764

ného a vtlačeno ve význam záporný (= nulus);
tím postupem vzato kladné i kdo za záporné

nikto, i- za ni-. Gb.— — Já píši: nižádný

nevie a jiní řiekají: žádný nevie. Hus II.
440. V žádném věku; Nemá žádného srdce.
V. Nemíti žádného stání. D. Ožralství žádného
člověka nectí. Prov. Žádná píseň tak dlouhá
není, aby nebylo konce. Koll. Žádného jídla
nemůže zažiti; Nedá oddechu žádného. D.
Jak se zhyzdíš jednou vadou, nesmyješ se
žádnou vodou. Prov. Na ž. způsob; žádným
způsobem. Ros. Žádnou měrou. D. Chtícímu
se žádné křivdy neděje. D. Byl někdy vážný,
nyní žádný. Prov. Žádného domu celého
nezůstalo. D. V té krajině žádný strom ne-
obstojí. Dch. Na žádný konec = žádným
způsobem. Mor. a slez. Šd. Žádnou věcí
prý to nepůjde, auf keinen Fall. Us. Vk.
Nebožka nebyla žádná hospodyně. Sá. Ja
neviem, čo sa lakáš, čo sa bojíš zory. Že
rudá je? hja, čiernym neni svetlo žiadno.
Phld. IV. 202. Žiaden človek nevie, ani ne-
uhádne, za kým moje srdce dobre neuvadne.
Sb. sl. ps. II. 1. 29. Žádný člověk učený
z neba něspadně. Slez. Šd. Poď ty milá,
poď ty za mňa, nebude ti křivda žádná;
nebude ti žádný láti, ani otec, ani máti.
Pck. Ps. 43. Žiadne napadnutie neni tak
citelné jako na jazyk materinský. Ppk. I.
57. Už nemám zadného přítela věrného krom
Boha samého. Brt. L. N. II. 54. Čože mi
je, šuhaj, z toho tvojho mania (jmění), keď
já s tebou nemám žiadno milovania; Zpievám
si ja, zpievám, vesela sa býť zdám; žáden
člověk nevie, jaký žial v srdci mám. Koll.
Zp. I. 86., 60. Kdež píšeš, že máš ve mně
naději, ba neměj žádné. Arch. II. 148. Když
jsme v neděli na Tábor přijeli, žádného
jsme pánóv nenalezli. Arch. V. 412. I ne-
mohli jsú žádným činem proti jeho múdrosti
svítěziti. Pass. 14. stol. (Mus. 1883. 112.).
Když se mnú on ani jeho bratři o to ani
o žádnú věc neměli více nic činiti; A já na
ni žádné péče neměl; On nám nikdy toho
žádné odpovědi nedal. Půh. I. 156., 176.,
II. 562. — Ž., lépe: nikdo {substantivně,
bez jména podstatného), Niemand. Vz Nikdo.
Jg doplňuje slovo člověk. Žádný dvěma
metlami švihán býti nemá; Ž. krom tebe;
Nevěř hned na kvap žádnému, leč bys prve
s ním prostici soli strávil. V. Desk žádný
presvědčiti nemuož po létech. Půh. II. 140.
Neví žádný, kde ho střevíc hněte, než ten,
kdo v něm chodí. Klat. Žáden bez práce
nejí koláče. Nesluší žádnému zoufati. D.
Žádnému pečený holub (vrabec) do huby
nevletí. Us. Hadr vonuci tresce, žádný se
polepšit nechce. D. Žádného nevyjímaje. D.
Žádnému se neprotiví. Kom. Přišel jako
nic, odešel jako žádný (nepozdravil). U Kr.
Hrad. Kšť. Neverím ti, má milá, že bys len
mňa ľúbila, ale ľúbiš mého ak mňa radšej,
nahaj ho. Nemilujem žiadneho krem ťa
v svete iného, ty si ten môj jediný. Sb. sl.
ps. II. 1. 41. Žádný ho neslyšel, edem to
pachole, co poklúzá (poklízí) koně. Sš. P.
145. Také praví, že děvečce žádný žádnej
hanby neučinil. NB. Tč. 276. Žiadon sa ne-
pytá: Šuhaju, čo ti je? Koll. Zp. I. 200.
Aby žádný z toho se nevymlúval. Arch. IV.

442. Před vyvráceným křižem a před vý-
měnkářem žádný klobúka nesejme. Slez.
Šd. Čiň, co jest pravého, neboj se žádného.
Us. Šd. Žádnému vigilií nezpívá. Chč. 449.
Otec není od žádného učiněn. Št. Kn. š. 14.
Král svú rukú žádného neurážej. Kšch. 12.
Bez téť (bázně božie) právě žádný mudr
nenie. Ib. 23.

Žadoň, ě, m. = žadonič. Prk. Přís. 28.

Žadonění, n. = žebrání, škemrání, das
Gebettel, die Bettelei. D.

Žadonictví, n. = žadonění. D.

Žadonič, e, m. = škemrač, der Bettler
Na Mor.

Žadonička, žadonilka, y, f., die Bettlerin.
Vz Žadoniti.

Žadonil, a, žadonílek, lka, m. = žadonič.
Prk. Přisp. 28.

Žadonilka, vz Žadonička.

Žadoniti, il, ěn, ění = neustále prositi,
žebroniti, fort bitten. Sš. II. 61., D., Dch.,
Džl.

Žadonivosť, i, f., die Bettelsucht. Mor.

Žadonivý = kdo pořád žadoní. Prk.
Přisp. 28.

Žádosť, i, f. = žádání, dychtivosť, chtíč,
chtivost, chuť veliká. Vz S. N. Žádosťú (instr.
sg.). Mus. 1880. 123. Die Begierde, Lust,
Sucht, der Wunsch, das Verlangen, Gelüste.
Ž. více rozumová, chtíč více smyslový. Nz.
Ž. čeho: V., Kom., Jel., Sych.; k čemu:
V., Br., Byl.; po čem: D., Sych. a j. Ž. smy-
slová, citová, rozumová; obsah, pohnutka
či podnět, síla, trvání ž-sti; spor či náraz
dvou žádostí; ž-sti smyslné či nižší, citové
či vyšší; ž. slabá, silná, krátko trvající,
ustálená; ž. po příjemném, po zábavě, hře,
po změnách v kratochvíli, po pravdě, po
kráse; ž. dobra pro ostatní; žádosť trvalá,
prchavá; rozpor (konflikt) žádostí. Dk. P.
146.—149., 158. (Pdl.). Ž. panování, zlata,
stříbra, bohatství, peněz, statku, cti a po-
výšení, úřadu, slávy, jídla, chlouby, chvály,
zisku, k shromažďování statku; žádosť míti
k něčemu; hořeti ž-stí cti a chvály; srdce
ž-stí hoří. V. Ž. pomsty, Kom., k učení.
Br. Pálila mně ž. Plk. Žádosť potřebná ke
všemu tělu, das allgemeine Wohlbefinden,
die Lebenslust. Sal. 51.3. Ž. k jedení (chuť
k jídlu, der Appetit). Šp. Ztratí k jídlu ž.
Jir. Ves. čt. 95. Anť jednak vyskočí na
duši silná ž. jako lev, někdy mstivá, jako
medvěd neb hltavá jako vlk, někdy lízavá
a sladká jako štír, ale jedovatá jako drak;
někdy smilná jako kráva nebo klisna, někdy
hrdá jako orlice, rádaby na všecky vyle-
těla; někdy veselá a zpěvavá jako slavík
a jiné ptactvo, někdy nečistá jako svině,
která v blátě své libosti vede; někdy ne-
trpělivá jako pes, někdy utrhavá jako věz-
ník, někdy štípavá jako hadice nebo stři-
hovka, po jejímž uštípení všudy oteče;
někdy lživá a lstivá jako liška. Sš. II. 61.
Výše se pnula ž. jeho. Sš. II. 176. Veškerá
ž. srdce jejich šla za Kristem; Žádosť čirá,
upřímná, opravdová. Sš. J. 298., L. 180.
Ž. toho mají, by tu při tom mohl sám býti.