768

Žajdlíček, čka, m. = žejdlíček. Slov.
Dneska za holbičku, zajtra po žajdlíčku, na
tretí deň vodičku. Koll. Zp. I. 391. Priletel
k nim sláviček, nalial jim on žajdlíček. Sl.
sp. 189.

Žajdlík, a i u, m. = žejdlík, das Seidel.
Slov.

Žajdlíkový = žejdlíkový, Seidel-. Ž-vý
hrnček. Slov. Bern.

Žajkrut, u, m. = zákrut cesty, oklika,
der Umweg, die Krümmung. Na Mor. Brt.,
Vck.

Žák, a, žáček, čka, m., žáče, ete, n., z řec.
()iá/.ovoc = 1. posel, 2. průvodce; sluha;
středolat. ziaconus. Mz. 27. — Ž. = první
stupeň duchovního stavu nastouplý, nižší
než jahen (zastr.), der Kleriker. Jg. Cf. S.
N. Xl. 315. Žáky světiti. V. Ne z každého
ž-a bude kněz. Koll., č., Lb. Biskup muože
jiné žáky n. laiky na kněžství světiti. Arch.
III. 223. Vladislav zapověděl, aby budoucně
svěcení kněžské nedávalo se žádnému žákovi,
leda pro určité obroky. Pal. Děj. I. 2. 34.
On mé mimo panský nález podal o tu věc
někakému žákovi k duchovnímu právu. Půh.
II. 390. (430.). — Háj. — Ž. = hoch do školy
chodící, školník (V.), der Schüler. Žáček
malý, školní, nový. V. Lavice žákův. Pod
koní a ž. St. skl. Žáci do školy chodí. Býval
také chatrným žákem po školách. Pal. Děj.
V. 2. 204. Žákóm draho vařenie. Žk. Nebudz,
dzievka, nebudz taká, nezamiluj sebe (sobě)
žáka, sčil (včil) sú žáci šelijakí (všelijací),
nosá perká za širáky. Sl. ps. 40. Žákom
prechádzka (procházka) je užitečná. Na Slov.
Tč. Do nichž (vyšších škol) mnoho kompanů
(žáků vyšších) chodilo. Slov. Koll. IV. 122.
Na vsi žebráci a ve škole žáci vždy novým
představeným se radují. Bž. exc. Plná škola
žiakov (už mám dosť, už jsem se najedl).
Slov. Zátur. Zle sa je učiť, keď je plná
škola žiakov (když je břicho plno). Mt. S.
L 123 Bez jedneho žiaka bude škola (bez
jednej ovce bude salaš; jedno drevo nenie
hora). Slov. Zátur. Žák, který se bez knih
učí, ten se mnoho nenaučí. Koll., Č. Žák
mezi pannami etc., vz Mol. Žáčata mrskáme
a velikým žákům odpouštíme. Č., Pk. Ani
ž., ani dvořák (k ničemu se nehodící). Č. —
Ž. = kdo jiné učí, paedagog, učitel (zastr.),
der Lehrer, Pädagog. Není ž-a doma; Ne-
čije žáka doma; Přijde-li na ně žák. Ros.
Z vlka ne brzo bude oráč a z zemana žák.
D. — Z. = zpěvák (zastr.), der Chorknabe.
Ros., Tk. III. 29., 150. — Ž., os. jm. 1528.,
Tk. V. 105. Ž. (Ziak) Vinc., linguista, vz
Jg. H. 1. 658., Šb. H. 1. 310., S. N. Ž. Jos.
Vz Jg. H. 1. 658. Ž. z Radobyle. Vz S. N.
(dod.). Ž. Adam, vz Blk. Kfsk. 1133., 1135.;
Ž. Jan. Vz ib. 1076., 1134. Ž. Bened., hu-
debník, †1816. Vz S. N. (dod.).

Zakal, a, m. = zvíře divoké, der Schakal.
Presl.

Žákati na koho = křičeti, schreien auf
Jem., quäcken. Ros.

Žákava, y, f., Žakau, ves u Rokycan.
PL. Cf. Blk. Kfsk. 280., Tk. V. 192.

Žakavec, vce, m., os. jm. Arch. IV. 265.

Žakoné, vz Mušelín.

Žákost, vrch u Světlé. Sá.

Žákov, a, m., Žakow, ves v Litovelsku.
— Z Žákova Salomena Říčanská z Říčan.
Vz Blk. Kfsk. 494.

Žákovcová, é, f. Ž. ze Žákavy Lud. Vz
Blk. Kfsk. 338.

Žákovec, vce, m., os. jm. Arch. II. 55.
Ž. ze Žákavy a z Jivan. Vz S. N., Blk.
Kfsk. 1462.

Žákovice, dle Budějovice, Žakowitz, ves
u Bystřice u Hostýna na Mor.

Žákovna, y, f. = škola, die Schule; se-
meniště, das Alumnat, Seminarium, Priester-
haus. D.

Žákovský, Schüler-. Vypravoval mi o
ž-ských čtveráctvích. Koll. IV. 119. — Ž.,
Priester-. Vz Žák. Ž. sukně. V. Ostřižen
jest po žákovsku. Dch., Mus. 1880. 462.
Jeden tovaryš řádu ž-ho. Arch. IV. 350.
Ani ihned chopiece je tu, v kostele sú je
bili, rvali, poličkovali a uvedúce je do obec-
nice ž-ské, tu sú je mrskali. Hus II. 124.
Ž. stav. Pass. mus. 283. — Ž., ého, m., os.
jm Ž. Jos., hudeb. Vz S. N. (dod.). — Ž.,
ého, m., samota u Čimelic.

Žákovství, n. = žákovské umění, die
Studien. Ros., Pulk.

Žákovstvo, a, n. = žákovství (zastr.).
Dal. — Ž. = žáci, (též učitelé se zpěváky;
v tomto smyslu zastr.), die Schüler, Schul-
jugend, Studierenden. Ros., Apol. Ž. hro-
madně vyznamenávalo studující kleriky, pak
i školáctvo vůbec, zvl. při slavných prů-
vodech i se zpěváky a učiteli. S. N. XI.
315. Ž. školní. Mus. 1880. 449. Bystřické ž.
Koll. IV. 180. V Kunici i hostinec i sad
přeplněn byl ž-stvem. Koll. IV. 237. — Ž.
= nižší světské duchovenstvo (zastr.). Hr.
rk. 311., Št. Kn. š. 6. Die niedere Geistlich-
keit Cla neobyčejná na ž. a kněžstvo ukládali.
V. = kněžstvo. Dal. 46. Kdyby české ž.,
jenž lanžuje po obrocích a po lakomství,
lidí na cestách nesvodilo. Hus III. 280.

Žákrut, u, m. = žajkrut. Na mor. Val.
Vck.

Žáků mlýn, Žakmühle, u Kamenice na
Mor. Tč.

Žákův, ova, ovo, dem Schüler gehörig,
Schülers-. Ž. kniha.

Žáky, ves v Čáslavsku. Vz Blk. Kfsk.
685., 702.

Žákyně, ě, f. = žačka.

1. Žal, vz Žíti, žnu.

2. Žal, e a u (zastr. žal, a), m., na Slov.
žial', das Leid. Na Ostrav. žol. Tč. Zomreli
děti vo žiali a rodičovia od hanby. Mus.
Ž. míti; Žalem se trápiti. Us. Neskláněj
šíje k malomyslnému žaľu; Ž. naplniti; Žalu
slzou lehčiti. Dch. Ž. srdce rvoucí, herzzer-
reissender Schmerz. Dch. Veľmi citlivý to
bol pohyb národnieho žiaľu. Phld. IV. 527.
Mamulenko moja, žale mia dochoďá, ti moji
frajeři všetci mia odchoďá; Má moja ma-
mička veliký žal, že sa jej synáček do vojny
dal; Těžký žal rodičům i mně udělali. Sš.



	768

	Žajdlíček, čka, m. = žejdlíček. Slov. Dneska za holbičku, zajtra po žajdlíčku, na tretí deň vodičku. Koll. Zp. I. 391. Priletel k nim sláviček, nalial jim on žajdlíček. Sl. sp. 189. Žajdlík, a i u, m. = žejdlík, das Seidel. Slov. Žajdlíkový = žejdlíkový, Seidel-. Ž-vý hrnček. Slov. Bern. Žajkrut, u, m. = zákrut cesty, oklika, der Umweg, die Krümmung. Na Mor. Brt., Vck. Žák, a, žáček, čka, m., žáče, ete, n., z řec. ()iá/.ovoc = 1. posel, 2. průvodce; sluha; středolat. ziaconus. Mz. 27. — Ž. = první stupeň duchovního stavu nastouplý, nižší než jahen (zastr.), der Kleriker. Jg. Cf. S. N. Xl. 315. Žáky světiti. V. Ne z každého ž-a bude kněz. Koll., č., Lb. Biskup muože jiné žáky n. laiky na kněžství světiti. Arch. III. 223. Vladislav zapověděl, aby budoucně svěcení kněžské nedávalo se žádnému žákovi, leda pro určité obroky. Pal. Děj. I. 2. 34. On mé mimo panský nález podal o tu věc někakému žákovi k duchovnímu právu. Půh. II. 390. (430.). — Háj. — Ž. = hoch do školy chodící, školník (V.), der Schüler. Žáček malý, školní, nový. V. Lavice žákův. Pod koní a ž. St. skl. Žáci do školy chodí. Býval také chatrným žákem po školách. Pal. Děj. V. 2. 204. Žákóm draho vařenie. Žk. Nebudz, dzievka, nebudz taká, nezamiluj sebe (sobě) žáka, sčil (včil) sú žáci šelijakí (všelijací), nosá perká za širáky. Sl. ps. 40. Žákom prechádzka (procházka) je užitečná. Na Slov. Tč. Do nichž (vyšších škol) mnoho kompanů (žáků vyšších) chodilo. Slov. Koll. IV. 122. Na vsi žebráci a ve škole žáci vždy novým představeným se radují. Bž. exc. Plná škola žiakov (už mám dosť, už jsem se najedl). Slov. Zátur. Zle sa je učiť, keď je plná škola žiakov (když je břicho plno). Mt. S. L 123 Bez jedneho žiaka bude škola (bez jednej ovce bude salaš; jedno drevo nenie hora). Slov. Zátur. Žák, který se bez knih učí, ten se mnoho nenaučí. Koll., Č. Žák mezi pannami etc., vz Mol. Žáčata mrskáme a velikým žákům odpouštíme. Č., Pk. Ani ž., ani dvořák (k ničemu se nehodící). Č. — Ž. = kdo jiné učí, paedagog, učitel (zastr.), der Lehrer, Pädagog. Není ž-a doma; Ne- čije žáka doma; Přijde-li na ně žák. Ros. Z vlka ne brzo bude oráč a z zemana žák. D. — Z. = zpěvák (zastr.), der Chorknabe. Ros., Tk. III. 29., 150. — Ž., os. jm. 1528., Tk. V. 105. Ž. (Ziak) Vinc., linguista, vz Jg. H. 1. 658., Šb. H. 1. 310., S. N. Ž. Jos. Vz Jg. H. 1. 658. Ž. z Radobyle. Vz S. N. (dod.). Ž. Adam, vz Blk. Kfsk. 1133., 1135.; Ž. Jan. Vz ib. 1076., 1134. Ž. Bened., hu- debník, †1816. Vz S. N. (dod.). Zakal, a, m. = zvíře divoké, der Schakal. Presl. Žákati na koho = křičeti, schreien auf Jem., quäcken. Ros. Žákava, y, f., Žakau, ves u Rokycan. PL. Cf. Blk. Kfsk. 280., Tk. V. 192. Žakavec, vce, m., os. jm. Arch. IV. 265.	Žakoné, vz Mušelín. Žákost, vrch u Světlé. Sá. Žákov, a, m., Žakow, ves v Litovelsku. — Z Žákova Salomena Říčanská z Říčan. Vz Blk. Kfsk. 494. Žákovcová, é, f. Ž. ze Žákavy Lud. Vz Blk. Kfsk. 338. Žákovec, vce, m., os. jm. Arch. II. 55. Ž. ze Žákavy a z Jivan. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1462. Žákovice, dle Budějovice, Žakowitz, ves u Bystřice u Hostýna na Mor. Žákovna, y, f. = škola, die Schule; se- meniště, das Alumnat, Seminarium, Priester- haus. D. Žákovský, Schüler-. Vypravoval mi o ž-ských čtveráctvích. Koll. IV. 119. — Ž., Priester-. Vz Žák. Ž. sukně. V. Ostřižen jest po žákovsku. Dch., Mus. 1880. 462. Jeden tovaryš řádu ž-ho. Arch. IV. 350. Ani ihned chopiece je tu, v kostele sú je bili, rvali, poličkovali a uvedúce je do obec- nice ž-ské, tu sú je mrskali. Hus II. 124. Ž. stav. Pass. mus. 283. — Ž., ého, m., os. jm Ž. Jos., hudeb. Vz S. N. (dod.). — Ž., ého, m., samota u Čimelic. Žákovství, n. = žákovské umění, die Studien. Ros., Pulk. Žákovstvo, a, n. = žákovství (zastr.). Dal. — Ž. = žáci, (též učitelé se zpěváky; v tomto smyslu zastr.), die Schüler, Schul- jugend, Studierenden. Ros., Apol. Ž. hro- madně vyznamenávalo studující kleriky, pak i školáctvo vůbec, zvl. při slavných prů- vodech i se zpěváky a učiteli. S. N. XI. 315. Ž. školní. Mus. 1880. 449. Bystřické ž. Koll. IV. 180. V Kunici i hostinec i sad přeplněn byl ž-stvem. Koll. IV. 237. — Ž. = nižší světské duchovenstvo (zastr.). Hr. rk. 311., Št. Kn. š. 6. Die niedere Geistlich- keit Cla neobyčejná na ž. a kněžstvo ukládali. V. = kněžstvo. Dal. 46. Kdyby české ž., jenž lanžuje po obrocích a po lakomství, lidí na cestách nesvodilo. Hus III. 280. Žákrut, u, m. = žajkrut. Na mor. Val. Vck. Žáků mlýn, Žakmühle, u Kamenice na Mor. Tč. Žákův, ova, ovo, dem Schüler gehörig, Schülers-. Ž. kniha. Žáky, ves v Čáslavsku. Vz Blk. Kfsk. 685., 702. Žákyně, ě, f. = žačka. 1. Žal, vz Žíti, žnu. 2. Žal, e a u (zastr. žal, a), m., na Slov. žial', das Leid. Na Ostrav. žol. Tč. Zomreli děti vo žiali a rodičovia od hanby. Mus. Ž. míti; Žalem se trápiti. Us. Neskláněj šíje k malomyslnému žaľu; Ž. naplniti; Žalu slzou lehčiti. Dch. Ž. srdce rvoucí, herzzer- reissender Schmerz. Dch. Veľmi citlivý to bol pohyb národnieho žiaľu. Phld. IV. 527. Mamulenko moja, žale mia dochoďá, ti moji frajeři všetci mia odchoďá; Má moja ma- mička veliký žal, že sa jej synáček do vojny dal; Těžký žal rodičům i mně udělali. Sš.