Předchozí (728)  Strana:729  Další (730) |
|
|||
729
|
|||
|
|||
Zvolnovládní, absolutistisch. Šm.
Zvolnovladařství, n. = vláda ze zvůle pochodící, die Despotie, Willkürherrschaft.
Zvolnovládství, n. Židé jsou politicko-
náboženská strana pod přísným bohořád- ným z-stvím rabínů. Mravouka Talm. 52. Vz Zvolnovladařství. Zvolnůstka, y, f., die Licenz. Básnická
z. Dch. Zvolný = volný, z vůle, dle vůle jsoucí;
svobodný, prostranný, pohodlný, frei, ge- mächlich, bequem. Z. člověk, V., místo, království (průchodištné), cesta, Br., byt, příbytek, Rad. zv., dům, život, Rvač., Jel., dýchání. D. Z. dům (prostranný), Putov. sv. 70.; z. přebývání obyvatelstva, z. ochla- zení. Osv. I. 171., 671. Hrůza tamto vede zvolný řád; Z. snaha. Sš. Bs. 175., L. 75. Společně o dobré královstvie usilujme a kroťme nezvolné (die unzufriedenen, incon- tentos) a zloděje. Let. 128. Ve všem městě zvolnější hospody nenie jako u něho. BN. Aniž jest jeho život zvolnější; Z. cesta. BR. II. 363. a., 32. b. — v čem: ve zbrani, unbeschränkt im Gebrauche der Waffen. Lpř. Slov. I. 104. Zvolovatělý = hloupý jako vůl, ochsen-
dumm. D. Zvolovatěti, ěl, ění, ochsenhatt werden.
Junec už zvolovatěl = stal se volem, vzro- stl. Us. Šd. — Z. = zhloupěti, blöd, dumm werden. — kde. On při těch volech už zcela zvolovatěl. Šd. Zvolovati, vz Zvoliti.
Zvolský, ého, m., os. jm. Vz Sbn. 814.
Zvon, u, zvonec, nce, zvonek, nku, zvo-
neček, zvonček, ečku, m. Zvon od strslov. zvbn-ěti, čes. vzníti, zníti, sonare, Ht., lit. zvanas, skr. koř. dhvan, sonare. Schl. Zde stupňováno b v o. Gb. Hl. 141., Bž. 30. Vz Jer, Šrc. 134., Mkl. aL. 270. — Z. = zvuk, der Schall. D. — Z. = nástroj s kovů zvuč- ných slitý k činění zvuku buď srdcem buš kladivem. V. Z. = nástroj kovový, dutý, jehož hořejší čásť se podobá homoli, která v části dolejší končí vypuklým okrajem čili věncem. Uvnitř zvonu visí srdce, které jest připevněno řemenem na kruhu zaděla- ném v nejvyšší části či vrchlíku zvonu. Srdce tluče na věnec, který jest tlustší nežli kterýkoli jiný oddíl zvonu a váha onoho bývá v jakéms určitém poměru k váze tohoto a to tak, že se na každý cent váhy zvonu dle jeho velikosti béře 3—4 libry těžké srdce, die Glocke. S. N. Z., cymba- lum. BO. Hravé zvonečky z. u vrat, mešní, Us., na krávu, u ovcí (cimbál), Šp., kuchyň- ský, kovový. Kh. Zvonek stolní, die Tisch- glocke. NZ. Chřaplavý zvon. Zvonky elek- trické, elektrisches Glockenspiel. Ck. Zvo- neček, do něhož kostelník v kostele dárky sbírá, der Klingelbeutel. Šd. Zvonek leží pod lavicí z kyselého mléka. Sš. P. 687. Z. ku modlitbě zove. Čch. Mch. 40. Zvoník zvonů bitím (zvoněním) lid k službám bo- žím svolává. Kom. Zvoniti na zvon, v zvon (Haj.), velkým (malým) zvonem. Z-y počaly zvoniti. Berg. Z. zvučí, Jel., zvoní; zvonek cinká, klinká. Pt. Z. na hřídeli jest upev- něn. Vz Hřídel. Všemi z-ý zvoniti; z-kem |
zvoniti, cinkati. D. Z. líti, slévati, křtíti.
Dám já ti pohřeb strojiť, na všecky zvony zvoniť. Sš. P. 394. Znamení zvonem, das Glockensignal. Šp. 2. oltářní. Mus. 1880. 26. Z. zuní (zní). Zátur. Z. signalový, šach- tový, nádražní, lodní. Us. Pal. Z. půhonný, die Rügenglocke. Posp. Hranice zvonů, der Glockenstuhl. Us. Hk. Osa zvonu, die Glocken- achse; Z. rozhoupati; Tělu konec, hrob a zvonec, das Grabesgeläute. Dch. Rozkázali na zvony šturmovať (na poplach zvoniti). Chlpk. Sp. 188. Z. svobody i nám udre (udeří). Kyt. 1876. 32. Pohár na způsob zvona zhotovený. Phld. IV. 301. (Juj, jak celému svetu hlása zvonček večerný mier. Btt. Sp. 97. Tuná len tak odvísajú (jahody) ako zvonce. Dbš. Sl. pov. V. 76. Frajštacké hodiny zvonom bijú. Sl. ps. Šf. I. 126. Z-y odzvonily a tichosť nastala; Na doline zvony smutne zazvonily (odzvonily). Sl. ps. 126. Bije zvon slobody, čujte ho národy; kdo ho nepočuje, obanuje. Sl. ps. Náhle zna- mení teď zvoncem zní ze dvora pronikavě. Kká. Td. 100. Z Plzně smutně zvony zněly, jak by jimi zvonil žel. Štulc. I. 179. Zvony začaly zvoniť, nechtělas na mšu chodiť; Ty ohozky zvone, to je má muzika, ony mě budó hrať, dyž pudu ze světa; Jak do pole přijeli, zvoniť slyšeli; Dával som im ovce, maly zlaté zvonce; Na staré hrnce, hotové zvonce, tak já mu zvoniť dam. Er. P. 22., 72., 100., 403., 663. Tam visí na věži ještě i ten z., kterým Husovi zvoněno. Koll. IV. 7. Z. stříbrný zvaný proto pa- mátný jest, že v jeho zvonovině mnoho stříbra slito jest. Koll. IV. 263. Každému zvonček na ucho pověsí, Jedermann hangt er was an. Reš. Aby zvonil zvonečky, ut cymbalis personaret. BO. Chvalte jeho v zvo- nečkách dobře vzniecích, laudate eum in cymbalis bene sonantibus. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 533. Banuje ako krava za zvon- com. Zátur. Aký z., taký zvuk, aké gajdy taký huk. Hdž. Šlb. 37. Má hlas jako z. Šd. To dítě je těžké jako zvon. Šd. Dříví jako z. (= dobré). Hlavička jako z. (dobrá, vtipná). Us. Hlasný jako zvonček. Mt. S. I. 130., Sb. sl. ps. 1. 130. Nedeľa dnes, tu je zas ten radostný, milý čas! Zvony krásne zaznievajú. Slav. 9. Ach tatíčku milý, co ste nám udělali, druzí hospodáři sejú a vám zvony vyzváňajú. Brt. L. N. II. 54. Žádný nedá takovou věc na z. (nechlubí se jí). Us. Vydělal (vyhrál) na kočku zvonec = nic. Na Hané. Brt., Bkř. Je-li slyšeti zvony likovské, bude obleva. U N. Bydžova. Kšť. Kdo uřízne kousek provazu od zvonu, může dojiti krávy z celého okolí, kam hlas zvonu zaznívá. Mus. 1853. 670. Dokud dítě ne- mluví, nemá se mu dávati zvonek do ruky, protožeby žádného tajemství nesmlčelo. Na mor. Val. Vck. Vlk nenosí zvonce. Bž. Zvon volá: Kdo za kým! kdo za kým!; Zvon klepá: Svým, ne cizím! svým, ne cizím! Bž. exc. Je jasno, že by mohl zvony lejt. Us. Z-y mu již hrají = umřel. Sml. Hlasný zvonek zlá chvála. Lpř. exc. Velkým z-em vyzváněti (také = vyklevetati). Us. Velký z. všecko zaplatí (po smrti z pozůstalosti se zaplatí; nechť ztratíme, velkým ziskem |
||
|
|||
Předchozí (728)  Strana:729  Další (730) |