Předchozí (734)  Strana:735  Další (736) |
|
|||
735
|
|||
|
|||
vůz, D., strom, Us., důkaz, úmysl, Šm.,
zemská řízení, D., jídlo (dáviti se). Lk. Vždycky se mu opak zvrátí (neslouží mu štěstí). Lom. Nerád by jí byl škopka vody zvrátil (rozhněval, popudil). Dal. Někomu hlavu z., Einern den Kopf verdrehen. Dch. Z. strnisko (převraceti, podmítati); Zvracala sem takú rudavku (krvavou vodu). Slez. Šd. Ten nemocný zvrací, co sní. Us. Tč. Lidé mu zrazovali, chtěli jej zvrátiti, neb se již stmívalo. Sk. A již oči zvrátil (umřel). Sá. Z. zrak. Phld. IV. 12. I čo mu? Tu je pevný, zdravý! Tak úzkostlivé zvracal řeči Hančiny. Phld. V. 56. Poneste židličku, po- neste k vozu, ať si nám nevěsta nezvrátí nohu. Němc. Voda člun zvrátí. Tč. exc. Z. zákon o nástupnictví podlé starešinství. Ddk. III. 209. Červík malý velký dub zvrátí. Lpř. — co čím: holí, rukou, Us., kartu fouknutím. D. Tím domněnka ta zvrácena jest. Jd. Jehož očistou vše zlo se zvrátí v krásnějšího žití nový vznik. Kká. K sl. j. 172. — koho odkud: z půl cesty. Us. Ne- dali se z toho ani knězem z. (nedali si to vymluviti). Sá. Kr. z Ješt. 123. — koho kde: na čisté rovině. Ros. — co, se kam. Z. se na zemi. V. Přijde ti spaní, jen co do peřin se zvrátíš. Sá. V ten ešte deň, keď k totej strane zvrátil oviec kŕdel biely na pastvu. Phld. IV. 7. Oči ke Graciím z. Puch. V ľavo zvrátila se jedla. Hol. 288. — co več. Vši bolesť matčinu zvrať ve smích. Shakesp. Tč. Něco v nic z. Kká. Chléb cárský v Moskaly je zvrací (promě- ňuje). Kká. Td. 252. Vše v holou půdu z.. alles der Erde gleich machen. Dch. — se. Zvrátil se vůz, D., strom, kůň. Drž pane Bože káry, ať se vůz nezvrátí. Prov. Jg. Omdlev zvrátil se. D. Z. se = zdáviti se. Zlob. Ten člověk se zvrátil (zhoršil). Kron. Bárt. Kráva se zvrátila, wurde wieder läufig. Na Ostrav. Tč. — se s kým. Zvrátila se s ním stolice. Kom. Zvrátil se s ním vůz. Us. Zvrátil se s ním střípek (rozhněval si ho). Kb. — se komu. Nezvanému hostu zvrátí se místo. Šm. — se kdy. Vše se zvrátí v době (mžikem). Exc. — proč. Slovo a pokuta matky nič neplatí, dobre že od žiaľu někdy sa nezvrátí. Zátur. Háj. I. 11. Leknutím na zem se zvrátil. Sá. — jak. Hlavu stranou zvrací. Kká. Td. 169. Z. hmotu kolem hrany. Mj. 70 Bez toho slibu ta otázka jejich na ničemnou a nemotornou trivialnosť, ba na holý nesmysl se zvracuje. Sš. L. 17. — jak dlouho. Celou noc zvracel. Us. Šd. Zvrátivý, umstürzend. Z. prst (zvratný),
die Wende-, Klettterzehe, krok, kolo, das Kehrrad. Techn. II. 20. Zvratka, y, f., der Wiederholungsvers,
Refrain. Zvrátknouti, kl, utí = vrátkým se státi,
wehleidig, feig werden. Vaněk. Zvrátko, schwindlicht. Na té výši jest z.
Us. Zvrátkosť, i, f., die Schwindlichkeit. Us.
Zvrátký, schwindlicht. Z. výška, náru-
živosť. Us. Z. úsudek, kraj. Dch. Právě na této straně zvratké byly hranice; Poslední dnové života markraběte připadají ještě do |
zvratké doby; Bažení po samostatné svrcho-
vanosti za této doby ž-ho práva. Ddk. IV. 125., V. 194., 275. Zvratnický, zvratníkový = tropický,
tropisch. Krajiny z. Mus. Zvratník, u, m. = kruh, jehož dostoupivši
slunce zpět se počíná vraceti k rovníku, der Wendekreis. Rostl. III. B. 157. — Z. = zvratný vůz, překlopený vůz, převrhovací, der Kippwagen. Šp. — Z. = úvratě. Vz toto. Laš. Brt. Zvratníkový = zvratnický.
Zvratnočinně = medialně, medial. V ře-
ckém textu jest tfí/éfaro z.; Můžeme ale místo passiva bráti slovo to v mediu či z. Sš. II. 80., 1. 104. Zvratnočinný, medium. Nz
Zvratnooký. Z-cí, artrophthalma, řád
žabronožců. Krok II B. 243. Zvratnosť, i, f, die Sturzbarkeit. Dch.
Zvratný = co se rádo vrací, wieder-
kehrend. Ž. horečka, typhus recurrens. SP. IL 270. — Z. = co se rádo zvrací, leicht umzuwerfen. Z. vůz. Z. tlak. Us. Nezvratný důvod. Dch. Z. (inversní) čára. Vnč. 52. Pomni, že zvratná jest tvoja podlona a snadno zvrtne sa pod pätou tvojou. Sldk. 390. — Z. = kdo rád zvracuje, wer leicht und gern umwirft. Z. vozka. Us. — Z. sloveso, vz Časoslovo (zvratné). Z. náměstky ve větách skrácených, vz Brs. 276. a Se. Zvrávorať, wanken, taumeln. Videli sme
i mocných inak mužov z. a vyvaliť sa. Slov. Phld. III. 2. 152. Zvražčení, n. = svraštění, die Runzelung,
Verschrumpfung. Slov. Bern. Zvražčený; -čen, a, o = svraštěný, ge-
runzelt. Na Slov. Bern. Zvražčiti = svraskati, runzeln, ver-
schrumpfen. Zvražděný; -ěn, a, o = zavražděný, er-
mordet. Bendi I. 50. Zvražditi, zvražiti, il, ěn, ění = zavra-
žditi, ermorden. — co, koho: něčí spoko- jenosť, Chmel., bratra. Dvě kron. Dakial Budeš čakať? Kým ťa nezvraždí dáky kat! Phld. III. 470. Zvražiti, vz Zvražditi.
Zvrážiti = zvražčiti. Slov. Bern.
Zvražkale = svraskale, runzelig, einge-
schrumpft, runzlich. Slov. Bern. Zvražkalosť, i, f. = svraskalosť, die
Runzlichkeit. Slov. Bern. Zvražkalý = svraskalý, runzelig, runzlich,
eingeschrumpft. Slov. Bern. Zvražkati = zvražčiti. Slov. Bern.
Zvražovati, vz Zvrážiti.
Zvrblík (zvrtlík?), u, m. = přeslen. Plk.
Zvŕcať, zvrcovati = točiti, vrtiti, drehen;
porážeti, umwerfen. Slov. — koho. Dobre, povedá, keď si tu, pôjdeme za pasy. Naraz na skutku sa chytili cez poly a začali jeden druhého zvŕcať. Dbš. Sl. pov. I. 561. — čím. Zvŕca kyjom, len tak povetrie cvendží. Mt. S. I. 112. — se jak. Jak tie panny tancujú, do kola sa zvrcujú. Dbš. Obyč. 4. Zapískal na píšťalke a milé kozy sa zvŕcaly do okola. Dbš. Sl. pov. I. 557. Zvrcelý, zvrcený = zkormoucený, ver-
dreht. Ros. Z. mozek, hlava (pomatená). D. |
||
|
|||
Předchozí (734)  Strana:735  Další (736) |