742

se nelení; Zlo, hanba a hřích, i to vešlo
v zvyk; Při zlém zvyku ctnosť nemá vzniku ;
Z. má železnou košili. Č. M. 221. Jaký z.
míval býk, tak řve také vůl; Liška srsť
zrnění, ale zvyku (povahy) nemění. Kál. exc.
Šedin dožil, ale starých zvyků neodložil.
Kál. Překonávati z. obtíž dvojnásobná. Kom.
Rozpravu psychologicko - paedagogickou o
zvyku vz v Km. 1884. č. 23. a násl. — Pozn.
Místo ve zvyku míti s infinit. užíváme lépe
sloves opětovacích. Měl ve zvyku jísti jablka
= jídával. Cf. Obyčej. — Z. = věc, které
jsme přivykli činíce ji bez svědomitosti po-
hnutek, die Gewohnheit, der Gebrauch, die
Sitte, Art. Z. přijmouti, míti, odložiti. Dobrý,
zlý z. Jsou z-y v životě lidském, kterých
pominouti neslušno. Co jest ve z-u. V. To
v z-u bývalo. Sych. To slovo není ve z-u
(v užívání). Ros. Z. obchodnický. Slova ze
z-u vyšlá. Proch. Z. v oděvu = kroj a stroj.
D. Z. v řeči, vz Bačk. Výzk. 4.— 8., 17.,
19., 21., 22., 65.— 69., 73. Z-y lidské jsou
rozličné. Z. řemeslnický, der Handwerker-
brauch, cechovní, die Zunftsitte. Šp. Z. od
starodávna. Šd. Stává se to zvykem, bývá
z toho z.; Přichází to do zvyku; Co jest
předsudku dnes prohřešením, zítra zvykem
bývá. Dch. Všetci už zavzali si z. (uvykli).
Dbš. Obyč. 61. Národ, ktorý už zanedbal
svoje národnie zvyky a spôsoby, pred tým
pri prerozličných príležitostiach prejavované,
ten národ je už za živa odnárodnený, trebas
rečou rodnou ešte hovorí. Zátur. Tak bylo
na Moravě zvykem složené duchovní, jestliže
se polepšili, dosazovati zase k místům jejich.
Ddk. III. 181. Slováci najprv pijú, potom
jedia: zvyk rimský, lež cnosť slovenská je
to, že dbá o hlavu prv a potom o brucho.
Sldk. Mart. 40. Jakož posud bylo ve zvyku.
Ddk. IV. 222. Bavili sa o svojich zvykoch.
Phld. IV. 18. Zařiďte pořádek, zvyk ho
udrží. Exc. Lidé více na knihy se spustili,
když litery v z. přišly. Ler. Židé to v z.
uvedli. BR. II. 126. b. Staré časy, staré
zvyky. Phld. IV. 430. Jaké prase taký kvik,
jaký národ taký zvyk; Zvyk se rád mění,
když duše v těle není. Č. — Vz Zvyklosť a
více v S. N. a stran přísloví ještě: Havran,
Hora, Kraj, Liška, Obtížný, Osel, Přirození,
Přirozenost, Správa, Stav, Straka, Svět, Svině,
Vlk, Vrána, Zlý. — Z. = tabák. Vz Zbytek.

Zvykalý, gewöhnt. — čemu. Srdce z-lé
lakomstvím majíce. Hus III. 238.

Zvykání, n., die Angewöhnung. Jmění
(das Haben) nepřietele, jenž (nepřítel) z. dává
v boji k slavnému vítězství, jest častokrát
užitečnější než nejmění. Hus I. 310.

Zvykati, vz Zvyknouti.

Zvykle = obyčejně, gewöhnlich. V. Co
vykladači z. na Slovany slyší. Šf. I. 460.

Zvyklosť, i, í. = zvyk, mrav, die Ge-
wohnheit, Angewohnheit. Podlé obyčeje a
z-sfi své staré dělati; Z. míti. V. Obyčej a
z. druhé jest přirození. Klat. Opříti se z-sti.
Štelc. Z., druhá přirozenosť, slúží náchyl-
nosti, kdo ju z gruntu vykoření, hoden
uctivosti; Odpornosti neměj ve z-sti; Od zlé
z-sti chraň se s pilností; Z. vždycky k tomu
táhne, od čeho má kořeň; Nikdy neměj to
v zvyklosti, co je proti statečnosti. Mor.

Tč. Z. ku hrání je veliké jarmo; Žij podla
svej z-sti v cnosťach, jak svedčí; Z. po
mály prichádza bez síly (Bez násilí) do srdcí;
Zem, vlasť, místo i krajinu premeniť je snadno,
rod nezmeníš, i zlú z. premeniť nesnadno.
Slov. Tč. Z-sti obracejí se v přirození. Sixt.
z Otters. Z. práci lehkou činí. Sb. uč. —
Z. = co ve zvyk veslo, die Gewohnheit, Sitte,
der Gebrauch. Jiná z., ein widriger Gebrauch;
Dle dosavadní z-sti; Rozličné soudů z-sti.
J. tr. Právo z-sti, das Gewohnheitsrecht.
Dch. Z. na burse a v obchodních místech
vůbec, die Usanz. Skř. Aby při své z-sti
pánům a rodům panským v tom nepřekáželi
ani se o ně třeli (rytíři). Mor. zříz. 1604.
Tč. Tak aby každá vlasť svých z-stí a práv
požiti mohla. Arch. V. 383. Svobody, práva
a chvalitebné z-sti. List hrad. 1522. Z. za
právo jest. Vš. XXIX. Zvláště miestopísař
to rozumem svým a z-stí práv spraviti má,
aby sobě dskám, lidem i jiným úředníkom
škody i hanby nedobyl. Vš. Jir. 381. Co
jest v z-sti; v každodenní z-sti býti; dle
obecné z-sti; podlé z-sti; mimo z.; vedlé
starobylé z-sti někoho voliti; při staré z-sti
zůstávati. V. V z. vejíti; z z-sti vyjíti; staré
z-sti. D. Svědom jest obyčejův a z-stí staro-
dávných. Tov. 1. Král ráčil přiříci obojí
straně je při zvyklostech a spravedlivostech
jich zachovati. Zř. F. I. B. XVII. To jest
proti starobylým řádům a z-stem; Z-sti
pevně držeti. Sych. Ve z-sti ponechati,
Knst., zůstaviti. Svobody a z-sti jim odjí-
máme. Ottcrd. Kolik vsí, tolik zvyklostí.
Šd. Častokrát ty, kteréž jest vůle přemoci
nemohla, obyčejnosť a z. podvedla. Hkš. —
Vz Zvyk.

Zvyklý = který zvykl, gewohnt, ange-
wöhnt. Má silné a zvyklé (otužilé) údy.
Har. — čemu: práci, Ros., D., břemenu.
Br. Nejsem zvyklý nepořádku. Šml. Tomu
jsme zvyklí. Us. Šd. Dobrému jídlu a pití
z-lý. Us. Tč. Ta panenka chudobná, ona je
všemu zvyklá, nechť se jí zle vede aneb ne-
vede, ona si nenaříká. Sš. P. 388. Já nejsem
chůzi zvyklá. Er. P. 496. Šohajku, přeca si
ty robotě zvyklý. Brt. P. 71. Srdce zvyklé
lakomstvím. Hus I. 398. — v čem: ve lži.
Kram. Z. v obyčejích bojovných. Troj. Srdce
mají v lakomství zvyklé; Člověk zvyklý
v slovech haněnie. Hus I. 242., 231. Muže
hrdinného a v bojevých věcech přezvyklého.
BO. — Jel., Štelc., Kram. Z. v obyčejích
bojovných. Troj. — s inft. Jest z. brzo
jídati, časně Ráno vstávati, hráti. Us. Aneška
byla zvyklá přes chvoj skákati. Němc. Z.
vítěziti. Us. Dch. Boly ste vy (oči) zvyklé
s milým sedávati, veru to mosíte včilej od-
vykati. Sb. sl. pies. II. 1.44. Úroky dedičné
komoře královské z města v Lounech dávati
zvyklé. Arch. I. 545. — nač. Lenka nebyla
zvyklá na dobrá jídla. Němc. I. 91. Lépe:
čemu. — čeho. Na Ostrav. Tč. Já jsem
toho zvyklý. Slez. Šd. — k čemu. Zvyklý
k zahálce služebník za křivdu si Drží, když
mu pán káže pracovať, nebo ho práce mrzí.
Na Ostrav. Tč. — kde: na moři. Lk. —
Z. = obyčejný, gewohnt, gewöhnlich. Vůbec
z.; z. obyčej; vedlé starého, zvyklého obyčeje.
V. Když zvyklým způsobem přišel. Zák.