
opakování náslovné souhlásky v zásloví.
Bž. 51. Z. smrť. Phld. IV. 6. Ty ženy uči-
nily sú zvláštní věci, jenž sú v těch knihách
psány; Modlitby miesto zvláštnie jest ko-
stel; Naděje jest jisté čekání budúcího bla-
hoslavenstvie z daru božího a z zaslúženie
z-ho čekání. Hus I. 361., 373., III. 156. —
Z. = soukromý, ne veřejný, privat, nicht
öffentlich. K zachovaní věcí buďto obec-
ních buďto zvláštních. Pont. o stat. Nále-
zové obecní a zvláštní. Vš. Při lidech, kteří

jsou zvláštní, totiž kteří úřadů nemají. Jel.
Z. telegramm, Privattelegramm. Dch. —
Z. = částečný, ne všeobecný, besonder, im
Gegensatze zum Allgemeinen. Všeobecná
mluvnice a z. mluvnice česká; Úsudkové
jednotlivé z. a všeobecné. Marek. Z. čísla,
která jen jisté určité množství jednic před-
stavují. Šim. 7. Z. čásť. Us. Z. arithmetika,
Šim. 9., mapa. Stč. Zem. 385. — Z. = hlav-
nejší, znamenitý, vynikající, vornehmlich,
vorzüglich, besonder, sonderlich. Zvláštni
moudrostí obdařený; z. pilností a bedli-
vostí; z. přítel (neobyčejný). V. Něco se
z-ním důrazem vytknouti. Schz. V tom mi
z. libosť ukážeš. Arch. IV. 10. Dělá mi to
z. radosť Us. Dch. Volili jsme k tomu z.
tuto milosť. List. hrad. 1514.

Zvláštnice, e, f., weiblicher Sonderling.
Šm.

Zvláštnictví, n., das Sonderlingswesen.
Šm.

Zvláštník, a, m., der Sonderling. Jg.,
Pal. Rdh. III. 224. Rač zrušiti lakomstvo
všech lichevníkóv i svatokupcóv i z-kóv.
14. stol. V Rozb. 1840.

Zvláštnina, y, f., die Specialität. Dch.,
Šm.

Zvláštniti, il, ěn, ění; zvlášťňovati =
zvláštním činiti, absondern, isoliren. Mus.
II. b. 106.

Zvláštnosť, i, f. = jakosť ta, když něco
soukromým, o sobě jest, obzvláštnost', die
Absonderung, Abgesondertheit. Z. práva,
Leč by komu král se pány tu z. učinil
(zvláštní právo, výmínku). Vš. A tak by
ta z., kteréž ti třie sami užívají, vóbec ve-
jdúci, z-stí býti přestala. Vš. 102. Z. smlouvy.
Šp., pře, NB· Tč. 266., místní, lokale Be-
sonderheit, v obchodě, Specialitäten. Dch. —
Lom., Tkad. — Z. = ne obecnosť, der Pri-
vatstand, die Privatsache. Bur. — Z. =
vlastnosť, die Eigenschaft. Moře ma v sobě
sedm z-í. Ctib. Blekotnosť jest její z. Sych.
Z. národní. Mus. 1880. 148. Z. živočišné,
mineralogické, umělecké. Mus. 1880. 443.
Duševní z. Dch. To jest Bohu samému z.
Hus I. 295, — Troj. — Z. = přednosť, ob-
zvláštnosť, die Vorzüglichkeit. D. Z. lid-
ského pokolení. Plk. Z. obdiv budící. Dch.
— Z., die Sonderlingssucht. Rybay.

Zvláštnůstka, y, f., die Besonderheit,
Eigenthümlichkeit. Us. Dch., Osv. 1878. 896.,
Šmb. S. I. 407. Z-ky češtiny. Vz Bač. Výzk.
25., 29., 31., 35., 42., 73.

Zvláštnůstkář, e, m. = člověk zvláštní
věci milující, der Sonderling. Us.

Zvláštnůstkářství, n., die Sucht nach
besonderen, eigenthümlichen Dingen. K.
Havlíček.

Zvlášťovati se s kým. On myslí, že se
já s ním budu z. (že k němu jiný zřetel míti
budu). Mor. Šd.

Zvláti, vz Vláti. Korouhev zvlaje. Bendl.
I. 140.

Zvlažení, n., die Befeuchtung, Bewässer-
ung, Erwärmung. Bern. Vz Svlažení.

Zvlažený; -en,a, o, befeuchtet, bewässert,
erwärmt. Vz Svlažený.

Zvlaži, zastr. = zvlažil. Kat.