Předchozí (772)  Strana:773  Další (774) |
|
|||
773
|
|||
|
|||
379. Veřejný ž., der öffentliche Ankläger.
Dch. Hlavitý ž. Sš. Sk. 217. Žalobín, a, m., místní jm. východně od
sloven. Beskyd. Č. Čt. II. 352. Žalobkyně, ě, f., die Klägerin. Pr.
Žalobně = s žalobou, kläglich. Ros. Ž.
Něčeho pohledávati. Schön. A když ze mnohých žalob skrze naše horníky ž. nám vypravených mnohá jsme byli práva se- brali. CJB. 269. Vznesl jest na purkmistra a fojta ž.; Předkládajíce své nedostatky ž. v tato slova. NB. Tč. 102., 144. Osvědčo- vali se ž. proti způsobu, kterak s nimi na- kládáno bylo. Pal. Děj. IV. 1. 92. Žalobně, ého, n., das Klagegeld. Dal
hornému ž-ho groš. Pk. Exc Vz Žalobní Žalobní = k žalobě se vztahující, Klag-,
Klage-, Ž. spis, list, D., knihy. Vš. Jir. VIII. 10., skutek, příběh, kus, článek, důvod, právo. J. tr. Ž. faktum, prosba, útraty, kauce, jistota, přílohy. Pr. O knihách ža- lobních vz Vš. Jir. 362. — Ž., ího, n. = plat od žaloby, die Klagegebühr. Dipl. Vz Žalobné. Žalobnice, e, f., die Klägerin. Vyznala,
kterak v některý čas ž. do jeho domu při- šedši žádala za zlatý peníz; Však's nám pravil, že od ž-ce z jejího domu na koni jel NB. Tč. 32., 184. Žalobnický, Kläger-. Ž. jistota, die ak-
torische Kaution. J. tr. — Ž. = kdo rád žaluje. Ž. Kateřina (říkají tomu, kdo pořád žaluje). U Kr. Hrad. Kšť. Žalobnictví, n., die Zuträgerei. Šm.
Žalobníček, čka, m., vz Žalobník.
Žalobník, a, m. = kdo žaluje, si stýská,
der Kläger. D. — Ž. = kdo na jiného ža- luje, ho viní, der Kläger, Ankläger, Be- schuldiger. Tkad., Rad. zv. K ž-kóm maj (měj) vždy jedno ucho zatvorené a k tým, kdo sa vymlúvajú, obě otvorené. Na Slov. Tč. Žalobníčkovi druhé děti se posmívají: Maměnko! kočka na mne hledí! Na Zlin- sku. Brt. Vz Žalobný.— Ž. = donášeč, udavatel, pomlouvač, der Angeber, Zuträger, Verleumder, Ankläger. V. Křivý ž. Sych. Nedbaje na mnohé cti utrhače a ž-ky své. Koll. III. 47. Špatní služebníci jsou dobří ž-ci. Na Mor. Tč. Mnohý ž. jest jen zlo- mluvník. Slov. Tč. — Ž. = před právem, der Kläger (vor Gericht). V. Vz Vš. 113., Vš. Jir. VIII. 8. Z. pak nebo póvod slove od žaloby a od vevedení, neboť při vede; Pakli obžalovaný přítomen, má o to státi žalobník, aby jeho žalobě odpovídal. CJB. 381., 379. Žádný sobě toho těžce nebeř, že ž-kem často póvoda jmenuji; neb kdež ža- lobníka čteš, věz, že o tom žalobníku píši, kterýž nic spravedlivého nemaje, než sobě, své vzácnosti, přiezni nebo všetečnosti nebo svým fortelóm, nebo žalování svému nebo řečníku svému n. čemužkoli jinému doufaje, smí dobrého člověka a spravedlivého po- honiti a jej k nesnázím a škodám připra- vovati. Takového žalobníka jméno nésti jest ohyzdná věc. Vš. 53. Ž. první den státi má. Vz Tov. 44. Čeho se nepropůjčuje ob- žalovanému, toho také ž. podlé práva užiti |
nemá; Každý, jsa spravedliv, má se proti
svému žalobníku nepravému zastávati; Ž. když k své při n. žalobě nestojí, té žaloby má pohnaný prázden býti; Ž. i pohnaný při žalobě mají oba skrze se nebo skrze své poručníky přítomni býti; Ž-kem, svědkem, soudcem žádný po jednou a spolu nemůže a nemá býti; Nesluší ž-ku, což obžalova- nému nesluší. Pr. Proti ž-ku jak se měl míti pohnaný ? Vz Vš. Jir. II., 17. Jestliže ž. žaluje o lúku, tehdá jemu obžalovaný nic povinovat nenie vedlé práva. NB. Tč. 155. Kde není ž-ka, není soudce. Č. M. 342. Vz Žaloba, Původ, Průvod a Rb. 274., Kat. 113.—114. Žalobníkův, -ova, ovo, dem Kläger ge-
hörig, Kläger-. Ž-kova žena. NB. Tč. 250., 251. Žalobnivý, klagend. Jsem jak na javoru
ž-vé ptáče. Hdk. C. 58. Žalobnosť, i, f., die Kläglichkeit. Ras.
Žalobný = kdo žaluje, běduje, klagend.
Starý jest lakomý a ž. Hus III. 110. Kdo rád a ustavičně žaluje (hl. o dětech), o tom se říká: žalobný. Koláčku, nemastný pa- gáčku! Mlč jenom, ty žalostný koláčku! Mor. Vck., Mtl., Bka. Cf. Žalobník (Žalob- níček). — Ž. = žalostný, kläglich. Ž. na- říkání. V. V násilnej zavretý pod mrežkami kletke slávík na svém hambalku seďácí ná- ramný vede kvíl, i žalobnou náreky pesňou cifruje, až zmorené usedá jemu od horu srdce. Hol. 6. — Ž. = k žalobě se vztahu- jící, Klag-. Ž. listy, Mus., knihy, Vš., spis. Th. Čteni článkové ž-bní na každého z pří- tomných kněží táborských. Pal. Děj. IV. 1. 87., J. tr., skutek, příběh, kus, článek, dů- vod, právo. J. tr. Poslal mi velmi mnoho přiepisuov, listuov žalobných na naši stranu, Klagschriften gegen unsere Partei. Arch. II. 41. List ž-bný napsán byl syrsky a čten jest hlaholem syrským. BO. — Ž. = kdo u práva žaluje, klagbar. D. — Ž. skloněk = akkusativ. Krok I. d. 143. — Ž., ého, m., der Kläger (ve hře na rychtáře). Mor. Brt. Žalodějný, voll schmerzlicher Ereignisse.
Dch. Žalokřik, u, m., das Wehgeschrei. Šm.
Žalonosný, Betrübniss bringend. Dch.
Žalopíseň, sně, f., das Klagelied. Šm.
Žalosne = žalostně. Slov. Frajerečka
moja, Bohu ce (tě) poručam, už ja sa od cebia (těbe) ž. rozlučam. Sb. sl. ps. II. 1. 85. Žalosno = žalosne. Slov. Ž. zatrúbil.
Ntr. II. 46. Žalosný = žalostný. Slov. Však precaj
ci (ti) pridze ž-ná novina. Sb. sl. ps. II. 1. 74. Žalosť, i, f. = zármutek, bolesť, smutek,
hoře, lítost, das Leid, Betrübniss, der Schmerz, Gram, die Traurigkeit, Wehmuth. V. Vz S. N. Z. míti; ž. z něčí bídy míti (útrpnosť); ža- lostí zbědovaný a obklíčený; polehčení, oblevení žalosti; ž. nad hříchy. V. Ž. na srdci míti. Flav. Míti ž. čeho, nad čím, pro co, z čeho. Jg. Plný žalosti; ž-stí umříti. V. Činiti někomu ž., Mand., působiti. Har. |
||
|
|||
Předchozí (772)  Strana:773  Další (774) |