746

Zyzen = žízeň, zastr.

Zza, vz Zá-.

Zzadumčivěti, ěl, ění, tiefsinnig werden.

Zzajímati = zajíti jednoho po druhém,
nach einander gefangen nehmen. — co,
koho: stáda, ženy. Br.

Zzašiti, zzašívati = na mnohých místech
zašiti, vernähen. Br. — co.

Zzelenamodrý, grünblau.

Zzelenažlutý, grüngelb.

Zzeleněti, ěl, ění, grün werden. Us.

Zzeměti = zemí se státi, erdig werden.

Jg.

Zzemiti, il, en, ení = zemí učiniti, zur
Erde machen, vererden. D.

Zzemnatěti, ěl, ění = zemnatým se státi,
erdig werden. Ros.

Zzemnatiti, il, cen, ení, erdig machen.
Ros.

Zzerzavěti, ěl, ění, rostig werden. Že-
lezo zzerzaví. Kram.

Zzískati, lépe: získati. Jg.

Zzobati, aufpicken, pickend aufklauben.
— co: semeno, zrno. St. skl. Vz Sezobati.

Zzostaviti = zůstaviti, alles hinterlassen.
— koho: své syny. Br.

Zzouti, zzuji,ul, ut, utí, ausziehen (Schuhe,
Stiefel, Strümpfe). — co (odkud): obuv
z nohou. Lom. Lépe: zouti, szouti. Jg. Obuv
z. BR. II. 433. a.

Zzrzavěti = zzerzavěti.

Zzubatěti = zubatým se státi, grosse
Zähne bekommen. Ros.

Zzuřeti, zzuřivěti, wüthend, grausam,
wild werden. Jg., D.

Zzuřiti = zuřivým učiniti, wüthend,
grausam, wild machen. Ros., Jg. — se,
ergrimmen. Ros.

Zzuřivěti, vz Zzuřeti.

Zzvinouti, nul, ut, utí = svinouti. — se
kde. Ljud sě o j'ho rově zzvinu. ApŠ. 37.

Zzvířiti, il, en, ení, wild machen, verwil-
dern. D. exc.

Zž měnívá se ve slovanštině v žď: mož-
děnice m. mozženice, mížditi m. mízžiti
(vedlé mízha), roždí m. rozží (v. rozha). Vz
Listy filol. IV. 307.

Zžádati se komu čeho, Lust bekom-
men, gelüsten. Zžádalo se mu víry křesťan-
ské (zachtělo se mu jí). Pass.

Zžár, u, m. = vypálený les, in Asche
gelegter Wald. Dch. Vz Zž a Žďár.

Zžasiti, il, en, ení, zžasovati = úžasem
naplniti, ustrašiti, schrecken. — koho.
Aby zžasil zlé. Výb. I. 395.

Zžasnouti, snul a sl, sení = užasnouti.
Hil. — nad čím. A když to (jablíčko)
okusili, tu nad chutí zžasli. Fr. Chládek.
Bás. 65. — proč. Biechu strachem zžesli.
Koř. Mar. 9. 5. — se. I budú (lidé) choditi
jako pomámení zžasše sě tak, že . . . Pass.
14. stol.

Zžať = sežnouti, zu Ende sicheln, mit
der Sichel abschneiden. Ostrav. Tč.

Zžéci, zežhu, žžeš, zežhou; zežži, zežehl
n. zžehl, zežžen; zžíhati, zžehnouti, com-
burere, verbrennen, versengen. — co, koho.
Sčíty zežže oheň; Plamen zžehl hřiešníky.
Ž. wit. 45. 10., 105. 18. — co čím: ohněm.
Dal. — co komu. Blesk nadšení mu zraky

zžíhá. Čch. Mch. 85. — kde. Hranici pod
někým z. Mkr. V oku zžíhá blaženosti svit.
Čch. Bs. 93. Někoho v smolném sudě z.
Hdk.

Zžediti se = žádati počíti, begierig
werden, zastr. — se po čem: po dobrém.
Št. Což nesluší, po tom se zlá člověčí mysl
více zžedí. Výb. Čeho oči nevidí, po tom
se srdce nezžedí. Č. M. 123.

Zželeti se, sželeti se, obyčejněji než zže-
liti se, el, il, ení = slitovati se, sich erbar-
men; žel býti, es reut mich, dich etc. Jg. —
abs. Zželejte se a slitujte se. BN. — se
proč. Pro jeho prosbu sželiv se pro ty
křivdy. Pulk. — čeho komu. Bezosobné
toto sloveso má vedlé genit. příčiny dativ
osoby. Toho když se mu zželelo. V. Zželelo
se mu tohoto množství lidu, Br., jeho soudu.
Toho by se mohlo Bohu zželeti. Toho se
Bohu zželelo. Němc. I. 251. Zželelo se králi
nešťastného hlavního města Čech. Jeřábek.
Syn. člov. Tvých vin se dnes ti zželí. Kká.
Td. 241. A komu se toho nemá zželeti?
Arch. III. 206. I zželelo se toho panu Ji-
říkovi. Let. 153. To nepřietelkyně jejie zvě-
děvši, sželilo se jie toho, že nižšie než ona
má v duostojenstvie nad ni povýšena býti;
Sželilo mu sě toho Uriáše. Hus III 2., 5.
Zžel se tobě tak hrozného zavedenie. Mnč.
R. 72. — se komu nač. Zžel se tobě nebe,
země, na to zlořečené plémě. Lib. 1619. —
se komu nad čím. Nade mnou se nezželíte.
St. skl. Zželelo se duši jeho nad trápením
jeho. Br. Kdo by sě nad tak zamúcenú
matkú nezželil? 14. stol. Mus. 1884. 27. —
se komu v čem. Každému sě vás v tom
zželí. Alx. — že. Zželilo sě jemu, že člo-
věka učinil v zemi. Hus I. 196.

Zželezněti, ěl, ění, eisern werden. Ráj.
I. 263.

Zželi sě = zželilo se, líto bylo. Kat. 1209.

Zželiti se, vz Zželeti se.

Zženěti, ěl, ění = jako ženou se státi,
neudatným, weibisch werden. Ros Který
chlap se zžení, po tým (tom) pranic není.
Ostrav. Tč. — v čem. Gníd.

Zženile = zženilým způsobem, weibisch.
Ros.

Zženilec, lce, m. = zženilý, weibischer
Mensch, der Weichling. Č, Pcht

Zženilosť, i, f. = rozmazanosť, měkkosť,
die Weichlichkeit, weibisches Wesen. V.,
Vš. 449. Tato jmenečka na slabosť a z. upo-
mínají. Koll. III. 292. — Z. = nemírná žá-
dosť obcování s ženami, die Weibersucht. D.

Zženilý = měkký, rozmazaný, weibisch,
zart. V. Z. mysl. Scip. Řeč a národnosť
českou z-lou, chabou, jiným národům hnus-
nou činí tím; Hudba národ vyčivuje, měk-
kým, z-lým, chabým, k otroctvím náchyl-
ným činí. Koll. III. 244., 292. Který chlap
je z-lý, ten byl jistě opilý. Tč. — Z. =
ženatý, verheirathet. Mudr. — Z. = žen
nemírně žádoucí, weibersüchtig. D.

Zženiti = oženiti, beweiben, verheirathen.
— koho: syny. Rvač., Put. sv. 172.

Zženkovatěti, ěl, ění = zženilým se státi,
weibisch werden. Ros.

Zženkovatilosť, i, f. = zženkylosť. Ros.

Zženkovatilý = zženkylý. Ros.



	746

	Zyzen = žízeň, zastr. Zza, vz Zá-. Zzadumčivěti, ěl, ění, tiefsinnig werden. Zzajímati = zajíti jednoho po druhém, nach einander gefangen nehmen. — co, koho: stáda, ženy. Br. Zzašiti, zzašívati = na mnohých místech zašiti, vernähen. Br. — co. Zzelenamodrý, grünblau. Zzelenažlutý, grüngelb. Zzeleněti, ěl, ění, grün werden. Us. Zzeměti = zemí se státi, erdig werden. Jg. Zzemiti, il, en, ení = zemí učiniti, zur Erde machen, vererden. D. Zzemnatěti, ěl, ění = zemnatým se státi, erdig werden. Ros. Zzemnatiti, il, cen, ení, erdig machen. Ros. Zzerzavěti, ěl, ění, rostig werden. Že- lezo zzerzaví. Kram. Zzískati, lépe: získati. Jg. Zzobati, aufpicken, pickend aufklauben. — co: semeno, zrno. St. skl. Vz Sezobati. Zzostaviti = zůstaviti, alles hinterlassen. — koho: své syny. Br. Zzouti, zzuji,ul, ut, utí, ausziehen (Schuhe, Stiefel, Strümpfe). — co (odkud): obuv z nohou. Lom. Lépe: zouti, szouti. Jg. Obuv z. BR. II. 433. a. Zzrzavěti = zzerzavěti. Zzubatěti = zubatým se státi, grosse Zähne bekommen. Ros. Zzuřeti, zzuřivěti, wüthend, grausam, wild werden. Jg., D. Zzuřiti = zuřivým učiniti, wüthend, grausam, wild machen. Ros., Jg. — se, ergrimmen. Ros. Zzuřivěti, vz Zzuřeti. Zzvinouti, nul, ut, utí = svinouti. — se kde. Ljud sě o j'ho rově zzvinu. ApŠ. 37. Zzvířiti, il, en, ení, wild machen, verwil- dern. D. exc. Zž měnívá se ve slovanštině v žď: mož- děnice m. mozženice, mížditi m. mízžiti (vedlé mízha), roždí m. rozží (v. rozha). Vz Listy filol. IV. 307. Zžádati se komu čeho, Lust bekom- men, gelüsten. Zžádalo se mu víry křesťan- ské (zachtělo se mu jí). Pass. Zžár, u, m. = vypálený les, in Asche gelegter Wald. Dch. Vz Zž a Žďár. Zžasiti, il, en, ení, zžasovati = úžasem naplniti, ustrašiti, schrecken. — koho. Aby zžasil zlé. Výb. I. 395. Zžasnouti, snul a sl, sení = užasnouti. Hil. — nad čím. A když to (jablíčko) okusili, tu nad chutí zžasli. Fr. Chládek. Bás. 65. — proč. Biechu strachem zžesli. Koř. Mar. 9. 5. — se. I budú (lidé) choditi jako pomámení zžasše sě tak, že . . . Pass. 14. stol. Zžať = sežnouti, zu Ende sicheln, mit der Sichel abschneiden. Ostrav. Tč. Zžéci, zežhu, žžeš, zežhou; zežži, zežehl n. zžehl, zežžen; zžíhati, zžehnouti, com- burere, verbrennen, versengen. — co, koho. Sčíty zežže oheň; Plamen zžehl hřiešníky. Ž. wit. 45. 10., 105. 18. — co čím: ohněm. Dal. — co komu. Blesk nadšení mu zraky	zžíhá. Čch. Mch. 85. — kde. Hranici pod někým z. Mkr. V oku zžíhá blaženosti svit. Čch. Bs. 93. Někoho v smolném sudě z. Hdk. Zžediti se = žádati počíti, begierig werden, zastr. — se po čem: po dobrém. Št. Což nesluší, po tom se zlá člověčí mysl více zžedí. Výb. Čeho oči nevidí, po tom se srdce nezžedí. Č. M. 123. Zželeti se, sželeti se, obyčejněji než zže- liti se, el, il, ení = slitovati se, sich erbar- men; žel býti, es reut mich, dich etc. Jg. — abs. Zželejte se a slitujte se. BN. — se proč. Pro jeho prosbu sželiv se pro ty křivdy. Pulk. — čeho komu. Bezosobné toto sloveso má vedlé genit. příčiny dativ osoby. Toho když se mu zželelo. V. Zželelo se mu tohoto množství lidu, Br., jeho soudu. Toho by se mohlo Bohu zželeti. Toho se Bohu zželelo. Němc. I. 251. Zželelo se králi nešťastného hlavního města Čech. Jeřábek. Syn. člov. Tvých vin se dnes ti zželí. Kká. Td. 241. A komu se toho nemá zželeti? Arch. III. 206. I zželelo se toho panu Ji- říkovi. Let. 153. To nepřietelkyně jejie zvě- děvši, sželilo se jie toho, že nižšie než ona má v duostojenstvie nad ni povýšena býti; Sželilo mu sě toho Uriáše. Hus III 2., 5. Zžel se tobě tak hrozného zavedenie. Mnč. R. 72. — se komu nač. Zžel se tobě nebe, země, na to zlořečené plémě. Lib. 1619. — se komu nad čím. Nade mnou se nezželíte. St. skl. Zželelo se duši jeho nad trápením jeho. Br. Kdo by sě nad tak zamúcenú matkú nezželil? 14. stol. Mus. 1884. 27. — se komu v čem. Každému sě vás v tom zželí. Alx. — že. Zželilo sě jemu, že člo- věka učinil v zemi. Hus I. 196. Zželezněti, ěl, ění, eisern werden. Ráj. I. 263. Zželi sě = zželilo se, líto bylo. Kat. 1209. Zželiti se, vz Zželeti se. Zženěti, ěl, ění = jako ženou se státi, neudatným, weibisch werden. Ros Který chlap se zžení, po tým (tom) pranic není. Ostrav. Tč. — v čem. Gníd. Zženile = zženilým způsobem, weibisch. Ros. Zženilec, lce, m. = zženilý, weibischer Mensch, der Weichling. Č, Pcht Zženilosť, i, f. = rozmazanosť, měkkosť, die Weichlichkeit, weibisches Wesen. V., Vš. 449. Tato jmenečka na slabosť a z. upo- mínají. Koll. III. 292. — Z. = nemírná žá- dosť obcování s ženami, die Weibersucht. D. Zženilý = měkký, rozmazaný, weibisch, zart. V. Z. mysl. Scip. Řeč a národnosť českou z-lou, chabou, jiným národům hnus- nou činí tím; Hudba národ vyčivuje, měk- kým, z-lým, chabým, k otroctvím náchyl- ným činí. Koll. III. 244., 292. Který chlap je z-lý, ten byl jistě opilý. Tč. — Z. = ženatý, verheirathet. Mudr. — Z. = žen nemírně žádoucí, weibersüchtig. D. Zženiti = oženiti, beweiben, verheirathen. — koho: syny. Rvač., Put. sv. 172. Zženkovatěti, ěl, ění = zženilým se státi, weibisch werden. Ros. Zženkovatilosť, i, f. = zženkylosť. Ros. Zženkovatilý = zženkylý. Ros.