733

strachy umírá), tomu prdem zvoní (odzvoní).
Us. Tč. Také na Slov. Zátur. Zvoňte, zvony,
po vše strany, umrelo mi potěšení, odpad-
nul mi z růže kvet, bude plakat celý svet.
Sb. sl. pies. II. 1. 14. — kdy. V noci lan-
dátuješ a ve dne zvoníš (klímáš). U Král.
Hrad. Kšť. Z. klekání ráno, v poledne a
večer. Us. Už zvonil vrah v tú dobu Slo-
vákovi do hrobu. Slov. Tč. Hlásnik v noci
o 3. hodině na deň zvonil (klekání ráno).
Phld. III. 3. 287. Když přestanú z. při trojím
pohřebě, přestane u lidí památka o tobě.
Mor. Tč. Třetí den sobě z. káže. Mst. —
kudy. Vřavou zvonil jeho písně hlas. Vrch.
Potoků jek hlubokým dolem zvoní. Štúr.
Vidíš, Martinko, mestečkom celým chýr o
tebe smutný zvonil, že si sa kdesi spravil
veselým; A poľom: Sláva, sláva a sláva!
zvonilo dlhý, dlhý čas. Sldk. 39., 48. —
proč. V pátek se zvoní na památku smrti
Krista pána. Us. Pdl. Z. na schůzky (aby
se lidé scházeli ku př. ku pohřbu. Mor. Bkř.
Z. na poplach. Vz Z. nač. Us. Dch. Mně to
sladce pro útěchu písněmi zvoň. Čch. L. k.
52. Na vstávání z. Mtc. 1882. 167. — o kom.
Slyšel o tom zvoniť, neví to docela jistě.
Dch. Proti tomu zášť se pozdvíhá a zle
o něm v celém světě zvoní (zle mluví, kle-
vetí). Sš. Bs. — proti čemu: proti povětří.
Pk. — se, herumziehen, herumschwärmen,
herumgehen. U Místka. Mtl., Škd. Já vím,
kolik se zvoní (co se povídá). U Rychn.
Fch.

Zvonítko, a, n., der Glockenzug. Z. ke
dveřím, der Glockenapparat. Vz Prm. 1878.
č. 2., Zvonidlo.

Zvonívati, vz Zvoniti.

Zvonivý, tönend, klingend, glockentönend.
Dch. Z. hlas, Hrts., zvuk, Us. Pdl., píseň,
řeč plná a z., Dch., smích z. HVaj. BD. I.
100. Z. lahoda verše. Mus. 1880. 366. Z. důvod
(úplatek penězi). Nár. listy.

Zvonká = zvenku, von aussen, äusserlich.
Aký z., taký zdnuká, durch und durch ein
Schelm. Mt. S. I. 113., Dbš. Obyč. 46., Sb.
sl. ps. I. 113. Uši z. nemajú, ale zdnuká.
Hdž. Čít 182. Na tretej dedine chceli mať
kostol z. zdnuká pekný bielušký. Dbš. Sl.
pov. VIII. 6. Prišla liška také, lež nevošla,
jako zveri iné, ale len z. sa pýtala o zdraví
kráľa. Zbr. Báj. 69.

Zvonkostroj, e, m. = zvonkový stroj,
hravé zvonečky, hra zvonků, das Glocken-
spiel, -werk. Šp.

Zvonkot, u, m., der Glockenklang? V to
hlasný z. hrdlíce sa ozval. Phld. IV. 6.

Zvonkovatý = zvonkovitý.

Zvonkovitý, glockenförmig. Z. rostliny,
campanulacea, die Glockenblumen. Vz Čl.
108., Čl. Kv. 165., Kk. 167., Slb. 387., Schd.
II. 283., Nz. Z-tá skleněná puklice, der
Glasblacker in Glockenform (bei Gasbe-
leuchtung).

Zvonkový, Glocken-. Z-vé akkordion,
Glocken-Akkordion, vynalezl r. 1877. Čer-
vený. Vz Mlt. 123. Z. květ, Strpž., hra, vz
Zvonkostroj, Dch., Šp., výtka. NA. IV. 203.

Zvonku = zvenku. Slov. Loos., Zbr. Lžd.
23.

Zvonky = zvenky, zvenku. Nehajte tak!
ozve sa starec zvonky oblokom. Slov. Zátur.

— Z., kloboučky, svlačec polní, convolvulus
arvensis, die Ackerwinde. U Opav. Klš. Vz
Zvonek. — Stonky zvonky. Vz Zvon.

Zvonnice, e, f., vz Zvonice.

Zvonník, vz Zvoník.

Zvonno, glockenhell. Slov. Ona smiala
sa neobyčajne hlasno, zvonno. HVaj. BD.
II. 159.

Zvonný = zvonový. Hlas jeho zvonný
sa rozzvučal Slov. Phld. III. 1. 31.

Zvonohlík, a, m., pták vrabcovitý, frin-
gilla (pyrrhula) serinus, der Girlitz. Frč.
353., Km. 1877. 268., Pdy. Vz Zvonehlík.

Zvonoměr, u, m., das Glockenmass
(u zvonařů). Šm.

Zvonov, a, m., Wonau, samota u Stok.
PL.

Zvonovice, dle Budějovice, Zwonowitz,
ves u Víškova na Mor. PL.

Zvonovina, y, f. = litina, z níž slévají
zvony, díe Glockenspeise, das Glockengut.
V., ZN., Nz. Z. 75 ⁹/₀ mědi, 25 °|₀ cínu. Vz
Měď. Bž. Někdy 74°|₀ mědi, 21 ¹|₂ °|₀ cínu,
2 °|₀ olova a 2 ¹|₂°|₀ niklu. Vz S. N., Šfk.
332., Bř. N. 208., KP. IV. 160., Šfk. Poč.
278., Schd. I. 353. Z. hučí. Mus. 1873. 448.
Podobně slit jest nový menší zvon z té z-ny,
která po přelévání prvního zvonu zůstala.
Tč. exc. — Z-ny = dlouhé suché konáry
(větve) bukové, lange, dürre Buchenäste. Na
mor. Val. Nl.

Zvonovinný = od zvonoviny, Glocken-
gut-. Z. barva. Miner.

Zvonovitý, Glocken-. Cf. Zvonkovitý.
Z. hlas jazyka slovenského. Phld. I. 3. 122.

— Z. zvířata (trubýšů). Ves. 1. 98. Z. sli-
mýš. Ves. I. 98.

Zvonový, Glocken-. Z. hlas, V., zvuk.
Tur. krou. Z. zvonem (zvonění zvonem. Vz
Přisvojovací přídavné jméno). Výb. I. Z.
akkord, Mus. 1880. 277., barva, das Speis-
gelb. Nz. Z. provaz (k zvonu, u zvonu).
Khl. 72. Škrovánky, to ony, jichž z. zvuk
k nám sa z výšin roní. Phld. III. 2. 196.

Zvor, u, m. = lán, die Hube des Ackers.
Slov. Plk.

Zvorad, a, m., os. jm. Sv. Z. přišel do
Uher okolo r. 1018. z Krakovska ( †1025.).
Sl. let. IV. 1. 2.

Zvorati, vz Zorati. Sš. P. 535.

Zvořeň,6 ě, f. = svor, der Vorstecknagel.
Na Zlínsku. Brt.

Zvořínati = na veřejném místě nesmírně
křičeti, öffentlich sehr schreien. Na Zlinsku.
Brt. U Uh. Hrad. Tč. Nezvořínej! Co tak
z-náaš. Tč. Cf. Zvorýgati, Zvoryňati.

Zvořivý = zuřivý, grimmig. Ms. Mand.

Zvorkaufiti, zvorkaufnouti = opraviti,
obnoviti, ausbessern, erneuern, renoviren. —
si co: domek. U N. Bydž. Kšť.

Zvornica, e, f. = kotel visící na kluce,
ve kterém se vaří žinčica. Na Mor. a Slov.
Kd.

Zvorník, a, m., mě. v Bosně. S. N.

Zvorýgati = silně křičeti, stark schreien.
Cf. Zvořínati. Na mor. Val. Vck.

Zvorýňati = zvořínati. Na mor. Val.
Vck.