.743

sv. Ben. Soud zahájený jest, kdyžto súdce
sedě na sudné stolici zvyklým obyčejem
zahájiti káže. CJB. 381. Z. hříšník, der Ge-
wohnheitssünder. Dch. Než takových si du-
chovníkov nezabudni opatřiť, čo zvyklou
by rečou mohli Slovákov učiť. Hol. 388.
Věříme Vaší milosti, že nám zpuosob a řád
odkladu podlé práva zvyklý odepsati ráčíte.
NB. Tč. 101. Podlé svého z-ho obyčeje. Čr
Výsady a zvyklé, dobré starodávné obyčeje.
List hrad. 1495. — kde. Podlé obyčeje a
práva tehdejšího mezi lidem božím a pohany
z-ho. BR. II. 82. b.

Zvyknouti, knu, kni, kna (ouc), knul a
kl, utí; zvykati, zvykovati = navyknouti,
zvyk přijíti, na zvyk si vzíti, obyčej míti,
gewönnen, gewohnt werden, sich an etwas
gewöhnen, pflegen; někde zdomácněti, při-
vyknouti, wo eingewöhnen; uvyknouti, na
něčem přestati, sich mit etwas zufrieden
stellen; učiti, cvičiti, v zvyk mu uvésti, an-
gewöhnen, üben; se, sich gewöhnen. Jg. —
Zvykoval jsem neb zkušoval jsem, točiž
k častému pamatování přivodil jsem srdce
své. Hugo. Z-val jsem duch mój. Hugo. Ale
snadno-li by tu práci zvykli úřednící (dě-
lati?). Št. — čemu: práci, Ros., obyčejům,
Háj., hříchům. Br. Kdo čemu zvykl, to mu
není obtížné. V. Každý zvykl bohatému vý-
dělku a nikdo nepomyslil spořiti. Km. 1884.
Zvykej práci, zvykej zimě, ať otvrdneš. Us.
Šd. Z. řádu. Č. Zvykej dočkavosti. Dch.
Němci nerádi jazyku českému zvykali. Št.
Každý ďábel .... vždy zlosti zvyká. Hus
III. 245. Člověk všemu zvykne. Šd., Dch.,
Hol. 72. Čemu kdo zvykl, není obtížno.
Lpř. Zlému zvykal, pozdě pykal, böser
Sinn, späte Reue. Dch. Zvykej dobrému,
tak zlé na mysl nepřijde. Šd. Zvykej po-
řádku, ujdeš zmatku na statku. Bž. exc. —
kdy čemu. Přece za nedlouho i tomu di-
vadlu jsem zvyknul. Km. 1884. Čemu zvyk-
nem z mladosti, těžko odvyknem v starosti.
Us. V čem kdo zvykne od malička, za to
se nestydí. Mor. Tč. — (koho) k čemu.
Tělo zvykne k bujnosti skrz dlúhé spávání.
Mor. Tč. Kdo zvykl k čomu, ten slúži tomu.
Slov. Tč. Tak jak k dobrým mravóm zvyk-
neš, budú ti v milosti. Slov. Tč. Aby on
nás všemi způsoby ku prokazování poslu-
šenství sobě náležitého zvykati učil. V. —
(se) čemu jak. Dlouho musil zvykati, než
tomu přivykl. Us. Když sě dievky dobře
svykú, na koniech jezditi obykú. Dal. 18.
Kdo rád zvyká, neodvyká. Lb. Klamům
aby ani opravdu ani žertem nezvykali. Kom.
Pomaličku budoucím těžkostem zvykali. BR.
II. 52. a. Kteří jim (zvláštnostem v řeči)
po mateři zvykali, nespatřují nic neobyčej-
ného. Ht. Brs. 137. — v čem: v hříších,
Br., ve lži. Cyr. Tak že by v hříších zvykna
nemohl již ani života polepšiti. BR. II. 747.
b. Sluha ale tvój zvykal v spravedlenstvích
tvých, servus autem tuus exercebatur in
justificationibus. Gloss. 13. stol. Mus. 1879.
533. Tak již sú v těch obyčejích zvykli.
Hus I. 433. — s inft. Zvyknul dobře jísti,
píti, Us., jiné haněti. V. — Br., Kom. Bo
keď neucítíš Boha v nemom tvore, zvykneš
ho nectiť i v ľudskej patore. Hrbň. Rkp.

Sp. st. D. Vysvetlite mi vec, sic ináč vás
potrescem, ako osočovatelov trestať zvykajú.
Lipa 320. V ľudskej uspolehlá moci šáliť
zvyknula nadej. Hol. 5. Na koních jezditi
zvyká. Brt. S. 102. Poláci zvykli Neutíkati
před nepřítelem. Pal. Děj. III. 3. 294. Ti
psi sú zvykli táhnouti sáně. Mill. 125. b. —
(si) kde. Aby tělo naše skrocováno bylo
a jako pod jhem sobě zvykalo. V. Brzy
tam zvykl (přivykl). Ros. — koho nač,
si nač, vazba nová, správně: z. čemu. Jg.,
Brs. 288., Km. IX. 157., Brt. S. 3. vyd. 196.
Slovák zvykol na utrpenia, na zradu i ne-
rovný boj. Vaj. Tat. a mor. 125. — od
čeho. Pomaličky ho nechávej, až od tebe
zvykne (odvykne, sich abgewöhnen). Mor.
Tč.

Zvyknutí, n. = zvyčení, die Gewohnheit,
Angewöhnung. Koř. Skut. apošt. 26. 5.

Zvyknutý = zvyklý. Slov. Bern.

Zvykování, n. = cvičení. Z. bojovná.
Hugo.

Zvykovati, vz Zvykati.

Zvykrojovati, nach und nach alles her-
ausschneiden. Us.

Zvykvésti, vz Kvésti, herauswachsen,
sich entwickeln. — kde. V národech zvy-
kvetlo, že se věci paměti hodné do písniček
uvodily, aby se snáze zpamatovati mohly.
Kom.

Zvylézti, zvylézati, nach und nach her-
auskriechen. — odkud: z děr. Tč.

Zvylupovati = vše vyloupali, alles aus-
schälen, ausrauben. — co. Koc.

Zvymalovati = vše vymalovati, alles
ausmalen. — co : barvy. D.

Zvymětati = pozvymětati, alles heraus-
kehren. — kde: v kamnech, ve světnici. —
co odkud: saze z kamen.

Zvymnati, Euter bekommen. Jalůvka
už zvymnala, už bude brzy kravou. Ostrav.
Tč.

Zvynášeti, vz Zvynésti.

Zvynésti (vz Nésti), zvynášeti, nach und
nach alles heraustragen. — co odkud kam.
Všecko ze světnice ven jsme mu zvynášeli.
Us. Šd.

Zvypláceti, zvyplatiti = jedno po druhém
vyplatiti, nach einander o. alle auszahlen.

— co: zastavené šaty. Reš.
Zvyplakati = vše vyplakati, verweinen.

— co: všecky slzy. D.
Zvyposmívati, abspotten. Zlatohl. 209.
Zvypověděti, vz Zvypovídati.

Zvypovídati, zvypověděti = mnohé n.
všechny, alle verbannen, alles erzählen. —
odkud koho: z města (vyhnati). V. Sta-
vové jezuity mnichy zvypovídali. Dač. I. 260.

Zvypřahati, alle o. nach einander aus-
spannen. — co: koně. Mus. VIII. 197.

Zvyraziti, vz Zvyrážeti.

Zvyrážeti, el, en, ení, zvyraziti, il, žen,
ení = vše vyraziti, alles aus-, herausschla-
gen. — co. Zuby bezbožníků zvyrážels. Br.
Okna z. Us. Šd. — co komu. Kdyby koza
delší ocas měla, všem by oči zvyrážela.
Brt. — co odkud: dna z bečic. Us. Šd.

Zvýřený; -en, a, o = plachý, divoký,
scheu, wild. — jak. Je do světa z-ná. Na
Mor. Vck.