Předchozí (738)  Strana:739  Další (740) |
|
|||
■■■ 739
|
|||
|
|||
k jejich oslavě, krajino, zvuč. Sb. vel. I.
151.
Zvučitosť, i, f., die Klangfarbe der Stimme.
Sm.
Zvučitý, laut, schallend. Šm.
Zvučivý, tönend, schallend. Dch. Z. loutna.
Tč. nxc. Zvučka, y, f. = hláska, der Laut. Ros.
Já zvučku r nečistě a nedokonale jsem již od dětinství vyslovoval čili jsem chřestal (ratschein). Koll. IV. 125. = Z. = dlouhý nůž, čepel hordu, meče, die Klinge. Nomencl. Zvučně = hlasně, hlasitě, laut, tönend,
schallend. V. Z. volání, hlásání. Lpř. Slov. I. 70. Zvučník, u, m., der Schallapparat. Drobno-
zvučník, der Mikrophon. Dch. — Z., a, m. = zpěvák, der Chorsänger. Vus. Zvučno = zvučně. Po vzduchu zpěv roz-
léhal se z. Sš. Sm. bs. 158. Zvučnohlasitý řečník, liyveQ-oyyoq. Vký.
Lpř. přeložil : jasnozvučný. Zvučnosť, i, f., die tönende, schallende
Beschaffenheit, der Klang. 'L. souhlásek. Ndr. Z. = intensita zvuku. Mj. Souhlásky dle zvučnosti rozeznávati jest 1) okamžité, 2) trvací. Bž. 13. Zvučný; -čen, čna, o = zvučící, tönend,
schallend, klangvoll, sonor, hell. Zvučným hlasem. V. Z. hra; s zvučnou hudbou. D. Z. chvála, Aqu., varito. Rkk. Hlubokozvučný, tieftönig; Dobyl si z-ho jména. Dch. Z-ná hláska, vz Hláska. Obecná mluva má tu původnější a zvučnější u a ou (ú). Bž. Z. slavík. Msn. Or. 46. Obraz bera od nějakého zvučného nástroje. Sš. II. 241. Z. bubny. Lpř. Pod prsty jeho mění se piano v zvučný cymbál. Pokr. Pot. 11. Z. cymbál. Vrch. Řeč jeho libá příjemná a zvučná byla. Arch. III. 202. Z. verš. Mus. 1880. 366. Hlas jeho zvučný. BR. II. 844. Hlasitú dám píšťalu túto: Má odrážku na bok, má rovne pa- lečnicu zvučnú. Hol. 361. Z. zvonec. Vrch. Bóh přikázal Mojžíšovi, aby kněz do chrámu nevchodil jedné maje brnície a zvučné zvonce u rúcha svého, aby ho lid slyšal. Hus II. 168. — jak. Zvučný ako zvon, ako trúba. Zátur. — kde. Zvola hlasem v lesě zvučným (lesem se rozlíhajícím). Rkk. 20. Zvůdce, e, m. = zvoditel, svůdce, der
Verführer. Na Ostrav. Tč. Zvuk, u, m., der Schall, Ton, Hall, Laut.
Vz KP. II. 274., Km. 1878. 612. Mizení zvuku ve zředěném vzduchu, mocnosť, odraz, rozmanitosť, rychlosť zvuku. Vz KP. II. 88., 276., 279., 275., Schd. I. 89. Z. metallický. Čs. lk. IX. 277. Z. jeřábí (kyhání), libý; V tom ouli nejzdravější včely bývají, okolo něhož jest nejvíce bručení a zvuku. V. Z. trouby; sluchem zvuky rozeznávati. Kom. Z. na troubu Rk. Třída zvuku (zvučí), die Klang- fächer der Stimme. Nz. Z. kovový, der Metallton, Metalltimbre; z. zvonku, cymbálu, chodu. Šp. Zvuky patrové, die Gaumentöne, zvuky polohy horní, die Obertöne; z. po- klepový, der Perkussionsschall. Nz. lk. Pod lební z., der Gaumenton; z. drsný, ein rauher Klang; bez hluku a zvuku, ohne Sang und Klang; Z, vydati; Ty hodiny mají silný z., hlas. Dch. Zvuky a tluky. Dk. Pravila |
měkkým a laskavým zvukem k dívce. Šml.
I. 40. Ptactva snivý z. Hdk. Z. či znění hlasu (timbre). Vz Zv. Přír. kn. II. 2. Kteréž listy hlasitěji než zvuky nejhlučnější surmy dosvědčují upřímnou lásku ku sv. Methodu. Sb. vel. III. 113. Jak si prehráva, tak si prehráva, nič necítiac, nič nemyslí, jakoby zvuky, ktoré vydáva, samy píšťalou sa tisly; A čo, keď z. ten, teraz ubitý, v časoch volnejších zaspieva? Ntr. V. 9., 23. Tato železných, energických, činosmělých zvuků plná píseň. Koll. III. 275. Materčino, tvoje z-ky jak sú milé, jak srdečné!; Vy zvuky mojej mladosti, sladkých hračiek nevinnosti, vás milujem dôverečne. č. Čt. I. 153. Ten člověk má teplý z. (mluví příjemně). U Zamb. Dbv. Udri v skalu lebo v hrudu, žiadne zvuky nezahudú ; kde je hlucho ako v stene, darmo čakáš po ozvene. Čjk. 21. Hynú i naši, hynú, ale sta vítäzi! Žiadna rana zvuk bôľu z úst ím nevyrazí. Chlpk. Sp. 10. Matky zvuky (mateřská řeč). Kyt. 1876.29. Z. trubný, buccinae. Bibl. Ale sen ten bude-li míť žena, obávati se má zlé pověsti, aby jako z. toho zvonu o ní rozhlášena nebyla. Snář z 15. stol. I. k. 16. Šd. Vyrazichu zvuky trúby hlučné; udeřili z-y bubnů břeskných. Rkk. K z-u píšťaly hýbali tělem. Jel. Z. zvonu, moře, D., zvuky veselí, řeky, Us., zbraní, Puch., kladiv. Jel. Zvukem = s hlu- kem, bouřlivě. V. Z. harfy. Hlas. Z. vydati. D. Z. zvonový; z. dodržeti. Šm. Z. zašel, lépe: se ztratil, zanikl. Vst. Mnoho hluku, málo zvuku (mnoho vřesku, málo zisku). D., Šm., Hkš., Šd. Zvukobor, u, m. Ptačí z. Dk. P. 44.
Zvukobudič, e, m. Vz KP. II. 274., 281.
Zvukodělič, e, m., der Schallvertheiler
(ein Apparat). Dch. Zvukodobný = onomatopoetický. Z. slovo
= napodobující zvuk přírodní: šust, bác, žblunk, prask. Brt. Z. stupeň mluvy. Dk. P. 93. Zvukohra, y, f., das Klangspiel. Šm.
Zvukochyt, u, m., der Schallauffänger
(apparat). Dch. Zvukomalba, y, f., das Tongemälde. Šm.
Zvukoměr, u, m., der Klangmesser (ap-
parat). Dch. Zvukoměrství, n. = prosodie, die Pro-
sodie, Lehre vom Zeitmass und von der Betonung der Silben a) časoměrství, b) pří- zvukoměrství. Nz. Zvukomíra, y, f., die Prosodie, Silben-
messung. Nz. Zvukoobraz, u, m., das Tonbild. Šm.
Zvukopis, u, m., der Phonograph. Prm.,
Dch. Zvukoples, u, m. Pl.
Zvukoplodný, phonetisch. Šm.
Zvukopodobenství, vz Zvukopodobí.
Zvukopodobí, zvukopodobenství, n. =
rovnozvučí, rovnozvučnosť, onomatopoeia, phonetische Figur. Nz. Zvukopodobně, onomatopöisch. Nz.
Zvukoroh, u, m., das Klanghorn. Vz
KP. II. 318. Zvukosilič, e, m., der Tonverstärker.
Dch. |
||
|
|||
Předchozí (738)  Strana:739  Další (740) |