771

písně dle vzoru žalmů složené, der Psalm,
Gesang, das Lied, das Loblied Gottes. Vz
více v S. N., Sbn. 904., KB. 174. Píseň
chvály, žalm. V., Št. Kn. š. 14. Pění žalmů,
das Psalliren. Dch. Ž. = píseň v žaltáři
starého zákona položená. Sš. II. 225. Kněží
truchlé žalmy pěli. Štulc I. 179. V ďalekej
krajine tam, kde prorok, král David skládal
svoje žalmy. Zátur. Vinš. 1. 9. Žalmy borů.
Vrch. Myth. I. 188.

Žalman, a, n. = Salamon. NB. Tč. 47.
Dětskou hru na Ž-na vz v Er. P. 68. b.

Žalmánék, nka, m., os. jm. na Mor. Šd.,
Vck.

Žalmár, a, m. = žalmista. Slov. Bern.

Žalmíček, čku, m. = krátký žalm, ein
kurzer Psalm. Mus. 1880. 466.

Žalmista, y, m., dle Despota. Ž. = skla-
datel žalmův, der Psalmist. Ž-sta David. Jg.,
S. N. — Ž. = žalmovník.

Žalmo, adv. = žalno, leid. Ž. mi je,
žalmo velmi na slovenské bratry. Hdk. C.
108.

Žalmování, n., das Psalliren. Hud.

Žalmovati = žalmy zpívati, Psalmen
singen, psalliren. Ráj., Koll.

Žalmovník, a, m. = žalmista, zpěvák
žalmů, der Psalmsänger. Bj.

Žalmový, Psalm-. Kde sú Husitov ohlasy
ž-vé, kde ich zástavy? Č. Čt. I. 193.

Žalmozpěv, u, m., die Psalmodie. Šm.

Žalně = žalostivě, smutně, kläglich. Ž.
úpíš. Msn. Or. 123. Murina ž. stená. Kls.
Ž. se lúčite. Ppk. I. 51.

Žalno = žalně. Ž. mi jest, ich bin in weh-
müthiger Stimmung. Dch. Proto celý rod
ubohý ž. pokoruje. Hdk. C. 130. Čože vám
je, slečno drahá? Žiaľno hladíte. Phld. IV.
226. Hlasom žiaľno potriasajú. Sld. 91.
A jích muzika tak žiaľno hrala, akoby
chcela dušu z človeka vytiahnúť; Klesla
nazpät do lôžka a žiaľno nariekala. Phld.
III. 2. 148., 313.

Žalnořeký, kläglich sprechend. Rk.

Žalnozbožný, wehmüthigfromm. Ž. roze-
chvění. Ehr.

Žalný = žalostný, smutný, klagend, kläg-
lich, Klage-, traurig. Rkk. Ž. hlas, Kká.
K sl. j. 33., útrapa, Vrch., slzy, vyhnanství,
Čch. Mch. 78., vzkřik, Hdk., písně, Osv. V.
635., tlupa lidí (žal mající), Čch. Dg. 723.,
líce. Čch. Dg. 700. Slunce žalně zírá zpět.
Hdk. L. Kv. 80. Tam se třela v duši žalnou;
Ž. rozhovor; Z ducha mého ž. hněv jest
rozplašen. Štulc I. 79., 190., 197. Slýcháváť
ona často v tiché době ty žalné hlasy, jenž
Slovenskem lkají. Ntr. 1. 5. Tak zadumený
so hradieb Trenčína ku svojej vlasti žiaľny
zrak napína. Č. Čt. II. 87. Hrôzy podstúpené
nemože mi nikdy dosť nahradiť, tým pak
menej žiaľnu ztratu syna. Zor. Lžd. 34. Jak
vždy musím trúchliť, jak žálná vždycky na-
říkať. Hol. 413. Rozpukni sa tamburica,
odskakujte ladné struny, posledný jích hlas
nech búrnou disharmoniou zazuní a nech
nesie žialne zvesti, kde len ľudská duša

býva, Svatoslava zlatovlasá že už v hrobe
odpočíva, a nech nesie žialne zvesti, kde
len ľudská duša žije: že pri mrtvej Svato-
slave moje živé srdce hnije. Vaj. Tat. a mor.
117.

Žaloba, y, f. = naříkání, toužení, žalo-
stení, die Klage, das Wehklagen. V. Ž. ==
píseň pohřební, smutná, der Klaggesang.
Hlasitou ž-bou nářek vésti. Dch. Keby já
umarla (umřela), bula by ž., ani by neišla
pres Košice voda. Koll. Zp. I. 78. V. —
Ž. = obvinění koho, zastr. půhon, die Klage,
Anklage, Beschuldigung. Ž. jest to, což
původ proti straně obeslané před soudem
vznáší a v tom zaopatření žádá. Pr. měst.
Ž. právní, die gerichtliche, útrpná (která
se na česť a hrdlo vztahuje), peinliche,
městská (která se na česť a hrdlo nevztahuje),
politische (nicht peinliche) Klage, V., stříčná
(Widerkl.), D., opačná proti odpovědi, die
Replik, Sych., křivá, Plk., Čr., z dědictví,
z moci (Gewalt), z dluhu, z nářku (Ehren-
antastung), Vš., ústní, vlastnická, o vlast-
nictví nějaké věci, ž. záznam spravující, die
Pränotationsrechtfertigungsklage, Šp., spra-
vovací, die Rechtfertigungsklage, Exc.,
z urážky, z křivé přísahy, písemná, odpo-
rovací (Oppositions-), rozvodní (o rozvod,
o rozvedení manželův), nedůvodná, odvolací.
J. tr. Ž. přední (nápřední), pro vadu, vy-
zývací. Exc. Byl tu přes chvíli se žalobou;
Tyto ž-by se hlavně ozývají; Ž-bu odraziti,
die Klage pariren; Ž-by pronášeti, Anklagen
vorbringen; Ž-bu chystati, mit der Klage
im Anzuge sein; Ž-bou někoho stíhati, die
Kl. gegen. Jem. erheben; Ž-bě nadržovati,
begünstigen; Jde na tebe ž., es belastet
dich die Klage. Dch. To je na tebe ž.;
Přišli jsme k vám na ž-bu. Us. Len uchvátiť,
kde čo sa dá, nu v lese, v lese — les bez
žaloby všetko znesie. Phld. V. 54. Pamätáš
tamtie nebeské doby, v ktorých utíchly
srdca žaloby? Sldk. 345. Súdca slyšať musí
žaloby, jak sluší. Slov. Tč. Jakou ž-bu ve-
dete proti člověku tomu?; Měl smésti a od-
kliditi křivou na sebe sčítanou ž-bu; Pavel
nejprve žaloby odvodí na něho metané. Sš.
J. 277., Sk. 73., 267. Na koho k Bohu ž.
než na tě?; Ač se pohnaný na žalobě tak
brániti bude, während der Klageführung,
bei der Beweisführung; Vyslyševše jich ža-
lobu i odpor; Vyslyševše plně jich žaloby
i odpovědi s obú stranu. Arch. II. 483.,
492., IV. 269., 362. Ž. po dání, po kúpení,
aus dem Titel des Kaufes. O. z D. V žalobě
městské padne-li jeden, jiní padnú. Vz Brikc.
Jir. XXXI. 4. 1. Vysoká a stížná ž. Rvač.
Vinil je a ž-bu na ně vedl. Čr. Pakli ob-
žalovaný jest přítomen, má o to státi ža-
lobník, aby jeho ž-bě odpovídal. CJB. 379.
Ž. z podávení, ze škod. O. z D. Ž-bu vždycky
sobě pamatuj ve dsky vložiti; Ž. s puohonem
když by se nesrovnávala. Zř. zem. Jir. C.
2., 29., 14., 38., 39. Ž. před soudem když
se čtla. Zř. zem. Jir. I. 41. O ž-bách roz-
ličných, Vš. Jir. II. 10.; Při žalobě póvod
co měl zachovati, ib. II. 11.; O žaloby za-
vření a konci, ib. II. 12. Ž. vzájemná, re-
conventio, die Widerklage. Vz S. N. (dod.).
Ž. vzájemná jest zvláštní způsob hájení se

338*