773

379. Veřejný ž., der öffentliche Ankläger.
Dch. Hlavitý ž. Sš. Sk. 217.

Žalobín, a, m., místní jm. východně od
sloven. Beskyd. Č. Čt. II. 352.

Žalobkyně, ě, f., die Klägerin. Pr.

Žalobně = s žalobou, kläglich. Ros. Ž.
Něčeho pohledávati. Schön. A když ze
mnohých žalob skrze naše horníky ž. nám
vypravených mnohá jsme byli práva se-
brali. CJB. 269. Vznesl jest na purkmistra
a fojta ž.; Předkládajíce své nedostatky ž.
v tato slova. NB. Tč. 102., 144. Osvědčo-
vali se ž. proti způsobu, kterak s nimi na-
kládáno bylo. Pal. Děj. IV. 1. 92.

Žalobně, ého, n., das Klagegeld. Dal
hornému ž-ho groš. Pk. Exc Vz Žalobní

Žalobní = k žalobě se vztahující, Klag-,
Klage-, Ž. spis, list, D., knihy. Vš. Jir. VIII.
10., skutek, příběh, kus, článek, důvod,
právo. J. tr. Ž. faktum, prosba, útraty,
kauce, jistota, přílohy. Pr. O knihách ža-
lobních vz Vš. Jir. 362. — Ž., ího, n. =
plat od žaloby, die Klagegebühr. Dipl. Vz
Žalobné.

Žalobnice, e, f., die Klägerin. Vyznala,
kterak v některý čas ž. do jeho domu při-
šedši žádala za zlatý peníz; Však's nám
pravil, že od ž-ce z jejího domu na koni
jel NB. Tč. 32., 184.

Žalobnický, Kläger-. Ž. jistota, die ak-
torische Kaution. J. tr. — Ž. = kdo rád
žaluje. Ž. Kateřina (říkají tomu, kdo pořád
žaluje). U Kr. Hrad. Kšť.

Žalobnictví, n., die Zuträgerei. Šm.

Žalobníček, čka, m., vz Žalobník.

Žalobník, a, m. = kdo žaluje, si stýská,
der Kläger. D. — Ž. = kdo na jiného ža-
luje, ho viní, der Kläger, Ankläger, Be-
schuldiger. Tkad., Rad. zv. K ž-kóm maj
(měj) vždy jedno ucho zatvorené a k tým,
kdo sa vymlúvajú, obě otvorené. Na Slov.
Tč. Žalobníčkovi druhé děti se posmívají:
Maměnko! kočka na mne hledí! Na Zlin-
sku. Brt. Vz Žalobný.— Ž. = donášeč,
udavatel, pomlouvač, der Angeber, Zuträger,
Verleumder, Ankläger. V. Křivý ž. Sych.
Nedbaje na mnohé cti utrhače a ž-ky své.
Koll. III. 47. Špatní služebníci jsou dobří
ž-ci. Na Mor. Tč. Mnohý ž. jest jen zlo-
mluvník. Slov. Tč. — Ž. = před právem,
der Kläger (vor Gericht). V. Vz Vš. 113.,
Vš. Jir. VIII. 8. Z. pak nebo póvod slove
od žaloby a od vevedení, neboť při vede;
Pakli obžalovaný přítomen, má o to státi
žalobník, aby jeho žalobě odpovídal. CJB.
381., 379. Žádný sobě toho těžce nebeř, že
ž-kem často póvoda jmenuji; neb kdež ža-
lobníka čteš, věz, že o tom žalobníku píši,
kterýž nic spravedlivého nemaje, než sobě,
své vzácnosti, přiezni nebo všetečnosti nebo
svým fortelóm, nebo žalování svému nebo
řečníku svému n. čemužkoli jinému doufaje,
smí dobrého člověka a spravedlivého po-
honiti a jej k nesnázím a škodám připra-
vovati. Takového žalobníka jméno nésti jest
ohyzdná věc. Vš. 53. Ž. první den státi
má. Vz Tov. 44. Čeho se nepropůjčuje ob-
žalovanému, toho také ž. podlé práva užiti

nemá; Každý, jsa spravedliv, má se proti
svému žalobníku nepravému zastávati; Ž.
když k své při n. žalobě nestojí, té žaloby
má pohnaný prázden býti; Ž. i pohnaný při
žalobě mají oba skrze se nebo skrze své
poručníky přítomni býti; Ž-kem, svědkem,
soudcem žádný po jednou a spolu nemůže
a nemá býti; Nesluší ž-ku, což obžalova-
nému nesluší. Pr. Proti ž-ku jak se měl
míti pohnaný ? Vz Vš. Jir. II., 17. Jestliže
ž. žaluje o lúku, tehdá jemu obžalovaný
nic povinovat nenie vedlé práva. NB. Tč.
155. Kde není ž-ka, není soudce. Č. M. 342.
Vz Žaloba, Původ, Průvod a Rb. 274., Kat.
113.—114.

Žalobníkův, -ova, ovo, dem Kläger ge-
hörig, Kläger-. Ž-kova žena. NB. Tč. 250.,
251.

Žalobnivý, klagend. Jsem jak na javoru
ž-vé ptáče. Hdk. C. 58.

Žalobnosť, i, f., die Kläglichkeit. Ras.

Žalobný = kdo žaluje, běduje, klagend.
Starý jest lakomý a ž. Hus III. 110. Kdo
rád a ustavičně žaluje (hl. o dětech), o tom
se říká: žalobný. Koláčku, nemastný pa-
gáčku! Mlč jenom, ty žalostný koláčku!
Mor. Vck., Mtl., Bka. Cf. Žalobník (Žalob-
níček). — Ž. = žalostný, kläglich. Ž. na-
říkání. V. V násilnej zavretý pod mrežkami
kletke slávík na svém hambalku seďácí ná-
ramný vede kvíl, i žalobnou náreky pesňou
cifruje, až zmorené usedá jemu od horu
srdce. Hol. 6. — Ž. = k žalobě se vztahu-
jící, Klag-. Ž. listy, Mus., knihy, Vš., spis.
Th. Čteni článkové ž-bní na každého z pří-
tomných kněží táborských. Pal. Děj. IV. 1.
87., J. tr., skutek, příběh, kus, článek, dů-
vod, právo. J. tr. Poslal mi velmi mnoho
přiepisuov, listuov žalobných na naši stranu,
Klagschriften gegen unsere Partei. Arch.
II. 41. List ž-bný napsán byl syrsky a čten
jest hlaholem syrským. BO. — Ž. = kdo
u práva žaluje, klagbar. D. — Ž. skloněk =
akkusativ. Krok I. d. 143. — Ž., ého, m.,
der Kläger (ve hře na rychtáře). Mor. Brt.

Žalodějný, voll schmerzlicher Ereignisse.
Dch.

Žalokřik, u, m., das Wehgeschrei. Šm.

Žalonosný, Betrübniss bringend. Dch.

Žalopíseň, sně, f., das Klagelied. Šm.

Žalosne = žalostně. Slov. Frajerečka
moja, Bohu ce (tě) poručam, už ja sa od
cebia (těbe) ž. rozlučam. Sb. sl. ps. II. 1. 85.

Žalosno = žalosne. Slov. Ž. zatrúbil.
Ntr. II. 46.

Žalosný = žalostný. Slov. Však precaj
ci (ti) pridze ž-ná novina. Sb. sl. ps. II. 1.
74.

Žalosť, i, f. = zármutek, bolesť, smutek,
hoře, lítost, das Leid, Betrübniss, der Schmerz,
Gram, die Traurigkeit, Wehmuth. V. Vz S. N.
Z. míti; ž. z něčí bídy míti (útrpnosť); ža-
lostí zbědovaný a obklíčený; polehčení,
oblevení žalosti; ž. nad hříchy. V. Ž. na
srdci míti. Flav. Míti ž. čeho, nad čím, pro
co, z čeho. Jg. Plný žalosti; ž-stí umříti.
V. Činiti někomu ž., Mand., působiti. Har.