750

(Cf. Spaříš mu dršťky v studené vodě).
Mus. Nadýmá se co ž. (Mus.); Nadýmá se
co ž. v močidle (Reš.). Vz Pyšný. Č. Ko-
ňovi nohu kovají a ž. též svou nastaví. L.
Vyschnou-li močidla, nezůstane ani ž. (zištný
přítel v nouzi opustí). Lb., Šp. Sobě žába
rusá, sobě srna lysá. Č., Lb. Nesní ž. vola.
(Lesní žába nepohltí vola), ač naň hubu
otvírá (rozdírá). Hrš. — Ž. = malé děvče,
také o rozpustilých děvčatech, žabec, der
Fratz. Us. Jg, Brnt., Bkř., Tč. Žába jako
žába. Us. Kč. Co si ta ž. dovolí! Us. Ntk.
Ty žábo! To je žába! Us. Také o vyrůsta-
jícím děvčeti (z dětství), der Backfisch. Dch.,
Zkr. Neprosil sa čert babe, ani ja takej
žabe. Sb. sl. ps. I. 126. — Žáby = přístroj,
na kterém se vrata n. obyčejně dvéře obra-
cejí, der Frosch, der Ansatz an den Thür-
angeln gemeiner Thorflügel. Jg. — Ž. =
nemoc. Ž. na tváři = trudovatina, uhrovi-
tosť. Jád., Jg. Ž. pod jazykem (otok), der
Frosch. Jg., Šp. Ž. v hrdle (spadnutí čípku,
otekání jazýčku v požeradle), V., Rkp. kd.,
záškrt, die Angina. Byl. Cf. Čs. lk. VI. 358.,
VII.157., VIII. 353., IX. 35, X. 384., Sal.
31. Ž. = nemoc dobytčí, neštovice n. puchýř
na spodní straně jazyku, housenky, houby,
zhorek, podjed, pajed, hrdelnice, štětky, morní
pryskýř, die Maulseuche, der Zungenkrebs.
Ja. Ž. = otok dásní okolo předních zubův,
die Gaumengeschwulst. Ja. Má žabu v ústech.
Mt. S. I. 99., Koll. Zp. I. 436. Jak zaříká-
vají žábu v ústech? Vz Kv. 1855. 340. Ž.
jmenovali osutí na nohách koňských okolo
kopytní koruny, prchnily, muchy, die Mauke,
der Gründfuss. Ja. — Ž. se železným ple-
chem u postřihače, der Frosch. Jg. — Ž. =
koření. Ms. bib. 27. str. 107. a. — Ž. =
vidlice k přidržování plechu na průbojnici.
Včř. Z.II. 35. — Ž. = páka u lisu vinného.
Čk. — Ž. = chranidla, das Parachutefrösch-
chen. Šp. — Ž. v hudbě, der Frosch. Hud.
— Ž. = český tanec. Škd. exc. — Od Žáby
Jan. Vz Tk. V. 72.

Žababeč (Zababec), bče, m., Sababsch, ves
v Litoměřicku. Vz Blk. Kfsk. 866.

Žabací = žabí, Frosch-. Slov. Plk. Temná
massa ž-cích vajíček. HVaj. BD. II 121.
Ž. peřinky, die Froschbrut. Cf. Žaburina.
Zátur. Ž. mléko, rostl. Bern.

Žabače, adv., nach Art der Frösche. Slov.
Bern.

Žabačení, n., das Quacken der Frösche.
Slov. Beru

Žabačiti, il, ení, zabačovati, quacken (von
Fröschen). Slov. Bern.

Žabáčky = padanky. Na Slov. Us.

Žabačovati, vz Žabačiti.

Žabajzník, u, m. = žabí vejce, der Frosch-
laich. Boč. exc.

Žabák, a, m. = žába samec, das Frosch-
männchen. Starý jim ž. učený otvíral tvrdé
lbi. Nrd. Kosm. ps. — Ž. o něčem malém,
skoták, malá slota, ein kleiner Schelm, Tauge-
nichts. To je ž.! Počkej ty ž-ku! Mor. Šd —
Ž., u, m. = nižina, kde je buď voda, buď
vlhko. U Nezamyslic na Mor. Bkř. — Ž. =
žabikuch, schlechtes Messer. U Jižné. Vrů.

Žabakuk, u, m. = název pole u Olom.
Sd.

Žabant, a, m. = čáp. Drsk.

Žabař, e, m. = kdo žáby chytá a pro-
dává, der Froschfänger. — Ž. = mlynář
na potoce, der Bachmüller. Prm. IV. 271. —
Ž. = člověk nevlídný, ein mürrischer Mensch.
Us. Jg. — Ž. = špatný umělec. Naši hudeb-
níci přijímají lecjakéhos ž-ře. U Rychnova.
Ntk.

Žabařiti, il, ení = žabařem býti, ein
Froschfänger sein, vom Froschfang sich
ernähren. Us. — se = lopotiti se, sich pla-
gen. U Čásl.

Žabárna, y, f. = místo hodící se žabám.
Mor. Šd. Je tam učiněná ž. (o mokré půdě).
U Solnice. Msk. Je zde zima jako na ža-
bárně (na žabárni). Na mor. Val. Vck. —
Ž., hospoda na silnici mezi Vsetínem a Val.
Meziříčím. Vck. — Ž. = jm. pole u Kelče
na Mor. Pk. — Ž., osada u Holešova na
Mor. PL.

Žabárník, a, m. = žabař, mlynář na
potoce, der Bachmüller. Lpř.

Žabče, ete, žábě, ěte, n. = mladá žába,
junger Frosch; 2. mladé děvče, ein junges
Mädchen, der Fratz. Jg. Vz Žába, Žábě.

Žabček, bečku, m. = žabec, der Kröten-
stein. Slov. Bern.

Žabčice, dle Budějovice, Žabčitz, ves
u Židlichovic na Mor. PL.

Žabčík, a, m., os. jm. na Vsacku. Vck.

Žábě, ěte, n., vz Žabče. Mladá žábata
s chvostíkami (s chvostíky, s ocasy) voláme
žubrienky. Slov. Hdž. Čít. 182.

Žabec, bce, m. = žabí kámen, der Kröten-
stein; 2. nadávka malým děvčatům, der Fratz.
Us. To je žabec! Us. Vz Žába.

Žabecký věk, das Backfischalter, die
Backfischjahre. Dch. Vz Žába.

Žabeček, čku, m., der Krötenstein. Na
Slov. Šm. — Ž., čka, m. = žabec, junges
Mädchen.

Žabečka, y, f. = malá žába. Vz Žába.
Žabečný. Ž. škořípka, die Muschelschale.

Žabejdle, e, n. = žabec, malé děvče. Sá.

Žabeň, bňa, m., ves u Místka. Tč.

Žaběnka, y, f. = malá žába, die Mu-
schel. Ž-ky rozbírati a perly vybírati. Us.
v Prachensku. Jsem nádoba hnojenná a ž.
neb střep otcovy shnilosti. Sol. s. Aug. ms.
(Veleslav. skořepina hnisu). Č.

Žáber, bru, m., žábry, též žába = nemoc
koňská, nadutina dásní okolo předních zu-
bův, die Gaumengeschwulst der Pferde, der
Schwamm. D., Já.

Žabernatý, Kiemen-. Ž. mušle. Krč. G.
610.

Žaberný, Kiemen-. Vz Žábra. Ž. oblouk,
der Kiemenbogen, pokrývka (skřele), der
Kiemendeckel. Nz. Ž-ní obratlovci, branchi-
ata. Stč. Zmp. 811.

Žabí, Frosch-. Ž. vejce, vajíčka, hnízdo,
V., přirození, Rad. zv., skořepina, Aqu.,