731

podhalka, zvonec, zrcadlovka, tenucha. Vz
Rstp. 968.—976. Z. mlýn, die Glockenmühle.

Zvoncový, Glocken-. Mj. 436.

Zvoncula, y, f. = ovce se zvoncem, das
Schaf mit der Glocke. Mor. Brt.

Zvonček, vz Zvon.

Zvončekový, von (aus) der Glocken-
blume. Z. květ, flos hyperici, Sankt-Johan -
nisblume. Z. olej. Slov. Bern. Vz Zvoneč-
kový.

Zvončitý = zvonkovitý, glockenförmig.
Nz. Zezulina (cuscuta) má z-tou korunu.
Slb. 372.

Zvončok, ečku, m. = zvonček. Slov.

Zvondati, vz Zondati.

Zvonec, vz Zvon. — Z., campanula, die
Glockenblume, Rostl. Z. hrubokvětý, c. me-
dium, jedlý, c. edulis, sladký, c. edulis, klub-
katý, c. glomerata, jelení, c. cervicaria,
širolistý, c. latifolia, modřenkový, c. trache-
lium, řepkovitý, c. rapunculoides, okrouhlo-
listý, c. rotundifolia, jehlatcový, c. pyrami-
dalis, broskvolistý, c. persicifolia, z. řepka,
c. rapunculus, rozkladitý. c. patula. Rstp.
971. a násl., FB. 36., Slb. 487. Vz Zvonek.

Zvoneček, čku, m., vz Zvon. — Z., ná-
levník. Schd. II. 545.

Zvonečenka, y, f., campanella, živočich.
Krok.

Zvonečková, é, f. Z. Anežka. Vz Blk.
Kfsk. 1076.

Zvonečkový, Glocken-. Z. květ, Ja.,
olej. D. Cf. Zvončekový. Z. příjmy, die
Einnahmen aus dem Klingelbeutel. Vz Zvon.
Us. Šd.

Zvonečník. a, m., der Glöckner. Vz Tk.
II. 376., 381.

Zvonehlík, a, m. = zvonek, der Grün-
fink. Jg. Slov. Vz Zvonohlík.

Zvonějov, a, m., ves pustá v Čáslavsku.
Blk. Kfsk. 1098.

Zvonek, vz Zvon. — Z , rostl. Z. bro-
skvolistý, campanula persicifolia, pfirsich-
blättrige Glockenblume ; okrouhlolistý, c.
rotundifolia, rund blättrige G., rozložitý, c.
patula, ausgebreitete G., vousatý, c. barbata,
hadincovitý, c. cervicaria, bononský, c. bo-
noniensis, řepkovitý, c. rapunculoides, ko-
přivolisrý, c. trachelium, širolistý, c. lati-
folia. Vz Čl. 108., Čl. Kv. 165. atd., FB.
36., Kk. 107., 168., Slb. 630. Vz Zvonec. —
Z., pták vrabcovitý. Frč. 353. Vz Zvone-
hlík. — Z., osob. jm. Šd. — Z., psí jm.

Zvonění, n., das Läufen, Geläute, Klin-
geln. Z-ním k službám božím svolávati.
Kom. Z. umíráčkem, Us., proti povětří, D.,
v měděnou nádobu, Jel., v uších (znění,
šumění). Ja. Z. prostřední (při pohřbu, když
se nezvoní všemi zvony, mittleres Geläute).
Dch. Z. do kostela, das Kirchengeläute.
Posp. Z. večerní, die Vesperglocke. Ib. Z.
skotu v lese se pasoucího. Šml. I. 50. Vlaské
z. jest jakési hrncování podobné našemu
bití na zvon v čas ohně. Koll. III. 235.
Skrze zvon z. GR. Z. potvorné. Hus III.
225. Tehdejší z. vyžadovalo jistý cvik. Ddk.
IV. 277. Ležím blízko kostela a neslyším
zvoněňa. Sš. P. 100. Vedli jej s prospěvo-
váním a velikým z-ním přes nové do sta-
rého města. Pal. Děj. IV. 1. 162. Toliko z.

slyšáno bylo. Dač. II. 9. Roj, který se
v máji rodí, za fůru sena stojí; v červnu
rojení nestojí za z. Us. Šd. Z. v uších zna-
mená, že někdo o nás povídá; zvoní-li v pra-
vém, povídá se pravda, pakli v levém, tedy
lež. Mus. 1853. 485. Při prvním z. na bílou
sobotu metou hospodyně po domě, by se
švábi nedrželi. U Bydž. Kšť.

Zvoněti (se), ěl, ění = zasmradnouti.
Maso bez soli z-lo by se i červy rozlezlo.
Št.

Zvongel. glu, m. = střechýl, rampouch,
der Eiszapfen. U Opav. Zkl.

Zvonice, e, f. = místo, věž na zvony,
das Gloekengerüste, das Glockenhaus, der
Glockenthurm. — Z., zvonice, die Glocken-
läuterin. — Z. = klevetnice, die Klatscherin.

Zvonící stroj, das Läutwerk (elektr.).
Dch.

Zvonictví, n. = právo užívati zvonů,
das Glockenrecht. Aby měli kapli še štolou
a z-tvem. Ms. Než což se dotýče šesti člo-
věkuov tu u Veltrusiech, kteřížto příslušejí
z-tvím k probošství do starého Boleslavě.
Arch. IV. 311.

Zvonič, e, m. = zvoník. Šd.

Zvoníček, čka, m., os. jm. Šd.

Zvonička, y, f. = malá zvonice, das
Glockengerüste. Vz Zvonice. Brnt., Sk.
Z naš. lid. 47., Kká. Td. 319.

Zvonidlo, a, n. = zvonicí stroj, das Läut-
werk, der Glockenzug. Šp. Vz Zvonicí. Z.
elektrické jest na stanicích drah a ve vět-
ších obchodních závodech a domech užívaný
prostředek, jímž se na vzdálenější místa
rozličná znamení dávají. S. N. X. 178. —
Z. Pořad tu zvoníš, ty z.? schwänzest
herum, du Herumschwänzer. Mor. Šd.

Zvoník, zvonník, a, m. = kdo zvoní, zvonař,
zvonič, Der Glöckner, Pulsant. Dch., Hr.
rk. 279., Ros, Tk. III. 31., 211. Ti slav-
kovští zvoníci, to jsou moji muzici; Mari-
jánka pěkně voní, mé panence zvoník zvoní.
Sš. P. 71., 303. — Z. = kostelník, der Kirchen-
diener, Küster. V. Vyšehradský chrám měl
r. 1087. osm zvoníků, kteří i se svou ro-
dinou musili chrámu sloužiti. Ddk. IV. 276.

Zvonisko, a. n. = veliký zvon, eine
grosse Glocke. Bern.

Zvoniti, zvoním, zvoň, ně (íc), il, ěn,
ění; zvonívati, läuten. — abs. Slyšel z,
ale ne sezváněti. Chudá fara, sami mniši
(sám farář) zvoní. Mus. Nač z., když už
potlouklo. Lb. Slyšel z., ale neví v kterém
kostele (vz Nepozorlivý). Č. Slyšel z., neví
odkud (vz Vyzváněti, Mluviti). Lb. Pes
zvoní (ohonem hýbe). Šp. Poháry zvonily.
Mkr. Slyšel z., ale neví kde (komu). Us.
Staroměstské zvony zvoňá, novoměstské do-
zváňajú. Brt. P. 35. Zvoní podkovy. Pk.
Už ho viac nevídať, iba šabľa zvoní. Čjk.
50. Slyšela Hanička prvše (druhé, třece)
zvony zvonic, das erste, zweite, drifte Ge-
läute. Sl. spv. II. 79. Zvoňte, hej! zvoňte!
to je noc hrozna! už všetky živly sú v boji.
Btt. Sp. 58. Viem, kto ste, čo ste, kam ma
voláte. Osudná zvoní hodina!; Zvony zvo-
nija, deň hlásajú. Btt. Sp. 116 , 156. Boja-
novské zvony zvoňá, Ulianku drábi hoňá;
Ti světlovští páni, to sú grobiáni, puščajú