757

D., Us. — že. Když co tvrdíme nebo s ji-
stotou očekáváme, klade se že s indikat.
Žádáme vás, že budete pozor míti. Br. Žá-
dajíce, že nám to laskavě vážiti ráčíte. Apol.
Žádajíce, že, dá-li p. Bůh, přijeti neopominou.
Skl. II. 89. — jak (s adv): horlivě, V.,
velice, Us., pěkně a krásně, Us., líbezně a
uctivě, Bern., snažně, Berg., Dch., Pal. Děj.
III. 3. 303., Výb. II. 16., skroušeně, Vrat.,
přátelsky a toužebně z. Apol. To břevno
žádá (chce) výš, níž, více v pravo, v levo
atd. Us. Abyste sobě u nás odpočinuli,
šetrně vás žádáme. Us. Brt. Ž za něco
úpěnlivě. Vrch. Bolo jim dobre tak, že si
ani samy lepšie nežiaďaly; Ja mu dobre
žiadam, trebars ma oklamal. Sb. sl. ps. I.
62., II. 1. 39. Protož žádáme tebe přepilně.
Arch. III. 20. Lakomě žádajíc cizieho; Dobře
činí, ktož ofěrují; ale my zle činíme, když
ofěry lakomě žádáme. Hus 1. 161., II. 289.

Žádávati, vz Žádati.

Žádavý = žádostivý, begierig. Veleš.,
Dch. Ž sloveso, desiderativum. Nz.

Žádba, y, f. = žádání, žádosť, tužba,
cupido, die Begierde, das Verlangen, der
Wunsch. Cf. Žáda. Sš. P. 504. Jde o mravné
žádby; Jemuž by co králi žádby své dvořiti
měla; Vesmír ohromen (veliký) jest, ale
žádbám duše lidské nestačí; Srdce jeho vešlo
v Krista celé, neměl žádby proň svět ho-
lemý. Sš. J. 104., 199., 229., Bs. 177. K čemu
své žádby a tužby táhne? Sš. Leč to vše
snad žádeb nezahasí. Sš. Snt. 177. Žiadba
národa. Lipa II. 149.

Žádbovati = žádati. Slov. Pomoc žiad-
buje od Boha. Lipa II. 140.

Žádek, dka, m., os. jm. Šd.

Žáden, vz Žádný.

Žádíčký = žádný, kein. Reš.

Žádka, y, f. = žádání, die Forderung.
Šd.

Žadlabiti, il, en, ení = škemrati. U Rychn.

Žadlati = poskvrniti, profanare, zastr.
Ž. wit.

Žadlavě = zdlouhavě, váhavě, langsam.
Ros.

Žadlaviti se = párati se, piplati se,
tändeln. — s čím. Us., Koubl. U N. Paky.
Vik.

Žadlavosť, i, f. = zdlouhavosť, die Lang-
samkeit. Ros.

Žadlavý = zdlouhavý, páravý, piplavý,
nejapný, langsam. Ž. dílo, Ros., práce, člověk.
Us. Vik. Kde jen hned těch ž-vých řečí
naberete? Sá. Kř. u pot. 37.

Žadlivý. Ten statek jest ž-vý = málo
vynáší. Us. Jg.

Žadlo, a, n., vz Žací. Pk.

Žadlovati se = žadlaviti se.

Žadlovice, dle Budějovice, Žadlowitz,
ves u Mohelnice na Mor. PL.

Žádna, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Žádně = toužebně, begierig, inständig.
Ž. prositi. St. skl. — Ž. = nižádně, na nic,
nepořádně, nichtig. Ros.

Žádničký = docela žádný, gar Niemand,
gar kein. Ž-hé zmínky nečiniti. Ohláš.

Žádník, a, m., os. jm. Šd., Vck.

Žádno, vz Žádný.

Žádnosť, i, f. = nižádnosť, nepořádnosť,
die Nichtigkeit. Ros. — Ž. = žádostivost,
die Begierde, Sucht, zastr. Hus.

Žádnostrannosť, i, f. = nestrannosť, die
Neutralität. D.

Žádnostranný = nestranný, neutral. D.

1. Žádný; žáden, dna, o = žádající čeho,
žádostivý, wonach begierig, auf etwas er-
picht. Strb. žedBn-b sitiens z koř. žend —
strb. žed. Gb. v Listech filolog. X. 264. —
čeho: chleba. V. Láska v zavrženi se ne-
stydí, neb není chlúby žádná. Hus III. 164.
Ježto jim partekové chleba žádni jsou. Chč.
Post. 78. Kdo chová svého, nebude žáden
cizího. Mus., Č. M. 54. Nejsem toho žáden.
Kb. — s infinit. Žáden byl nasytiti břicho
své. Bibl. Kral. — Ž. = žádaný, žádoucí,
milý. Panno žádná moje; I všel na sled
žádné ženy. St. skl. Žádný králi! Smil v.
379., Výb. II. 41., BO. Žádný královiči. Smil
v. 1382. Mój žádný králu! Alx. M. v. 38.
(HP. 91.). Kateřina, ta přežádná; Otčíku
žádný! Kat. 248., 919. Ana jde s tú žádnú
dceří. Kat. 190. Králi žádný a pane milo-
stivý. Jindř. z Rožm. 1410. (Pal. Rdh. I.
188.), Arch. III. 292. Marie, tys žádná, světlá,
nade vše panny panie skvělá. Sv. Mař. v.
386., 387. Král dlouho žádný nevítal zem
svoji. Tč. exc. Přežádný vévodo! Pass. mus.
279. — komu. Život mi žáden nenie. 15.
stol. Proněž mi život nežáden. Alx. M. 4.
(HP. 90.). Komu cizie žádno, toho své mrzí.
Mus., Č. M. 54., Výb. I. 843. 30. — jak.
(Práva) žádnějšie nad zlato. Ž. wit. 18. 11.
Nic tak žádno nenie jako život. Exc. —
s infinit. Ž' mi živu býti nežádno. Alx.
BM. v. 143. (HP. 84.). Byloť (ti) jest žádno
jíti do domu otce tvého. BO.

2. Žádný; žáden, dna, dno = ani jeden,
nikdo, strb. žadant z koř. žed-. Gb. v Listech
filolog. X. 264. Něm. kein. Na mor. Val.
žádný = nullus, keiner; žáden = nemo,
nikdo, Niemand. Žáden ti nepoví. Brt. D.
70. Č. myslí, že jest to vlastně = jeden, že
se j proměnilo v ž jako v žid z judaeus;
nižádný — ni jeden. Žádný z ižádný m. ni-
žádný (= ni žádný). Bž. 45. Ž., desideratus,
cupidus, ullus, s ni a i bez něho nullus; dle
jiného výkladu: ni že jedinB. Mkl. B. 151.
Nynější žádný (žádoucí) klade se místo ižádný
aneb, jak se za 15. věku říkalo, nižádný.
Anth. Jir. 3. vyd. XXXVI. Žádný spojovalo
se s i (= ani), později m. ižádný kladeno
nižádný, až pak v 16. věku prosté žádný zů-
stalo pravým opakem vlastního svého smy-
slu. Jir. Nkr. 88. Místo našeho žádný psali
staří ižádný, z čehož nižádný, žádný. Pro-
měna ta stala se v pol. 15. věku. Pal. Rdh. I.
188. — Žáden, žádný přišlo prý k významu
nullus tak, že bud s ním udála se taková
změna ve významu jako s frc. aucun, neb
že vypuštěno ni z nižáden, nižádný, neb
konečně — a tak vykládají národní etymo-
logové, kteří se na hláskoslovnou povahu
málo ohlížejí, — prý je staženo z: ni že