767

čeho: pomsty. Ráj. O dni pomsty ž. Msn.
Or. 64. Člověk liché chvály ž-cí. Mus. 1880.
450.

Žádoucně, erwünscht. Ros.

Žádoucnosť, i, f. = žádostivos¨ˇt, žádost-
nosť, die Erwünschtheit, das Gewünschtsein.
Ros.

Žádoucný = žádoucí, erwünscht. — jak.
Jest vysoce (velmi) žádoucno, aby... Mus.
1880. 227. — komu: srdci lidskému. Us.
Pdl., Ddk. IV. 40.

Žadovice, dle Budějovice, Žadowitz, ves
u Kyjova na Mor. Tč, Šd., PL.

Žadovník, u, m. = mateří douška, serpil-
lum vulgare, der Quendel, rostl. Rstp. 1177.

Žádúcí = žádoucí, zastr. Kat. 116. a j.
Vz Žádoucí.

Žagonetový = žagonový. Ž. šátek. Us.
Nl. Vz Žagonový.

Žagonový šátek. Nár. ps. Cf. Žakoné,
Žagonetový.

Žah, u, m. = žáha. Slov. Hdž. Čít. XIV.,
152.

Žáha, na Slov. záha, y, f. = palčivosť,
pal, die Hitze. Vz Žah. Je žah, žaha, žíhava.
Slov. Hdž. Čít. 152. — Ž. = pálení v hrdle
po některých jídlech, hoř, palčivosť žaludku,
das Sod-, Magenbrennen. Ž. = bezděčné
vypuzování kyselé n. zahořklé tekutiny ze
žaludku do úst při říhání, po čemž cítí
člověk pálení v hltánu. Vz více v S. N.
Z nedovařeného stává se ž. Us. Pálí mne
ž. Us. Proti žázie. Jad. — Žáhu sobě na
někom sehnati, setříti (žluč ochladiti), sein
Müthchen kühlen. Vz Msta. Reš., C. M. 556.,
Dch. Žáhu si na někom schladiti. Us. Kšť.,
Kp., Kšá., Dch., Tč. — Ž. = žár, der Brand.
Jenž skrze žáhu a smrť jest posvěcen (Hus).
Mus. III. b. 14. — Ž. = půlnoční záře, das
Nordlicht. Zlob.

Žahadlitý = žahadly obrostlý, brenn-
haarig, brennborstig, stimulosus. Rst. 527.,
Nz.

Žahadlo, žehadlo, žihadlo, a, n. Ž., od
žeh (žehati), e se stupňovalo v a, vz A. Ht.
— Ž. = nástroj k žehání (pálení), das Glüh-,
Brenneisen. MV., ZN. Vz S. N. Ž. na oči.
Vz Nástroj. Cn. Prožžiž kosť až do dna
ž-dlem. Sal. Ránu ž-dlem připal. Ja. Ž. te-
plové (ku žehání teplem) či platinové, der
Thermokauter, plynové, der Gasbrenner,
zúženinové, Strikturenbrenner, galvanokau-
stické. Nz. lk. Ž. ševcovské, das Brennzeug:
kovadlinka, hranítko (hranáč). Mtj. 104. —
Ž. = osten, jímž někteří hmyzově jako včely,
sršňové a jiní živočichové píchají, bodají
neb otvory v tvrdých předmětech ku kladení
vajíček si vyvrtávají, der Stachel. Vz S. N..
V. Ž-dlem od včely uštnutý. Aqu. Ž. vpustiti;
žáhadlem píchnouti. Reš. Nevole žahadla
užívá. Sš. II. 31. Ž. tvé ujme ti. Sm. bs. 30.
Trhl sebou, jako by byl bodnut žihadlem.
Stnk. Včely a osy štípu a púšťajú žihadla
(na Mor.: žídla). Hdž. Šlb. 33. Hadí ž. Brt.
— Ž. v horn. = střelná jehla, die Raum-,
Zünd-, Schiessnadel. Hr. — Ž. starosti. V.
Pomsty žihadla bodou mne. Jel. — Ž. v rostl.

= chlup cepný obyč. na žláze stojící, do-
tknutím šťávu leptavou vypouštějící jako
na lodyze a listech kopřivy, žahavky, das
Brennhaar, stimulus. Rst. 527., 174.

Žahalka, y, f., scolia, druh vos. Ž. hla-
vatá, s. capitata; zahradní, s. hortorum, die
Gartendolchwespe; červenohlavá, s. hae-
morrhoidalis. Brm. Žv. zv. IV. 308.

Žahaň, ě, f. Ze Ž-ně Mikuláš. Tk. V. 63.

Žáhaný, žíhaný = pruhovatý, gestreift,
Ž. sukně. Us.

Žaharadlo,a, n. = svatyně. Koll.St. 744.

Žahatelný, brennbar.

Žáhati, žéhati, žíhati; žáhnouti, hnul a
hl, ut, utí = žíci, páliti, brennen. — abs.
Žáhavka žáhá. Us. Oheň žáhá. Hdž. Čít.
152. — koho. Žáhla mne kopřiva; Slunce
mne žáhlo. Us. — čím. Lev okem žéhá.
Exc. Vem kyj a žáhni ho tam = udeř. Us.
Ntk. Žáhnu tě, až odletíš. Kšť.

Žáhavě, brennend. Jg.

Žáhavka, žehavka, žíhavka, y, f. = žá-
havá, menší kvpřiva, urtica urens, die Nessel,
die kleine Brennessel. Rstp. 1360., FB. 33.,
Čl. Kv 151., Čl. 122., Kk. 145., 146., Schd.
II. 275., S. N., D.. Lék. kn. Ž. žáhá. — Ž.
= žáha v krku. Vz Žáha. U Kostelce n. O.
Ktk.

Žáhavkovitý. Ž. rostliny, urticeae: drna-
vec, kopřiva, batora. Vz Rstp. 1359.

Žáhavkový = od žáhavky, Brennessel-.
Ž. kořen. Jád.

Žáhavosť, i, f., brennende Beschaffenheit.
Zlob.

Žáhavý = žáhající, pálící, brennend, kau-
stisch. Nz. Ž. kopřivy, Brennesseln. Háj.,
Rst. 527.

Žáhev, hve, f. = troud, podpal, der Zunder,
Feuerzunder; hubka suchá, der Feuer-
schwamm. L.

Žahna, y, f., cremacula (náčiní), zastr.
Rozk.
Žáhnouti, vz Žáhati.

Žáhnutý = oslepený leskem. Mš. exc.
Vz Žáhati.

Žáhora, vz Žáchora.

Žahour, u, m. = pokrm z červených jahod
v mléce na kaši rozmačkaných, eine Erdbeeren-
speise. V Táborsku.— Ž. = rozpust z čer-
stvých švestek a sliv, das Pflaumenmuss. Us.

Žachla, y, f. = hachle, vochle, die Hachel.
Na mor. Val. Vck.

Žáchnouti = žáhnouti. U N. Brod. Holk.

Žáchora, žáhora, y, f. = nadávka malým
holkám = žába. Jg. Prk. Přisp. 21. odvozuje
slovo toto od žácha, které vzniklo ze: žába.
Cf. Vácha, brácha etc. Der Fratz, das Fisperle.
— Na Slov. = nezpůsobná holka.

Žachořiti, cf. Nažachořiti.

Žáchorka, y, f. = žáchora. Šm.

Žajdel, dla, m. = žejdlík, das Seidel.
Slov. Pol žajdla vína. Koll. Zp. I. 80. Koriec
bol voľakedy 48 holbí (holba v Brezne =
žajdel). Slov. Zátur.