729

Zvolnovládní, absolutistisch. Šm.
Zvolnovladařství, n. = vláda ze zvůle

pochodící, die Despotie, Willkürherrschaft.

Zvolnovládství, n. Židé jsou politicko-
náboženská strana pod přísným bohořád-
ným z-stvím rabínů. Mravouka Talm. 52.
Vz Zvolnovladařství.

Zvolnůstka, y, f., die Licenz. Básnická
z. Dch.

Zvolný = volný, z vůle, dle vůle jsoucí;
svobodný, prostranný, pohodlný, frei, ge-
mächlich, bequem. Z. člověk, V., místo,
království (průchodištné), cesta, Br., byt,
příbytek, Rad. zv., dům, život, Rvač., Jel.,
dýchání. D. Z. dům (prostranný), Putov.
sv. 70.; z. přebývání obyvatelstva, z. ochla-
zení. Osv. I. 171., 671. Hrůza tamto vede
zvolný řád; Z. snaha. Sš. Bs. 175., L. 75.
Společně o dobré královstvie usilujme a
kroťme nezvolné (die unzufriedenen, incon-
tentos) a zloděje. Let. 128. Ve všem městě
zvolnější hospody nenie jako u něho. BN.
Aniž jest jeho život zvolnější; Z. cesta.
BR. II. 363. a., 32. b. — v čem: ve zbrani,
unbeschränkt im Gebrauche der Waffen.
Lpř. Slov. I. 104.

Zvolovatělý = hloupý jako vůl, ochsen-
dumm. D.

Zvolovatěti, ěl, ění, ochsenhatt werden.
Junec už zvolovatěl = stal se volem, vzro-
stl. Us. Šd. — Z. = zhloupěti, blöd, dumm
werden. — kde. On při těch volech už
zcela zvolovatěl. Šd.

Zvolovati, vz Zvoliti.

Zvolský, ého, m., os. jm. Vz Sbn. 814.

Zvon, u, zvonec, nce, zvonek, nku, zvo-
neček, zvonček, ečku, m. Zvon od strslov.
zvbn-ěti, čes. vzníti, zníti, sonare, Ht., lit.
zvanas, skr. koř. dhvan, sonare. Schl. Zde
stupňováno b v o. Gb. Hl. 141., Bž. 30. Vz
Jer, Šrc. 134., Mkl. aL. 270. — Z. = zvuk,
der Schall. D. — Z. = nástroj s kovů zvuč-
ných slitý k činění zvuku buď srdcem buš
kladivem. V. Z. = nástroj kovový, dutý,
jehož hořejší čásť se podobá homoli, která
v části dolejší končí vypuklým okrajem
čili věncem. Uvnitř zvonu visí srdce, které
jest připevněno řemenem na kruhu zaděla-
ném v nejvyšší části či vrchlíku zvonu.
Srdce tluče na věnec, který jest tlustší
nežli kterýkoli jiný oddíl zvonu a váha
onoho bývá v jakéms určitém poměru k váze
tohoto a to tak, že se na každý cent váhy
zvonu dle jeho velikosti béře 3—4 libry
těžké srdce, die Glocke. S. N. Z., cymba-
lum. BO. Hravé zvonečky z. u vrat, mešní,
Us., na krávu, u ovcí (cimbál), Šp., kuchyň-
ský, kovový. Kh. Zvonek stolní, die Tisch-
glocke. NZ. Chřaplavý zvon. Zvonky elek-
trické, elektrisches Glockenspiel. Ck. Zvo-
neček, do něhož kostelník v kostele dárky
sbírá, der Klingelbeutel. Šd. Zvonek leží
pod lavicí z kyselého mléka. Sš. P. 687.
Z. ku modlitbě zove. Čch. Mch. 40. Zvoník
zvonů bitím (zvoněním) lid k službám bo-
žím svolává. Kom. Zvoniti na zvon, v zvon
(Haj.), velkým (malým) zvonem. Z-y počaly
zvoniti. Berg. Z. zvučí, Jel., zvoní; zvonek
cinká, klinká. Pt. Z. na hřídeli jest upev-
něn. Vz Hřídel. Všemi z-ý zvoniti; z-kem

zvoniti, cinkati. D. Z. líti, slévati, křtíti.
Dám já ti pohřeb strojiť, na všecky zvony
zvoniť. Sš. P. 394. Znamení zvonem, das
Glockensignal. Šp. 2. oltářní. Mus. 1880.
26. Z. zuní (zní). Zátur. Z. signalový, šach-
tový, nádražní, lodní. Us. Pal. Z. půhonný,
die Rügenglocke. Posp. Hranice zvonů, der
Glockenstuhl. Us. Hk. Osa zvonu, die Glocken-
achse; Z. rozhoupati; Tělu konec, hrob a
zvonec, das Grabesgeläute. Dch. Rozkázali
na zvony šturmovať (na poplach zvoniti).
Chlpk. Sp. 188. Z. svobody i nám udre
(udeří). Kyt. 1876. 32. Pohár na způsob
zvona zhotovený. Phld. IV. 301. (Juj, jak
celému svetu hlása zvonček večerný mier.
Btt. Sp. 97. Tuná len tak odvísajú (jahody)
ako zvonce. Dbš. Sl. pov. V. 76. Frajštacké
hodiny zvonom bijú. Sl. ps. Šf. I. 126. Z-y
odzvonily a tichosť nastala; Na doline zvony
smutne zazvonily (odzvonily). Sl. ps. 126.
Bije zvon slobody, čujte ho národy; kdo
ho nepočuje, obanuje. Sl. ps. Náhle zna-
mení teď zvoncem zní ze dvora pronikavě.
Kká. Td. 100. Z Plzně smutně zvony zněly,
jak by jimi zvonil žel. Štulc. I. 179. Zvony
začaly zvoniť, nechtělas na mšu chodiť;
Ty ohozky zvone, to je má muzika, ony
mě budó hrať, dyž pudu ze světa; Jak do
pole přijeli, zvoniť slyšeli; Dával som im
ovce, maly zlaté zvonce; Na staré hrnce,
hotové zvonce, tak já mu zvoniť dam. Er.
P. 22., 72., 100., 403., 663. Tam visí na
věži ještě i ten z., kterým Husovi zvoněno.
Koll. IV. 7. Z. stříbrný zvaný proto pa-
mátný jest, že v jeho zvonovině mnoho
stříbra slito jest. Koll. IV. 263. Každému
zvonček na ucho pověsí, Jedermann hangt
er was an. Reš. Aby zvonil zvonečky, ut
cymbalis personaret. BO. Chvalte jeho v zvo-
nečkách dobře vzniecích, laudate eum in
cymbalis bene sonantibus. Gloss. 13. stol.
Mus. 1879. 533. Banuje ako krava za zvon-
com. Zátur. Aký z., taký zvuk, aké gajdy
taký huk. Hdž. Šlb. 37. Má hlas jako z.
Šd. To dítě je těžké jako zvon. Šd. Dříví
jako z. (= dobré). Hlavička jako z. (dobrá,
vtipná). Us. Hlasný jako zvonček. Mt. S. I.
130., Sb. sl. ps. 1. 130. Nedeľa dnes, tu
je zas ten radostný, milý čas! Zvony krásne
zaznievajú. Slav. 9. Ach tatíčku milý, co
ste nám udělali, druzí hospodáři sejú a vám
zvony vyzváňajú. Brt. L. N. II. 54. Žádný
nedá takovou věc na z. (nechlubí se jí).
Us. Vydělal (vyhrál) na kočku zvonec =
nic. Na Hané. Brt., Bkř. Je-li slyšeti zvony
likovské, bude obleva. U N. Bydžova. Kšť.
Kdo uřízne kousek provazu od zvonu, může
dojiti krávy z celého okolí, kam hlas zvonu
zaznívá. Mus. 1853. 670. Dokud dítě ne-
mluví, nemá se mu dávati zvonek do ruky,
protožeby žádného tajemství nesmlčelo. Na
mor. Val. Vck. Vlk nenosí zvonce. Bž. Zvon
volá: Kdo za kým! kdo za kým!; Zvon
klepá: Svým, ne cizím! svým, ne cizím!
Bž. exc. Je jasno, že by mohl zvony lejt.
Us. Z-y mu již hrají = umřel. Sml. Hlasný
zvonek zlá chvála. Lpř. exc. Velkým z-em
vyzváněti (také = vyklevetati). Us. Velký
z. všecko zaplatí (po smrti z pozůstalosti
se zaplatí; nechť ztratíme, velkým ziskem