727

Zvodzovati = svazovati. Slov. Bern.

Zvohráti. — co. Já bych dnes všecko
zvohral. Us. v již. (?) Čech. Kal.

Zvochlovati, zvochlovávati = vochlicí
sčesati, durchhecheln. — co: len. — kde:
na vochlách. Us. Tč. — koho = zbíti. Us.,
Kos. v Km. — jak. Ti ho z-li, že sotva
odlež'. Us. Kšť. Z. někoho po hřbetě. Us.
Tč.

Zvojovaný; -án, a, o = přemožený, be-
siegt. Slov. a Ostrav. Phld. IV. 156.. Hdž.
Rkp.

Zvojovati = zvítěziti, besiegen, bezwin-
gen. — nad kým. Ostrav. Tč.

Zvokárna, y, f., samota u Batelova na
Mor. Tč.

Zvokotoky, dle Dolany, Zwotok, ves
u Strakonic PL. Vz Zvotoky.

Zvol, a, m., os. jm. Mocný Z., prudkém
čo pri Hrone mesto zakládal a Zvolenom ze
svého daným zváť kázal ho ménom. Hol.
298.

Zvola, y, f., Zwola, ves u Horní Bobravy
v Brněnsku. PL. Vz Zvotoky.

Zvolánek, nka, m., osob. jm.

Zvolání, n., der Ruf, Auf-, Zuruf, Ausruf.
Ó milý Bože! Volba z-ním, die Wahl durch
Akklamation. J. tr. — Z., figura oratoria.
Kom. Při zvoláních a otázkách klade se na
pohled nezávislá věta uvedená slovci: že,
žeť, žeť pak, že bych. Že jsem to udělal!
Žeť pak jsem to udělal! Že bych to by!
učinil? Kos. Při z. radostném, bolestném,
divícím se, horšícím se atd. klade se nom.
aneb genitiv. Ó já bídný člověk, jak jsem
nešťasten! Ó té nešlechetnosti! Ó muže nikdy
dosti nechváleného, jako zrcadlo se stkvějí-
cího! Žal. 111. O tej drahé velebnosti! Smil
v. 145. Věčný, milý Bože! toho mého těž-
kého hoře! St. skl. V. 120. Ó žel radosti,
ó žel žalosti! Mudr. 195. Cf. Ó, Ach, Běda,
Nastojte, Ouveh, Škoda, Žel.

Zvolatěti, ěl, ění, kröpfig werden. D.

Zvolati (m.: vzvolati, Bž. 48.), zvolávati
= vykřiknouti, vzhůru volati, aus-, aufrufen.
— abs. Jaj, Bože! zvolám, čo sa to robí?
Phld. III. 475. Hej, dievčátko, šuhaj zvolá,
ešte privčas do kostela; nebolo čuť bitie
zvona, pan farár je ešte doma. Čjk. 44. —
koho. Já jsem už spal; kdyby mne byli
z-li, byl bych šel pozřít. Us. Šd. Jak pak ji
uhlídáš, když jí nemáš, na hřbitově spí, ty
jí nezvoláš (volaje nezbudíš) Čes. pís. Kre-
pelenka křepelala, drobné děti zvolávala
(= svolávali). Sš. P. 544. Když mně bez
modlitby děti posnou, potom už to nemohu
zvolat. Us. Šd. — na koho (odkud, kdy).
Z. na voje. Rkk. 17. Zvolal na ně z hrobu.
Flav. Král po smrtelném pobodnutí zvolal
na své. Dač. I. 169. — kam. Král do boja
zvolává (= svolává) hodných junákov (hodné
j-ky). Na Slov. Tč. Pugačev jich do zbroja
zvolal (svolal). Lipa 225. V den smutny
(sic) mého zvolach k tobě, in die turbula-
tionis meae clamavi ad te. Gloss. 13. stol.
Mus. 1879. 533. — kde. Že u prostřed ne-
přátelského sněmu zvolal. Sš. Sk. 90. Moji
ste, vy chlapci statní, Osman v ohni živo
zvolá. Ppk. I. 31. — jak. Gröthe otevra
ústa žertovně přísným hlasem zvolá. Koll.

IV. 249. Z-la z hloubi pohnuté duše. Osv.

I. 279. S úžasem (žasna) zvolal vlk. Všichni
jedniem hlasem zvolacím. Pass. 39.

Zvolávati, vz Zvolati.

Zvolávka, y, f., zvolávky, pl. = ohlášky.
Slez. Šd.

Zvolavník, u, m., das Ausrufungszeichen.
Bač. Výzk. 94

Zvolba, y, f., die beendete Wahl.

Zvole, e, f., vz Zvůle, Vůle. — Z., Sehmole,
ves u Mohelnice; Zwol, ves u Jaroměře, vz
Blk. Kfsk. 164., 679 ; Zwoll, ves u Jílové.
PL. Cf. Tk. II. 417.. 445.. III. 87.. 664., IV.
153., 484., V. 104., Žer. Záp. II. 192., Blk.
Kfsk. 945., Sdl. Hrd. I. 191., II. 282.

Zvolen, ě, f., mě. v Uhřích, Altsohl. Tk.

II. 514., III. 322. — Zvoleňan, a, m., der
Bewohner von Altsohl. — Zvolenský. Vz
více v S. N.

Zvoleňan, a, m., vz Zvoleň.

Zvolenčina, y, f., nářečí slovenské, jež
na místě bernolačiny a stúrovčiny r. 1850.
v gram. linguae slovenicae a 1852. v krátké
mluvnici slovenské zavedl prof. Hattala na
Slov. Šb. Lit. 258.

Zvolenec, nce, m. = zvolený, der Er-
wählte. Tkad., Ž. wit. 105 5. Cf. Vyvole-
nec. Z-ci či zřízenci obce. Tk. II. 289. Což-
kolivěk náš z. mezi námi vyřkne, der Schieds-
richter. Arch. I. 144. Z. boží. BO. Z roz-
kazu jejího provázeli z-ce do Němec opat
a . . .; Ku svěcení odebrali se oba z-ci do
Mohuče; A proto na synodě byl z. Robert.
Ddk. IV. 37., 41., V. 245. Voláni jsou de-
krety královskými z-ci všech krajů na hrad
pražský. Pal. Děj. V. 1. 416. — Z. = za
vlastního přijatý, der Adoptivsohn. Aqu.

Zvoleněves (Zvoliňoves, Zvoleňoves), vsi,
f., od Zvolena, Pal. Rdh. I. 136. Vz Tk. II.
430., 472., IV. 746., Blk. Kfsk. 384, Sdl.
Hrd. II. 256.

Zvolení, n., die Erwählung. Z. za syna,
die Adoptirung. Aqu., D.

Zvolenice, e, f = zvolená, die Auser-
wählte. Pass. 477. Toť jest ta božie z. Pass.
784.

Zvoleník, zvolenník, a, m. = zvolený,
der Auserwählte. Hr. rk. 161. Poďte zvoleníci
otce mého. Mnč. Rozm. 45.

Zvolenov, a, m., Zwolenow, ves u Stráž-
nice na Mor. PL.

Zvoleňoves, vz Zvoleněves.

Zvolenovice, dle Budějovice, Zwoleno-
witz, ves u Telče.

Zvoleňský, vz Zvoleň.

Zvolený; -len, a, o, gewählt, erwählt.
Všech hriešných z-ná. Výb. II 25. Sv. Šče-
pán byl jeden ze z-ných sedmi jáhnóv. Pass.
14. stol. Syn z. (zalíbený). Br. — kým.
Bohem z. Ojíř., Dr. v. 4., Výb. II. 17. —
k čemu: místo k němu z. Aqu — jak.
Svobodné z-ný, freigewählt. Lpř. Sl. I. 104.
Vz Zvoliti.

Zvolice, e, f. = blaho. Sá. v Kv. 1869. 9.

Zvolitelný, erwählbar, wählbar. Šm.

Zvoliti, il, en, ení; zvolovati = vyvoliti,
vybrati, oblíbiti, erwählen, auserwählen. —
abs. Sv. Pavel jest apoštol (m.: apoštolem)
zvolen. Pass. z r. 1495. (Bž. 139.). — koho,
co. Bez cára zem obstávať nemôže. Za to