753

Žabr, u, m., galeopsis, rostl. pyskatá.
Vz Schd. II. 291. G. grandiflora, konopice
velkokvětá, žabr veľkokvětý, liberské thé, der
Hohlzahn, die Hanfnessel, Nz. lk., das Aus-
zehrungsthee. Cf. Slb. 346.

Žabr, e, f. = hluchavka bílá, lamium
album, rostl. Us. u Rožn. Bayer.

Žábra, y, f., žábry, pl. Žábry = dychací
ústroje zvířat žijících ve vodě, branchia, die
Kiemen, Kiefe, Kiefer. V MV. nepravá glossa.
Pa. Vz více v S. N., Schd. II. 370. Žábrami
dýchati. Krok. Pokrývka žábry n. žaber.
Nz.

Žabrakov, a, m., dvůr v Písecku. Vz
Blk. Kfsk. 204.

Žábrati se = zdlouha jíti, loudati se,
langsam, schwerfällig einhergehen. Us. Dch.

Žabrienka, y, f. = pulec, malá žába
s chvostíkem. Slov. Zátur.

Žabřík, u, m., stachys erecta, rostl. Koll.

Žabroniti, il, ěn, ění = snažně a usta-
vičně prositi, anhaltend bitten, betteln. —
co na kom. Us. Dch.

Žabronožec, žce, m. = žábronožka. Krok.

Žabronožka, y, f. Ž. obecná, branchiopus
stagnalis, členovec. Vz Frč. 94., Schd. II.
528. Ž. divorohá, lupenonožec. Kv. 1869. 94.

Žabrovati, z něm. säubern, u horn., lépe;
kliditi, čistiti. Vys. — Ž. = trvusiti, v horn.
Zhlk. Vz Žábrovitý.

Žábrovitý kámen = kámen hluchý, měkký,
řídký, jenž žabruje t. j. písek či kousky
trousí. Am., Pam. kut.

Žábrový, Kiemen-. Vz Žábra. Ž. otvory.
Krok. Ž. oblouky, Kiemenbogen; štěrbiny,
Kiemenspalten. Nz. lk.

Žabrunka, y, f. Ž-ky = druh stonožek
ve studánkách žijící; jimi se v zimě živí
kosové. Mor. Kop. Brt.

Žábry, vz Žábra.

Žabsko, a, n. = žabisko. Co ty ž. pořád
za mnou chodíš? Na Mor. a ve Slez. Šd.

Žabský, ého, m., os. jm. Mor. Šd.

Žabšice, dle Budějovice, ves u Husto-
peče na Mor. Vck.

Žaburina, y, f. = žabinec, žabäcie pe-
rinky, die Froschbrut. Na Slov. V bahne
sa len hnusná ž. liahne. Škult. Reč. II. 57.,
Slav. 128. Žaby už nesmely ani hlavy vy-
strčiť zo zelených z-rin. Zbr. Baj. 38.

Žabykláč, e, žabykláčik, u, m. = křivák,
kudla. Na Slov. Phld. IV. 45., Chlpk. Dra-
mat. 69.

Žabyněc, ňca, m., osada u Ustroňa ve
Slez. Tč.

Žací stroj = žadlo, die Mäh-, Schnitt-
maschine. Ž. stroj na trávu. Dch., Pdl.

Žácky, schülerhaft. Bern.

Žácký, Schüler-. Ž. povinnosti. Ž. mlá-
dež (žáctvo). Bern. Ž. věk. Us. Tč.

Žacléř, vz Zacléř.

Žáctvo (Bern.), a, n., lépe: žactvo. Cf.
pták — ptactvo. Mk. Vz -stvo. KB. V. Die
Schüler, Schuljugend.

Žáče, ete, n., pl. žáčata = mladý žák,
junger, kleiner Schüler. Reš. Syr. 156. Žá-
čata mrskáme, ale žákům odpouštíme. Pk.

Žáček, čka, m. = malý žák, ein kleiner
Schüler, der Schulknabe, das Schulkind. Tem
malém žáčkovém (= žáčkům) po jedném
(tolárku) dávala; My pak malí žáčkové cho-
díme pospolu, abyste nám něco dali dnes
k našemu stolu. Sš. P. 79., 722. — Ž. =
clericus. Aqu. Pacholkóv mají mnoho a
žáčkóv málo. Hus II. 66. — Ž., os. jm. Ž.
Bohusl. Tk. II. 186. Ž. Ondř., zvonař. Vz
S. N. Ž. Jan. Vz Blk. Kfsk. 1262.

Žáčik, a, m. = žáček. Slov. Požehnaj že
Hospodine, aby z vás pilných žiačikov vy-
rastli ľudia zdařilí. Zátur.

Žačka, y, žačkyně, ě, f., die Schülerin,
das Schulmädchen. Vus.

Žáčkovati = jako žák se chovati. Kmp.
— koho. Dej pozor, aby také tebe nežáč-
koval (s tebou jako s žáčkem nenakládal).
Šml.

Žáčkyňa, i, f. = žačka. Slov. Bern.

Žáda, y, f. = žádosť, zastr. Listy filolog.
X. 264., Kat. 269., 608. — Z. = nerost,
druh křemene, der Saussurit. Miner. 448.

Žádací způsob jest dvojí: přítomný a mi-
nulý. Ž. z. přítomného času tvoří se zasta-
ralým minulým časem pomocného slovesa
býti: bych, bys, by, bychom či bysme,
byste, by (vz Aby) a činným příčestím mi-
nulého času na př.: psal bych, psal bys atd.
Sesílí-li se ž. z. přítomného času ještě po-
mocným příčestím byl, a, o, obdržíme ž. z.
minulého času: byl bych psal, byl bys psal,
byli bychom psali atd. Vz Konditional. —
Věty žádací jsou dílem příslovečné: účelné,
dílem předmětné: razkazovací a zabraňo-
vací, snahové, obavné. Vz tato slova a Kon-
ditional, Věta, Brt. S. 3. vyd. 132. Ž. věta,
der Heischesatz, Anforderungssatz, das Po-
stulat. Nz. Ž. by: dal by, kdy by. Hš. Sl.
90. Ž, kniha, das Wunschbuch (kniha přání),
lístek, der Verlangzettel. Vz Žádanka. Dch.
Ž. mohutnosť. Hlv.

Žadač, e, m. = žadatel, der Begehrer. 1410.

Žadačka, y, f. = žadatelka. — Ž. = žá-
dání, die Bettelei. Šd.

Žadajicnosť, i, f. = žádající moc, vůle,
das Begehrungsvermögen. Mark. Log. 16.,
Měst. bož. I. 263.

Žádání, n., das Begehren, Verlangen, die
Begehrung, Begierde, der Wunsch. Své ž.
co možná nejurčitěji položiti, sein Begehren
so bestimmt als möglich stellen. J. tr. Ž.
tedy jest plně dokonáno, když vóle rozum
přemóž, aby skutek byl dokonán. Hus I.
275. Srdce se ž-ním nenasytí. Us. Tč. To
rodí ž. Troj. — Ž. = prošení, domlouvání
se oč, die Bitte, Anrufung, Ansuchung, An-
forderung, der Anspruch. K žebrání a ž.
smělosti neměl. Koll. IV. 284. Ž. pomoci
od Boha. — Ž. = přání, desiderium, der
Wunsch, das Verlangen. Hospodine, přiď
tobú vše ž. mé. Ž. wit. 37. 10. Učiniž mé
ž. Výb. II. 31. K ž. krále. 1449. Mus. 188o.
404. Ž., optatio. Nz.

337