770

stavěna bývá. Kom. Do žaláře se dostati,
uvrženu býti. V. Ze ž-e vyšlý. Dal. Z věč-
ného želáře. Št. Mírnější stupeň žaláře; do-
zorce ž-e, nad ž-em; ž. doživotní, lebens-
langer Kerker. J. tr. On smutném ve žaláři
se trápí. Hol. 5. Lepšia sváda na dvore než
svornosť v žalári. Zbr. Báj. (dod. 36.). V žalář
kázal ju vsaditi. Pass. mus. 320. Tehda sv.
Anastazia v hrozném žaláři byla zamčena.
Pass. 14. stol. V ž-ři sem byl a přišli jste
ke mně; Pustil jest ho v ž., dokudby ne-
vrátil dluhu (Mat. 18. 30.); Mám dosti psáti
často odpovídaje z žaláře. Hus I. 140., II.
388., III. 281. V ž-ři vězeti. St. N. 239.
Ž. zlá hospoda. Pk., Hkš., Bž. Kadidlo na
čerty a ž. na zloděje. Pk.

Žalářce, e, m. = žalářník. Sš. Sk. 197.

Žalárček, rečku, m. = žaláříček. Slov.
Bern.

Žalářík, u, m., ein kleiner Kerker. Us.

Žalářiti, il, en, ení; žalařovati koho;
žalářiti se, žalařovati se s kým = v žaláři
ho držeti, Jem. einkerkern, im Kerker halten.
Ros., Sb. vel. III. 179. Toho klnú, hrdlují,
žalařuji. Hus II. 9. — jak. Aby Hus nebyl
žalařován na hanbu všemu jazyku českému.
Zb.

Žalářné, ého, n., vz Žalářný.

Žalářní, vz Žalářný.

Žalářnice, e, f., die Kerkermeisterin.
Dch. — Ž. = v žaláři vězená, die Gefangene,
Eingekerkerte. Vid. list. 1816.

Žalářnictví, n. = úřad žalářníka, die
Kerkermeisterei; das Kerkerwesen. Ros.

Žalářník, a, m. = správce nad žalářem,
der Schliesser, Kerker-, Stockmeister, Ge-
fängnisswärter. Dch., Ros. Kto iným odjíma
volnosť, sám je jatý; žalárnik býva tiež len
v žalári. Zbr. — Ž. = vězeň, der Gefangene,
Eingekerkerte. Bel.

Žalářný, -ní = k žaláři náležející, Kerker-.
Ž. dům, Ben. V., věž., Br., dvéře, Zlob.,
hospodář, D., trest, dohlídka. J. tr. Brány
ž-nie (carceris). ZN. Ž. temnoty, Vlč., do-
zorce, trest. J. tr. Vz Žalářový. — Ž. (správce)
= žalářník. Br., Reš. Čehož příklad při
onom ž-ném, jehož pokřtili. BR. II. 308. b.
— Ž. = vězeň. Vz Žalářník. Navštěvovati
nemocné a žalářné. Bel. Ž-ného utěšiti. GR.
Ž-né vysvoboditi. Hus I. 144. —Ctib.,
Pešín. — Žalářné, ého, n. = vězné, plat
za vězení. D.

Žalařování, n., das im Kerker Halten,
das Kerkern, die Haft. Kon., Martin.

Žalařovaný; -án, a, o = vězený, einge-
kerkert, im Kerker gehalten. Mládenci ti
byli ovšem i ž-vání i biti. Koll. IV. 98. —
proč. Nebol som za zločin ž-ný, ale že
som Slovák, bol som katovaný. Na Slov. Tč.

Žalařovati, vz Žalařiti.

Žalářový, Kerker-. Proměnil rúcha ž-vá;
Vsadil jeho v dom ž-vý. BO. Dvéře ž-vé
se otevřely. Pass. 770. Vz Žalářný. Stráže
žalářové. Pass. mus. 391.

Žalářoznalství, n., die Gefangnisskunde.
Šm.

Žalářský = k žaláři se vztahující, Kerker.

Žalba, y, f., die Klage. V tonů hebkou
skrýši žalby svoje skládá. Hdk. C. 38. Žialby
Svätobojové. Btt. Sp. 115. Pri mesiačku
žiaľbami spieva. Syt. Táb. 48.

Žale, vz Žal, 2.

Žaleč, lče, m. (Žaly), ves v Jičínsku. Vz
Blk. Kfsk. 926.

Žaleň, lně, f., hammonium, hmyz. Krok
II. 252.

Žalfije, e, f. = šalvěj. Mor.

Žalhostice, dle Budějovice, Žalositz, ves
u Litoměřic. PL.

Žalíček, čku, m. = malý žal. Budem ti,
má milá, žialíček robievať, budem pod váš
oblok s drombličkou chodievať; Žialíčku,
žialíčku na mojom srdečku, prenes mi ho,
milý, aspoň polovičku. Koll. Zp. 165., 262.

Žalinka, y, f., oděv. Za ten groš mzdy
pořídila si sukni a pestrou ž-ku. Jrsk.

Žaliti, il, en, ení, klagen. — abs. Účastie
cudzých som neočakával; my sme tratili
svoje, jaký div, že sme žialili? Phld. IV.
527. Sedela v závoj čierny zahalená, žialila
ťažkým žiaľom rozžialená. Č. Čt. I. 47.
Otec je smutný, matička vzdychá, a žialiť
sa zdá chalúpka tichá, že on už viac v nej
nebýva. Sldk. 98. Nuž my vždy len žialiť,
stenať, plakať, ponosy vykládať budeme?
Či budeme divy z neba čakať, že tým srdce
vraha pohneme? A čo Slovák more slz vy-
leje, nepriateľ sa z toho len vysmeje, čo
do l'útosti je katanom! A preto len päsť
oproti pästi, len to vypomôže nám z nerestí
a obláme rohy tyranom. Žello. — co. S Bohem!
ty ľud môj, ľud môj ľubený, syn tvoj chce
žialiť tvoje žialenie, a na síl tvojich víťazné
vrenie s vrelým sa nadšeniem dívať. Sldk.
254. — kdy. Pozde je už žialiť, keď sa
raz čas ztratí, ten, čo raz uplynul, viac sa
nenavrátí. Slav. 17. — za čím. Za čím
obyčaj žialiť, požiali. Č. Čt. II. 165. — nad
čím. Zašumely hory, zavial vetríček, jako
by žialil nad vernými svojimi druhami.
Lipa 342. — se komu. Žiali sa mi, žiali,
frajer sa mi žení, ani ma nevolá na svoje
veselí. Koll. Zp. I. 212.
Žalka, y, f., die Klage, Trauer. Slov.
Žialky hlas tvoj rozplýva sa vo plač. Zbr.
Hry 244.

Žalko, a, m., os. jm. Hol. 151.
Žalkov, a, m., ves ve slez. Vratislavsku.
Pal. Děj. V. 1. 104.

Žalkovice, dle Budějovice, Žalkowitz,
ves u Hulína na Mor.

Žalkovský, ého, m., osob. jm. Žer. Záp.
II. 192. Ž. Frant. 1698. Vz Jg. H. 1. 659.,
Jir. Ruk. II. 365. Ž. ze Žalkovic, rytířská
rodina. Vz S. N.

Žalm, u, m., zastr. žalma, y, f., z lat.
psalmus, vz Mz 376., Bž. 45. Der Psalm.
P se sesulo a s se proměnilo v ž. Ht. —
Ž. 1. píseň doprovázená strunovým nástrojem;
2. svaté a národní písně židovské, jež se-
brány jsou v knihách žalmů starého zákona
a obyč. Davidovi se připisují; 3. nábožné