■■■ 739

k jejich oslavě, krajino, zvuč. Sb. vel. I.

151.

Zvučitosť, i, f., die Klangfarbe der Stimme.

Sm.

Zvučitý, laut, schallend. Šm.

Zvučivý, tönend, schallend. Dch. Z. loutna.
Tč. nxc.

Zvučka, y, f. = hláska, der Laut. Ros.
Já zvučku r nečistě a nedokonale jsem již
od dětinství vyslovoval čili jsem chřestal
(ratschein). Koll. IV. 125. = Z. = dlouhý
nůž, čepel hordu, meče, die Klinge. Nomencl.

Zvučně = hlasně, hlasitě, laut, tönend,
schallend. V. Z. volání, hlásání. Lpř. Slov.
I. 70.

Zvučník, u, m., der Schallapparat. Drobno-
zvučník, der Mikrophon. Dch. — Z., a, m.
= zpěvák, der Chorsänger. Vus.

Zvučno = zvučně. Po vzduchu zpěv roz-
léhal se z. Sš. Sm. bs. 158.

Zvučnohlasitý řečník, liyveQ-oyyoq. Vký.
Lpř. přeložil : jasnozvučný.

Zvučnosť, i, f., die tönende, schallende
Beschaffenheit, der Klang. 'L. souhlásek.
Ndr. Z. = intensita zvuku. Mj. Souhlásky
dle zvučnosti rozeznávati jest 1) okamžité,
2) trvací. Bž. 13.

Zvučný; -čen, čna, o = zvučící, tönend,
schallend, klangvoll, sonor, hell. Zvučným
hlasem. V. Z. hra; s zvučnou hudbou. D.
Z. chvála, Aqu., varito. Rkk. Hlubokozvučný,
tieftönig; Dobyl si z-ho jména. Dch. Z-ná
hláska, vz Hláska. Obecná mluva má tu
původnější a zvučnější u a ou (ú). Bž. Z.
slavík. Msn. Or. 46. Obraz bera od nějakého
zvučného nástroje. Sš. II. 241. Z. bubny.
Lpř. Pod prsty jeho mění se piano v zvučný
cymbál. Pokr. Pot. 11. Z. cymbál. Vrch.
Řeč jeho libá příjemná a zvučná byla. Arch.
III. 202. Z. verš. Mus. 1880. 366. Hlas jeho
zvučný. BR. II. 844. Hlasitú dám píšťalu
túto: Má odrážku na bok, má rovne pa-
lečnicu zvučnú. Hol. 361. Z. zvonec. Vrch.
Bóh přikázal Mojžíšovi, aby kněz do chrámu
nevchodil jedné maje brnície a zvučné zvonce
u rúcha svého, aby ho lid slyšal. Hus II.
168. — jak. Zvučný ako zvon, ako trúba.
Zátur. — kde. Zvola hlasem v lesě zvučným
(lesem se rozlíhajícím). Rkk. 20.

Zvůdce, e, m. = zvoditel, svůdce, der
Verführer. Na Ostrav. Tč.

Zvuk, u, m., der Schall, Ton, Hall, Laut.
Vz KP. II. 274., Km. 1878. 612. Mizení
zvuku ve zředěném vzduchu, mocnosť, odraz,
rozmanitosť, rychlosť zvuku. Vz KP. II. 88.,
276., 279., 275., Schd. I. 89. Z. metallický. Čs.
lk. IX. 277. Z. jeřábí (kyhání), libý; V tom
ouli nejzdravější včely bývají, okolo něhož
jest nejvíce bručení a zvuku. V. Z. trouby;
sluchem zvuky rozeznávati. Kom. Z. na
troubu Rk. Třída zvuku (zvučí), die Klang-
fächer der Stimme. Nz. Z. kovový, der
Metallton, Metalltimbre; z. zvonku, cymbálu,
chodu. Šp. Zvuky patrové, die Gaumentöne,
zvuky polohy horní, die Obertöne; z. po-
klepový, der Perkussionsschall. Nz. lk. Pod
lební z., der Gaumenton; z. drsný, ein rauher
Klang; bez hluku a zvuku, ohne Sang und
Klang; Z, vydati; Ty hodiny mají silný z.,
hlas. Dch. Zvuky a tluky. Dk. Pravila

měkkým a laskavým zvukem k dívce. Šml.
I. 40. Ptactva snivý z. Hdk. Z. či znění
hlasu (timbre). Vz Zv. Přír. kn. II. 2. Kteréž
listy hlasitěji než zvuky nejhlučnější surmy
dosvědčují upřímnou lásku ku sv. Methodu.
Sb. vel. III. 113. Jak si prehráva, tak si
prehráva, nič necítiac, nič nemyslí, jakoby
zvuky, ktoré vydáva, samy píšťalou sa tisly;
A čo, keď z. ten, teraz ubitý, v časoch
volnejších zaspieva? Ntr. V. 9., 23. Tato
železných, energických, činosmělých zvuků
plná píseň. Koll. III. 275. Materčino, tvoje
z-ky jak sú milé, jak srdečné!; Vy zvuky
mojej mladosti, sladkých hračiek nevinnosti,
vás milujem dôverečne. č. Čt. I. 153. Ten
člověk má teplý z. (mluví příjemně). U Zamb.
Dbv. Udri v skalu lebo v hrudu, žiadne
zvuky nezahudú ; kde je hlucho ako v stene,
darmo čakáš po ozvene. Čjk. 21. Hynú i naši,
hynú, ale sta vítäzi! Žiadna rana zvuk bôľu
z úst ím nevyrazí. Chlpk. Sp. 10. Matky
zvuky (mateřská řeč). Kyt. 1876.29. Z. trubný,
buccinae. Bibl. Ale sen ten bude-li míť
žena, obávati se má zlé pověsti, aby jako
z. toho zvonu o ní rozhlášena nebyla. Snář
z 15. stol. I. k. 16. Šd. Vyrazichu zvuky
trúby hlučné; udeřili z-y bubnů břeskných.
Rkk. K z-u píšťaly hýbali tělem. Jel. Z.
zvonu, moře, D., zvuky veselí, řeky, Us.,
zbraní, Puch., kladiv. Jel. Zvukem = s hlu-
kem, bouřlivě. V. Z. harfy. Hlas. Z. vydati.
D. Z. zvonový; z. dodržeti. Šm. Z. zašel,
lépe: se ztratil, zanikl. Vst. Mnoho hluku,
málo zvuku (mnoho vřesku, málo zisku). D.,
Šm., Hkš., Šd.

Zvukobor, u, m. Ptačí z. Dk. P. 44.

Zvukobudič, e, m. Vz KP. II. 274., 281.

Zvukodělič, e, m., der Schallvertheiler
(ein Apparat). Dch.

Zvukodobný = onomatopoetický. Z. slovo
= napodobující zvuk přírodní: šust, bác,
žblunk, prask. Brt. Z. stupeň mluvy. Dk.
P. 93.

Zvukohra, y, f., das Klangspiel. Šm.

Zvukochyt, u, m., der Schallauffänger
(apparat). Dch.

Zvukomalba, y, f., das Tongemälde. Šm.

Zvukoměr, u, m., der Klangmesser (ap-
parat). Dch.

Zvukoměrství, n. = prosodie, die Pro-
sodie, Lehre vom Zeitmass und von der
Betonung der Silben a) časoměrství, b) pří-
zvukoměrství. Nz.

Zvukomíra, y, f., die Prosodie, Silben-
messung. Nz.

Zvukoobraz, u, m., das Tonbild. Šm.

Zvukopis, u, m., der Phonograph. Prm.,
Dch.

Zvukoples, u, m. Pl.

Zvukoplodný, phonetisch. Šm.

Zvukopodobenství, vz Zvukopodobí.

Zvukopodobí, zvukopodobenství, n. =
rovnozvučí, rovnozvučnosť, onomatopoeia,
phonetische Figur. Nz.

Zvukopodobně, onomatopöisch. Nz.

Zvukoroh, u, m., das Klanghorn. Vz
KP. II. 318.

Zvukosilič, e, m., der Tonverstärker.
Dch.