Předchozí (740)  Strana:741  Další (742) |
|
|||
741
|
|||
|
|||
prodání, zastavení, zapsání a k učiněni z toho,
což by se jemu zdálo; Kdyby v zvóli gran- tové (nom. pl.) a dědictvie se mínilo a za- vieralo; A ta z. jest v obciech, v řekách a próhoniech, v mostiech, v studniciech, v močidliech, silniciech, v cestách, stezkách, kteréž musie jíti přes cizie. Vš. Jir. 170., 209., 260., 275., 312. — Dobrá z., gute Laune. D. Chorá z., krankhafte Laune; Z. dítěcí, die kindliche Laune. Dch. — Z., Zwule, samota u Kumžáka. PL. Zvůlný, freiwillig. Štf.
Zvundati, zundati = zmačkati, zerman-
schen, verwirren. Ros. — Šp. m.: zvondati, zondati. Prk. Zvuniti = zvoniti. Na Ostrav. Tč.
Zvůr, u, m. = každé oddělení pole, kus
pole osetého, zoraného; též celé pole to, které se jedním rokem osívá, das Gefilde, die Flur. Jg., Us. Okolo sedmi lánů, jeden z. jest na zimu osetý; Dědin vorných, dobře vypra- covaných a na 3 zvůry rozdělených. 1619. Cf. S. N., Zůr. Po čirém jsi měla poléhati zvůru. Sš. Bs. 58. Věčných nebes zvůrů dobyl zbrojí kříže. Sš. Bs. 10. A tvé zkvetou věčným blahem z-ry. Sš. Snt. 14. Zvůra, y, f. = zvůr. Ziak. Rodná zvůra.
Cimrhnz. Myth. 181. Mezi černými zvůrami zelenalo se vzešlé žito. Kmk. Zvybírati, vz Zvybrati.
Zvybojovati = vybojovati, erobern. V
Zvýborňovati = výborným učiniti, vor-
trefflich machen, veredeln. Zvybrati, zvybírati, nach und nach alles
herausnehmen. — co komu. Pacholci se ku ni pozbirali, všecky jablíčka ji zvybirali. Jablečka vy sobě zvybirejče, mojeho fěrtuška nětrhejče. Sš. P. 494. — co odkud: z nuše. Tč. Zvybřík, u, m., jistá nádoba dřevěná.
1588. Mus. IX. 67. Zvyčaj, e, m. = zvyčej. Slov., slez. a ostrav.
Jak slnko máva zvyčaj, keď husté mhly mu ľahly na obličaj; Dva chlapci v lichých plátenkách a boso, celkom dľa zvyčaju. Phld. III. 1. 25., V. 70. Vz Brt. Dial. 302. Zvyčajný = obyčejný, gewöhnlich. Slov.
a Ostrav. Šd., Tč. Chodíváme na Sv. Ko- peček na pút, kde už to je z-né. Slez. Šd. Zvyčej, e, m., zastr. = obyčej, der Ge-
brauch, die Gewohnheit. (Posud na Ostrav. Tč.). St. skl. III. 176. Podlé římského zvy- čeje. Hr. rk. 27. Dietěcí z. Kat. 746. V MV. nepravá glossa. Pa. Zvyčejový = zvyčajný. Z. zloděj, der
Gewohnheitsdieb. Na Ostrav. Té. Zvyčený; -čen, a, o, gewöhnt. — k čemu.
Dobytek k sušeným rybám (místo píce) jest z-ný a zučený. Mill. 124. a. Zvyčiti, zvykati, gewöhnen, zastr. Posud
na Slov. Na to sä cvič a to si zvyč. Hdž. Šlb. 37. Zvyčný, zastr. = zvyklý, obyčejný, ge-
wohnt, gewöhnlich. Z. vnada (cesta). Výb. I. 157., Alx. BM. v. 262. (HP. 87.). Zvyčoj, e, m. = zvyčej. Na Ostrav. Tč.
Zvydobyti, zvydobývati = vydobyti, alles
erobern; vytáhnouti, herausziehen. — co: města všecka, Jg., všechny hřebíky z. Ros. — co odkud: hřebíky z desky. Us. Tč. |
Zvydobývati, vz Zvydobyti.
Zvydověděti se, alles ausforschen, aus-
spähen. Odtáď skor sa nenavrátím, zakáď opaterne sa všetko nezvydovím. Hol. 134. Zvyháněti = vyhnati, alle hinaustreiben.
— koho. Trip.
Zvyhledati, zvyhledávati, alles aufsuchen.
— co komu. Kde co mohli, všechno vy-
loupili a skrýše mnohým zvyhledávali. Pam. Vel. Meziříč. 151. Zvyjebaný, vz Zvyjebati. Dobře tak na
vás, z-ní zemánkové, aby vám hlavy ská- kaly. Pal. Děj. V. 2.129. — Z., ausgemergelt. Kom. Zvyjebati = vyjebati, prohnati, durch-
wichsen; ausmergeln, schänden. Zvyjebený; -ben, a, o, ausgemergelt. Cf.
Vytěpený. Z. lhářka. Svěd. 1569. Z-ná ta- ková kurvo, což zastáváš lotra? Svěd. 1569. Zvyjedený; -den, a, o, ausgefressen. Osv.
1885. 895. Wtr. Zvyjinačiti se = vykáleti se, seine Noth
verrichten. Us. Zvyjísti, alles ausessen. Vz Jísti. Ms.,
D. exc. Zvyk, u, m. = náklonnosť, jisté city mí-
vati, něco často chtíti a činiti bez svědomosti příčin k tomu, die Gewohnheit, Angewöhn- heit, consuetudo. Jg. Syn.: Obyčej. V. Z.jest nabylá žádosť v konání nějakého činu častým téhož činu opakováním. Kál. ex. Z. působí mimovolně, bez zřejmého namáhání a teprv, když mu odporovati chceme, poznáváme sílu jeho. S. Smiles. Tulák ze zvyku, ein Gewohnheitslandstreicher; Vzal si to do z-ku, er hat sichs zur Gewohnheit gemacht; Při- cházeti ze zvyku, ausser Uibung kommen. Dch. Co se dělá každodenně, z toho z. po- chází. Dlouhým zvykem moudrost se nabývá. Ros. To dělá z. Ze z-u něco dělati. Mám to ve z-u vše zveličiti. Sych. V z. vešel hřích. Lidu v z. vešlo. Kom. Nevycházeti ze zvyku. Lež u něho z-em jest. To přišlo ze z-u. Zastaralý z. Kom. Uvésti něco v z. Knst. Za z. si vzíti. Zvyku, když se zmohl, pozdě se odpírá. Kom. Někoho do z-u si vzíti (na něm pořád jezditi). Šm. Každý hoví zvyku svému (řídí se svým rozumem). U Žamb. Dbr. Nevím, co si to vzáł za zvyk. Na Zlinsku. Brt. Netráv si ryby, neplieň ich do zníku, hájiť tŕlo, ikry, mladye vezmi si do zvyku. Hrbň. Rkp. Neměj v svojim zvyku darebného křiku; Z. horší ež (než) býk, býka zaženeš a zvyku nějza (nelze). Na Ostrav. Tč. Z dobrého cviku přijdeš k dobrému zvyku; Jaký cvik, taký zvyk. Na Mor. Tč. Nikdy žádnej falešnosti nepři- jímaj k zvyku; Daj pozor, abys ze žartu falešnosť v zvyk nevzal; Mlaskotání při je- dění nech u teba v zvyku není. Na Slov. Tč. Sladkýť jest život, krásný i libý jest zvyk bytí a působení na zemi. Koll. IV. 200. Z. má velký lyk. Slez. Tč. Pokud duše v našem těle, z. se rád nemění. Tč. Ne- mírnosť v jídle, v pití, zvykem se člověka chytí. Šd. Zvyk není kůlna, abys (kterou bys) hned přestavil. Bž. Z. jest druhá při- rozenost. Km., Dk. P. 85. Přirozenosť jest první z. Dk. P. 87. Zvyk je druhé přirození, které se těžce vykoření. Bž. Z. změní, kdo |
||
|
|||
Předchozí (740)  Strana:741  Další (742) |