740

Zvukoskladač, e, m., der Komponist.
Koll. III. 136.

Zvukosled, u, m., die Tonfolge. Śm.

Zvukosloví, n. = akustika, die Akustik,
Lautlehre. Nz.

Zvukoslovný, die Lautlehre betreffend.
Z. rozdíl dvou nářečí. Brt. Z. účinek, Km.
1884. 199., zákony. Vz Šrc. 301., 389.

Zvukosnivý. Ptáků zpěvných z-vé bědno.
Hlk.

Zvukostroj, e, m. = zvonkostroj. Šm.

Zvukot, u, m., das Geklänge, der tönende
Schall. V tom opät z.: trojný výraz — hej,
teraz zvonia po tretí raz! Phld. IV. 26.
Jakovým kojácá nekdy nemluvných zvuko-
tom k milému védla uspáňú. Hol. 407. Když
za neděle ten váš z. se po krajině prostírá.
Sš. Sm. bs. 55. Z. s hůry hromem se stává.
Sš. J. 204. Když pak se stal z. tento. Sš.
Sk. 17.

Zvukovati, tönen, Töne erschallen lassen.
— kde. Filomela zastíněná chrastím v hájku
čarně zvukuje. Nár. bib. V. 230.

Zvukověda, y, f., die Tonlehre, Ton-
wissenschaft.

Zvukovod, u, m. = sluchovod, u, m., der
Gohörgang. Z. vnější, vnitřní. Nz. Cf. KP.
II. 291. Z. ucha, der Gohörgang des Ohres.
Dch. Katarrh z-du, nežity ve z-du. Vz Čs.
lk. L 177., II. 252., VII. 3., X. 108. Z. při
hudebním nástroji plechovém od nátrubku
až do otvoru, die Röhre. Dch.

Zvukovodka, y, f., přístroj vynalezený
r. 1846. Červeným, jenž u plechových ná-
stroju nasazování kotoučů činí zbytečným,
die Tonwechselmaschine. Mlt. 123. Vz KP.
II. 316. Z. = přístroj k vedení hlavního
zvuku do jiného bez nastrkování kotoučů.
Dch.

Zvukovodný, tonleitend. Z. otvor při
plechovém hudebním nástroji, das Corpus.
Dch.

Zvukový, phonetisch, akustisch, Schall-,
Ton-. Z. obrazy, Klangfiguren, paprsek. Vz
KP. II. 288., 289.; 275. Z. výška, die Ton-
höhe, mezidobí, der Toninterwall, síla, die
Tonstärke, kyv, die Tonschwingung, Nz. lk.,
vlna, Mj., vz KP. II. 279., desky (= obrazy),
Ck., pocit, die Schallempfindung. Nz. lk.
Řídí-li se jazyk zákonem neúplné spodoby
souhlásek nejen u vyslovování, nýbrž i ve
psaní slov, jmenujeme pravopis jeho z-vým
či fonetickým. Bž. 38.

Zvukoznalec, lce, m. = zvukozpytec.
Šm.

Zvukoznalství, n. = zvukozpyt.

Zvukozpyt, u, m. = zvukoznalství, die
Klanglehre, Akustik. Šm.

Zvukozpytec, tce, m., der Akustiker.
Šm.

Zvůle, e, f. = to, co si kdo zvolil.
Zlob. — Z. = dobré bydlo, svoboda něčeho,
příležitosť, prostrannosť, pohodlí, die Ge-
legenheit, Bequemlichkeit, Gemächlichkeit,
Freiheit, Lust, das Vergnügen. Svobody a
zvůle veliké někomu nepropůjčovati. V.
Z. a rozkoš. Br. Má velikou z-li na svém
statku. Žádné z-le neměl. Mudr. Kde slovo
boží průchodu nemá, tu má satan svou z-i;
Skrblík sobě žádného pohodlí aneb zvůle

neudělá. Reš. Do zvůle, do zvole. Rk. Jen
člověk má z-li. Hlk. Z. u někoho požívati.
Jrsk. Užíval z-le své i ztratil všecky statky.
Tč. exc. Dostatečné z-le někomu přáti. KB.
IV. Dáváno mi příliš mnoho zvůle. Km.
1884. 660. Nadováděl se do z-le. Šml. Žu-
pané a dvorští úředníci chtíce úřady své
dle vlastní zvůle spravovati, drželi se Kon-
rada. Ddk. III. 96. Hádala se tudy duše
s tělem. Tělo, tělo, cos dělalo, oj plnilo si
z-li, jak si chtělo. Brt. P. 112. Zvůlečko,
zvůle má, kde ťa druzí berú? druzí tebja
berú u svojej mateři, ale já jí nemám, už
mi v zemi leží; Zvůlečko, zvůle má, dobře
je, kdo ťa má! ale já ťa nemám, po polu
ťa hledám. Sš. P. 502. Místa tato byla dě-
jištěm tyranské zvůle a vraždy. Džl. A byl-liby
pokřik kde, povinni budu obyvatelé té země
honiti a zhuoru býti . . . aby tací zvuole
neměli, ale kázáni a honěni byli, jakož na
také slušie. Arch. V. 403. Pán sobě to
místo k zvůli a kratochvíli obrátiti ráčil.
Břez. 234. Tuť je ve všem pravá zvóle i od
pitie i od jedenie. Žk. 78. Někdy ňákou z-li
měla. Dh. 45. O z-li věz, že sobě téměř
každý, jakož chce, muož učiniti. BN. Podlé
těla z-li míti; Žádného štěstí nemají, bez-
božní pak zvůle užívají; Nebudou věčně
takového průchodu a zvůle míti. BR. II.
360. a., 59. b., 728. b. Z-li míti. Hus III.
148., Br. Přílišná zvůle hotová poroba. Lpř.,
Km., Bž., Šd. Zvůle kazí a nezvole učí. Sd.
Dej srdci zvůli, zavede tě v nezvolí. Šd.
Nouze zvůle nemá. D., Lb., Kmp. Č. 134.
Není-li zvůle, přestaň na mále. Jg. — Z. =
služebnost, právo honiti, loviti ryby, pásti
dobytek atd., die Dienstbarkeit, Servitut.
Vš., Faukn. Dvór poplužní s tú se vší zvolí,
což k tomu příslušie. O. z D. Prodal ves
s lidmi osedlými i neosedlými, s rybníky,
dědinami, ospy, zahradami a lesy, se vší
zvolí a s plným panstvím. Faukn. 25. Že
vám grunty své všecky se vší a všelijakou
zvolí, myslivostí, též i s pastvami a jinak
kromě cest a stezek svobodných zapovídám.
Ib. 89. Zvóle jest svoboda a zvolnosť po
obecniem najprve, a potom i po zvláštniem
ciziem, aby ji každý po obecniem i po ciziem
mohl k svému mieti, tak jako jest ten měl,
ktož zapisuje neb prodává. Vz Vš. Jir. 312.
V každém trhu kladla se tato slova: ,I se
vší zvolí, což k tomu příslušie.' Nemíní
se těmi slovy to, což by k tomu příslušelo,
což se prodává, než toliko svoboda na tom
na všem a k tomu, což prodáno jest, jako
cesty, řeky, silnice, obce, močidia, vody a
jiné věci k těm podobné a jich zvóle na
gruntech panstvie, na lidech. Vz Vš. 157.,
Vš. Jir. 311. Dvůr s kurmi, s robotami i se
vší zvolí, což k tomu přísluší. Pal. Rdh. II.
183. S lukami, s lesy i se vší zvolí, což
k tomu příslušie; S pastvami i se vší zvolí,
což k tomu slušie. Arch. I. 411., II. 48.
Jest zvóle na gruntiech, panstvie, na lidech;
Se vší zvolí, což k tomu příslušie; Dvory
kmetcie s platem, s dědinami, lukami i se
vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným
panstviem; Samuel z Hrádka dědictvie své
i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným
panstviem dal Jindřichovi k jmění, držení,