774

Ž. po otci zabitém. Kron. tur. Hořem a
ž-sti v prsy se bíti. V. Ž. čeho. Št. Měl
toho ž. velikou. Reš. Je těch ž-stí až dosť!;
Ž. mimo sebe pustiti. Dch. Srdce v ňadrech
žalostí mi puká; Jak jsme se loučili s ža-
lostí dnes. Čch. L. k. 43. 45. Mnohem mi-
lejší jest dobro, které po žalosti přicházi.
Exc. Ž. nad tím byla veliká. Ddk. IV. 63.
Vojna mě přivedla do žalosti. Er. P. 437.
Div mi srdce ž-stí nepukne. Us. Vrů. Ne-
mohl pro ž. u svých bydleti. Us. Lež priam
to mi štiepa srdce horkou (hořkou) žalosťou,
že z tak mnoho tvrdých mozoľov tak málo
užitku pre tebä. Let. Mt. S. I. 60. Nevim
od žalosti, čo mám robiť. Sl. ps. 125. Má
napnutá radosť se změnila v ž.; Sivá holu-
bička po Dunaji plývá, z velikej ľúbosti
ráda žalosť bývá; Žalosti, žalosti, veť jej
já mám dosti vo svojej mladosti; Ž. nad
žalosti, presmutné lúčení, že mosím zane-
chať moje potěšení. Koll. IV. 178., Zp. I.
109., 212., 372. Ž. leží v srdci vřelém, jako
oheň pod popelem. Mor. Tč. Žalosť radosti
vždycky jedna druhé z místa ustupuje. Tč.
(Píseň) všem smutným pro ž. Mor. Šd. Muž
má ž. velkú, jak má zlú manželku. Mor.
Tč. Alebo mi srdénko ze ž-sti ty rozvaž.
Pck. Ps. 65. Bez velké ž-sti srdce svého na
to se dívati nemohu. Štr. Že ot nie nemá
vzat býti, ani které ž-sti trpěti. Arch. II.
93. I na duši i na těle zbav je všie žalosti
cele; Pro tvé matky pět žalostí. Výb. II.
14., 24. Abys mi naposled posloužila, vě-
neček na hlavu položila. To se ti, synečku,
nemože stať, pro ž. by (bych) ti to nemohla
dať. Ps. slez. Šd. Toho velikú žalosť otec
a matka jmějechu. Pass. 499. Měl toho ž.
velikou. Troj. 284. Ž. první ženy (objekt.
gt.) od něho odstúpila. GR. Ž. srdce svého
pláčem pronášel; Srdečná ž. nad hříchy.
BR. II. 285., 789. Má-li hřiešník pravú, plnú
ž. na své hřiechy, že jest jimi pána Boha
rozhněval, tekdy . . . .; Ta jich bláznovská
radosť obráti se v žalosť. Hus III. 220., 309.
Vzdechna v svej žalosti k Bohu. Alx. V.
v. 1714. (HP. 41.). Krátká veselosť dlouhou
často činí ž. Lpř., Hkš. Krátká radosť —
věčná ž. Pk. Radosť má sokolova křídla a
ž. olověné škorně. Kmp. Č. 85. Radosť po
ž-sti chodí; Radosť měří se na píď, ž. na
sáhy; Dnes radosť, zítra ž.; Hněv ž. za se-
bou vodí. Šd. Lépe vodu píti v radosti,
nežli med v ž-sti. Hkš. Odkaď sobě radosť
bereš, odtaď ž. získáš; Po radosti ku ža-
losti; Dobrý sen ž. přináší a zlý potěšení.
Mor. Tč. Kde je velká ľúbosť, ráda žalosť
bývá. Slov. Tč. Z divoké radosti bývají
ž-sti; Vystřel radosť, zabiješ starosť. Sb.
uč. Pokora milosti, pýcha dochází žalosti.
Mladosť radosť, starosť žalosť. D. Starosť
není radosť, ale žalosť a má mrzutosti dosť.
Sych. Hříšná radosť plodí ž. Sych., Č. Vem
vítr ž.; Jen trpělivost, vítr odnese ž. (Kšť.);
Růže při trní se rodí, radosť po ž-sti chodí;
Ožel radosti, ožel i ž-sti (Vz Radosť). Pk.
Ani radosť věčná, ani ž. bezkonečná; Když
ž. vrchu dostupuje, už se radosť ohlašuje.
Pk Strany přísloví vz Smutek.

Žalostena, y, f., personifikovaná žalosť.
Slov. Sldk. 388.

Žalostení, n., die Trauer. Vz Žalostiti.
BO.

Žalostiti, vz Žalostiti.

Žalostiti (žalostěti, Ros.), il, ění, žalo-
stívati = žalosť míti, Leid haben, traurig
sein. V., Korn. — abs. Nereptachu ani ža-
lostiechu. Št. Ale ty ž-stíš, Hron náš, rieka
milá. Č. Čt. II. 133. Prídu časy, kde budú
ž. oni, ty pak budeš sa radovať. Zbr. Lžd.

237. Litujeme-li ztrátu relací těchto hlu-
boce, tož tím více žalostiti sluší, že ... .
Ddk. III. 138. Od Slovanů žalostících uložen
byl k pokoji. Ntr. VI. 5. Budú ž. národové.
ZN. — v čem. Tu má ovociny sice do sy-
tosti, než sám je tu, ach sám žalostiac
úzkosti. Zátur. — proč. Jel. Srdnaté z-stil
pro smrť její. Břez. 5. — nad čím: nad
dětmi, Kram., nad smrtí matky. Plác. Ach
já nad tebou ž-stím. Koll. Zp. II. 234. —
Ben. V., Br., Sych. — kde (před kým).
Ctib. — čeho (gt. příčiny). Zdaliž toho ža-
lostíš, že ... . Boč. Ale vizmež také, čeho
žalostí Jeremiáš. Št. Kn. š. 133. — oč. Ne-
žalostila jsem oň. Ctib. Hád. 8. — na koho
proč. A viec z toho na ně nežalosť. Žvt.
otc. 57. a. — jak: s bolestí. Koll. Zp. II.

238. — s kým. Smil v. 1732., Dch. — za
kým. My za tebou žalostíme, druha viac
že nevidíme; pieseň tvoja bola milá, ňadier
bôle ukojila. Phld. IV. 479. — že. Moje
mladé oko žalostí že som osirela v mla-
dosti. Sl. sp. 43.

Žalostívati, vz Žalostiti.

Žalostivě = se žalostí, kläglich, traurig.
Ž. křičeti, V., zvolati, Kom., s kým zachá-
zeti. Ottersd. A ž. zaplakal. Sl. let. I. 282.
Ta naša maměnka ž. plače. Sš. P. 567. Ž.
přikryv svú hlavu jide do svého domu. BO.
Ach, plakal som dlho, horko, ž-vě, že ma
tak sklamaly tie očičky sivé. Vaj. Tat. a
mor. 17.

Žalostivo, vz Žalostivý. — Ž. = žalo-
stivě, kläglich, traurig. Ž. vzdychati, prositi.
Rkk. Staré obletovali a ž. piskotali. Hdž.
Čít. 180. Bosorka to hned uvidela a tak ho
dlho a ž. prosila, aby jej ty šaty nezul.
Dbš. Sl. pov. 8. 30.

Žalostivosť, i, f. = žalosť, lítostivosť, die
Wehmüthigkeit. Ros.

Žalostivý; žalostiv, a, o = plný žalosti,
smutný, traurig, klagend, mit Wehmuth
erfüllt. Ž. děva, slunečko, lesi. Rkk. Nebo
si položil nás v městě žalostivém, afflictio-
nis. Ž. wit. 43. 20. Tam si sedela, tam horko
(hořce) plakala, mať moja, mati biedna žalo-
stivá. Č. Čt. I. 47. Proč jsi má milá ža-
lostivá? Jak já nemám být ž-va, dyž sem
poctivosť ztiatila? Brt. P. Muoj koníčku
černohřivý, čo si tak ž-vý? Či ťa ťaží ta
zbroj moja či ta guba sobolová? Koll. Zp.
I. 168. Pro tvú matku ž-vú. Výb. II. 23. —
Ž. = smutný, žalost působící, kläglich, trau-
rig, beklagenswerth. V. Ž. věc, Byl., škoda,
Jel., život. Reš. Velmi prepeknú a ž-vú
notu sobe hrali. Koll. Zp. I.46. = Ž. =
žalost jevící, kläglich, Klag-. Ž. pláč, křik,
naříkání nad mrtvým, V., stenánie, Rkk.,
hlasy, Troj., píseň, D., nářek. Jg. Ž-vý její