741

prodání, zastavení, zapsání a k učiněni z toho,
což by se jemu zdálo; Kdyby v zvóli gran-
tové (nom. pl.) a dědictvie se mínilo a za-
vieralo; A ta z. jest v obciech, v řekách
a próhoniech, v mostiech, v studniciech,
v močidliech, silniciech, v cestách, stezkách,
kteréž musie jíti přes cizie. Vš. Jir. 170.,
209., 260., 275., 312. — Dobrá z., gute
Laune. D. Chorá z., krankhafte Laune; Z.
dítěcí, die kindliche Laune. Dch. — Z.,
Zwule, samota u Kumžáka. PL.

Zvůlný, freiwillig. Štf.

Zvundati, zundati = zmačkati, zerman-
schen, verwirren. Ros. — Šp. m.: zvondati,
zondati. Prk.

Zvuniti = zvoniti. Na Ostrav. Tč.

Zvůr, u, m. = každé oddělení pole, kus
pole osetého, zoraného; též celé pole to, které
se jedním rokem osívá, das Gefilde, die Flur.
Jg., Us. Okolo sedmi lánů, jeden z. jest na
zimu osetý; Dědin vorných, dobře vypra-
covaných a na 3 zvůry rozdělených. 1619.
Cf. S. N., Zůr. Po čirém jsi měla poléhati
zvůru. Sš. Bs. 58. Věčných nebes zvůrů
dobyl zbrojí kříže. Sš. Bs. 10. A tvé zkvetou
věčným blahem z-ry. Sš. Snt. 14.

Zvůra, y, f. = zvůr. Ziak. Rodná zvůra.
Cimrhnz. Myth. 181. Mezi černými zvůrami
zelenalo se vzešlé žito. Kmk.

Zvybírati, vz Zvybrati.

Zvybojovati = vybojovati, erobern. V

Zvýborňovati = výborným učiniti, vor-
trefflich machen, veredeln.

Zvybrati, zvybírati, nach und nach alles
herausnehmen. — co komu. Pacholci se
ku ni pozbirali, všecky jablíčka ji zvybirali.
Jablečka vy sobě zvybirejče, mojeho fěrtuška
nětrhejče. Sš. P. 494. — co odkud: z nuše.
Tč.

Zvybřík, u, m., jistá nádoba dřevěná.
1588. Mus. IX. 67.

Zvyčaj, e, m. = zvyčej. Slov., slez. a ostrav.
Jak slnko máva zvyčaj, keď husté mhly mu
ľahly na obličaj; Dva chlapci v lichých
plátenkách a boso, celkom dľa zvyčaju.
Phld. III. 1. 25., V. 70. Vz Brt. Dial. 302.

Zvyčajný = obyčejný, gewöhnlich. Slov.
a Ostrav. Šd., Tč. Chodíváme na Sv. Ko-
peček na pút, kde už to je z-né. Slez. Šd.

Zvyčej, e, m., zastr. = obyčej, der Ge-
brauch, die Gewohnheit. (Posud na Ostrav.
Tč.). St. skl. III. 176. Podlé římského zvy-
čeje. Hr. rk. 27. Dietěcí z. Kat. 746. V MV.
nepravá glossa. Pa.

Zvyčejový = zvyčajný. Z. zloděj, der
Gewohnheitsdieb. Na Ostrav. Té.

Zvyčený; -čen, a, o, gewöhnt. — k čemu.
Dobytek k sušeným rybám (místo píce) jest
z-ný a zučený. Mill. 124. a.

Zvyčiti, zvykati, gewöhnen, zastr. Posud
na Slov. Na to sä cvič a to si zvyč. Hdž.
Šlb. 37.

Zvyčný, zastr. = zvyklý, obyčejný, ge-
wohnt, gewöhnlich. Z. vnada (cesta). Výb.
I. 157., Alx. BM. v. 262. (HP. 87.).

Zvyčoj, e, m. = zvyčej. Na Ostrav. Tč.

Zvydobyti, zvydobývati = vydobyti, alles
erobern; vytáhnouti, herausziehen. — co:
města všecka, Jg., všechny hřebíky z. Ros.
— co odkud: hřebíky z desky. Us. Tč.

Zvydobývati, vz Zvydobyti.

Zvydověděti se, alles ausforschen, aus-
spähen. Odtáď skor sa nenavrátím, zakáď
opaterne sa všetko nezvydovím. Hol. 134.

Zvyháněti = vyhnati, alle hinaustreiben.

— koho. Trip.

Zvyhledati, zvyhledávati, alles aufsuchen.

— co komu. Kde co mohli, všechno vy-
loupili a skrýše mnohým zvyhledávali. Pam.
Vel. Meziříč. 151.

Zvyjebaný, vz Zvyjebati. Dobře tak na
vás, z-ní zemánkové, aby vám hlavy ská-
kaly. Pal. Děj. V. 2.129. — Z., ausgemergelt.
Kom.

Zvyjebati = vyjebati, prohnati, durch-
wichsen; ausmergeln, schänden.

Zvyjebený; -ben, a, o, ausgemergelt. Cf.
Vytěpený. Z. lhářka. Svěd. 1569. Z-ná ta-
ková kurvo, což zastáváš lotra? Svěd. 1569.

Zvyjedený; -den, a, o, ausgefressen. Osv.
1885. 895. Wtr.

Zvyjinačiti se = vykáleti se, seine Noth
verrichten. Us.

Zvyjísti, alles ausessen. Vz Jísti. Ms.,
D. exc.

Zvyk, u, m. = náklonnosť, jisté city mí-
vati, něco často chtíti a činiti bez svědomosti
příčin k tomu, die Gewohnheit, Angewöhn-
heit, consuetudo. Jg. Syn.: Obyčej. V. Z.jest
nabylá žádosť v konání nějakého činu častým
téhož činu opakováním. Kál. ex. Z. působí
mimovolně, bez zřejmého namáhání a teprv,
když mu odporovati chceme, poznáváme
sílu jeho. S. Smiles. Tulák ze zvyku, ein
Gewohnheitslandstreicher; Vzal si to do z-ku,
er hat sichs zur Gewohnheit gemacht; Při-
cházeti ze zvyku, ausser Uibung kommen.
Dch. Co se dělá každodenně, z toho z. po-
chází. Dlouhým zvykem moudrost se nabývá.
Ros. To dělá z. Ze z-u něco dělati. Mám
to ve z-u vše zveličiti. Sych. V z. vešel
hřích. Lidu v z. vešlo. Kom. Nevycházeti
ze zvyku. Lež u něho z-em jest. To přišlo
ze z-u. Zastaralý z. Kom. Uvésti něco v z.
Knst. Za z. si vzíti. Zvyku, když se zmohl,
pozdě se odpírá. Kom. Někoho do z-u si
vzíti (na něm pořád jezditi). Šm. Každý
hoví zvyku svému (řídí se svým rozumem).
U Žamb. Dbr. Nevím, co si to vzáł za zvyk.
Na Zlinsku. Brt. Netráv si ryby, neplieň
ich do zníku, hájiť tŕlo, ikry, mladye vezmi
si do zvyku. Hrbň. Rkp. Neměj v svojim
zvyku darebného křiku; Z. horší ež (než)
býk, býka zaženeš a zvyku nějza (nelze).
Na Ostrav. Tč. Z dobrého cviku přijdeš
k dobrému zvyku; Jaký cvik, taký zvyk.
Na Mor. Tč. Nikdy žádnej falešnosti nepři-
jímaj k zvyku; Daj pozor, abys ze žartu
falešnosť v zvyk nevzal; Mlaskotání při je-
dění nech u teba v zvyku není. Na Slov.
Tč. Sladkýť jest život, krásný i libý jest
zvyk bytí a působení na zemi. Koll. IV.
200. Z. má velký lyk. Slez. Tč. Pokud duše
v našem těle, z. se rád nemění. Tč. Ne-
mírnosť v jídle, v pití, zvykem se člověka
chytí. Šd. Zvyk není kůlna, abys (kterou
bys) hned přestavil. Bž. Z. jest druhá při-
rozenost. Km., Dk. P. 85. Přirozenosť jest
první z. Dk. P. 87. Zvyk je druhé přirození,
které se těžce vykoření. Bž. Z. změní, kdo



	741

	prodání, zastavení, zapsání a k učiněni z toho, což by se jemu zdálo; Kdyby v zvóli gran- tové (nom. pl.) a dědictvie se mínilo a za- vieralo; A ta z. jest v obciech, v řekách a próhoniech, v mostiech, v studniciech, v močidliech, silniciech, v cestách, stezkách, kteréž musie jíti přes cizie. Vš. Jir. 170., 209., 260., 275., 312. — Dobrá z., gute Laune. D. Chorá z., krankhafte Laune; Z. dítěcí, die kindliche Laune. Dch. — Z., Zwule, samota u Kumžáka. PL. Zvůlný, freiwillig. Štf. Zvundati, zundati = zmačkati, zerman- schen, verwirren. Ros. — Šp. m.: zvondati, zondati. Prk. Zvuniti = zvoniti. Na Ostrav. Tč. Zvůr, u, m. = každé oddělení pole, kus pole osetého, zoraného; též celé pole to, které se jedním rokem osívá, das Gefilde, die Flur. Jg., Us. Okolo sedmi lánů, jeden z. jest na zimu osetý; Dědin vorných, dobře vypra- covaných a na 3 zvůry rozdělených. 1619. Cf. S. N., Zůr. Po čirém jsi měla poléhati zvůru. Sš. Bs. 58. Věčných nebes zvůrů dobyl zbrojí kříže. Sš. Bs. 10. A tvé zkvetou věčným blahem z-ry. Sš. Snt. 14. Zvůra, y, f. = zvůr. Ziak. Rodná zvůra. Cimrhnz. Myth. 181. Mezi černými zvůrami zelenalo se vzešlé žito. Kmk. Zvybírati, vz Zvybrati. Zvybojovati = vybojovati, erobern. V Zvýborňovati = výborným učiniti, vor- trefflich machen, veredeln. Zvybrati, zvybírati, nach und nach alles herausnehmen. — co komu. Pacholci se ku ni pozbirali, všecky jablíčka ji zvybirali. Jablečka vy sobě zvybirejče, mojeho fěrtuška nětrhejče. Sš. P. 494. — co odkud: z nuše. Tč. Zvybřík, u, m., jistá nádoba dřevěná. 1588. Mus. IX. 67. Zvyčaj, e, m. = zvyčej. Slov., slez. a ostrav. Jak slnko máva zvyčaj, keď husté mhly mu ľahly na obličaj; Dva chlapci v lichých plátenkách a boso, celkom dľa zvyčaju. Phld. III. 1. 25., V. 70. Vz Brt. Dial. 302. Zvyčajný = obyčejný, gewöhnlich. Slov. a Ostrav. Šd., Tč. Chodíváme na Sv. Ko- peček na pút, kde už to je z-né. Slez. Šd. Zvyčej, e, m., zastr. = obyčej, der Ge- brauch, die Gewohnheit. (Posud na Ostrav. Tč.). St. skl. III. 176. Podlé římského zvy- čeje. Hr. rk. 27. Dietěcí z. Kat. 746. V MV. nepravá glossa. Pa. Zvyčejový = zvyčajný. Z. zloděj, der Gewohnheitsdieb. Na Ostrav. Té. Zvyčený; -čen, a, o, gewöhnt. — k čemu. Dobytek k sušeným rybám (místo píce) jest z-ný a zučený. Mill. 124. a. Zvyčiti, zvykati, gewöhnen, zastr. Posud na Slov. Na to sä cvič a to si zvyč. Hdž. Šlb. 37. Zvyčný, zastr. = zvyklý, obyčejný, ge- wohnt, gewöhnlich. Z. vnada (cesta). Výb. I. 157., Alx. BM. v. 262. (HP. 87.). Zvyčoj, e, m. = zvyčej. Na Ostrav. Tč. Zvydobyti, zvydobývati = vydobyti, alles erobern; vytáhnouti, herausziehen. — co: města všecka, Jg., všechny hřebíky z. Ros. — co odkud: hřebíky z desky. Us. Tč.	Zvydobývati, vz Zvydobyti. Zvydověděti se, alles ausforschen, aus- spähen. Odtáď skor sa nenavrátím, zakáď opaterne sa všetko nezvydovím. Hol. 134. Zvyháněti = vyhnati, alle hinaustreiben. — koho. Trip. Zvyhledati, zvyhledávati, alles aufsuchen. — co komu. Kde co mohli, všechno vy- loupili a skrýše mnohým zvyhledávali. Pam. Vel. Meziříč. 151. Zvyjebaný, vz Zvyjebati. Dobře tak na vás, z-ní zemánkové, aby vám hlavy ská- kaly. Pal. Děj. V. 2.129. — Z., ausgemergelt. Kom. Zvyjebati = vyjebati, prohnati, durch- wichsen; ausmergeln, schänden. Zvyjebený; -ben, a, o, ausgemergelt. Cf. Vytěpený. Z. lhářka. Svěd. 1569. Z-ná ta- ková kurvo, což zastáváš lotra? Svěd. 1569. Zvyjedený; -den, a, o, ausgefressen. Osv. 1885. 895. Wtr. Zvyjinačiti se = vykáleti se, seine Noth verrichten. Us. Zvyjísti, alles ausessen. Vz Jísti. Ms., D. exc. Zvyk, u, m. = náklonnosť, jisté city mí- vati, něco často chtíti a činiti bez svědomosti příčin k tomu, die Gewohnheit, Angewöhn- heit, consuetudo. Jg. Syn.: Obyčej. V. Z.jest nabylá žádosť v konání nějakého činu častým téhož činu opakováním. Kál. ex. Z. působí mimovolně, bez zřejmého namáhání a teprv, když mu odporovati chceme, poznáváme sílu jeho. S. Smiles. Tulák ze zvyku, ein Gewohnheitslandstreicher; Vzal si to do z-ku, er hat sichs zur Gewohnheit gemacht; Při- cházeti ze zvyku, ausser Uibung kommen. Dch. Co se dělá každodenně, z toho z. po- chází. Dlouhým zvykem moudrost se nabývá. Ros. To dělá z. Ze z-u něco dělati. Mám to ve z-u vše zveličiti. Sych. V z. vešel hřích. Lidu v z. vešlo. Kom. Nevycházeti ze zvyku. Lež u něho z-em jest. To přišlo ze z-u. Zastaralý z. Kom. Uvésti něco v z. Knst. Za z. si vzíti. Zvyku, když se zmohl, pozdě se odpírá. Kom. Někoho do z-u si vzíti (na něm pořád jezditi). Šm. Každý hoví zvyku svému (řídí se svým rozumem). U Žamb. Dbr. Nevím, co si to vzáł za zvyk. Na Zlinsku. Brt. Netráv si ryby, neplieň ich do zníku, hájiť tŕlo, ikry, mladye vezmi si do zvyku. Hrbň. Rkp. Neměj v svojim zvyku darebného křiku; Z. horší ež (než) býk, býka zaženeš a zvyku nějza (nelze). Na Ostrav. Tč. Z dobrého cviku přijdeš k dobrému zvyku; Jaký cvik, taký zvyk. Na Mor. Tč. Nikdy žádnej falešnosti nepři- jímaj k zvyku; Daj pozor, abys ze žartu falešnosť v zvyk nevzal; Mlaskotání při je- dění nech u teba v zvyku není. Na Slov. Tč. Sladkýť jest život, krásný i libý jest zvyk bytí a působení na zemi. Koll. IV. 200. Z. má velký lyk. Slez. Tč. Pokud duše v našem těle, z. se rád nemění. Tč. Ne- mírnosť v jídle, v pití, zvykem se člověka chytí. Šd. Zvyk není kůlna, abys (kterou bys) hned přestavil. Bž. Z. jest druhá při- rozenost. Km., Dk. P. 85. Přirozenosť jest první z. Dk. P. 87. Zvyk je druhé přirození, které se těžce vykoření. Bž. Z. změní, kdo