728

jste tu, byste ho z-li. Zbr. Lžd. 53. — co
komu. Stav nějaký si z. Us. Otakar zvolil
si příhodnou dobu k udeření na Rudolfa.
Ddk. VI. 186. Raděj smrť slavnú a hrdin-
ský zvoľme si úmor. Hol. 56. Na prahu tě
stála, s mátí se žehnala; žehné se ty sama,
co sobě z-la; Pane Bože věčný, buď mi
nápomocný, co sem si z-la, pomož mi to
nésti. Sš. P. 454., 476. Rád bych, abyste
ráčili sobě prodlenější termín z. Žer. 312. —
koho komu zač, čím. Z. za choť, Kat.
1025., za soudce, Háj., za kněze, Dal., za
pána. Chč. 443. Biskup Bruno zvolil si
biskupský hrad moďřický za své bydliště;
Proto byl od Čechů zvolen za prostředníka
v jich boji s Franky, poněvadž znal zákony;
Jiří zvolil za jeviště své činnosti lesnatou
krajinu. Ddk. V. 332., IV. 221., 332. Z. si
stav kněžský za povolání. Mus. 1880. 470.
Z-li za opata kněze Georgia. Dač. I. 123.
Koščičané, Lanžočané hovorá, že si žida za
rychtářa nezvolá. Brt. L. N. II. 85. Písma
svatá nazývají synem něčím i toho, kdož
jest od někoho za syna zvolen (au Kinde-
statt angenommen); Oni za kazatele z-ni
nebyli; Za služebníky své je sobě z-lil.
BR. II. 7. a., 42. a., 858. Smluvili se, aby
nové obci boží opatem byl Prokop zvolen.
Vrch. Z. si někoho knězem. Dal. 94. Bisku-
pem Ondřeje zvolichu. Dal. 129. Páni krá-
lem jej zvolichu. GR. Ty's mě zvolil králem.
BO. Zvolili si ho za kníže, Háj., knězem.
Dal. Někoho za syna si z. Jel., Th. Čistou
pannu matkou sobě zvolil. Št.— koho
kam. Že nás jest volil v syny. Št. Z. ně-
koho na něčí místo, Us., do sněmu. Rk. —
koho nač. Ota zvolen jest na krále ně-
meckého ; Zvolil na papežství tehdějšího
biskupa sabinského co Sylvestra III., ač ne
bez zlatého závdavku. Ddk. II. 35., 158.
Karel, syn Jana, krále českého, zvolen jest
na císařství. Dač. I. 8. Pelhřima na biskup-
stvo zvolichu. Dal. Jir. 129., 75. Na duo-
stojenstvie někoho z. Hus III. 1. — co
z čeho. Zvol ze dvú jedno. GR. — koho
k čemu: ku království. Mus. Churfirstové
z-li jsou k císářství arcikníže Ferdinanda.
Dač. I. 262. Místo sobě zvláštní k tomu
zvolil. BR. II. 15. Byl od Krista zvolen
k biskupstvie; Nechce ten drahý host, kdež
zavítá milostí a duši sobě ku přiebytku
zvolí, by v nie co bylo poskvrněného, ješto
mu se nelíbí; Proč sú ho kardinalové ku
papežství z-li vědúce .... Hus I. 8., III.
177., 285. — kde. V Montpellieru zvolil
své dočasné bydliště. Ddk. III. 249. Mathiáš
před odjezdem svým ráčil jest v králov-
ství českém místodržící z. Dač. I. 233. —
kdy. Vz předcházející větu. Tento sbor
zvolil také po tříměsíčné prázdni apoštol-
ské stolice dne 1. října biskupa Anselma
na papežství; Aby po smrti Břetislava ni-
koho jiného leč Bořivoje za pána svého
zvolili a měli; Hned po úmrtí Robertové
z-li v lůně kapitoly ze svého středu (ze
sebe) mistra Viléma za biskupa. Ddk. II.
210., 366., V. 206. — proč. Na důkaz toho
z-la sobě kapitola olomúcká jeho obraz za
hlavní pečeť. Ddk. IV. 272. Zvolichu syna
(jeho) ciesařem pro ty dědiny. Kat. 146. —

co odkud. Aby z prostředku svého soudce
sobě zvolovali. BR. II. 530. — co, koho
jak. Nic proti jeho vůli z. se nemá. Br.
Z. někoho akklamací. Us. Pdl. A já taky
už tou měrou zvolím sobě jinou. Sš. P.
323. Z. si práci podlé svojí chuti. Vrch.
Navrhovali, aby zvolena byla kommisse
zvláštní s každé strany po čtyrech osobách.
Pal. Děj. III. 86. Zvole nás od počátka,
aby . . . Výb. II. 27. Syna mého zvolil jest
Bóh ještě dietětem maličkým. BO. — s inft.
Přebývati si zvolil v Jeruzalémě. Br. Však
zvoli u město pásti (padnouti). Alx. Šf. v.
68. (HP. 95.). By ona z-la ta panna Maria
dostať se (abysme se dostali, abysme se
vzali) Sš. P. 387. — Vz Voliti.

Zvolka, y, f., ves u Žadlovic na Mor.
Pk.

Zvolna = povolně, zpovolna, po lehku,
podlé vůle, gemach, sachte, sanft. Z. jíti,
Ros., se dotknouti. D. Z. přistupovati; Jen
zvolna! Hodiny se z. trácejí. Us. Dch. Z.
náhli, festina lente. Šd. Poď na chrbát, poď,
synček môj, do lona! Nie, ja už ťažký!
Ašak nedohonia nás viac! Nuž pobežkám
len zvoľna, zvoľna. Phld. III. 1. 53. Pluh
mi chodí z. (pohodlně). Drž ho (vola) z.
Us. Šd.

Zvolnatěti, ěl, ění = hebčejším, volněj-
ším se státi, biegsamer, geschmeidiger wer-
den. — čím. Presováním sukně zhladne a
zvolnatí. Bech.

Zvolně = volně, dle vůle, svobodně, un-
gehindert, frei, bequem. Z. něco konati, své
svobody požívati, Eus., spáti, Krab., píti
Dh. 48. — Z. = nenuceně, freiwillig. D.

Zvolnění, n., vz Zvolněti, Zvolniti.

Zvolněný; -ěn, a, o, gelockert, frei. Z.
oběh krve. Osv. 1. 417.

Zvolněti, ěl, ění = volným se státi, frei
o. los werden.

Zvolnický, despotisch, Zwing-. Dch. Z.
tvrz, die Zwingburg. Dch., Posp.

Zvolnictví, n., die Zwingherrschaft. Šm.

Zvolník, a, m., der Despot, Zwinghen.
Dch., Posp.

Zvoniti, il, ěn, ění; zvolňovati = vol-
ným učiniti, frei, los, locker machen. —
co: hřebík, Ja., kroky, oprátku. Us. Tč. —
se. Pohyb se zvolnil. NA. IV. 223.
Zvolnomluvnosť, i, f., die Redefreiheit.
Šm.

Zvolnomyslnosť, i, f. = svoboda. Vz
násl.

Zvolnomyslný = svobodný. Sš. J. 121.

Zvolnosť, i, f. = nevázanosť, nenucenosť,
svoboda, die Ungebundenheit, Freiheit, Be-
quemlichkeit. Ačkoliv stav svobodný pro
jeho zvolnosť nad manželský vystavují. BR.
II. 550. Z. k vydávání spisu míti. Plk. Ne-
jedná pán o obyčejné svobodě a z-sti lid-
ské. Sš. J. 147. Že by toho přál každému,
aby největší z. k službě boží míti mohl.
BR. II. 550. b.

Zvolňounka = zcela zvolna, hübsch
langsam. Kos. 01. I. 185. Po cestě jen z.
kráčí. Us. Tč.

Zvolňovati, vz Zvolniti.

Zvolnovláda, y, f., die Willkürherr-
schaft. Šm.