730

vše zase nahradíme. Vz Nebezpečenství).
Lb. Velký z. ne pojednou se rozkolíbá. Jg.,
Šp., Lb. V chřapavý zvon nezvoň, vlka na
kulhavém koni nehoň. Rým., Jg., Šp. Může
z-y rozbiť, když už potlouklo. Vz Pozdě.
Lb. Z. do kostela lid přizývá a sám v ko-
stele nikdy nebývá. Pk. Staré chrámy dobré
z-y mají (staří dobře radívají). Č. Časté
koňky (kvonky), jisté zvonky = po časté
nemoci jista smrť. Vždycky stonky, nikdy
zvonky, chleba někdy spořeji. Jg. Vz
Stonky. Vz také: Chrám, Zvonovina a
o zvonech vůbec více v S. N., KP. II. 296.,
Zvoniti. O zlatém zvonu v okolí Kostelce
nad Orl. vz Sbtk. Rostl. 200. Jak zvony
mlnví? V Čechách o pohřbu hlasem hlubo-
kým, umřel-li boháč: Měl pole, role, clům!
Měl, pole, role, dům! Chuďasovi tenkým
cinkavým hláskem: Nic neměl! Nic neměl!
Ve Slezsku a na Moravě mluví zvony takto:
Ve Velké Bystřici u Olomouce volá umírá-
ček: Dnešní den, soudní den! Do kostela
svolává: Pojď sem, pojď sem! Z kostela
posýlá: Jdi dom, jdi dom! V Hermanicích
u Ostravy : Svatý Marek! V Herticích: Tluču
křen! V Hlavnici: Svatá Trojice! V Hrab-
ství: Vaňkův kůň! Na Hradci: Petr Pavel!
Hřbitovní: Už ho nesú! V Chvalkovicích a
v Kamenci: Jan Pavel. V Jaktaři: Sviňa
ryla, nevyryla! Na sv. Kopečku u Olomouce:
Ten týdeň, smutný deň! — Tluče pepř,
tluče pəpř! — Sviňa mě vyryla, panna mě
našla! V Lipníku: Svině mě vyryla, panna
mě nalezla. V Litultovicích: S pánem Bo-
hem do dolina, přikryje tě žlutá hlína.
Anebo: Svatý Bartoloměj, boží stupeň. V No-
vém Dvoře: Škrob ryndlík. V Novosedlích:
Tým dolem. V Moravské Ostravě: Měl pole,
role, dům. V pruské (?) Ostravě Kobzole
se zelím, každého podělím. V Otících:
Svatý Jan. V Plíti: Kanec ryl, mě vyryl.
V Samotíškách na Mor.: Poď na pojď. Ve
Slavkově: Urban Jan Antonín. Ve Stěbo-
řicích: Jan za chrta dán. V Zlatníkách:
Bombolím halečky ze zelím. V Životicích:
Už přišel. Sbtk. Krat. h. 232.—233. Máme
železné hříbě v kamenném chlívě, třikrát
za den řehce a žráť sa mu nechce (=zvon).
U Vyzovic. Šd. — Zvoneček, čka, m. =
tlachal, klevetář, das Klatschmaul. To je z.
On je pravý z. Ros. To je z., všecko vy-
zvoní. Vz Tajemství. Hš. Sloh. 79., Č. Čf.
Má pravý z. (vz Klevetář). Lb. — Z. = co
k zvuku podobno jest, Z. zahradnický (ku
přikrývání rostlin). Us. Z. hory, vz Hora.
Z. potápěcí, potápěcký, die Taucherglocke,
Nz., Ck., Mj. 8., vyvazovací, KP. V. 95.,
z. plynojemu, die Gasglocke, Krost, skle-
něný z. vývěvý, ZČ , z. řezací, die Schneide-
glocke, dýmový, die Rauchglocke, z. skle-
něný cukrářský, z. na poklop plynojemu,
die Gasometerglocke, z. na máslo, die But-
terglocke, Šp., z. Haldatův (jehož ton te-
plem zaniká). Čk. — Z. v botanice. Zvonec
(campanula) Hoppeův, Hostův, klubečnatý,
c. glomerata, lenolistý, c. linifolia, malinký,
c. pusilla, vousatý, c. barbata, Krok; zvo-
nec n. zvoneček (hypericum), červený či sv.
Jana koření (třezalka obecná, děravec, kří-
žek, krevníček, hypericurn perforatam. Rstp.

193., cf. Sbtk. Rostl. 343., Johannisblut),
Kom., U.; zvonec (porulus); zvoneček (au-
thericum); z. (convolvulus); z. kuchyňský
či koniklec visutý, pulsatilla pratensis, Jg.
Slov., Rstp. 6., 971., 193. Zvonec úhledný,
campanula speculum. Dlj. 34. Zvonec velký,
modrý, plný, bílý, růžový, pyramidový
(campanula pyramidalis). Dlj. 57. Zvonky
zahradní, ipomea purpurea. Dlj. 43. Dokud
je bubák zvonek (die Glockenblume) v domě,
slepice prý nenesou. Mus. Utrhne-li někdo
zvoneček, říkají, že mu brzo otec nebo
matka zemře a zvonečky že budou o pohřbu
zvoniti. U Vysokého. Kšť. — U zvonu a)
bílého o Praze, vz Tk. II. 139., VI. 84., b)
červeného, vz Tk. II. 222., c) U červených
zvonů, vz Tk. II. 155., 161., d) U tří zvonů,
vz Tk. II. 229., e) Zvon rychtářův, vz Tk.
II. 344, 529. Vz Zvonek, Zvonec.

Zvoňač, e, m. = zvonič, kdo zvonívá,
der Glöckner. Slez. Šd.

Zvonař, e, m., der Glockengiesser. Vz
Tk. II 376.—381. — Z. = zvoňač, zvoník,
der Glöckner, Glockenlauter. Na Mor. a
Slov. Zvonaři, zvonaři, zvoňte na vše strany,
utopilo sa mi moje potěšení. Sš: P. 86. Zvo-
nár nie najmenší v obci; ba on je najväčší
zo všetkých, lebo môže urobiť poľudnie
alebo večer, kedy sa mu len zapáči. A keď
obyvatelia obce idú v lete na zárobky, pro-
sia zvonára, aby včaššie zazvonil na večer.
Phld. IV. 60. Bože, Bože, Prebože! nikto
mi nespomože. Len ťa, milá, za to prosím,
zaopatri mi lože; zaopatri ma kňazom, zvo-
nárom i hrobárom; daj sa za mňa modlie-
vati pred velikým oltářom. Sb. slov. ps. II.

1. 99. — Z. = kostelník, der Küster. Bern.
— Z., e, m., os. jm. Z. Jos. Leop., hudební
sklad. v Praze, nar. v Kublově ²²/₁ 1824 ,
† ²³/₁₁ 1865. Vz S. N., Tf. H. 1. 3. vyd.
162.. Šb. H. 1. 310. Z. z Cimperka Brikcí
v 16. stol. Vz Jir. Ruk. 361., Blk. Kfsk.
275.

Zvonařiti, il, ení, ein Glockengiesser,
Glöckner sein. Bern.

Zvonařka, y, f., die Glockengiesserin. —
Z., die Glöcknerin. — Z., des Küsters Frau.
Vz Zvonař. — Z., samota u Prahy.

Zvonárna, y, f. = dílna, v níž se zvony
lijí. Slez. Šd.

Zvonařský, Glockengiesser-. Z. tovaryš,
pec. D. — Z., Glockenläuter-. Glöckner-.
Z. louka (které užívá zvonař, zvoník za
zvoněni). Mor. Šd.

Zvonařství, n. = umění z rozličných
kovů náležitě smísiti zvonovinu a z ní uliti
zvon, die Glockengiesserei. Vz S. N.

Zvonati = zvoniti. Zlatý řetěz na zvony,
aby hlasno zvonaly. Sš. P. č. 96.

Zvonatka, y, f., charybdea, slimýš. Krok.

II. 516

Zvoňavěti, ěl, ění, wohlriechend werden.
Phld. I. 1. 70.

Zvonba, y, f. = zvonění, das Glocken-
geläute. Zlob. Mlunná z. = elektrické zvo-
nění. Ktk.

Zvoncovina, y, f. = každá zvoncovitá
bylina. Us.

Zvoncovitý, glockenförmig. Z. byliny,
campanulaceae: pavinec, kanářina, zerva,