Předchozí (756)  Strana:757  Další (758) |
|
|||
757
|
|||
|
|||
D., Us. — že. Když co tvrdíme nebo s ji-
stotou očekáváme, klade se že s indikat. Žádáme vás, že budete pozor míti. Br. Žá- dajíce, že nám to laskavě vážiti ráčíte. Apol. Žádajíce, že, dá-li p. Bůh, přijeti neopominou. Skl. II. 89. — jak (s adv): horlivě, V., velice, Us., pěkně a krásně, Us., líbezně a uctivě, Bern., snažně, Berg., Dch., Pal. Děj. III. 3. 303., Výb. II. 16., skroušeně, Vrat., přátelsky a toužebně z. Apol. To břevno žádá (chce) výš, níž, více v pravo, v levo atd. Us. Abyste sobě u nás odpočinuli, šetrně vás žádáme. Us. Brt. Ž za něco úpěnlivě. Vrch. Bolo jim dobre tak, že si ani samy lepšie nežiaďaly; Ja mu dobre žiadam, trebars ma oklamal. Sb. sl. ps. I. 62., II. 1. 39. Protož žádáme tebe přepilně. Arch. III. 20. Lakomě žádajíc cizieho; Dobře činí, ktož ofěrují; ale my zle činíme, když ofěry lakomě žádáme. Hus 1. 161., II. 289. Žádávati, vz Žádati.
Žádavý = žádostivý, begierig. Veleš.,
Dch. Ž sloveso, desiderativum. Nz. Žádba, y, f. = žádání, žádosť, tužba,
cupido, die Begierde, das Verlangen, der Wunsch. Cf. Žáda. Sš. P. 504. Jde o mravné žádby; Jemuž by co králi žádby své dvořiti měla; Vesmír ohromen (veliký) jest, ale žádbám duše lidské nestačí; Srdce jeho vešlo v Krista celé, neměl žádby proň svět ho- lemý. Sš. J. 104., 199., 229., Bs. 177. K čemu své žádby a tužby táhne? Sš. Leč to vše snad žádeb nezahasí. Sš. Snt. 177. Žiadba národa. Lipa II. 149. Žádbovati = žádati. Slov. Pomoc žiad-
buje od Boha. Lipa II. 140. Žádek, dka, m., os. jm. Šd.
Žáden, vz Žádný.
Žádíčký = žádný, kein. Reš.
Žádka, y, f. = žádání, die Forderung.
Šd. Žadlabiti, il, en, ení = škemrati. U Rychn.
Žadlati = poskvrniti, profanare, zastr.
Ž. wit. Žadlavě = zdlouhavě, váhavě, langsam.
Ros. Žadlaviti se = párati se, piplati se,
tändeln. — s čím. Us., Koubl. U N. Paky. Vik. Žadlavosť, i, f. = zdlouhavosť, die Lang-
samkeit. Ros. Žadlavý = zdlouhavý, páravý, piplavý,
nejapný, langsam. Ž. dílo, Ros., práce, člověk. Us. Vik. Kde jen hned těch ž-vých řečí naberete? Sá. Kř. u pot. 37. Žadlivý. Ten statek jest ž-vý = málo
vynáší. Us. Jg. Žadlo, a, n., vz Žací. Pk.
Žadlovati se = žadlaviti se.
Žadlovice, dle Budějovice, Žadlowitz,
ves u Mohelnice na Mor. PL. Žádna, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.
Žádně = toužebně, begierig, inständig.
Ž. prositi. St. skl. — Ž. = nižádně, na nic, nepořádně, nichtig. Ros. |
Žádničký = docela žádný, gar Niemand,
gar kein. Ž-hé zmínky nečiniti. Ohláš. Žádník, a, m., os. jm. Šd., Vck.
Žádno, vz Žádný.
Žádnosť, i, f. = nižádnosť, nepořádnosť,
die Nichtigkeit. Ros. — Ž. = žádostivost, die Begierde, Sucht, zastr. Hus. Žádnostrannosť, i, f. = nestrannosť, die
Neutralität. D. Žádnostranný = nestranný, neutral. D.
1. Žádný; žáden, dna, o = žádající čeho,
žádostivý, wonach begierig, auf etwas er- picht. Strb. žedBn-b sitiens z koř. žend — strb. žed. Gb. v Listech filolog. X. 264. — čeho: chleba. V. Láska v zavrženi se ne- stydí, neb není chlúby žádná. Hus III. 164. Ježto jim partekové chleba žádni jsou. Chč. Post. 78. Kdo chová svého, nebude žáden cizího. Mus., Č. M. 54. Nejsem toho žáden. Kb. — s infinit. Žáden byl nasytiti břicho své. Bibl. Kral. — Ž. = žádaný, žádoucí, milý. Panno žádná moje; I všel na sled žádné ženy. St. skl. Žádný králi! Smil v. 379., Výb. II. 41., BO. Žádný královiči. Smil v. 1382. Mój žádný králu! Alx. M. v. 38. (HP. 91.). Kateřina, ta přežádná; Otčíku žádný! Kat. 248., 919. Ana jde s tú žádnú dceří. Kat. 190. Králi žádný a pane milo- stivý. Jindř. z Rožm. 1410. (Pal. Rdh. I. 188.), Arch. III. 292. Marie, tys žádná, světlá, nade vše panny panie skvělá. Sv. Mař. v. 386., 387. Král dlouho žádný nevítal zem svoji. Tč. exc. Přežádný vévodo! Pass. mus. 279. — komu. Život mi žáden nenie. 15. stol. Proněž mi život nežáden. Alx. M. 4. (HP. 90.). Komu cizie žádno, toho své mrzí. Mus., Č. M. 54., Výb. I. 843. 30. — jak. (Práva) žádnějšie nad zlato. Ž. wit. 18. 11. Nic tak žádno nenie jako život. Exc. — s infinit. Ž' mi živu býti nežádno. Alx. BM. v. 143. (HP. 84.). Byloť (ti) jest žádno jíti do domu otce tvého. BO. 2. Žádný; žáden, dna, dno = ani jeden,
nikdo, strb. žadant z koř. žed-. Gb. v Listech filolog. X. 264. Něm. kein. Na mor. Val. žádný = nullus, keiner; žáden = nemo, nikdo, Niemand. Žáden ti nepoví. Brt. D. 70. Č. myslí, že jest to vlastně = jeden, že se j proměnilo v ž jako v žid z judaeus; nižádný — ni jeden. Žádný z ižádný m. ni- žádný (= ni žádný). Bž. 45. Ž., desideratus, cupidus, ullus, s ni a i bez něho nullus; dle jiného výkladu: ni že jedinB. Mkl. B. 151. Nynější žádný (žádoucí) klade se místo ižádný aneb, jak se za 15. věku říkalo, nižádný. Anth. Jir. 3. vyd. XXXVI. Žádný spojovalo se s i (= ani), později m. ižádný kladeno nižádný, až pak v 16. věku prosté žádný zů- stalo pravým opakem vlastního svého smy- slu. Jir. Nkr. 88. Místo našeho žádný psali staří ižádný, z čehož nižádný, žádný. Pro- měna ta stala se v pol. 15. věku. Pal. Rdh. I. 188. — Žáden, žádný přišlo prý k významu nullus tak, že bud s ním udála se taková změna ve významu jako s frc. aucun, neb že vypuštěno ni z nižáden, nižádný, neb konečně — a tak vykládají národní etymo- logové, kteří se na hláskoslovnou povahu málo ohlížejí, — prý je staženo z: ni že |
||
|
|||
Předchozí (756)  Strana:757  Další (758) |