Předchozí (729)  Strana:730  Další (731) |
|
|||
730
|
|||
|
|||
vše zase nahradíme. Vz Nebezpečenství).
Lb. Velký z. ne pojednou se rozkolíbá. Jg., Šp., Lb. V chřapavý zvon nezvoň, vlka na kulhavém koni nehoň. Rým., Jg., Šp. Může z-y rozbiť, když už potlouklo. Vz Pozdě. Lb. Z. do kostela lid přizývá a sám v ko- stele nikdy nebývá. Pk. Staré chrámy dobré z-y mají (staří dobře radívají). Č. Časté koňky (kvonky), jisté zvonky = po časté nemoci jista smrť. Vždycky stonky, nikdy zvonky, chleba někdy spořeji. Jg. Vz Stonky. Vz také: Chrám, Zvonovina a o zvonech vůbec více v S. N., KP. II. 296., Zvoniti. O zlatém zvonu v okolí Kostelce nad Orl. vz Sbtk. Rostl. 200. Jak zvony mlnví? V Čechách o pohřbu hlasem hlubo- kým, umřel-li boháč: Měl pole, role, clům! Měl, pole, role, dům! Chuďasovi tenkým cinkavým hláskem: Nic neměl! Nic neměl! Ve Slezsku a na Moravě mluví zvony takto: Ve Velké Bystřici u Olomouce volá umírá- ček: Dnešní den, soudní den! Do kostela svolává: Pojď sem, pojď sem! Z kostela posýlá: Jdi dom, jdi dom! V Hermanicích u Ostravy : Svatý Marek! V Herticích: Tluču křen! V Hlavnici: Svatá Trojice! V Hrab- ství: Vaňkův kůň! Na Hradci: Petr Pavel! Hřbitovní: Už ho nesú! V Chvalkovicích a v Kamenci: Jan Pavel. V Jaktaři: Sviňa ryla, nevyryla! Na sv. Kopečku u Olomouce: Ten týdeň, smutný deň! — Tluče pepř, tluče pəpř! — Sviňa mě vyryla, panna mě našla! V Lipníku: Svině mě vyryla, panna mě nalezla. V Litultovicích: S pánem Bo- hem do dolina, přikryje tě žlutá hlína. Anebo: Svatý Bartoloměj, boží stupeň. V No- vém Dvoře: Škrob ryndlík. V Novosedlích: Tým dolem. V Moravské Ostravě: Měl pole, role, dům. V pruské (?) Ostravě Kobzole se zelím, každého podělím. V Otících: Svatý Jan. V Plíti: Kanec ryl, mě vyryl. V Samotíškách na Mor.: Poď na pojď. Ve Slavkově: Urban Jan Antonín. Ve Stěbo- řicích: Jan za chrta dán. V Zlatníkách: Bombolím halečky ze zelím. V Životicích: Už přišel. Sbtk. Krat. h. 232.—233. Máme železné hříbě v kamenném chlívě, třikrát za den řehce a žráť sa mu nechce (=zvon). U Vyzovic. Šd. — Zvoneček, čka, m. = tlachal, klevetář, das Klatschmaul. To je z. On je pravý z. Ros. To je z., všecko vy- zvoní. Vz Tajemství. Hš. Sloh. 79., Č. Čf. Má pravý z. (vz Klevetář). Lb. — Z. = co k zvuku podobno jest, Z. zahradnický (ku přikrývání rostlin). Us. Z. hory, vz Hora. Z. potápěcí, potápěcký, die Taucherglocke, Nz., Ck., Mj. 8., vyvazovací, KP. V. 95., z. plynojemu, die Gasglocke, Krost, skle- něný z. vývěvý, ZČ , z. řezací, die Schneide- glocke, dýmový, die Rauchglocke, z. skle- něný cukrářský, z. na poklop plynojemu, die Gasometerglocke, z. na máslo, die But- terglocke, Šp., z. Haldatův (jehož ton te- plem zaniká). Čk. — Z. v botanice. Zvonec (campanula) Hoppeův, Hostův, klubečnatý, c. glomerata, lenolistý, c. linifolia, malinký, c. pusilla, vousatý, c. barbata, Krok; zvo- nec n. zvoneček (hypericum), červený či sv. Jana koření (třezalka obecná, děravec, kří- žek, krevníček, hypericurn perforatam. Rstp. |
193., cf. Sbtk. Rostl. 343., Johannisblut),
Kom., U.; zvonec (porulus); zvoneček (au- thericum); z. (convolvulus); z. kuchyňský či koniklec visutý, pulsatilla pratensis, Jg. Slov., Rstp. 6., 971., 193. Zvonec úhledný, campanula speculum. Dlj. 34. Zvonec velký, modrý, plný, bílý, růžový, pyramidový (campanula pyramidalis). Dlj. 57. Zvonky zahradní, ipomea purpurea. Dlj. 43. Dokud je bubák zvonek (die Glockenblume) v domě, slepice prý nenesou. Mus. Utrhne-li někdo zvoneček, říkají, že mu brzo otec nebo matka zemře a zvonečky že budou o pohřbu zvoniti. U Vysokého. Kšť. — U zvonu a) bílého o Praze, vz Tk. II. 139., VI. 84., b) červeného, vz Tk. II. 222., c) U červených zvonů, vz Tk. II. 155., 161., d) U tří zvonů, vz Tk. II. 229., e) Zvon rychtářův, vz Tk. II. 344, 529. Vz Zvonek, Zvonec. Zvoňač, e, m. = zvonič, kdo zvonívá,
der Glöckner. Slez. Šd. Zvonař, e, m., der Glockengiesser. Vz
Tk. II 376.—381. — Z. = zvoňač, zvoník, der Glöckner, Glockenlauter. Na Mor. a Slov. Zvonaři, zvonaři, zvoňte na vše strany, utopilo sa mi moje potěšení. Sš: P. 86. Zvo- nár nie najmenší v obci; ba on je najväčší zo všetkých, lebo môže urobiť poľudnie alebo večer, kedy sa mu len zapáči. A keď obyvatelia obce idú v lete na zárobky, pro- sia zvonára, aby včaššie zazvonil na večer. Phld. IV. 60. Bože, Bože, Prebože! nikto mi nespomože. Len ťa, milá, za to prosím, zaopatri mi lože; zaopatri ma kňazom, zvo- nárom i hrobárom; daj sa za mňa modlie- vati pred velikým oltářom. Sb. slov. ps. II. 1. 99. — Z. = kostelník, der Küster. Bern.
— Z., e, m., os. jm. Z. Jos. Leop., hudební sklad. v Praze, nar. v Kublově 22/1 1824 , † 23/11 1865. Vz S. N., Tf. H. 1. 3. vyd. 162.. Šb. H. 1. 310. Z. z Cimperka Brikcí v 16. stol. Vz Jir. Ruk. 361., Blk. Kfsk. 275. Zvonařiti, il, ení, ein Glockengiesser,
Glöckner sein. Bern. Zvonařka, y, f., die Glockengiesserin. —
Z., die Glöcknerin. — Z., des Küsters Frau. Vz Zvonař. — Z., samota u Prahy. Zvonárna, y, f. = dílna, v níž se zvony
lijí. Slez. Šd. Zvonařský, Glockengiesser-. Z. tovaryš,
pec. D. — Z., Glockenläuter-. Glöckner-. Z. louka (které užívá zvonař, zvoník za zvoněni). Mor. Šd. Zvonařství, n. = umění z rozličných
kovů náležitě smísiti zvonovinu a z ní uliti zvon, die Glockengiesserei. Vz S. N. Zvonati = zvoniti. Zlatý řetěz na zvony,
aby hlasno zvonaly. Sš. P. č. 96. Zvonatka, y, f., charybdea, slimýš. Krok.
II. 516
Zvoňavěti, ěl, ění, wohlriechend werden.
Phld. I. 1. 70. Zvonba, y, f. = zvonění, das Glocken-
geläute. Zlob. Mlunná z. = elektrické zvo- nění. Ktk. Zvoncovina, y, f. = každá zvoncovitá
bylina. Us. Zvoncovitý, glockenförmig. Z. byliny,
campanulaceae: pavinec, kanářina, zerva, |
||
|
|||
Předchozí (729)  Strana:730  Další (731) |